Soustava opěrná a pohybová
SOUSTAVA OPĚRNÁ A POHYBOVÁ
– představuje soubor všech kostí, kostních spojů, vazů – ty vytvářejí pasivní pohybový aparát.
– poskytuje oporu měkkým částem těla, na některých místech (např.lebka,hrudní koš) tvoří ochranná pouzdra pro jiné orgány
– v lidském těle je přes 200 kostí
Vývoj kostry obratlovců je spolehlivým důkazem o postupném vývoji tvorstva.Již u jednoduchých mnohobuněčných org. vytvářejí některé buňky tuhou mezibuněčnou hmotu – zpevňuje tělo.
U vyšších org. jsou základní hmoty později vyztužovány různými neústrojnými, většinou vápenatými látkami..Vazivo je pak nahrazeno chrupavkou a ta kostí.Tzn., že s vývojem se vnitřní kostra živočichů stává pevnější.
TVARY KOSTÍ
Rozeznáváme několik typů kostí:
- dlouhé – typické pro končetiny (k.pažní, stehenní…)
- krátké – malé rozměry, podoba s krátkými sloupci, hranolky, neboť mají délku, šířku a tloušťku ve vyrovnaném poměru. (obratel, k.patní…)
- ploché – podoba s deskami, miskami (lopatky, k.temenní…)
(pozn. dlouhá část kosti = diafýza, krátká část = epifýza)
STAVBA KOSTÍ
Povrch kosti kryje na kloubních plochách chrupavka, jinak vazivová blána
o okostice (periost) = protkána nervy, cévami – vnikají do kosti – větvení do Haversových kanálků = výživa, inervace
o k. hutná (kompaktní) = osteocyty hustě, Volkmanovy a Haversovy kanálky – výživa kosti
o k. houbovitá (spongynózní) = osteocyty řídce, tvorba oblouků – architektonika kostí (základ pevnosti)
o kostní dřeň = tvorba červených a bílých krvinek, od dětství červená barva – pak bílá – ve stáří ztráta krvetvorné schopnosti, usazování tuku – bílá barva.
(pozn.anorganická část – Ca (PO ) , CaCO , CaCl , CaF
(VIZ.OBRÁZEK STR.5)
RŮST A VÝVOJ KOSTI
Přeměna tkání v kost = kostnatění (osifikace):
o desmogenní = během nitroděložního vývoje, kostnatění z vaziva.
Ve vazivovém základu se objeví zvápenatělé ložisko – vazivové buňky v jeho blízkosti se mění na kostitvorné (osteoblasty) = schopny vytvořit základ kostní hmoty
o chondrogenní = kostnetění z chrupavčité tkáně
Do chrup. základu vniknou cévy – podél tvorba kostitvorných buněk – osteoblastů = jádro kostní dřeně (osifikační centrum) – postupování osifikace k okrajům – zevnitř částečné rozrušování = budování k.dřeně
Nedochází k úplnému zániku chrupavky.Část se udrží na kloubních plochách epifýz, část zůstane jako tenká vrstva na rozhraní diafýzy a epifýzy = růstové epifyzární chrupavky – růst kosti do délky (okolo 20.roku života osifikují také)
SPOJENÍ KOSTÍ
o pevné = pomocí jiné vazivové tkáně (vazivo, chrupavka)
o dotykem = pohyblivé spojení kloubní dvou či více kostí dotykem na styčných plochách
v KLOUBY (articulacia)
– kloubní hlavice zapadající do vyduté kloubní jamky
– vlastní spojení obou kostí obstarává vazivové kloubní pouzdro, často zpevněné silnými kloubními vazy
– Na vnitřní straně kloubního pouzdra synoviální vrstva = produkce kloubního mazu (synovie).Ta:
ü zmenšuje tření
ü obsahuje živné látky
ü zajišťuje pevné přilnutí
V kloubech jednoduchých se stýkají 2 kosti, v kloubech složených více než 2 nebo jsou mezi ně vsunuty chrupavčité destičky = vyrovnávají nesrovnalosti v zakřivení styčných ploch a zároveň umožňují provádění 2 různých pohybů.
Klouby se podle tvaru dělí na:
- kulovité (kloub ramenní)
- válcové (články prstů)
- kladkové (styčné plochy mezi kostí pažní a loketní)
v CHRUPAVKA
– pevná, bílá či nažloutlá
– obsahuje okrouhlé buňky uložené jednotlivě nebo v komůrkách pevné základní hmoty
– je téměř bez cév, řezné rány chrupavkou se nehojí
– chrupavka:
- sklovitá (hyalinní) = nejsou patrné fibrily
- vazivová
- elastická (kolagenní)
v OBRATLE
– krční = nízká těla, otvory v příčných výběžcích, 1.obratel – nosič (atlas) = není tělo obratle, 2 oblouky, kývavé pohyby hlavy, 2.obratel – čepovec (axis) = na horním okraji čep opírající se o oblouk nosiče = otáčivé pohyby hlavy
v PÁTEŘ
– typické zakřivení, prohnutí dopředu = lordóza (krční a bederní část páteře) a prohnutí dozadu = kyfóza (hrudní a křížová část páteře)
– skolióza = vychýlení páteře do strany
(viz. obrázky str.5)
ONEMOCNĚNÍ KOSTÍ
- DNA = nadměrná konzumace potravin obsahující puriny.Konečným produktem jejich metab. je kys. močová.Její krystalky se hromadí u kloubů, působí záněty a následně silné bolesti (léčbou je dieta)
- OSTEOARTRITIDA = důsledek opotřebování kostí věkem, nejčastěji klouby vystavené velké námaze. Dochází k rozpadu chrupavky a kosti se vzájemně dřou o sebe
- REVMATICKÁ ARTRITIDA = začíná zánětem synoviální membrány pokrývající kloub, na povrchu kloubu zánětlivá ložiska, vznik zjizvené tkáně mezi kostmi, ta tvrdne a srůstá s kloubem. (Příčinou jsou pravděpodobně viry a chybná imunitní reakce.)
