Stavba a funkce nervové soustavy

– ovládá přímo nebo nepřímo činnost všech orgánů, vytváří chování organis. a komunikuje s okolím

– fce – příjem, zpracování, ukládání a vydávání informací

– nadřazena látkové i imunitní regulaci

– vývojově mladší než hormonální

– působí velmi rychle, účinek je krátkodobý (po dobu trvání podnětu)

– řídící funkce NS —- řízení kosterního svalstva

řízení vnitřních orgánů

– složité nervové děje, které představují komplexní ovládání tělesných soustav, se označují

jako tzv. vyšší nervové funkce (např. instinktivní a emotivní chování, učení, paměť)

 

Nervová tkáň

1. a) neuron

= nervová buňka – zákl. stavební a funkční jednotka (celkem asi 25-30 mld)

– fce – tvorba a přenos nerv. signálů

– stavba : 1. dendrity = krátké výběžky buň. těla, vedou vzduch do buňky (= dostředivě)

– přijímají signály z jiných neuronů nebo smyslových buněk

2. neurit = axon

– delší výběžek specializovaný k vedení vzruchů z buňky (= odstředivě)

– vede vzruch na delší vzdálenosti (až 1 m)

– obalen myelinovou pochvou – tvořena Schwannovými b. (urychluje přenos AP)

– necelistvá – Ranvierovy zářezy

3. iniciální segment – spojuje tělo s axonem, zde vznikají akční potenciály
4. buň. tělo = soma

– obsahuje jádro a cytoplazmu s hl. buněčnými organelami

5. nerv. zakončení – knoflíkový tvar = “synaptický knoflík”

– výstupní část specializována  k uvolňování mediátoru

– jejich těla se po narození nemnoží, přeťatý neurit se však může regenerovat

– kontakt mezi neurony je zprostředkován synapsemi

– jsou citlivé na přísun glukózy => nutné dostatečné zásobení O₂

 

1. b) neuroglie (gliové b.) – podpůrná a vyživovací fce, nevedou vzruchy (např. Schwannovy buňky)

 

Vzruch

= jediný projev činnosti nervstva

– vznik na základě toku náboje zprostředkovaného tokem iontů napříč plazm. mem.

– rychlost šíření v neuritu je až 120 m/s

– převádí se díky synapsi = spojení 2 neuronů nebo neuronu a smysl. b.

– mezi axonem a jiným neuronem je synaptická štěrbina (20nm)

– rozlišujeme – presynaptickou mem.

– postsynap. mem.

 

– elektrický signál, který přijde po neuritu, nepřejde na další neuron ve stejné podobě, ale přenese

se v podobě signálu chemického – zajišťuje neurotransmiter (acetylcholin, noradrenalin) – vylije

se z váčků v presynaptické membráně

– posléze je mediátor rychle rozložen enzymem nebo vstřebán (léky tlumící bolest hned mediátor

rozloží a tím zabrání přenosu vzruchu bolesti)

– vzruch je biofyzikální a biochemický děj zároveň :

 

biofyzikální – změna napětí na membránách neuronu (     120 mV, t = 10-20 ms)

biochemický – změna propustnosti membrány pro Na⁺, K⁺

 

– v klidu je na membráně neuronu nerovnoměrné rozložení iontů a náboje

(= polarizace = klidový membránový potenciál – KMP) :

– vně buňky je vyšší  koncentrace Na⁺ a převažují kladné náboje

– uvnitř buňky je vyšší koncentrace K⁺ a převažují záporné náboje

 

– v místě podráždění neuronu (po vylití neurotransmiteru do synaptické štěrbiny) se zvýší

propustnost membrány pro Na⁺ :

– Na⁺ vnikají dovnitř neuronu (díky konc. spádu a zápornému potenciálu uvnitř neuronu)

=> mění se rozložení náboje na membráně

– změna KMP k pozitivněj. hodnotám  (= depolarizace => vznik akčního potenciálu)

– některé neurotrans. mohou vyvolat děj opačný = hyperpolarizace (útlum)

 

– po podráždění se zvýší propustnost membrány pro K⁺ :

– K⁺ unikají z neuronu po koncentračním i potenciálovém spádu a obnoví tak rozložení                    náboje na membráně (= repolarizace membrány)

 

– po proběhnutí AP – K⁺ venku vyměněny mechanismem sodíko-drasl. pumpy zpět za Na⁺ uvnitř

– potřeba ATP

 

– integrační činnost neuronu = proces, kdy se mění povaha přenášené informace (synaptické

potenciály se mohou na vstupní membráně sčítat nebo odčítat) => informace se při přestupu z

jednoho neuronu na další (nebo více neuronů) transformují

– integraci a transformaci nerv. signálů umožňuje organizace NS založená na principu

konvergence a divergence

 

