Stavba buňky
Živé soustavy:
– za základní živou soustavu považujeme jedince schopného samostatného života
– jedná se jak o jednobuněčné tak mnohobuněčné jedince
ž.s. vyššího řádu = individua vyššího řádu
: jsou tvořena z jednobuněčných organismů na sebe závislých (společenstvo) – fungují
pouze, když je jich mnoho (mravenci, včely…)
charakteristika:
- obsahují bílkoviny, nukleové kyseliny → jsou nulkeoproteinové
- zajišťují základní životní fce :
- a) látkový a energetický metabolismus (přeměna látek a energií)
- b) autoreprodukci (ž.s. jsou schopné samostatné existence, rozmnožování, vývoje…)
- c) autoregulace (schopnost reagovat na vnější podmínky a měnit tím svoje vlastnosti)
- kys.: nesou genetickou informaci – přepisuje se do struktury bílkovin – přenos informace z generace na generaci
- bílkoviny : fci enzymů
: mají schopnost evoluce
: tvoří základní strukturu buněk
- ž.s. jsou vysoce organizovány – stupňovitě hierarchicky uspořádány:
atom – molekuly – makromolekuly – makromolekulární komplexy – buněčné orgány – buňky – tkáně, pletiva – orgány – orgánové soustavy – organismy
- ž.s. jsou z hlediska termodynamiky otevřené soustavy – mohou vyměňovat energii, hmotu, informace z vnějším okolím
- jsou v ustáleném stavu – vyrovnává se příjem, výdej
Buňka
- je základní strukturní a funkční jednotka živých soustav
- buňka je nejmenší ž.s., která je schopná samostatné existence a reprodukce
- je základní stavební jednotkou prokaryotických a eukaryotických organismů
- každá buňka má svůj vlastní genetický a proteosyntetický aparát a metabolický systém,
umožňující vytvářet a využívat energii
- Eukaryotická buňka
– jedná se o buňky hub, rostlin, živočichů
– živí obsah buňky se nazývá protoplast — cytoplasmu (obsahuje jednotlivé organely)
— karyoplasmu (= jádro)
– protoplast je od buněčné stěny ohraničen plazmatickou membránou
Rostlinná a živočišná buňka + buňka hub:
Rostlinná:
velikost: 10-100 μm, ale mohou být dlouhé i několik m
– tvar rostl. buňky je dán tvarem buněčné stěny
– buněčná stěna je tenká a plastická
– většina rostl.b. obsahuje jádro + jadérko
– cytoplazma vyplňuje prostor ohraničený buněčnou stěnou – jsou v ní
koncentrovány veškeré cytoplasmatické struktury včetně jádra
– od živočišné b. se liší přítomností plastidů, buněčné stěny, vakuol
proudění cytoplasmy : usnadňuje transport a výměnu látek mezi jednotlivými částmi buňky
nebo mezi b. navzájem
Živočišná:
velikost: mezi 10-20 μm (x b. nervové 1m,..)
– nejjednodušším tvarem je tvar kulovitý, oválný (ve tkáních je tvar b. rozmanitý)
– jsou tvarově velmi rozmanité, pt neobsahují buněčnou stěnu
– na rozdíl od rostlinnné b. obsahuje lyzozómy
Buňka hub
Buněčná stěna : obsahuje chitin, velmi vzácně celulózu
Jádro : bývá jedno, dvě i větší počet
Plastidy : chybí, proto jsou houby bezbarvé
: u vyšších hub, hlavně v plodnicích , jsou různá barviva, ale nikdy chlorofyl
Zásobní látky : hlavně glykogen a olej, nikdy škrob
Ostatní organely jako v živočišné buňce
Chemické složení rostlinné b.:
– chem. prvky se v rostl. buňce vyskytují vždy ve formě sloučenin
1) organické – sacharidy, lipidy, bílkoviny, nukleové kys.
2) anorganické – voda, soli, plyny
voda
– v buňce 60 – 90 %
– množství vody záleží na druhu rostliny, na druhu orgánu a prostředí
význam vody – 1) rozpouštědlo živin a umožňuje přesun látek
2) fotosyntéza
soli
– vyskytují se v b. ve formě uhličitanů, chloridů a fosforečnanů, podílí se na udržení stálého pH
plyny
– kyslík, oxid uhličitý, uhlík, rozpouští se ve vakuolách, u vodních rostl. jsou v mezibuněčných prostorách
bílkoviny
– tvoří hlavní část citoplazmy, součást b. jádra, enzymů, hormonů a zdroj ener.
nukleové kys.
