Stavba buňky

 

Živé soustavy:

 

– za základní živou soustavu považujeme jedince schopného samostatného života

– jedná se jak o jednobuněčné tak mnohobuněčné jedince

ž.s. vyššího řádu = individua vyššího řádu

: jsou tvořena z jednobuněčných organismů na sebe závislých (společenstvo) – fungují

pouze, když je jich mnoho (mravenci, včely…)

 

charakteristika:

• obsahují bílkoviny, nukleové kyseliny → jsou nulkeoproteinové
• zajišťují základní životní fce :

1. a) látkový a energetický metabolismus (přeměna látek a energií)
2. b) autoreprodukci (ž.s. jsou schopné samostatné existence, rozmnožování, vývoje…)
3. c) autoregulace (schopnost reagovat na vnější podmínky a měnit tím svoje vlastnosti)

 

• kys.: nesou genetickou informaci – přepisuje se do struktury bílkovin – přenos informace z generace na generaci
• bílkoviny : fci enzymů

: mají schopnost evoluce

: tvoří základní strukturu buněk

• ž.s. jsou vysoce organizovány – stupňovitě hierarchicky uspořádány:

      atom – molekuly – makromolekuly – makromolekulární komplexy – buněčné orgány –  buňky – tkáně, pletiva – orgány – orgánové soustavy – organismy

• ž.s. jsou z hlediska termodynamiky otevřené soustavy – mohou vyměňovat energii, hmotu, informace z vnějším okolím
• jsou v ustáleném stavu – vyrovnává se příjem, výdej

 

 

Buňka

 

• je základní strukturní a funkční jednotka živých soustav
• buňka je nejmenší ž.s., která je schopná samostatné existence a reprodukce
• je základní stavební jednotkou prokaryotických a eukaryotických organismů
• každá buňka má svůj vlastní genetický a proteosyntetický aparát a metabolický systém,

umožňující vytvářet a využívat energii

 

1. Eukaryotická buňka

– jedná se o buňky hub, rostlin, živočichů

– živí obsah buňky se nazývá protoplast — cytoplasmu (obsahuje jednotlivé organely)

— karyoplasmu (= jádro)

– protoplast je od buněčné stěny ohraničen plazmatickou membránou
Rostlinná a živočišná buňka + buňka hub:

Rostlinná:

velikost:  10-100 μm, ale mohou být dlouhé i několik m

– tvar rostl. buňky je dán tvarem buněčné stěny

– buněčná stěna je tenká a plastická

– většina rostl.b. obsahuje jádro +  jadérko

 

– cytoplazma vyplňuje prostor ohraničený buněčnou stěnou – jsou v ní

koncentrovány veškeré cytoplasmatické struktury včetně jádra

– od živočišné b. se liší přítomností plastidů, buněčné stěny, vakuol

 

proudění cytoplasmy : usnadňuje transport a výměnu látek mezi jednotlivými částmi buňky

nebo mezi b. navzájem

 

Živočišná:

velikost:  mezi 10-20 μm (x b. nervové 1m,..)

– nejjednodušším tvarem je tvar kulovitý, oválný (ve tkáních je tvar b. rozmanitý)

– jsou tvarově velmi rozmanité, pt neobsahují buněčnou stěnu

– na rozdíl od rostlinnné b. obsahuje lyzozómy

 

 

Buňka hub

Buněčná stěna : obsahuje chitin, velmi vzácně celulózu

Jádro : bývá jedno, dvě i větší počet

Plastidy : chybí, proto jsou houby bezbarvé

: u vyšších hub, hlavně v plodnicích , jsou různá barviva, ale nikdy chlorofyl

Zásobní látky : hlavně glykogen a olej, nikdy škrob

Ostatní organely jako v živočišné buňce

 

 

Chemické složení rostlinné b.:

 

– chem. prvky se v rostl. buňce vyskytují vždy ve formě sloučenin

1) organické – sacharidy, lipidy, bílkoviny, nukleové kys.

2) anorganické – voda, soli, plyny

 

voda

– v buňce 60 – 90 %

– množství vody záleží na druhu rostliny, na druhu orgánu a prostředí

význam vody – 1) rozpouštědlo živin a umožňuje přesun látek

2) fotosyntéza

soli

– vyskytují se v b. ve formě uhličitanů, chloridů a fosforečnanů, podílí se na udržení stálého pH

plyny

– kyslík, oxid uhličitý, uhlík, rozpouští se ve vakuolách, u vodních rostl. jsou v mezibuněčných prostorách

bílkoviny

– tvoří hlavní část citoplazmy, součást b. jádra, enzymů, hormonů a zdroj ener.

nukleové kys.