Reflex

– nerv. činnost se uskutečňuje v soustavách neuronů uspořádaných do různě složitých nerv. obvodů

– nejjednodušší formou nerv. obvodu je reflexní oblouk

= základní funkční jednotka nervového řízení= nerv. děj, při kterém se přenáší signál z čidla nervovou dráhou k výkonnému orgánu

= odpověď organismu na změny vnějšího a vnitřního prostředí

– probíhá po reflexním oblouku, který má 5 částí :

 

1. receptor – příjem podráždění
2. dostředivý (= aferentní) nerv – vede vzruch do CNS
3. CNS – zpracovává informaci
4. odstředivý (= eferentní) nerv – z CNS
5. efektor = výkonný orgán – odpověď na podráždění

 

– dělení podle I.P.Pavlova :

1. a) nepodmíněné – vrozené, reflexní oblouk je zaznamenán v genetickém kódu

– centrum v míše a mozku mimo kůru

– jejich výsledkem je nižší nervová činnost

– např. zornicový, slinný, patelární reflex

 

 

1. b) podmíněné

– získané učením během života

– centrum v mozkové kůře

– vznik na zákl. spojení pomíň. podnětu (zvuk zvonku) s nepodm. reflexem (slinění)

– př. současné a opakované zvonění při podávaní potravy => slinění i při pouhém zvonění

– jejich dráha není trvalá, musí se upevňovat opakováním   x    => vyhasnutí reflexu (zapom.)

Centrální nervová soustava

– tvořena mozkem a páteřní míchou

– činnost :

1. senzorická funkce – činnost čidel
2. příjem a rozbor vstupní informace
3. výkonná funkce – výstupní informace => řízení organismu
4. asociační funkce – vyšší nervová činnost

 

– 3 obaly (meningy) – vyživují a chrání :

 

1. a) tvrdá plena – vazivový zevní obal – přiléhá pevně k lebečním kostem
2. b) pavučnice – jemnější obal pod tvrdou plenou
3. c) omozečnice – nejhlouběji, velmi jemná, protkána cévami

– mezi b) a c) je úzký prostor vyplněný mozkomíšním mokem – ochrana před otřesy

 

– tvořena :

1. a) šedou hmotou – tvořena převážně těly neuronů

– na povrchu koncového mozku (mozk. kůra) a mozečku, ale i v hloubi v nižších ústředích

– v míše je uvnitř

 

1. b) bílou hmotou – tvořena převážně neurity

– v mozku je uvnitř, v míše na povrchu

 

– dutiny —- kanálek uprostřed míchy

4 mozkové komory v mozku

– navzájem propojeny a vyplněny mozkomíšním mokem

 

1. A) Páteřní mícha (medulla spinalis)

 

– trubice dlouhá 40-45 cm ležící uvnitř páteřního kanálu

– vývojově nejstarší část CNS

– její horní konec přechází plynule v prodlouženou míchu

– => 31 p. míšních nervů – krční (8), hrudní (12), bederní (5), křížové (5), kostrční (1)

– vede k 1. beder. obratli – pak jen chvost nervů, který vystupuje mezi každým 2. obratlem

 

– ústředí – nejprim. fcí – mykce, defekace, erekce, ejakulace

– pohybu končetin, trupu, bránice

– centrum pocení, svalov. napětí (tonus)

– napínacích reflexů – patelární (praštění do úponu čtyřhlavého svalu – smrštění)

 

– fce :

1) převodní = je průchodištěm drah – vzestupných (senzorických) – do vyšších center

sestupných (motorických) – k výkonným orgánům

2) ústředí jednoduchých míšních reflexů  – obranné, močení, erekce

 

– porušení sestupných drah – poruchy hybnosti – paréza (částečné ochrnutí)

– plegie (úplná ztráta sval. činnosti)

 

 

1. B) Mozek (encephalon)

 

– hmotnost velmi proměnlivá – při narození 400 g, dospěl.       1450 g,         1350 g

– je náročný na přísun O₂ a glukózu (při 4 min přerušení zanikají buňky mozkové kůry)

– v embr. vývoji se zakládá jako 3 váčky v přední části nerv. tr., pak se dále diferencuje na 6 oddílů

– 1. váček => koncový mozek + mezimozek

– 2. váček => střední mozek

– 3. váček => Varolův most (pouze savci) + mozeček + prodloužená mícha

 

MOZKOVÝ KMEN

1) Prodloužená mícha

– zde 4. komora – spojuje ji Sylviův kanálek se 3. komorou (mezimozek)

– dýchací a kardiovaskulární centrum (řídí krev. tlak a činnost srdce) – při poškození => smrt

