Stavba a funkce dýchací a vylučovací soustavy
Dýchací soustava
– na dýchání se podílí dýchací orgány, krev, cévní systém, nerv. soustava (řídí dých. pohyby)
– dýchání —- vnější = výměna dýchacích plynů mezi vzduchem a krví v plicích
vnitřní = výměna dýchacích plynů mezi krví a buňkami těla
Dýchací ústrojí
– zajišťuje výměnu plynů těla v součinnosti s oběhovou soustavou – tuto součinnost zajišťuje
nerv. soustava (princip zpětné vazby na zákl. informací o obsahu O2 a CO2 v krvi)
- a) dýchací cesty :
– nosní dutina – vzduch se otepluje, zvlhčuje, zbavuje nečistot lépe než v ústech
– vedlejší dutiny nosní – v kostech : čelní, horní čelisti, klínové, čichové
– nosohltan – s nosní dutinou tvoří tzv. horní cesty dýchací
– ústí sem Eust. tr. ze stř. ucha – vyrovnává tlak mezi středouším a nosohlt.
– hltan – konec horních cest dýchacích
– křížení dých. a tráv. cest – hrtan. příklopka – při dých. se zvedne, při jídle spadne
– součástí jsou lymfatické uzlíky – nosohltanové mandle
– hrtan – vystužen chrupavkami
– největší – štítná chr. – tvoří ohryzek (u ní štítná žláza), spojena s jazylkou
– prstencová chrupavka
– mezi hlasivkovými chrupavkami nataženy hlasiv. vazy – rozechvívání při průchodu vzduchu => hlas (výška závisí na šířce hlasové štěrbiny, délce a napětí vazů)
– průdušnice – chrupavky nejsou prstencovité, ale podkovovité, aby netlačily jícen – rozvětvuje se v =>
– průdušky – jsou dvě, postupně ztrácejí chrupavky
=> plíce (branka plicní) – zde se větví na průdušinky – končí v plic. váčku
- b) plíce (pulmo)
– houbovitý pružný orgán uložený v dutině hrudní (40-120 m2 tkáně)
– párový orgán – pravá plíce je větší a má 3 laloky, levá jen 2 (místo pro srdce)
– plicní tkáň složena z průdušek a plicních váčků, je prostoupena cévami a nervy
– plicní váček
– obetkán kapilárami s odkysl. i okysl. krví (výměna plynů)
– jeho stěny jsou vyklenuty v plicní sklípky (alveoly) – tvořeny 1 vrstvou buněk
– pokryty vazivovou blánou = poplicnice – mezi nimi tekutina – zajišťuje klouzání
– vnitřek hrudní dutiny vystlán pohrudnicí
Dýchací pohyby = plicní ventilace (výměna dých. plynů mezi krví a vnějším prostředím)
– řízeny nervově z prodl. míchy, která je informována chemorec. v cévách o obsahu O2 a CO2
– zajištěny dýchacími svaly :
– hlavní – bránice – plochý sval oddělující břišní a hrudní dutinu
– při vdechu se vyklene do břišní dutiny a stlačí její orgány
– mezižeberní svaly – vnitřní – smrští se při výdechu
vnější – smrští se při nádechu
– pomocné – šikmé svaly = kloněné – na krku
– malý a velký prsní sval
Dechová frekvence
– 16-18 vdechů / min (horní hranice = 60 vdechů / min)
– při jednom vdechu v klidu : dechový objem = 500 ml vzduchu (= 7-9 litrů / min)
Vitální kapacita plic
= množství vzduchu, které vydechneme po co nejhlubším nádechu usilovným výdechem
– závisí na pohlaví, věku, výšce, hmotnosti, trénovanosti. momentálním stavu
– u žen 3,5 litrů, u mužů 5 litrů
Chemické složení
– vdechovaný vzduch : 21% O2, 78% N2, 0,03% CO2
– vydechovaný vzduch : 16% O2, 79% N2, 4% CO2
Přenos dýchacích plynů
O2 se váže na hemoglobin = oxyhemoglobin
– hemoglobin – funkční je pouze HmgFe2+, ne HmgFe3+ (= methemoglobin)
CO2 se přenáší v podobě HCO3–, v malé části se váže na hemoglobin :
CO + Hmg => karbonyl hemoglobin – pevná sloučenina, nevratná reakce
Kyslíkový dluh
– nastane, když svaly pracují za nepřítomnosti O2 (nedostatek O2 při oxidaci glukózy) =>
=> vznik kyseliny mléčné – při dostatku vzduchu se rozpadá
Onemocnění
– rýma – alergická nebo infekční (viry)
– zvýšená tvorba hlenu
–chřipka – virová, přenos kapénkovou infekcí
– inkubační doba 2-3 dny, rýma, kašel, únava, bolest v krku
– katary – virové i bakteriální
– angína = zánět hltanu, mandlí – streptokoky
– pneumonie = zánět (zápal) plic – způsobují bakterie i viry
– plicní sklípky zaplněny hlenem => zhoršená výměna plynů
– rakovina plic – původem jsou karcinogenní látky (cigarety)
– astma – křeče svalstva průdušinek => zmenšení průsvitu
– zaprášení plic – v cementárnách, dolech, …
– tuberkulóza – bakteriální onemocnění
– špatná životospráva, působí antibiotika
Vylučovací soustava
– fce – udržování homeostázy = osmoregulace a odstraňování odpad. produktů tkáňového metab.
