Stavba a funkce dýchací a vylučovací soustavy

Dýchací soustava

– na dýchání se podílí dýchací orgány, krev, cévní systém, nerv. soustava (řídí dých. pohyby)

– dýchání —- vnější = výměna dýchacích plynů mezi vzduchem a krví v plicích

vnitřní = výměna dýchacích plynů mezi krví a buňkami těla

 

Dýchací ústrojí

– zajišťuje výměnu plynů těla v součinnosti s oběhovou soustavou – tuto součinnost zajišťuje

nerv. soustava (princip zpětné vazby na zákl. informací o obsahu O₂ a CO₂ v krvi)

 

1. a) dýchací cesty :

– nosní dutina – vzduch se otepluje, zvlhčuje, zbavuje nečistot lépe než v ústech

– vedlejší dutiny nosní – v kostech : čelní, horní čelisti, klínové, čichové

– nosohltan – s nosní dutinou tvoří tzv. horní cesty dýchací

– ústí sem Eust. tr. ze stř. ucha – vyrovnává tlak mezi středouším a nosohlt.

– hltan – konec horních cest dýchacích

– křížení dých. a tráv. cest – hrtan. příklopka – při dých. se zvedne, při jídle spadne

– součástí jsou lymfatické uzlíky – nosohltanové mandle

– hrtan – vystužen chrupavkami

– největší – štítná chr. – tvoří ohryzek (u ní štítná žláza), spojena s jazylkou

– prstencová chrupavka

– mezi hlasivkovými chrupavkami nataženy hlasiv. vazy – rozechvívání při průchodu                       vzduchu => hlas (výška závisí na šířce hlasové štěrbiny, délce a napětí vazů)

– průdušnice – chrupavky nejsou prstencovité, ale podkovovité, aby netlačily jícen                                    – rozvětvuje se v =>

– průdušky – jsou dvě, postupně ztrácejí chrupavky

=> plíce (branka plicní) – zde se větví na průdušinky – končí v plic. váčku

 

1. b) plíce (pulmo)

– houbovitý pružný orgán uložený v dutině hrudní (40-120 m² tkáně)

– párový orgán – pravá plíce je větší  a má 3 laloky, levá jen 2 (místo pro srdce)

– plicní tkáň složena z průdušek a plicních váčků, je prostoupena cévami a nervy

– plicní váček

– obetkán kapilárami s odkysl. i okysl. krví (výměna plynů)

– jeho stěny jsou vyklenuty v plicní sklípky (alveoly) – tvořeny 1 vrstvou buněk

– pokryty vazivovou blánou = poplicnice  – mezi nimi tekutina – zajišťuje klouzání

– vnitřek hrudní dutiny vystlán pohrudnicí

 

Dýchací pohyby = plicní ventilace  (výměna dých. plynů mezi krví a vnějším prostředím)

– řízeny nervově z prodl. míchy, která je informována chemorec. v cévách o obsahu O₂ a CO₂

– zajištěny dýchacími svaly :

– hlavní – bránice – plochý sval oddělující břišní a hrudní dutinu

– při vdechu se vyklene do břišní dutiny a stlačí její orgány

– mezižeberní svaly – vnitřní – smrští se při výdechu

vnější – smrští se při nádechu

– pomocné – šikmé svaly = kloněné – na krku

– malý a velký prsní sval

Dechová frekvence

– 16-18 vdechů / min (horní hranice = 60 vdechů / min)

– při jednom vdechu v klidu : dechový objem = 500 ml vzduchu (= 7-9 litrů / min)

 

Vitální kapacita plic

= množství vzduchu, které vydechneme po co nejhlubším nádechu usilovným výdechem

– závisí na pohlaví, věku, výšce, hmotnosti, trénovanosti. momentálním stavu

– u žen 3,5 litrů, u mužů 5 litrů

 

Chemické složení

– vdechovaný vzduch : 21% O₂, 78% N₂, 0,03% CO₂

– vydechovaný vzduch : 16% O₂, 79% N₂, 4% CO₂

 

Přenos dýchacích plynů

O₂ se váže na hemoglobin = oxyhemoglobin

– hemoglobin – funkční je pouze HmgFe²⁺, ne HmgFe³⁺ (= methemoglobin)

 

CO₂ se přenáší v podobě HCO₃^–, v malé části se váže na hemoglobin :

CO + Hmg => karbonyl hemoglobin – pevná sloučenina, nevratná reakce

 

Kyslíkový dluh

– nastane, když svaly pracují za nepřítomnosti O₂ (nedostatek O₂ při oxidaci glukózy) =>

=> vznik kyseliny mléčné – při dostatku vzduchu se rozpadá

 

Onemocnění

– rýma – alergická nebo infekční (viry)

