Smyslové orgány člověka

prostřednictvím smyslů přijímáme z okolí mnoho informací, ale uvědomíme si jen nepatrnou část z nich.
všechno, co víme, umíme a děláme, tak to vše nám bylo zprostředkováno pomocí nějakého smyslu
Receptory

přijímají informace a kódují je, na což navazují metabolické a efektorové funkce
informace mohou přijít k buňce z vnějšího prostředí – chuťové a čichové buňky, fotoreceptory; nebo z vnitřního prostředí – buď přímo z extracelulární matrix, nebo z cévního řečiště (hormony, farmaka)

Příjem podnětu

podnět vyvolá v senzorické buňce receptorový potenciál
neplatí tedy zákon „vše nebo nic“ – výše potenciálu se stupňuje podle intenzity podnětu
poté, co potenciál dosáhne prahové hodnoty, vybaví se v nervovém vláknu akční potenciál
platí, že výše receptorového potenciálu ovlivňuje frekvenci vyvolávání akčního potenciálu

Typy receptorů

mechanoreceptory – dotyk
baroreceptory – tlak
termoreceptory – teploty
chemoreceptory – čich, chuť
fotoreceptory – světlo
vláskové buňky – oko, ucho
noci-receptory – bolest
ZRAK
- naprosto dominantní – až 70% vjemů
- Fotoreceptory
- reagují na světelné záření
- velké množství (cca 140 mil.)
- umístěny na sítnici
- Tyčinky
- jsou všude na sítnici mimo žlutou skvrnu
- až 80 tyčinek na 1 nerv
- pigmenty (rodopsiny) – jejich funkční složkou je derivát vitamínu A
– při dopadu světla se rozpadnou, při absenci světla se obnoví -> spíme se zavřenýma očima
- Šeroslepost – nedostatek vitamínu A
- Čípky
- asymetrické rozložení na sítnici
- nejvíce ve žluté skvrně a jejím blízkém okolí, jinde už téměř žádné
- zodpovídají za vnímání barevného vidění
- pigmenty (opsiny) – pro červenou, zelenou a modrou -> dá se z nich vytvořit celé barevné spektrum
- Daltonismus – chybí pigment pro červenou nebo zelenou barvu
- Ochrana oka
- Oční důlky
- drtivá část oka je uložena v lebce
- Tukové podloží
- slouží jako tvrdá plena mozková
- chrání oko před přímým dotykem s kostí, zamezuje tření
- pružnost, možnost pérovacího pohybu oka
- termoregulace
  - Obočí a řasy
  - zachycují mechanické nečistoty a pot
  - důležité z hlediska sexuálního výběru
  - Víčka
  - u člověka nesrostlá
  - chrání před vniknutím cizího tělesa
  - zbavuje oko nečistot
  - roztírá slzy – proti vyschnutí rohovky
  - lépe se spí
  - Korneální reflex – ochranný zrakový reflex, který vyvolá zavření víček při dotyku předmětu a rohovky nebo jen většímu přiblížení se předmětu k rohovce
  - Slzy
  - smazávají nečistoty
  - lyzozym – antibakteriální -> boj proti patogenům
  - Slzné dráhy
  - izolovaná tkáň s několikačetným vývodem
  - slzná žláza – pod horním očním víčkem
  - slzný vývod – ve vnitřním koutku, kumulují se tam slzy
  - z vývodu do slzného váčku a odtud do nososlzného kanálku
  - ucpání slzného kanálku = ječné zrno
    - Stavba oka
    - Rohovka
    - živá tkáň
    - světlolomná část
    - zcela průhledná
    - složená z živých i mrtvých buněk
    - trvale chráněna a omývána slzami
    - neprokrvena – jinak bychom vše viděli přes cévy
    - nervová zakončení – reflexy
    - Výživa a odvod odpadních látek
    - zevnitř komorová voda
    - zvenku slzy
    - Astigmatismus
    - nadstandardní fungování rohovky
    - defektní obraz
    - dá se operovat
      - Duhovka
      - pod rohovkou
      - příčně pruhovaný sval
      - funguje jako clona ve foťáku – reguluje množství přicházejícího světla roztažením a stažením zornice
      - pracuje antagonisticky se zornicí – jedno se stáhne, druhé se roztáhne
      - Pigmentace – velmi stabilní
                         – neprochází tudy světlo
      