– centrum obranných reflexů – kašlání, kýchání, zvracení

– účastní se i řízení tráv. a vyluč. soustavy (reflex polykání, slinění)

 

2) Varolův most – probíhají přes něj dráhy do mozku

 

3) Střední mozek

– centrum pro držení vzpřímené polohy těla, hlavy

– navazuje na Varolův most, překryt konc. mozkem

 

– na zadní straně část čtverohrbolí (typické pro savce)

– přední dva hrbolky – je zde ústředí III. a IV. hlavového nervu (ovládají okohybné svaly)

– zadní dva hrbolky – zprostředkují reflexní pohyb hlavy za zdrojem zvuku

 

– retikulární formace = soubor neuronů mozkového kmene

– zodpovídá za stavy bdělosti, cit. vyladění, jednání

– vychází z ní jádra 12ti mozk. nervů – inervují oblast hlavy

– X. hlavový nerv (= bloudivý) inervuje i vnitř. orgány

 

Mezimozek

talamus (hrbol) – zde 3. mozk. komora

– párové útvary vejčitého tvaru

– předstupněm mozkové kůry, má také motorické funkce

– průchod všech smysl. drah, uskutečňuje se zde hrubší integrace smysl. informací

– dolů z něj vybíhá hypofýza, nahoru šišinka (= epifýza)

 

hypotalamus (podhrbolí)

– nejvyšší centrum autonomních fcí, slaďuje činnost vnitřních orgánů – připravuje jejich                  činnost na zvýšenou zátěž, v období klidu zprostředkovává obnovné pochody

– činnost srdce, cév, centrum dýchání, udržování tělesné teploty, rozmnožování

– řízení osmot. tlaku těl. tekutin, stálosti oběhu těl. tekutin

– s hypofýzou – hypotalamo-hypofyzární komplex = úzké sepětí mezi  nerv. a horm. soust.

 

Koncový mozek (velký)

– je největší částí mozku, rozdělen na levou a pravou hemisféru (= polokoule)

– je tvořen strukturami :

 

1. a) na povrchu hemisfér = mozková kůra (= neokortex)
2. b) pod mozkovou kůrou = bazální ganglia
3. c) na hranici s mezimozkem = limbický systém
4. d) spojujícími levou a pravou hemisféru = mozkový trámec (= vazník mozkový)

 

 

– mozková kůra

– vývojově nejmladší část CNS

– 2-5 mm tlustá, obsahuje cca 14 mld. neuronů

= šedá kůra mozková (složena z těl nerv. buněk)

– zprohýbána do závitů, které zvětšují její povrch

– mezery mezi závity se nazývají rýhy

– podle typických rýh se hemisféry rozčleňují do 4 laloků :

1. čelní – vpředu, centrum řeči (vnímání a tvorba – Brocovo centrum)
2. temenní – na vrcholu hlavy – centrum pro signály z kožních a svalových receptorů
3. týlní – v zadní části – centrum zraku
4. spánkový – po stranách – centrum sluchu

– z čelních laloků => pyramidové dráhy – zodpovědné za přesné, cílené pohyby

– dráhy se kříží – pravá část odpovídá za levou část těla

– ze všech laloků – mimopyramidové dráhy – ovlivňují hrubé, orientační pohyby

– několikrát se kříží – nelze určit, jakou část těla ovlivňují

 

– oblasti mozku podle funkce :

motorická – v přední části hemisfér (čelní lalok)

– sbíhají se zde informace ze smyslových receptorů

senzorická – v zadní části – všechny laloky

asociační – všechny laloky

– sídlo nerv. procesů, které označujeme jako myšlení

– integrují se zde inform. ze smysl. center, emoce a paměť => vytváří se lid. vědomí

=> základem vyšší nervové činnosti

 

– bazální ganglia  = skupinky neuronů uložené pod mozkovou kůrou

– jedna z nejvýznamnějších oblastí vytvářejících pohybovou aktivitu

 

– limbický systém

– hypotalamus + podkorová centra (staré oblasti konc. mozku) – propojeno nerv. drahami

– jeho prostřednictvím se uskutečňuje komplexní instinktivní a emocionální chování

– podílí se na vytváření paměti

 

Mozeček (zadní mozek)

– vzniká jako zvláštní nervové centrum na dorzální straně přední části prodloužené míchy

– důležité senzoricko-motorické centrum – zpracovává informace :

 

1. a) z rovnovážného ústrojí, svalů a kůže – tyto inf. jsou využity k udržování rovnováhy

– děje se ve vývojově staré části

1. b) z kůry koncového mozku – ovlivňují složité volní činnosti a získávání pohyb. návyků

– děje se ve vývojově mladší části (mají pouze savci)

 

Obvodové (periferní) nervstvo

= nerv. vlákna spojující CNS s čidly (senzorická ) a s výkon. orgány (motorická, autonomní)