– v jádře, podstatou dědičnosti, ve všech živých organismech, řídí tvorbu bílkovin v těle

DNA = deoxyribonukleová kys., dvojitá šroubovice

RNA = ribonukleová, jednoduchá šroubovice

sacharidy

– zdroj energie, tvoří se během fotosyntézy, jsou součástí nukl. k.

Monosacharidy – fruktóza, glukóza

Disacharidy – řepný cukr, laktóza – mléčný cukr, maltóza –  sladový cukr

Polysacharidy – celulóza – tvoří b. stěny

škrob – usazuje se v b. zásobních org. ( rýže, brambory )

lipidy

– jsou ve vodě nerozpustné, zdroj. E, ukládají se v plodech a semenech, v b. volně v tukových kapičkách, tvoří povrch jádra

ROSTLINNÁ BUŇKA:

 

• Buněčná stěna

– charakteristický znak rostlinné b.(živočišné buňky ji nemají)

– umožňuje existenci buňky jako osmotického systému

– těsně přiléhá k cytoplasmatické membráně

– omezuje velikost protoplastu a zabraňuje jeho prasknutí v důsledku osmotického příjmu

vody

fce:

• mechanická (udržuje tvar, odolnost proti prasknutí..)
• podílí se na přenosu látek mezi buňkou a vnějším prostředím
• plně propustná = permeabilní
• neživá, těsně přiléhá k cytoplasmě
• ukládání látek – inkrustace – anorg. (CaCO₃ ), oxid siřičitý..

– impregnace – organ. =  lignin – lignifikace (dřevnatění)

=  suberin – suberinizace (korkovatění)

=  kutin – kutinizace – kutikula
­Stavba:

2 složky: a) vláknitá – celulóza (tvoří základní kostru)

– vzniká v plasmatické membráně na útvarech zvaných rozety

 

1. b) amorfní – pektiny, hemicelulózy..

– vznikají v Golgiho komplexu

 

• primární buněčná stěna

– vzniká u buněk, které ještě mohou růst

– je plastická stejně jako střední lamela, čimž odpovídá požadavkům na rychlý růst b.

– přikládá se na střední lamelu směrem ke středu buňky

– přikládáním dalšího materiálu (=apozicí) primární stěna sílí

– složkou jsou pektiny a hlavně celulóza – molekuly celulózy vytvářejí micely – propojením

vzniká síť mikrofibril, které nejsou přesně orientovány

 

• sekundární buněčná stěna

– vzniká u dospělých b. s ukončeným růstem

– celulózní mikrofibrily jsou ve svazcích, jsou přesně orientovány

– mikrotubuly orientují celulózní vlákna

– obsahuje více celulózy, neobsahuje žádné pektiny

– roste jen tloustnutím = apozicí (přikládání nových vrstev)

může zde být uloženo mnoho látek:

lignin – podpůrná a vyztužovací fce, ve stěnách buněk (ve dřevě)

suberin – korková pletiva, zkorkovatělé b. nejsou propustné pro vodu, rychle odumírají a

zastávají mechanickou fci

kutin – na povrchu rostliny → vosk, vytváří kutikulu

 

• střední lamela

: vzniká z přepážky mezi dceřinými buňkami v průběhu dělení → spojovací vrstva mezi sousedními buňkami

: tvořena pektiny z GA

 

plazmodezmy

– kanálky v b. st., kterými komunikují jednotlivé buňky mezi sebou

– prochází jimy provazce protoplazmy i endoplasm. retikula

– v místech větší hustoty – vznik teček (vidět pod mikroskopem)

 

• Cytoplazmatická membrána­

– tvoří receptory – příjem signálů z prostředí

– nad ní je buněčná stěna

– polopropustná (semipermeabilní)

– typická biomembrána

fce:

• reguluje příjem a výdej látek → probíhá přes ní pasivní a aktivní transport látek, mohou

přes ní pronikat i velké molekuly a to pinocytózou či fagocytózou

• reguluje chování buňky podle podnětů z vnějšího prostředí (světlo, dotyk, chemické

vlivy..)