                          – albíni -> světlo neprojde díky cévám a krvi v nich
      
                          – dozrává věkem -> barva očí se mění
      - Zornice
      - díra uprostřed duhovky
      - dostává se tudy světlo
      - zužuje se při osvícení nebo při pohledu do blízka
      - aktivita ovlivňována hormony – adrenalinní -> roztahování
      – cholinní -> stahování
      - Bělima
      - tvrdá, tuhá
      - zajišťuje tvar oka
      - nachází se po celém obvodu oka.
      - Komorová voda
      - těsně pod rohovkou
      - vyráběna v zadní komoře oční
      - transportována přes zornici do přední komory (mezi duhovkou a rohovkou)
      - resorpce ve Schlemmovém žlábku
      - výživa rohovky a čočky
      - Zelený zákal = glaukom
      - hyperprodukce komorové vody
      - neschopnost odvádět tu vody pryč
      - nárůst nitroočního tlaku -> velká bolest hlavy
      - Čočka
      - průhledná
      - složena z mrtvých buněk
      - zavěšena na vláknech závěsného aparátu, který je napojen na svaly
      - Akomodace = schopnost přizpůsobit tvar čočky
      - změna jejího prostorového uspořádání -> vyklenutí, oploštění
      - deformuje se tak, aby se obraz dostal na sítnici
      - předmět je daleko -> čočka se oploští, aparát relaxuje
      - předmět je blízko -> čočka se vyklene, aparát pracuje
      - Blízký bod – nejbližší místo, na kterém je čočka ještě schopna akomodace
      - vyživována komorovou vodou
      - Dalekozrakost
      - čočka ztrácí flexibilitu
      - na dálku se vidí dobře -> „nemoc dlouhých rukou“
      - brýle: spojky
      - Krátkozrakost
      - na blízko se vidí dobře, na dálku špatně
      - atypický tvar oční koule
      - brýle: rozptylky
      - Šedý zákal = katarakta
      - špína na čočce -> přestává být průsvitná
      - dlouhodobé ukládání krystalků solí
      - nezánětlivé
      - léčba: výměna čočky
      - Okohybné svaly
      - příčně pruhované – ovládáme je sami
      - jemné motorika
      - velká inervace
      - bílé svaly, ale téměř se neunaví -> střídají se
      - Šilhání
      - 1 oko vnímá obraz kvalitně, druhé ne
      - člověk se stává funkční jednookým -> mozek nechce info z druhého oka
      - léčba: zakrýváním zdravého oka v dětství
      - Sklivec
      - pod čočkou
      - centrální výplň oční koule
      - tvoří vnitřní hydrostatický tlak oka -> oko drží tvar
      - průhledný
      - příměsi tukových látek
      - Sítnice
      - není všude stejná
      - Žlutá skvrna – místo nejkvalitnějšího, neostřejšího vidění
      – všechny paprsky se snaží dostat sem
      - Slepá skvrna – místo napojení očního nervu
      – nevzniká zde žádný obraz -> nejsou tu fotoreceptory
      - Inverzní systém
      - světlo se k fotoreceptorům dostává přes zrakový nerv, gangliové buňky, vmezeřené a bipolární buňky
      - pod fotoreceptory je pigmentová vrstva -> paprsky se odrazí zpátky (pro většinu receptorů teprve první setkání s paprsky)
      - Zraková chiasma = křížení optických nervů – obraz z pravého oka se zpracovává v levé hemisféře
      -> vyhodnocování po cestě v thalamu
      