– zvýšená tvorba hlenu

–chřipka – virová, přenos kapénkovou infekcí

– inkubační doba 2-3 dny, rýma, kašel, únava, bolest v krku

– katary – virové i bakteriální

– angína = zánět hltanu, mandlí – streptokoky

– pneumonie = zánět (zápal) plic – způsobují bakterie i viry

– plicní sklípky zaplněny hlenem => zhoršená výměna plynů

– rakovina plic – původem jsou karcinogenní látky (cigarety)

– astma – křeče svalstva průdušinek => zmenšení průsvitu

– zaprášení plic – v cementárnách, dolech, …

– tuberkulóza – bakteriální onemocnění

– špatná životospráva, působí antibiotika

 

Vylučovací soustava

– fce – udržování homeostázy = osmoregulace a odstraňování odpad. produktů tkáňového metab.

– hlavní odpadní produkty : močovina, CO₂, voda (a v ní přebytečné soli)

– látky ven 3 cestami :

1) plícemi – odvod CO₂ a H₂O

2) potními žlázami v kůži – malé množ. NaCl, močoviny, kys. mléčné, H₂O

3) ledvinami – většina močoviny, solí a voda

 

Ledviny

– zákl. vyluč. orgán, párový, uložený v horní části břišní dutiny po obou stranách beder. páteře

– fce – exkreční – vylučování dusíkatých produktů metabolismu

osmoregulační – udržuje stejnou konc. solí a obsahu vody – ovlivněno antidiuretickým                                                   hormonem na principu zpětné vazby

– exkrece a osmoregulace probíhají současně

– fazolovitý tvar, 150g (každá), 12 x 6 x 3 cm

– 2 vrstvy – korová (světlejší), dřeňová (tmavší) – vybíhá v papily

– obaleny tukovým polštářem, který chrání před mechanickými otřesy

– ledvinovými tepnami napojeny přímo na břišní aortu

 

nefron

– základní stavební a funkční  jednotka (tvorba moči)

– každá ledvina jich má přibližně 1 milion

– 2 části — cévní = glomerus – klubíčko

tubulární = tubulus – kanálek

–  Bowmanův váček

– slepý váček tvořený vazivem, začíná jím tubulus

– s glomerem tvoří ledvinné tělísko

– na jedné straně přiléhá k cév. klubíčku, na druhé se otvírá do 1. části tubulárního systému                 (do proximálního stočeného kanálku) => Henleova  klička (sestup. a vzestupná část) =>             distální stočený kanálek => sbíhají se do sběracího kanálku

 

– sběrací kanálky tvoří pyramidové útvary, na jejichž vrcholu ústí ledv. papilami do

ledvinných kalichů a do ledvin. pánvičky na bázi ledviny => močovody => močový měchýř

 

oběh krve v ledvině

– krev do ledviny přichází z břišní aorty ledvinovou arterií, která se postupně dělí na menší

arterioly a kapiláry – ty tvoří v Bowman. váčku seskupení (= glomerus)

– přívodní tepénka přivádí plazmu – její část vstoupí do tubulů

– odvodná tepénka odvádí látky resorbované z tubulů (glukóza, NaCl)

– denně proteče ledvinami 1500 litrů krve

 

tvorba moči

– primární moč – vzniká až v tubulu jako plazma bez krev. bílkovin v množství 150 l / den

– cestou kanálkem se zahušťuje, přidávají se další látky

– definitivní moč – 1,5 litru denně (95% vody)

– obsahuje 50 g pev. l. – 30 g močoviny, 3 g NaCl, anorg. ionty, atd.

– moč zdravého člověka neobsahuje – glukózu, krev, hnis, bílkoviny

– slabě kyselé pH, nažloutlá, bez zápachu

 

hormonální řízení 

– antidiuretický h. – ovlivňuje zpětné vstřebávání vody v nefronech ledvin

– z hypofýzy, působí na principu zpětné vazby

 

– mineralortikoidy (př. aldosteron) – hospodaří s min. l., vodou – zvyšuje zpětné vstřebávání iontů                                                    Na v ledvinách, sekreci iontů K a vstřebávání vody

 

močovodné cesty

– močovod – párová trubice, průběžně odvádí moč z ledvin, peristaltické pohyby

– močový měchýř – hromadí se v něm moč

– roztažitelný orgán, uložen za stydkou sponou

– ve stěně uloženy elastická vazivová vlákna a hladké svalstvo

– kapacita 700 ml – při 400 ml => potřeba močení

– 2 svěrače —- vnitřní (hladké svalstvo)

vnější (příčně pruhované svalstvo)

– smrštění vnitř. a uvolnění vnějšího svěrače => uvolnění moči (ovlad. vůlí)

 

močová trubice – krátká (    ) X dlouhá (     spojená s pohlavními vývody)

 

– mikce = močení – reflexní děj, centrum v bederní míše, pod kontrolou mozkové kůry

 

onemocnění

– močové kameny – při dlouhod. nedostatku tekutin => usazeniny solí močové a šťavelové kys.