• zajišťuje stálé vlastnosti vnitřního prostředí buňky

 

Stavba:

– tvořena 2 vrstvami fosfolipidů: obsahují proteiny – integrální

– asociované (perifení-na povrchu)

– hydrofilní (polární)

– hydrofóbní (nepolární)

 

ŽB: Cytoplazmatická membrána

– odděluje b. od okolí

– tvoří ji dvojitá vrstva fosfolipidů – mezi nimi molekuly bílkovin
­- na vnější straně se nachází glykokalix tvořený sacharidy
­- buňky jsou navzájem propojeny hustými provazci cytoplazmy → desmodezmy, které

zajišťují soudržnost tkáně
­- je polopropustná
– umožňuje transport látek

– mohou se v ní tvořit organely

 

• Cytoplazma

­Stavba:

– rozsolovitá hmota

– směs koloidních a krystalických roztoků org. i anorg. látek

– slabě kyselá až neutrální povaha

– při povrchu buňky : větší hustota bez organel (= hyaloplazma)

– uvnitř opačně (= granuloplazma)

fce:

– udržuje tvar b.

– zajišťuje výměnu látek s okolím, přesun živin uvnitř b.

– biochemické pochody : anaer. glykolýza, částečně přeměna bílkovin

 

• Jádro (nukleus, karyo)

– ve stavbě jádra se od sebe výrazně liší prokaryotní a eukaryotní buňky

– u prokaryot (bakterie) je jádro představováno pouze kruhovitou molekulou DNA, která

není vázána na proteiny → nemá membránu, nazývá se tedy jaderným obalem

 

–  obsahují ho všechny buňky (x vysoce specializované – červené krvinky)

–  tvar : nejčastěji kulovitý, oválný

– největší organela, tvoří asi 10% objemu

 

Stavba:
­- na povrchu je dvojitá membrána : karyolema (odděluje jaderný obsah od základní

cytoplazmy, obsahuje póry, které umožňují výměnu látek RNA a bílkovin mezi

karyoplazmou a cytoplazmou)

– pomocí pórů je jádro spojeno s ER = tím i se všemi částmi b.
­- uvnitř jádra je jaderná šťáva : karyoplazma (cytoplazma + karyoplazma = protoplazma)
­- jádro bývá většinou jedno, u nálevníků, jaterních a chrupavčitých buněk dvě, u svalových

a srdečních buněk více. (syncytium = splynutí několika srdečních buněk)

­

chromatin = složka jaderné hmoty, složen z DNA a bílkovin = histony

(DNA+histony = nukleozom)

= před dělením buňky se zhušťuje, spiralizuje na viditelné chromozomy
­                 : heterochromatin – neaktivní, kondenzovaný genetický materiál

– spiralizované úseky chromozómů

: euchromatin –

 

chromozom =  je před škrcením rozdělen na 2 chromatidy : v každé je 1 molekula DNA,

jsou stejné

centromera : místo, kde dochází ke spojení dvou chromatid

fce :

1. a) genetická : přenos gen. informace z mateřské b. na dceřinou = replikace

(gen. informace je zapsána pořadím nukleotidů v DNA)

1. b) metabolická : anabolické procesy (syntéza RNA, enzymy, ATP, …)

 

• Jadérko (nucleous)

– není ohraničeno membránou, uloženo uvnitř jádra v karyolemě (v jaderné šťávě)

– mizí v období dělení jádra a objevuje se při vzniku jádra nového
­- je tvořeno shlukem RNA a bílkovinami, produkují m-RNA a t-RNA
– vznikají v něm cytoplasmatické ribozomy

• Ribozomy

– kulovité útvary
­- jsou tvořeny hlavně r-RNA a bílkovinami
­- vyskytují se na ER i volně v cytoplazmě

– skládá se ze 2 podjednotek (velká a malá) dohromady 80S

– v cytoplasmě se obě podjednotky spojují pomocí atomů Mg

– vznikají v jadérku

­ polyzomy = ribozomy propojeny v m-RNA
fce : syntéza bílkovin → proteosyntéza
Semiautonomní organely

(polonezávislé organely)

• plastidy
• mitochondrie

– jsou obaleny dvěma membránami (vnější a vnitřní)

– mají vlastní ribozomy, jiné než riboz. v cytoplasmě

– mají vlastní DNA

– jsou sídlem významných energetických dějů (plastidy- fotosyntéza, mitochondrie –

dýchání)

– mají symbiotický původ

 