SVALY
– spolu s kostrou tvoří jeden funkční celek = pohybovou soustavu
– svaly (musculi) jsou nejobjemnější tělesnou soustavou
– představují 40% tělesně hmotnosti
– asi 600 v lidském těle
– z mezodermu,nezralá buňka = myoblast, uvnitř myoplasma (sarkoplasma), každá buňka chráněna sarkolemou
– svaly spolupracující = synergisté, svaly zabezpečující opačný pohyb = antagonisté
STAVBA KOSTERNÍHO SVALU
– rozlišujeme masitou část (svalové bříško) a šlachy + svalové cévy a nervy
– základní stavební jednotkou masité části jsou svalová vlákna (mnohojaderná).
– Větší počet vláken (10 – 100) je spojen řídkým vazivem = tvoří snopečky = ty se spojují ve snopce = tvorba svalového bříška (hlavy)
– Složení ze 75% vody, 24% látky ústrojné (hl. bílkoviny aktin, myosin) a 1%látky neústrojné
– hl.energetickým zdrojem svalové činnosti jsou sacharidy (hl.glykogen)
– na povrchu tenký vazivový obal = svalová povázka (fascie)
– na obou koncích přechod svalu v pevné šlachy – připojení se ke kostem
– svalové cévy = výživa, tepny přivádí kyslík a živiny, žíly odvádějí zplodiny látkové přeměny
– svalové nervy = převádění nervových impulsů, vstupují do svalu, rozbíhají se v tenké větévky pro jednotlivá svalová vlákna.Ty jsou dvojího druhu:
- motorická (hybná) – vzruchy z hybných ústředí mozku a míchy do motorických plotének ve svalu = podněcování sval.vláken ke stahu – zajištění pohybu
- senzitivní – vedení vzruchu opačným směrem, inf. o napětí svalu a šlach, jsou východiskem pro reflexní reakce
SUBMIKROSKOPICKÁ STAVBA MYOFIBRILY
– v cytoplazmě sval.vlákna jsou podélně uloženy myofibrily (příčina podélného pruhování)
– tvořeny dvojlomnou (anisotropní) bílkovinou myosinem a jednolomnou (isotropní) bílkovinou aktinem = myofibrila je tak tvořena základními válcovitými úseky (sarkomerami), které umožňují její smršťování – ty pak tvoří část svalové buňky – následuje svazek sval.buněk a sval.
– podnět ke sval.stah přichází po motorickém nerv.vlákně.(1 vlákno inervuje vždy více sval.vláken = tzv.motorická jednotka) Nervový vzruch způsobí vylití mediátoru (acetylcholinu) do štěrbiny nervosvalové ploténky = vznik akčního potenciálu, uvolnění Ca iontů, proběhne reakce mezi myosinem a aktinem (myosin se nasouvá na aktin – zkracuje se délka myofibrily, přitom se štěpí molekuly ATP = SVALOVÝ STAH. Pak se vazby mezi M a A uvolní = UVOLNĚNÍ SVALU
pozn.svalová únava = po namáhavé,dlouhotrvající práci.Příčinou je vyčerpání zdrojů energie ATP a nahromadění zplodin metabolismu (kys.mléčné)
ROZDĚLENÍ SVALOVÉ TKÁNĚ
Ř hladká svalovina = jádro symetricky uprostřed
= samosebeřízení
= sval.pracuje pomalu, ale na výdrž, téměř nepodléhá únavě
= trávicí trubice (od 2/3 jícnu po konečník – ten už ne!), plíce vejcovody, močový měchýř, děloha)
Ř příčně pruhovaná sval. = kosterní svalstvo, jádra na povrchu
= ovládána naší vůlí
- a) bílá – světlejší, velmi málo sarkoplasmy, velmi rychlé smršťování myofibril, rychlá únava
- b) červená – více sarkoplasmy, vysoké % myoglobinu, smršťování pomalejší, práce na výdrž, více odolnosti proti únavě
- c) červená přechodného typu – fce.regenerační, nejpomalejší smršťování, plně ovládána vůlí (př. jazyk)
Ř příčně pruhovaná srdeční = základ srdce, svalová vlákna izolovaná, jádra uprostřed
= žádná schopnost regenerace
NÁZVY A FUNKCE SVALŮ
Fce.:
- ohybače (flexory)
- natahovače (extenzory)
- přitahovače (adduktory)
- odtahovače (abduktory)
- svěrače (sfinktery)
- rozvěrače (dilatátory)
Svaly – nejdelší = krejčovský
– nejkratší = mimické
– nejsilnější = žvýkací
SVALY LIDSKÉHO TĚLA
svaly hlavy:
v čelní
v spánkový
v kruhový oční
v kruhový ústní
v zevní žvýkací
v mimické
v týlní
svaly krku:
v nadjazylkové
v podjazylkové
v zdvihač hlavy
svaly horní končetiny:
v deltový
v dvojhlavý pažní
svaly hrudníku:
v velký a malý sval prsní
v přední pilovitý
v přímý břišní
v zevní a vnitřní šikmý břišní
v pilovitý přední
v trapézový
v podhřebenový
v malý a velký oblý
v střední a velký hýžďový
svaly dolní končetiny:
v krejčovský
v přímý stehenní
v pološlašitý
v trojhlavý lýtkový
v Achillova šlacha