– v jádře, podstatou dědičnosti, ve všech živých organismech, řídí tvorbu bílkovin v těle
DNA = deoxyribonukleová kys., dvojitá šroubovice
RNA = ribonukleová, jednoduchá šroubovice
sacharidy
– zdroj energie, tvoří se během fotosyntézy, jsou součástí nukl. k.
Monosacharidy – fruktóza, glukóza
Disacharidy – řepný cukr, laktóza – mléčný cukr, maltóza – sladový cukr
Polysacharidy – celulóza – tvoří b. stěny
škrob – usazuje se v b. zásobních org. ( rýže, brambory )
lipidy
– jsou ve vodě nerozpustné, zdroj. E, ukládají se v plodech a semenech, v b. volně v tukových kapičkách, tvoří povrch jádra
ROSTLINNÁ BUŇKA:
- Buněčná stěna
– charakteristický znak rostlinné b.(živočišné buňky ji nemají)
– umožňuje existenci buňky jako osmotického systému
– těsně přiléhá k cytoplasmatické membráně
– omezuje velikost protoplastu a zabraňuje jeho prasknutí v důsledku osmotického příjmu
vody
fce:
- mechanická (udržuje tvar, odolnost proti prasknutí..)
- podílí se na přenosu látek mezi buňkou a vnějším prostředím
- plně propustná = permeabilní
- neživá, těsně přiléhá k cytoplasmě
- ukládání látek – inkrustace – anorg. (CaCO3 ), oxid siřičitý..
– impregnace – organ. = lignin – lignifikace (dřevnatění)
= suberin – suberinizace (korkovatění)
= kutin – kutinizace – kutikula
Stavba:
2 složky: a) vláknitá – celulóza (tvoří základní kostru)
– vzniká v plasmatické membráně na útvarech zvaných rozety
- b) amorfní – pektiny, hemicelulózy..
– vznikají v Golgiho komplexu
- primární buněčná stěna
– vzniká u buněk, které ještě mohou růst
– je plastická stejně jako střední lamela, čimž odpovídá požadavkům na rychlý růst b.
– přikládá se na střední lamelu směrem ke středu buňky
– přikládáním dalšího materiálu (=apozicí) primární stěna sílí
– složkou jsou pektiny a hlavně celulóza – molekuly celulózy vytvářejí micely – propojením
vzniká síť mikrofibril, které nejsou přesně orientovány
- sekundární buněčná stěna
– vzniká u dospělých b. s ukončeným růstem
– celulózní mikrofibrily jsou ve svazcích, jsou přesně orientovány
– mikrotubuly orientují celulózní vlákna
– obsahuje více celulózy, neobsahuje žádné pektiny
– roste jen tloustnutím = apozicí (přikládání nových vrstev)
může zde být uloženo mnoho látek:
lignin – podpůrná a vyztužovací fce, ve stěnách buněk (ve dřevě)
suberin – korková pletiva, zkorkovatělé b. nejsou propustné pro vodu, rychle odumírají a
zastávají mechanickou fci
kutin – na povrchu rostliny → vosk, vytváří kutikulu
- střední lamela
: vzniká z přepážky mezi dceřinými buňkami v průběhu dělení → spojovací vrstva mezi sousedními buňkami
: tvořena pektiny z GA
plazmodezmy
– kanálky v b. st., kterými komunikují jednotlivé buňky mezi sebou
– prochází jimy provazce protoplazmy i endoplasm. retikula
– v místech větší hustoty – vznik teček (vidět pod mikroskopem)
- Cytoplazmatická membrána
– tvoří receptory – příjem signálů z prostředí
– nad ní je buněčná stěna
– polopropustná (semipermeabilní)
– typická biomembrána
fce:
- reguluje příjem a výdej látek → probíhá přes ní pasivní a aktivní transport látek, mohou
přes ní pronikat i velké molekuly a to pinocytózou či fagocytózou
- reguluje chování buňky podle podnětů z vnějšího prostředí (světlo, dotyk, chemické
vlivy..)