• Mitochondrie

– obsahuje vlastní DNA a proteosyntetický aparát => semiautonomní organela

Stavba :

na povrchu 2 biomembrány :

vnější : hladká, ohraničuje prostor matrix (tvoří obsah mitochondrie, probíhá zde citrátový cyklus)

vnitřní : vchlípuje se dovnitř = vznikají kristy

: dochází zde k buněčnému dýchání

fce:

– oxidace a fosforylace živin → získává tím energii – získaná energie ukládána ve formě

ATP – využita k životním pochodům v buňce

– na vnitřní mem. : enzymy, tvorba ATP, probíhají zde pochody buněčného dýchání

 

• Plastidy

– proplastidy: původní plastidy, vznikají z nich ostatní plastidy

Stavba:

na povrchu 2 biomembrány:

vnější: hladká, tvoří obal plastidu

vnitřní: tvoří výběžky

– zaškrcením výběžků vznikají útvary zvané tylakoidy (v membráně tylakoidů jsou vázány

asimilační pigmenty = chlorofyl a karotenoidy)

– nahloučením tylakoidů na sebe vznikají grana

lumen – prostor v membráně tylakoidu

stroma – vnitřek plastidy, je prostoupen výběžky vnitřní membrány

 

Rozdělení :

1. chloroplasty

– jsou z hlediska existence života na Zemi považovány za nejdůležitější organely – jsou totiž

místem, kde se z anorganických látek vytváří látky organické, které jsou zdrojem energie,

stavebních látek…

– jedná se o fotosynteticky aktivní plastidy, které obsahují chlorofyl a  karotenoidy (ty jsou

vázány na membránové struktury)

– probíhá zde fotosyntéza

světelná fáze fotosyntezy: dochází k ní na membráně tylakoidů

temnostní fáze fotos. : probíhá v stromatu chloroplastu

: dochází k syntéze org. látek, ukládají se sem zásobní l. (škrob)

(rozkladem chlorofylu => chromoplasty:  fotosynteticky neaktivní, pt neobsahují chlorofyl, ale karotenoidy = to se děje při zrání plodů)

 

2. chromoplasty

–  obsahují xantofily, karoteny = karotenoidy

– neobsahují chlorofyl

– způsobují zbarvení listů, plodů, květů

– hlavní barvy: červená, žlutá, oranžová

fce: jejich zbarvení láká opylovače

 

3. leukoplasty

– bezbarvé, neobsahují žádná barviva, pigmenty

–  výskyt v zásobních org.(heterotrofních pletivech) = podzem. org., ukládání zás. látek

dělí se podle toho, jaké látky se v nich tvoří a ukládají:

“ amyloplasty (škrob) – syntéza škrobu (amyloplasty v bramborové hlíze)

“ protoplasty – syntéza bílkovin

“ oleoplasty – syntéza tuků

 

• Endoplazmatické retikulum (ER)

– od cytoplazmy je odděleno jednou membránou
­- rozvětvený systém biomembrán, soustava vzájemně propojených váčků a kanálků
­fce:

– podílí se na stavbě buněčných stěn, syntéze biomembrán
­- prostupuje plazmodesmami do sousedních buněk = zajišťuje transport látek mezi

jednotlivými částmi b.

– je místem syntézy tuků a bílkovin
­

hladké ER : na povrchu nejsou ribozomy, syntéza tuků a lipidů

: je přítomno ve svalech – zásobárna Ca²⁺  , v b. produkujících steroidy
­drsné ER : na povrchu vázány ribozomy na kterých probíhá syntéza bílkovin

• Golgiho aparát (GA)­

– od cytoplazmy je oddělen jednou membránou
­- soubor váčků propojených kanálky

– nikdy nenese ribozomy
­ diktyozomy: GA je rozptýlen v cytoplazmě ve formě zrn, tyčinek..
 fce:

­- váčky odškrcované z GA se podílejí na vzniku amorfní složky buněčné stěny

– úprava produktů ER : zahušťuje jeho produkty (př: chemická úprava bílkovin..), odstraňuje

přebytečnou vodu z buňky, zajišťuje exocytózu

– odškrcováním => lyzozómy, cytozómy

 

• Vakuola

–  typická organela pro rostlinnou buňku

–  jedná se o membránou ohraničený útvar, který je vyplněn buněčnou šťavou

–  v mládí má b. několik vakuol : splývají a ve stáří srůstají v jednu centrální vakuolu →

zatlačuje cytoplasmu a ostatní organely k cytoplasmatické m. = vzniká nástěnná        

cytoplasma  – zaujímá 90% b.)