– hlavní odpadní produkty : močovina, CO2, voda (a v ní přebytečné soli)
– látky ven 3 cestami :
1) plícemi – odvod CO2 a H2O
2) potními žlázami v kůži – malé množ. NaCl, močoviny, kys. mléčné, H2O
3) ledvinami – většina močoviny, solí a voda
Ledviny
– zákl. vyluč. orgán, párový, uložený v horní části břišní dutiny po obou stranách beder. páteře
– fce – exkreční – vylučování dusíkatých produktů metabolismu
osmoregulační – udržuje stejnou konc. solí a obsahu vody – ovlivněno antidiuretickým hormonem na principu zpětné vazby
– exkrece a osmoregulace probíhají současně
– fazolovitý tvar, 150g (každá), 12 x 6 x 3 cm
– 2 vrstvy – korová (světlejší), dřeňová (tmavší) – vybíhá v papily
– obaleny tukovým polštářem, který chrání před mechanickými otřesy
– ledvinovými tepnami napojeny přímo na břišní aortu
nefron
– základní stavební a funkční jednotka (tvorba moči)
– každá ledvina jich má přibližně 1 milion
– 2 části — cévní = glomerus – klubíčko
tubulární = tubulus – kanálek
– Bowmanův váček
– slepý váček tvořený vazivem, začíná jím tubulus
– s glomerem tvoří ledvinné tělísko
– na jedné straně přiléhá k cév. klubíčku, na druhé se otvírá do 1. části tubulárního systému (do proximálního stočeného kanálku) => Henleova klička (sestup. a vzestupná část) => distální stočený kanálek => sbíhají se do sběracího kanálku
– sběrací kanálky tvoří pyramidové útvary, na jejichž vrcholu ústí ledv. papilami do
ledvinných kalichů a do ledvin. pánvičky na bázi ledviny => močovody => močový měchýř
oběh krve v ledvině
– krev do ledviny přichází z břišní aorty ledvinovou arterií, která se postupně dělí na menší
arterioly a kapiláry – ty tvoří v Bowman. váčku seskupení (= glomerus)
– přívodní tepénka přivádí plazmu – její část vstoupí do tubulů
– odvodná tepénka odvádí látky resorbované z tubulů (glukóza, NaCl)
– denně proteče ledvinami 1500 litrů krve
tvorba moči
– primární moč – vzniká až v tubulu jako plazma bez krev. bílkovin v množství 150 l / den
– cestou kanálkem se zahušťuje, přidávají se další látky
– definitivní moč – 1,5 litru denně (95% vody)
– obsahuje 50 g pev. l. – 30 g močoviny, 3 g NaCl, anorg. ionty, atd.
– moč zdravého člověka neobsahuje – glukózu, krev, hnis, bílkoviny
– slabě kyselé pH, nažloutlá, bez zápachu
hormonální řízení
– antidiuretický h. – ovlivňuje zpětné vstřebávání vody v nefronech ledvin
– z hypofýzy, působí na principu zpětné vazby
– mineralortikoidy (př. aldosteron) – hospodaří s min. l., vodou – zvyšuje zpětné vstřebávání iontů Na v ledvinách, sekreci iontů K a vstřebávání vody
močovodné cesty
– močovod – párová trubice, průběžně odvádí moč z ledvin, peristaltické pohyby
– močový měchýř – hromadí se v něm moč
– roztažitelný orgán, uložen za stydkou sponou
– ve stěně uloženy elastická vazivová vlákna a hladké svalstvo
– kapacita 700 ml – při 400 ml => potřeba močení
– 2 svěrače —- vnitřní (hladké svalstvo)
vnější (příčně pruhované svalstvo)
– smrštění vnitř. a uvolnění vnějšího svěrače => uvolnění moči (ovlad. vůlí)
močová trubice – krátká ( ) X dlouhá ( spojená s pohlavními vývody)
– mikce = močení – reflexní děj, centrum v bederní míše, pod kontrolou mozkové kůry
onemocnění
– močové kameny – při dlouhod. nedostatku tekutin => usazeniny solí močové a šťavelové kys.