- zajišťuje stálé vlastnosti vnitřního prostředí buňky
Stavba:
– tvořena 2 vrstvami fosfolipidů: obsahují proteiny – integrální
– asociované (perifení-na povrchu)
– hydrofilní (polární)
– hydrofóbní (nepolární)
ŽB: Cytoplazmatická membrána
– odděluje b. od okolí
– tvoří ji dvojitá vrstva fosfolipidů – mezi nimi molekuly bílkovin
- na vnější straně se nachází glykokalix tvořený sacharidy
- buňky jsou navzájem propojeny hustými provazci cytoplazmy → desmodezmy, které
zajišťují soudržnost tkáně
- je polopropustná
– umožňuje transport látek
– mohou se v ní tvořit organely
- Cytoplazma
Stavba:
– rozsolovitá hmota
– směs koloidních a krystalických roztoků org. i anorg. látek
– slabě kyselá až neutrální povaha
– při povrchu buňky : větší hustota bez organel (= hyaloplazma)
– uvnitř opačně (= granuloplazma)
fce:
– udržuje tvar b.
– zajišťuje výměnu látek s okolím, přesun živin uvnitř b.
– biochemické pochody : anaer. glykolýza, částečně přeměna bílkovin
- Jádro (nukleus, karyo)
– ve stavbě jádra se od sebe výrazně liší prokaryotní a eukaryotní buňky
– u prokaryot (bakterie) je jádro představováno pouze kruhovitou molekulou DNA, která
není vázána na proteiny → nemá membránu, nazývá se tedy jaderným obalem
– obsahují ho všechny buňky (x vysoce specializované – červené krvinky)
– tvar : nejčastěji kulovitý, oválný
– největší organela, tvoří asi 10% objemu
Stavba:
- na povrchu je dvojitá membrána : karyolema (odděluje jaderný obsah od základní
cytoplazmy, obsahuje póry, které umožňují výměnu látek RNA a bílkovin mezi
karyoplazmou a cytoplazmou)
– pomocí pórů je jádro spojeno s ER = tím i se všemi částmi b.
- uvnitř jádra je jaderná šťáva : karyoplazma (cytoplazma + karyoplazma = protoplazma)
- jádro bývá většinou jedno, u nálevníků, jaterních a chrupavčitých buněk dvě, u svalových
a srdečních buněk více. (syncytium = splynutí několika srdečních buněk)
chromatin = složka jaderné hmoty, složen z DNA a bílkovin = histony
(DNA+histony = nukleozom)
= před dělením buňky se zhušťuje, spiralizuje na viditelné chromozomy
: heterochromatin – neaktivní, kondenzovaný genetický materiál
– spiralizované úseky chromozómů
: euchromatin –
chromozom = je před škrcením rozdělen na 2 chromatidy : v každé je 1 molekula DNA,
jsou stejné
centromera : místo, kde dochází ke spojení dvou chromatid
fce :
- a) genetická : přenos gen. informace z mateřské b. na dceřinou = replikace
(gen. informace je zapsána pořadím nukleotidů v DNA)
- b) metabolická : anabolické procesy (syntéza RNA, enzymy, ATP, …)
- Jadérko (nucleous)
– není ohraničeno membránou, uloženo uvnitř jádra v karyolemě (v jaderné šťávě)
– mizí v období dělení jádra a objevuje se při vzniku jádra nového
- je tvořeno shlukem RNA a bílkovinami, produkují m-RNA a t-RNA
– vznikají v něm cytoplasmatické ribozomy
- Ribozomy
– kulovité útvary
- jsou tvořeny hlavně r-RNA a bílkovinami
- vyskytují se na ER i volně v cytoplazmě
– skládá se ze 2 podjednotek (velká a malá) dohromady 80S
– v cytoplasmě se obě podjednotky spojují pomocí atomů Mg
– vznikají v jadérku
polyzomy = ribozomy propojeny v m-RNA
fce : syntéza bílkovin → proteosyntéza
Semiautonomní organely
(polonezávislé organely)
- plastidy
- mitochondrie
– jsou obaleny dvěma membránami (vnější a vnitřní)
– mají vlastní ribozomy, jiné než riboz. v cytoplasmě
– mají vlastní DNA
– jsou sídlem významných energetických dějů (plastidy- fotosyntéza, mitochondrie –
dýchání)
– mají symbiotický původ
- Mitochondrie
– obsahuje vlastní DNA a proteosyntetický aparát => semiautonomní organela