 

složení :

– 95 % voda (hl. zásobárna vody pro b.) + odpadní a zásobní látky = buněčná šťáva (může být zbarvena různými barvivy)

bun. šťáva – cukry, bílkoviny, alkaloidy, třísloviny barviva (antokyany – způsobují zbarvení

plodů, antoxantiny), enzymy, různé ionty

– alkaloidy a třísloviny jsou jedovaté látky, které činí rostlinu nepoživatelnou                                              

– membrána oddělující vakuolu od cytoplazmy = tonoplast
­- zajišťuje ukládání látek zásobních i odpadních – jejich koncentrace může být tak vysoká, že mohou vykrystalizovat (krystaly : rafidy šťavelu vápenatého) = inkluze

– do vakuol se přijímá voda = růst vakuol způsobuje i růst b. – zvětšováním vakuol se zvyšuje tlak uvnitř buňky – turgor buňky (vnitřní napětí v buňce ji zpevňuje)

 

• ­ Cytoskelet

­-  soustava bílkovinných vláken uvnitř cytoplazmy, které vytvářejí vnitřní kostru b.

­fce:

– zajišťuje oporu buňky (kostra), pohyb organel, transport látek, tvoří některé organely

 

na stavbě cytoskeletu se podílí 3 typy vláken:
­1) mikrotubuly : duté trubičky tvořené bílkovinou tubulinem

: nejsou trvalé – vznikají a zanikají

: skládá se ze dvou konců + a –

fce : orientují celulózní vlákna v buněčné stěně (tím mají vliv na růst uněčné

stěny)

: podílí se na vzniku achromatického vřeténka při dělení buněk

: tvoří základ pohybových organel buňky (bičíků a nitkovitých

panožek)
: probíhá po nich posun organel pomocí transportních bílkovin
: stavební prvky centrioly a vláken dělícího vřeténka

 

2) aktinová filamenta  : tvořena bílkovinou aktinem

:  vznikají za spotřeby energie, kterou dodává ATP z aktinu

: oporná funkce (např. vyztužuje mikroklky střevních buněk)
: pohybová funkce – měňavkovitý pohyb

: podílí se na tvorbě panožek
3) střední filamenta : bílkovinná vlákna v cytoplazmě
: udržují buňky u sebe

 

• Lyzozómy

– váčky kulovitého tvaru obalené membránou

– obsahují hydrolytické enzymy : kyselé hydrolázy – napadají vazby vzniklé kondenzací –

hydrolyzují bílkoviny, nukle.kys., lipidy…

– vznikají odškrcováním od GA a ER (na jeho ribozómech jsou příslušné enzymy)

Stavba:

primární lyzozómy –  pohybují se cytoplasmou, splývají s potravními váčky, které obsahují materiál určený k strávení – vznikají sekundární lyzozómy

(fagocytoza – vzniká fagozom – spojí se s primárním lyzozomem – vzniká sekundární lyzozom)

– nestravitelné zbytky potravy zůstávají v membránových váčcích jako reziduální tělíska  a nebo jsou odstraňována exocytózou

– v rostlinné buňce nejsou (nahrazeny vakuolou)

fce:

– vnitrobuněčné trávení

– mohou připravovat substrát pro další oxidaci mitochondriemi

 

• Cytozómy

– jedná se o útvary vysoce specializované – váčky podobné lyzozómům

– vznikají v membráně GA a ER : zde se odškrtí jako váčky a uzavírají v sobě určité typy enzymů, takže rozeznáváme různé druhy cytozómů

fce:

– obecně jde o organely, ve kterých probíhá rozklad různých nízkomolekulárních látek nebo jejich přeměny

 

• Centriola

= dělící vřeténko

– stálá struktura živočišných buněk, leží poblíž jádra

– v b. jsou obsaženy 2 centrioly, jsou na sebe kolmé

– obsahuje 9 trojic mikrotubulů

fce:
– organizační centrum, zajišťuje tvorbu druhé centrioly před mitózou – putuje na opačný pól

buňky

– uplatňuje se zejména při dělení buněk

Organely pohybu

1. řasinky:

= cilie

– vláknité výběžky buňky, ohraničené jednotkovou membránou a obsahují podélně uspořádaný systém mikrotubulů

– především slouží k pohybu

 

2. bičík:

= flagellum

– struktura podobná řasinkám

– obvykle bývá ale jen jeden a je mnohem delší než řasinky

– kromě mikrotubulů může obsahovat i další zesilující struktury

– mohou také tvořit undulující membránu – což je vlastně jejich zploštělý obal, ale nesplývá

s buňkou

– zakotven v buňce pomocí bazálních destiček, je obalen membránou

– má podobnou fci jako centriola

Stavba:

– 9 trojic mikrotubulů po stranách + 1 dvojice centrálních mikrotubulů

– dienová raménka jsou mazi dvojicemi mikrotubulů → putují k (-) konci mikrotubulu →

ohýbání bičíků

 

2. Prokaryotická buňka

 

– bakterie a sinice

– jednobuněčné organismy

– je mnohem jednodušší a menší než b. eukaryotická ( 1-2 μm )

– nejčastěji kulovitý nebo tyčinkovitý tvar

– prokaryotická buňka neobsahuje chloroplasty a mitochondrie, ER..tedy organely typické

pro eukariotické buňky

– výživa je autotrofní i heterotrofní

základní struktury: jádro, ribozómy, cytoplasmatická membrána, buněčná stěna…

 

• Jaderná hmota

(= nukleoid)

– jedná se o molekulu DNA, která je uložena ve formě ojedinělého chromozomu v

nukleoidu (nese v sobě genetickou informaci), která je volně uložená v cytoplazmě, pt neni

vytvořena jaderná membrána

– je kruhová a nejsou na ní navázány molekuly bílkovin

– prokar.b. nemá pravé jádro, ale jen jaderný obal z membrány

plazmidy: malé, kruhovité molekuly DNA, které jsou uloženy mimo bakteriální

chromozom

 

• Cytoplazma

– zaplňuje zcela prostor bakteriální buňky, neboť bakterie nemají vakuoly

– jedná se o koloidní roztok, ve kterém probíhají základní životní pochody buňky – metabolismus

– obsahuje zásobní látky : glykogen, kys. polybetahzdroxzmáselnou x neobsahují lipidy

– často obsahuje kapénky nebo krystalky odpadních nebo zásobních látak → buněčné

inkluze

 

• Ribozómy

– mají jinou stavbu než u eukar.b., vyskytují se pouze v cytoplasmě

– má sedimentační koeficient 70S a skládá se ze dvou nestejných podjednotek

– menší podjednotka se skládá z jedné molekuly rRNA a 21 bílkovin

– velká podjednotka ze 2 molekul rRNA a 34 molekul bílkovin

– vyskytují se v blízkosti jádra, nasedají na mRNA a hned ji překládají v bílkoviny

fce: tvorba bílkovin

 

• Cytoplasmatická membrána

– jediná membrána : biomembrána

– obklopuje cytoplasmu

– udržuje vnitřní prostředí v buňce, je semipermeabilní

– reguluje tok látek mezi vnitřním a vnějším prostředím

– je tvořena dvojitou vrstvou fosfolipidů + bílkoviny

– většinou je po celém povrchu hladká x mohou vznikat i vchlípeniny

– u fotosynteticky aktivních bakterií vznikají vchlipováním cytoplasmatické membrány

chromatofory, které nesou fotosyntetické pigmenty

mezozóm : vzniká vchlípením do cytoplasm.m., měchýřek

: probíhá na nich buněčné dýchání, replikace DNA

 

• Buněčná stěna

– uložena vně cytoplasmatické m.

– jedná se o jediný pevný útvar v buňce

– má fci buněčného skeletu – dává buňce tvar a jako tuhý obal ji mechanicky ochraňuje před vnějškem

– způsobuje i chemickou odolnost

2 druhy:

1. a) grampozitivní : stěna je tvořena mohutnou vrstvou peptidoglykanu (murein), teikoová

kys.

1. b) gramnegativní : obsahují tenkou peptidoglykanovou vrstvu

: na vnější straně má lipoproteinovou membránu – biomembrána

 

• Bičíky

– orgán pohybu : rotační pohyby

– bakterie mohou mít buď jeden bičík, více či žádný

– je vystavěn z jednotlivých molekul bílkovin – tvoří duté vlákno, které je šroubovitě stočené

– je zakotven v cytoplasm.m.

 

• Fimbrie

– jedná se o četná, krátká, rovná, jemná a křehká vlákna vycházející všemi směry ven z bakterie

– slouží k přilnutí bakterie k povrchu – konjugace bakterií

 

Peroxizony : útvar obalený membránou

: fotorespirace – 2 enzymy (perozykazy, katalázy)

glioxyzony : v b. semen → zásobní fce