      SLUCH A ROVNOVÁHA
      - sluch slouží k vnímání zvuku, který vzniká kmitáním těles
      - vlnová délka ovlivňuje výšku tónu – tón malé vlnové délky je vysoký
      - amplituda určuje výšku tónu – tón s malou amplitudou je tichý
      - hluk nad 110 – 120 dB nelze dlouhodobě snášet, neboť způsobuje psychická traumata
      - Zevní ucho
      - tvořeno ušním boltcem a „trubicí“ zevního zvukovodu
      - Ušní boltec
      - tvořen elastickou chrupavkou
      - Funkce: usměrňování zvuku
      - mechanická ochrana
      - u lidí ztráta pohybové funkce
      - Zevní zvukovod
      - 4-5 cm dlouhá trubička pro zvukové vlny
      - zakončena bubínkem
      - Bubínek
      - rozhraní mezi zevním a středním uchem
      - vazivová, do značné míry mechanicky odolná blána
      - přicházející zvuková vlna jej rozkmitá -> čím je zvuk silnější, tím se rozkmitá více
      - Střední ucho
      - odděleno od zevního ucha bubínkem
      - Středoušní kůstky
      - nejmenší a nejlehčí kosti v těle
      - Kladívko
      - těsně přiléhá na bubínek -> svými pohyby přesně kopíruje pohyby bubínku
      - rozprostírá se na velké ploše bubínku
      - při silném zvuku se oddálí, aby nedošlo k poničení bubínku -> zvuk je tišší, ale mozek ho stejně interpretuje velmi hlasitě
      - Kovadlinka
      - tluče do ní kladívko
      - tluče do třmínku
      - Třmínek
      - tluče do něj kovadlinka
      - tluče do oválného okénka
      - Oválné okénko
      - rozhraní mezi středním a vnitřním uchem
      - tluče do něj třmínek
      - má velmi malou plochu -> dochází zde k amplifikaci zvuku
      - Eustachova trubice
      - slouží k vyrovnání tlaků mezi středním uchem a vnější atmosférou
      - propojení středního ucha s hltanem
      - Zánět středního ucha
      - uvnitř se nahromadí tekutina, která tlačí na bubínek
      - hrozí prasknutí bubínku -> musí se propíchnout
      - může vzniknout otitida – zánět bubínku
      - Vnitřní ucho
      - Hlemýžď
      - vyhodnocování zvukových vln -> převod zvukových vln na elektrické signály
      - kostěný
      - tvořen 2,5 závity
      - vyplněn tekutinou – perilymfa a endolymfa
      - oddělen od středního ucha oválným okénkem
      - pohybem oválného okénka se rozpohybuje tekutina -> je nestlačitelná -> na konci se vyklene kruhové okénko
      - Vestibulární schody
      - za oválným okénkem
      - je tam perilymfa
      - Střední schody
      - odděleny od vestibulárních Reysnerovou membránou
      - je tam endolymfa
      - Tympanální schody
      - propojeny s vestibulárními v hrotu bubínku
      - je tam také perilymfa
      - odděleny od středních bazální membránou
      - na konci je kruhové okénko
      - vlna čířící se endolymfou vůbec nepůsobí na perilymfu
      - Cortiho orgán
      - komplikovaná struktura
      - na bazální membráně jsou vláskové buňky, které jsou napojeny na nervová zakončení
      - shora jsou kryté tektoriální membránou
      - při pohybu perilymfy dochází k pohybu membrány -> vláskové buňky se přibližují k tektoriální membráně
      - podle intenzity zvuku se o tektoriální membránu ohne 1 nebo více vlásků
      - senzitivita není všude stejná
      - abychom rozlišili 2 tóny, musí mít mezi sebou rozdíl alespoň 3Hz
      - Statokinetické čidlo
      - nesouvisí se sluchem
      - podává informaci o poloze hlavy
      - Sacculus a utriculus
      - váčky sestávající z vazivového pouzdra a jednovrstevného plochého epitelu
      - na sebe kolmé
      - zodpovídají za informaci o poloze v gravitačním poli
      - sacculus – dopředu, dozadu, do stran
      - utriculus – nahoru a dolů