Stavba :
na povrchu 2 biomembrány :
vnější : hladká, ohraničuje prostor matrix (tvoří obsah mitochondrie, probíhá zde citrátový cyklus)
vnitřní : vchlípuje se dovnitř = vznikají kristy
: dochází zde k buněčnému dýchání
fce:
– oxidace a fosforylace živin → získává tím energii – získaná energie ukládána ve formě
ATP – využita k životním pochodům v buňce
– na vnitřní mem. : enzymy, tvorba ATP, probíhají zde pochody buněčného dýchání
- Plastidy
– proplastidy: původní plastidy, vznikají z nich ostatní plastidy
Stavba:
na povrchu 2 biomembrány:
vnější: hladká, tvoří obal plastidu
vnitřní: tvoří výběžky
– zaškrcením výběžků vznikají útvary zvané tylakoidy (v membráně tylakoidů jsou vázány
asimilační pigmenty = chlorofyl a karotenoidy)
– nahloučením tylakoidů na sebe vznikají grana
lumen – prostor v membráně tylakoidu
stroma – vnitřek plastidy, je prostoupen výběžky vnitřní membrány
Rozdělení :
- chloroplasty
– jsou z hlediska existence života na Zemi považovány za nejdůležitější organely – jsou totiž
místem, kde se z anorganických látek vytváří látky organické, které jsou zdrojem energie,
stavebních látek…
– jedná se o fotosynteticky aktivní plastidy, které obsahují chlorofyl a karotenoidy (ty jsou
vázány na membránové struktury)
– probíhá zde fotosyntéza
světelná fáze fotosyntezy: dochází k ní na membráně tylakoidů
temnostní fáze fotos. : probíhá v stromatu chloroplastu
: dochází k syntéze org. látek, ukládají se sem zásobní l. (škrob)
(rozkladem chlorofylu => chromoplasty: fotosynteticky neaktivní, pt neobsahují chlorofyl, ale karotenoidy = to se děje při zrání plodů)
- chromoplasty
– obsahují xantofily, karoteny = karotenoidy
– neobsahují chlorofyl
– způsobují zbarvení listů, plodů, květů
– hlavní barvy: červená, žlutá, oranžová
fce: jejich zbarvení láká opylovače
- leukoplasty
– bezbarvé, neobsahují žádná barviva, pigmenty
– výskyt v zásobních org.(heterotrofních pletivech) = podzem. org., ukládání zás. látek
dělí se podle toho, jaké látky se v nich tvoří a ukládají:
“ amyloplasty (škrob) – syntéza škrobu (amyloplasty v bramborové hlíze)
“ protoplasty – syntéza bílkovin
“ oleoplasty – syntéza tuků
- Endoplazmatické retikulum (ER)
– od cytoplazmy je odděleno jednou membránou
- rozvětvený systém biomembrán, soustava vzájemně propojených váčků a kanálků
fce:
– podílí se na stavbě buněčných stěn, syntéze biomembrán
- prostupuje plazmodesmami do sousedních buněk = zajišťuje transport látek mezi
jednotlivými částmi b.
– je místem syntézy tuků a bílkovin
hladké ER : na povrchu nejsou ribozomy, syntéza tuků a lipidů
: je přítomno ve svalech – zásobárna Ca2+ , v b. produkujících steroidy
drsné ER : na povrchu vázány ribozomy na kterých probíhá syntéza bílkovin
- Golgiho aparát (GA)
– od cytoplazmy je oddělen jednou membránou
- soubor váčků propojených kanálky
– nikdy nenese ribozomy
diktyozomy: GA je rozptýlen v cytoplazmě ve formě zrn, tyčinek..
fce:
- váčky odškrcované z GA se podílejí na vzniku amorfní složky buněčné stěny
– úprava produktů ER : zahušťuje jeho produkty (př: chemická úprava bílkovin..), odstraňuje
přebytečnou vodu z buňky, zajišťuje exocytózu
– odškrcováním => lyzozómy, cytozómy
- Vakuola
– typická organela pro rostlinnou buňku
– jedná se o membránou ohraničený útvar, který je vyplněn buněčnou šťavou
– v mládí má b. několik vakuol : splývají a ve stáří srůstají v jednu centrální vakuolu →
zatlačuje cytoplasmu a ostatní organely k cytoplasmatické m. = vzniká nástěnná
cytoplasma – zaujímá 90% b.)