 

1. A) Somatické nervstvo (kosterní)

– řídí kosterní svalstvo – zajišťuje aktivní pohyb = motorická činnost

 

1. B) Vegetativní nervstvo (autonomní)

 

– řídí činnost vnitřních orgánů (hladkého svalstva, žláz a srdce)

– činnost nezávislá na vůli jedince (výjimky – např. vyprazdňování moč. měchýře)

– 2 oddíly :

sympatikus

     – jeho vlákna vycházejí z hrudní a bederní míchy

– sympatický kmen = pruh nerv. tkáně podél páteře – vytvořen ganglii – propojeny nerv. vlákny

– mediátorem je noradrenalin (adrenalin)

– urychluje činnost  x  zeslabuje peristaltiku střev

 

 

parasympatikus

– vychází z mozk. kmene a křížové míchy

– ganglia většinou uložena v těsné blízkosti inervovaného orgánu

– nejvýzn. nervem je bloudivý nerv (X. hlavový)

– mediátorem – acetylcholin

– většinou zpomaluje  x  zrychluje peristaltiku střev

– většina vnitřních orgánů je inervována sympatikem i parasympatikem

 

Vyšší nervová činnost

= složité nervové děje, které představují komplexní ovládání tělesných soustav

– uskutečňuje se především na principu podm. reflexů

– patří sem :

 

emotivní chování  – má vrozený základ, ale je v různé míře ovlivněno zkušenostmi, výchovou

– mohou být vyvolány vnějšími i vnitřními příčinami

– např. strach, hněv, radost, smutek

 

paměť  – nemá přesné centrum, je funkcí celého mozku

– druhy – úmyslná  x  neúmyslná, trvalá  x  dočasná

 

učení  – průběh ovlivněn psychickým, citovým stavem a stavem pozornosti

– mimovolné x  záměrné, mechanické  x  logické

– typy učení : 1) kognitivní

2) senzomotorické

3) sociální

 

řeč  = nejdokonalejší prostředek dorozumívání

– využívá abstraktní podněty = slova

– Brocovo centrum

 

– 1. signální soustava   – podnětem je konkrétní změna prostředí, předmět, jev

– názorný obraz skutečnosti vznikající na základě počitků a vjemů

– podklady ke konkrétnímu myšlení

 

– 2. signální soustava

– vzniká na zákl. abstraktních podnětů (= slovní pojmenování 1. signálu)

– základem abstrakt. myšlení, zobecňování, hledání souvislostí

 

 

Drogy

– droga – omamující. dráždivé přípravky, které bez lék. kontroly mohou poškozovat org.

suroviny R nebo Ž původu, užívané po určité přípravě (např. usušení) jako léčiva

– např. alkaloidy a jejich deriváty => kokain, opium, morfium, heroin, kys.                                  lysergová a její deriváty (LSD)

– nejméně škodlivé jsou alkaloidy v kávě, čaji, kakau

 

– závislost = toxikomanie

= stav chorobného lpění čl. na opak. podávání euforizujících látek působících na CNS

– euforie = navození dobré nálady, pocitu pohody, zvýšených fyz. i psych. schopností

– může se vytvořit po několika málo nebo i jen jediné konzumaci drogy

 

– 3 charakteristické jevy :

 

1) psychická závislost

– osoba má nutkavou potřebu dalšího přijetí drogy

– motivací jsou počáteční příjemné pocity

– bez drogy – deprese, rozladěnost, paranoia (blud pronásledování a nesnášenlivosti)

 

2) fyzická závislost

– při vysazení drogy – abstinenční příznaky (nespavost, neklid, stres, zvracení, křeče )

 

3) tolerance = návyk

= pomalé snižování účinku stejně vysokých dávek drogy

=> nutná aplikace většího množství v kratších čas. intervalech

 

Stres

– pro zajištění normální funkce organismu – potřebné hormony kůry a dřeně nadledvin – jejich potřeba se projevuje tehdy, když je org. vystaven zátěži všeho druhu = složité situace fyzické i psychické, vyžadující biologicky závažné změny činnosti organismu

– někteří jedinci jsou přitom citlivější než jiní

 

1. fáze – poplachová reakce

– bezprostředně dochází k aktivaci především sympatické složky vegetativní nervové

soustavy a k vyloučení adrenalinu z dřeně nadledvin

 

2. fáze – rezistence

– při dlouhodobějším nebo opakovaném působení stresu – představuje max. adaptaci na stres

– organismus mobilizuje své rezervy, zvyšuje se vysoce aktivita kůry nadledvin

 

3. fáze – vyčerpání

– nadměrná intenzita a trvání stresu může vést až ke stavu úplné fyz. a psy. vyčerpanosti org.