      - vyplněny perilymfou
      - mají vláskové buňky
      - Otolity
      - malé krystalky CaCO3
      - přesypávají se podle gravitace
      - díky jejich pohybu poznáme, o kolik se nám pohnula hlava
      - Polokruhovité kanálky
      - vyplněny endolymfou
      - zakončeny ampullou = místo, kde jsou vláskové buňky
      - vlásky vláskových buněk jsou zanořeny do cupuly = vyhodnocovací oblast
      - zjišťují pohyby hlavy -> endolymfa se rozpohybuje a vlásky na vláskových buňkách se ohýbají
      - Mořská nemoc
      - hlava se hýbe, ale tělo se nehýbe -> cupula posílá info do mozku, že se hýbeme, oči, že se nehábeme
      HMAT
      - Mechanoreceptory
      - vnímají dotyk či tlak, vibrace a lechtání
      - nejvíce informací přichází od baroreceptorů umístěných v oblasti chlupu, neboť ten funguje jako páka
      - nejméně receptorů se nachází v oblasti chodidel, nejvíce naopak na rtech, rukou, genitálu a uších.
      - Vater-Paciniho tělíska
      - uložena hluboko v podkoží
      - vnímají intenzivní tlak, silné vibrace a neprahové stimuly
      - vnitřní prostory vyplněné mediátory bolesti -> při velkém tlaku se uvolní a působí na noci-receptory
      - Meissnerova tělíska
      - uložená ve svrchní vrstvě škáry
      - větší množství než Vater-Paciniho
      - rychle vnímají slabý dotyk, nachází se ve zvýšeném množství na chodidlech
      - přílišná senzitivita se projeví jako lechtání
      - Termoreceptory
      - vnímají teplo a chlad
      - Ruffiniho tělíska
      - vnímají teplo
      - uložena ve spodní vrstvě škáry
      - je jich málo -> na teplo je člověk méně citlivý než na zimu
      - vnímají teploty od 25°C, při teplotě 35°C dosahují svého optima, při 45°C ustává jejich aktivita
      - stimulují pocení (bradykinin) a další mechanismy pro snížení teploty
      - Krauseho tělíska
      - vnímají zimu
      - uložena ve svrchní vrstvě škáry
      - je jich 10× více než Ruffiniho tělísek
      - reagují při 10°C, optimum mají při 5°C, vypínají se při 30°C
      - znovu se zapínají při teplotách periferie nad 50°C -> zimnice
      CHUŤ
      - slaná, sladká, hořká, kyselá
      - Papily
      - chemoreceptory – jazyk, tvrdé patro, sliznice dásní, vnitřní strana dásní
      - Hlavní fce: nedostat do těla něco škodlivého, zkaženého, jedovatého
      - každá papila umí vnímat všechny chutě, ale na jednu je specializována
      - životnost je 10 – 12 dní -> umírají rychle kvůli velkému množství bakterií v ústní dutině
      - každá je po své smrti nahrazena papilou novou
      - ve stáří máme papil méně -> nevnímáme tak ostře chutě
      - Mapa jazyka
      - už neexistuje
      - papily s jednou dominantní chutí se shlukují na jednom místě, ale jednotlivě je můžeme najít po celé ploše jazyka
      - papily pro hořkou chuť jsou u kořene jazyka -> prochází tudy všechno jídlo -> pokud je špatné, vyzvracíme ho
      - pro pálivou chuť mám receptory bolesti
      - vyhodnocování chuti má na starost limbický systém
      ČICH
      - receptory = volná nervová zakončení
      - do mozku vede více nervů (ne jakou oka, kde je jen 1 zrakový nerv)
      - Olfaktoriální bulbus
      - přijímá všechny čichové vjemy
      - dokážeme rozlišit až 4000 pachových stop, ale nedokážeme je poznat
      - identifikujeme a definujeme přibližně 800 pachů
      - intenzivněji vnímáme pachy při výdechu
      - čich má vliv na aktivaci sekrece slin a žaludečních šťáv nebo naopak jako varování před zkaženou potravou
      - slouží ke kontrole hygieny, sociální informovanosti (rodina, nepřítel)
      - ovlivňuje sexuální chování