složení :
– 95 % voda (hl. zásobárna vody pro b.) + odpadní a zásobní látky = buněčná šťáva (může být zbarvena různými barvivy)
bun. šťáva – cukry, bílkoviny, alkaloidy, třísloviny barviva (antokyany – způsobují zbarvení
plodů, antoxantiny), enzymy, různé ionty
– alkaloidy a třísloviny jsou jedovaté látky, které činí rostlinu nepoživatelnou
– membrána oddělující vakuolu od cytoplazmy = tonoplast
- zajišťuje ukládání látek zásobních i odpadních – jejich koncentrace může být tak vysoká, že mohou vykrystalizovat (krystaly : rafidy šťavelu vápenatého) = inkluze
– do vakuol se přijímá voda = růst vakuol způsobuje i růst b. – zvětšováním vakuol se zvyšuje tlak uvnitř buňky – turgor buňky (vnitřní napětí v buňce ji zpevňuje)
- Cytoskelet
- soustava bílkovinných vláken uvnitř cytoplazmy, které vytvářejí vnitřní kostru b.
fce:
– zajišťuje oporu buňky (kostra), pohyb organel, transport látek, tvoří některé organely
na stavbě cytoskeletu se podílí 3 typy vláken:
1) mikrotubuly : duté trubičky tvořené bílkovinou tubulinem
: nejsou trvalé – vznikají a zanikají
: skládá se ze dvou konců + a –
fce : orientují celulózní vlákna v buněčné stěně (tím mají vliv na růst uněčné
stěny)
: podílí se na vzniku achromatického vřeténka při dělení buněk
: tvoří základ pohybových organel buňky (bičíků a nitkovitých
panožek)
: probíhá po nich posun organel pomocí transportních bílkovin
: stavební prvky centrioly a vláken dělícího vřeténka
2) aktinová filamenta : tvořena bílkovinou aktinem
: vznikají za spotřeby energie, kterou dodává ATP z aktinu
: oporná funkce (např. vyztužuje mikroklky střevních buněk)
: pohybová funkce – měňavkovitý pohyb
: podílí se na tvorbě panožek
3) střední filamenta : bílkovinná vlákna v cytoplazmě
: udržují buňky u sebe
- Lyzozómy
– váčky kulovitého tvaru obalené membránou
– obsahují hydrolytické enzymy : kyselé hydrolázy – napadají vazby vzniklé kondenzací –
hydrolyzují bílkoviny, nukle.kys., lipidy…
– vznikají odškrcováním od GA a ER (na jeho ribozómech jsou příslušné enzymy)
Stavba:
primární lyzozómy – pohybují se cytoplasmou, splývají s potravními váčky, které obsahují materiál určený k strávení – vznikají sekundární lyzozómy
(fagocytoza – vzniká fagozom – spojí se s primárním lyzozomem – vzniká sekundární lyzozom)
– nestravitelné zbytky potravy zůstávají v membránových váčcích jako reziduální tělíska a nebo jsou odstraňována exocytózou
– v rostlinné buňce nejsou (nahrazeny vakuolou)
fce:
– vnitrobuněčné trávení
– mohou připravovat substrát pro další oxidaci mitochondriemi
- Cytozómy
– jedná se o útvary vysoce specializované – váčky podobné lyzozómům
– vznikají v membráně GA a ER : zde se odškrtí jako váčky a uzavírají v sobě určité typy enzymů, takže rozeznáváme různé druhy cytozómů
fce:
– obecně jde o organely, ve kterých probíhá rozklad různých nízkomolekulárních látek nebo jejich přeměny
- Centriola
= dělící vřeténko
– stálá struktura živočišných buněk, leží poblíž jádra
– v b. jsou obsaženy 2 centrioly, jsou na sebe kolmé
– obsahuje 9 trojic mikrotubulů
fce:
– organizační centrum, zajišťuje tvorbu druhé centrioly před mitózou – putuje na opačný pól
buňky
– uplatňuje se zejména při dělení buněk
Organely pohybu
- řasinky:
= cilie
– vláknité výběžky buňky, ohraničené jednotkovou membránou a obsahují podélně uspořádaný systém mikrotubulů
– především slouží k pohybu
- bičík:
= flagellum
– struktura podobná řasinkám
– obvykle bývá ale jen jeden a je mnohem delší než řasinky
– kromě mikrotubulů může obsahovat i další zesilující struktury