– záněty moč. cest – bakt. infekce, poškození epitelu vyluč. soustavy, podchlazení organismu
– selhání ledvin – pro život nutná alespoň 1/3 ledviny
– nemožnost zbavovat se zplodin metabolismu
– dialýza – umělá ledvina, jednou za 72 h se napojí na zařízení filtrace krve
– transplantace ledvin – nahrazení podobnou tkání
– močokrevnost = bilharzióza – způsobuje krevnička močová – žije v ledvinách a proráží cévy
– v tropických oblastech (hostitel člověk, plži)
– žíznivka – z nedostatku antidiuretického hormonu – až 200 litrů moči denně
Kůže (citus, derma)
– tvoří pokryv těla (1,6-1,8 m2)
– fce – ochrana těla před mech. i chem. vlivy, pohlcuje UV záření
– ničí bakterie – kys. mléčná v potu a nenasycené mastné kyseliny v mazových sekretech
– vylučování, regulace tělesné teploty, smysl. vnímání – uložení čidel, účast na dýchání
– buňky – keratocyty – syntetizují keratin (bílkovina pro stavbu vlasů, nehtů, …)
– melanocyty – produkují melanin – chrání před UV, podílí se na zabarv. vlasů, očí, nehtů
– Langerhansovy – podíl na imunitě
- a) pokožka (epidermis)
– tvořená několika vrstvami plochých buněk – horní vrstvy rohovatějí (protože obsahují
nejvíce bílkoviny keratinu) a odlupují se – nahrazeny buňkami ze spodních vrstev
– obsahují melanocyty – lumelanin – u tmavých lidí, méně u blond
– feomelanin – rezavé vlasy
- b) škára (dermis)
– složena z vazivových buněk a vláken kolagenu a elastinu – mezi nimi tukové buňky
– bohatě prostoupena cévami a nervy
– žlázy – mazové – ústí do vlasových váčků, chybí v kůži dlaní a chodidel
– maz chrání proti vysychání kůže, vlasů, působení vody, činí kůži vláčnou
– potní – rozloženy rovnoměrně, nejvíce na dlaních, chodidlech, čele, v podpaží
– fce osmoregulační
– u dospělého člověka se vyloučí 100 ml vody / den při normální teplotě, při zvýšené teplotě (fyzická či psychická zátěž) až 10 litrů denně
– pot : voda, NaCl, močovina, kyselina močová, mastné kys., aminokyseliny
– pachové – zvláštní typ potních
– začínají fungovat v dospívání
– reagují na stavy stresu, sexu. touhy, …
– produk. aromat. látek – význam ve vnitrodruh. komunikaci (zvl. sexuál.)
– v podpaží, kolem pohl. orgánů, v ušních kanálcích
– mléčné – u obou pohlaví, u žen prsy
– kožní deriváty
– vlasy (chlupy) – z vlasové cibulky
– v koncové čísti odumřelé
– primární ochlupení (lanugo) – v prenatálním vývoji
sekundární – po narození
terciární – v pubertě
– nehty – rohovitá destička, vyrůstá z nehtového lůžka, kryty kožním zákryvem
– kožní čidla
– hmatová – Meissnerovo, Vater-Paciniho
– vnímající teplo – Ruffiniho
– chlad – Krauseho
– dermální papily – mezi pokožkou a škárou
– někdy procházejí napovrch => vytváří papilární linie – otisky (věda daktyloskopie)
- c) podkožní vazivo
– tvořeno sítí kolagenních a elastických vláken, mezi kterými jsou vazivové buňky
– může se zde ukládat značné množství tuku – nejvíce na břiše a hýždích, chybí na víčkách,
ušních boltcích, v obličeji
– tepelná izolace
onemocnění
– většinou zapřičiněny chorobami vnitřních orgánů
– mechanické poruchy – otlak, odřenina, popálenina, puchýře
– plísň. onemocnění
– parazitální onemocnění – klíště, zákožka svrabová, vši, roztoč trudník
– trudovina = akné – zvýšená hormonální aktivita v dospívání způsobuje zvětšování maz. žláz a zvýšenou produkci mazu => zrohovatělé buňky ucpávají vývody maz. žláz, dochází k infikaci bakteriemi, vytvářejí se MK – spolu s mazem způsobují záněty => uhry
– alergie – kopřivky, ekzémy
– bradavice (virový původ)
– rakovina kůže = mutace kožních buněk způs. ultrafialovým zářením