– záněty moč. cest – bakt. infekce, poškození epitelu vyluč. soustavy, podchlazení organismu

– selhání ledvin – pro život nutná alespoň 1/3 ledviny

– nemožnost zbavovat se zplodin metabolismu

– dialýza – umělá ledvina, jednou za 72 h se napojí na zařízení filtrace krve

– transplantace ledvin – nahrazení podobnou tkání

– močokrevnost = bilharzióza – způsobuje krevnička močová  – žije v ledvinách a proráží cévy

– v tropických oblastech (hostitel člověk, plži)

– žíznivka – z nedostatku antidiuretického hormonu – až 200 litrů moči denně

 

Kůže (citus, derma)

– tvoří pokryv těla (1,6-1,8 m²)

– fce – ochrana těla před mech. i chem. vlivy, pohlcuje UV záření

– ničí bakterie – kys. mléčná v potu a nenasycené mastné kyseliny v mazových sekretech

– vylučování, regulace tělesné teploty, smysl. vnímání – uložení čidel, účast na dýchání

 

– buňky – keratocyty – syntetizují keratin (bílkovina pro stavbu vlasů, nehtů, …)

– melanocyty – produkují melanin – chrání před UV, podílí se na zabarv. vlasů, očí, nehtů

– Langerhansovy – podíl na imunitě

 

1. a) pokožka (epidermis)

– tvořená několika vrstvami plochých buněk – horní vrstvy rohovatějí (protože obsahují

nejvíce bílkoviny keratinu) a odlupují se – nahrazeny buňkami ze spodních vrstev

– obsahují melanocyty – lumelanin – u tmavých lidí, méně u blond

– feomelanin – rezavé vlasy

 

1. b) škára (dermis)

– složena z vazivových buněk a vláken kolagenu a elastinu – mezi nimi tukové buňky

– bohatě prostoupena cévami a nervy

– žlázy – mazové – ústí do vlasových váčků, chybí v kůži dlaní a chodidel

– maz chrání proti vysychání kůže, vlasů, působení vody, činí kůži vláčnou

 

– potní – rozloženy rovnoměrně, nejvíce na dlaních, chodidlech, čele, v podpaží

– fce osmoregulační

– u dospělého člověka se vyloučí 100 ml vody / den při normální teplotě, při                                       zvýšené teplotě (fyzická či psychická zátěž) až 10 litrů denně

– pot : voda, NaCl, močovina, kyselina močová, mastné kys., aminokyseliny

 

– pachové – zvláštní typ potních

– začínají fungovat v dospívání

– reagují na stavy stresu, sexu. touhy, …

– produk. aromat. látek – význam ve vnitrodruh. komunikaci (zvl. sexuál.)

– v podpaží, kolem pohl. orgánů, v ušních kanálcích

 

– mléčné – u obou pohlaví, u žen prsy

 

 

– kožní deriváty

– vlasy (chlupy) – z vlasové cibulky

– v koncové čísti odumřelé

– primární ochlupení (lanugo) – v prenatálním vývoji

sekundární – po narození

terciární – v pubertě

– nehty – rohovitá destička, vyrůstá z nehtového lůžka, kryty kožním zákryvem

– kožní čidla

– hmatová – Meissnerovo, Vater-Paciniho

– vnímající teplo – Ruffiniho

– chlad – Krauseho

 

– dermální papily – mezi pokožkou a škárou

– někdy procházejí napovrch => vytváří papilární linie – otisky (věda daktyloskopie)

 

1. c) podkožní vazivo

– tvořeno sítí kolagenních a elastických vláken, mezi kterými jsou vazivové buňky

– může se zde ukládat značné množství tuku – nejvíce na břiše a hýždích, chybí na víčkách,

ušních boltcích, v obličeji

– tepelná izolace

 

onemocnění

– většinou zapřičiněny chorobami vnitřních orgánů

– mechanické poruchy – otlak, odřenina, popálenina, puchýře

– plísň. onemocnění

– parazitální onemocnění – klíště, zákožka svrabová, vši, roztoč trudník

– trudovina = akné – zvýšená hormonální aktivita v dospívání způsobuje zvětšování maz. žláz a                zvýšenou produkci mazu => zrohovatělé buňky ucpávají vývody maz. žláz, dochází                 k infikaci bakteriemi, vytvářejí se MK –  spolu s mazem způsobují záněty => uhry

– alergie – kopřivky, ekzémy

– bradavice (virový původ)

–   rakovina kůže = mutace kožních buněk způs. ultrafialovým zářením