– mohou také tvořit undulující membránu – což je vlastně jejich zploštělý obal, ale nesplývá
s buňkou
– zakotven v buňce pomocí bazálních destiček, je obalen membránou
– má podobnou fci jako centriola
Stavba:
– 9 trojic mikrotubulů po stranách + 1 dvojice centrálních mikrotubulů
– dienová raménka jsou mazi dvojicemi mikrotubulů → putují k (-) konci mikrotubulu →
ohýbání bičíků
- Prokaryotická buňka
– bakterie a sinice
– jednobuněčné organismy
– je mnohem jednodušší a menší než b. eukaryotická ( 1-2 μm )
– nejčastěji kulovitý nebo tyčinkovitý tvar
– prokaryotická buňka neobsahuje chloroplasty a mitochondrie, ER..tedy organely typické
pro eukariotické buňky
– výživa je autotrofní i heterotrofní
základní struktury: jádro, ribozómy, cytoplasmatická membrána, buněčná stěna…
- Jaderná hmota
(= nukleoid)
– jedná se o molekulu DNA, která je uložena ve formě ojedinělého chromozomu v
nukleoidu (nese v sobě genetickou informaci), která je volně uložená v cytoplazmě, pt neni
vytvořena jaderná membrána
– je kruhová a nejsou na ní navázány molekuly bílkovin
– prokar.b. nemá pravé jádro, ale jen jaderný obal z membrány
plazmidy: malé, kruhovité molekuly DNA, které jsou uloženy mimo bakteriální
chromozom
- Cytoplazma
– zaplňuje zcela prostor bakteriální buňky, neboť bakterie nemají vakuoly
– jedná se o koloidní roztok, ve kterém probíhají základní životní pochody buňky – metabolismus
– obsahuje zásobní látky : glykogen, kys. polybetahzdroxzmáselnou x neobsahují lipidy
– často obsahuje kapénky nebo krystalky odpadních nebo zásobních látak → buněčné
inkluze
- Ribozómy
– mají jinou stavbu než u eukar.b., vyskytují se pouze v cytoplasmě
– má sedimentační koeficient 70S a skládá se ze dvou nestejných podjednotek
– menší podjednotka se skládá z jedné molekuly rRNA a 21 bílkovin
– velká podjednotka ze 2 molekul rRNA a 34 molekul bílkovin
– vyskytují se v blízkosti jádra, nasedají na mRNA a hned ji překládají v bílkoviny
fce: tvorba bílkovin
- Cytoplasmatická membrána
– jediná membrána : biomembrána
– obklopuje cytoplasmu
– udržuje vnitřní prostředí v buňce, je semipermeabilní
– reguluje tok látek mezi vnitřním a vnějším prostředím
– je tvořena dvojitou vrstvou fosfolipidů + bílkoviny
– většinou je po celém povrchu hladká x mohou vznikat i vchlípeniny
– u fotosynteticky aktivních bakterií vznikají vchlipováním cytoplasmatické membrány
chromatofory, které nesou fotosyntetické pigmenty
mezozóm : vzniká vchlípením do cytoplasm.m., měchýřek
: probíhá na nich buněčné dýchání, replikace DNA
- Buněčná stěna
– uložena vně cytoplasmatické m.
– jedná se o jediný pevný útvar v buňce
– má fci buněčného skeletu – dává buňce tvar a jako tuhý obal ji mechanicky ochraňuje před vnějškem
– způsobuje i chemickou odolnost
2 druhy:
- a) grampozitivní : stěna je tvořena mohutnou vrstvou peptidoglykanu (murein), teikoová
kys.
- b) gramnegativní : obsahují tenkou peptidoglykanovou vrstvu
: na vnější straně má lipoproteinovou membránu – biomembrána
- Bičíky
– orgán pohybu : rotační pohyby
– bakterie mohou mít buď jeden bičík, více či žádný
– je vystavěn z jednotlivých molekul bílkovin – tvoří duté vlákno, které je šroubovitě stočené
– je zakotven v cytoplasm.m.
- Fimbrie
– jedná se o četná, krátká, rovná, jemná a křehká vlákna vycházející všemi směry ven z bakterie
– slouží k přilnutí bakterie k povrchu – konjugace bakterií
Peroxizony : útvar obalený membránou
: fotorespirace – 2 enzymy (perozykazy, katalázy)
glioxyzony : v b. semen → zásobní fce