Smyslové orgány

Vnímání (= percepce) smyslovými orgány

• Je to základní kognitivní (poznávací) proces, kterým poznáváme to, co v přítomném okamžiku působí na naše smyslové orgány
• Umožňuje nám být v kontaktu se světem a se sebou samým
• Je propojeno s dalšími psychickými procesy

Smyslový orgán = čidlo = analyzátor

• Získává informace o okolním světě (vybírá, analyzuje z rozmanitých podnětů prostředí – podněty adekvátní)
• Každé čidlo má 3 části:
  • receptor = periferní analyzátor
    • A) volná nervová zakončení
    • B) složité orgány (oko, ucho)
  • dostředivá nervová dráha
    • Vede vzruchovou aktivitu, kterou v receptoru vyvolal podnět do CNS
  • korové projekční centrum = korový analyzátor
    • V CNS probíhá zpracování vzruchů, teprve v mozkové kůře vzniká počitek, vjem a poznání

Rozdělení receptorů

1. Exteroreceptory – informace o vnějším světě
2. Interoreceptory – změny ve vnitřních orgánech
3. Proprioreceptory – změny v pohybové soustavě, uložené ve svalech a šlachách

• Adekvátní podněty – změny v prostředí, na něž reagují receptory, které jsou na ně specializované
• Další členění dle druhu podnětu:

1. Mechanoreceptory – podnětem mechanická deformace citlivých zakončení receptorů – hmat, sluch
2. Fotoreceptory – podnětem světelné záření – zrak
3. Chemoreceptory – podnětem chemická sloučenina – chuť, čich

• Smyslové buňky většinou součástí smyslových orgánů – ještě různá přídatná zařízení → přivádění a usměrnění podnětu
• Další typy jsou jen volná zakončení – termoreceptory, nociceptory (citlivé na bolest)

Smyslové orgány:

1. Zraku
2. Hmatu
3. Chuti
4. Čichu

Fotoreceptor – zrak (zrakové ústrojí = organum visus)

• Zrak – nejdůležitější smysl člověka, 80 % informací z okolí
• Elektromagnetické záření → transformace v nervový signál
• Víc než 100 milionů receptorových buněk (tyčinky a čípky)
• V sítnici 1 600 000 nervových vláken spojuje sítnici a mozek → složitý orgán

Oko = oční koule = bulbus oculi

• Uložené v očnici, má 3 vrstvy:

–         Vazivová, vnější vrstva (Tunica fibrosa bulbi)

• Má 2 oddíly:

A)  Bělima = sclera

• Vazivová blána, tvoří vnější vrstvu oka, drží tvar
• V přední části přechází v rohovku
• Je bezcévná, inervovaná
• Tloušťka se pohybuje kolem 0,3 – 2 mm a zaujímá 4/5 povrchu oční koule

B)  Rohovka = cornea

• Průhledná, tvar jako hodinové sklíčko
• Chráněna vrstvou slz
• Nejcitlivější místo lidského oka

–         Cévnatá, střední vrstva (Tunica vasculosa bulbi)

• Má 3 oddíly:

A)  Cévnatka = choroidea

• Vnitřní vrstva oční koule protkaná cévami → zásobuje sítnici, obsahuje pigment zabraňující rozptylu světla uvnitř oka
• V přední části přechod v řasnaté těleso

B)  Řasnaté těleso = corpus ciliare

• Tvar mezikruží = svaly + vazivo → zajišťuje akomodaci čočky

C)   Duhovka = iris

• Kruhový terčík z hladké svaloviny se středovým otvorem uprostřed = zornice (pupila)
• Odstupuje z řasnatého tělesa, svaly se stahují v jasném světle → pupilární reflex → redukce světla dopadajícího na sítnici
• V epitelu duhovky je pigment → barva očí (nejmíň pigmentu → modrá)

o   Barva očí

• Škála barev závisí na množství pigmentu:
• A) pigmentu je málo a je uložen hluboko = duhovka je modrá až šedá
• B) pigmentu je více a ve svrchní vrstvě = duhovka je zelená, hnědá až tmavě hnědá
• C) pigment zcela chybí = albinismus = duhovkou prosvítá červená barva cévnatky

o   Duhovka funguje jako clona:

• Rozevírá pupilu = zornici při nedostatku světla a při akomodaci oka na dálku
• Rozšíření zornice = mydriasis
• Svírá pupilu = zornici při nadbytku světla a při akomodaci oka nablízko
• Zúžení zornice = miosis

–         Nervová, vnitřní vrstva

A) Sítnice (retina)

• Světločivý systém, nejvnitřnější vrstva oka
• Je 11vrstevná, pokrývá zadní 2/3 vnitřní plochy oční koule
• Krom místa výstupu zrakového nervu II. hlavový → slepá skvrna
• Zde vlastní receptorové buňky: tyčinky a čípky

o   Tyčinky (bacilli)

• Zaznamenávají malé množství světla → receptory za šera a v noci → černobílé vidění (odstíny šedi)
• 120 milionů tyčinek v oku
• V tyčinkách pigment: RHODOPSIN
  • Citlivý na světlo: absorbance světla → rozpad rhodopsinu na opsin a retinal → chemické změny → vznik akčního potenciálu
  • Z opsinu a retinalu opět syntéza rhodopsinu (nutný vitamin A)
  • Nedostatek vitamínu A → šeroslepost
  • Ve tmě vyšší koncentrace rhodopsinu po 15-30 minutách → daleko vyšší citlivost oka → adaptace na tmu

o   Čípky (coni)

• Méně citlivé, aktivují se jen při větším osvětlení → vidění barevné, za dne
• Jen 6-7 milionů
• Zrakové barvivo IODOPSIN
• Největší koncentrace ve žluté skvrně → místo nejostřejšího vidění (chceme někam zaostřit – směřujeme paprsek do žluté skvrny)
• Čípky trojího druhu podle maximální citlivosti na určitou barvu (modrá, zelená a červená):
  • Modré – 420 nm
  • Zelené – 535 nm
  • Červené – 565 nm
• Dráždění různých typů čípků → vnímání různých barev a jejich odstínů (bílá – intenzivní dráždění všech typů)

o   Žlutá skvrna (macula lutea), slepá skvrna (discus nervi optici)

B) Čočka (lens)

• Zavěšena na vazivu z řasnatého tělesa – uvolněním vláken → akomodace
• Z rosolovité průhledné hmoty
• Na povrchu jemné vazivové pouzdro

o   Akomodace oka

• Paprsek prochází rohovkou, čočkou a sklivcem
• Tvar rohovky a čočka i délka očního bulbu určují, v kterém bodě se paprsek protne se sítnicí
• Největší podíl v zaostřování (akomodaci) předmětu má čočka
• Blízké předměty → ztluštění čočky
• Daleké → není nutné čočku zakřivovat
• Akomodace – při předmětech bližších než 5 m – tah svalstva v řasnatém tělese → trvalá kontrakce svalů, při ostření na blízko → namáhavé
• Věk nad 50 let – odumírání buněk čočky, snižování pružnosti čočky → hůř mění tvar, snížení ostrosti blízkých věcí → stařecká dalekozrakost

C) 3. centrální komora (camera vitrea)

• Je vyplněna sklivcem (corpus vitreum)
• Sklivec je rosolovitá průhledná hmota
• Vyplňuje vnitřní prostor mezi čočkou a sítnicí
• Většinu prostoru mezi rohovkou a čočkou – komorová voda
• Rohovka + komorová voda + čočka + sklivec = světlolomné systémy oka od rohovky po čočku → soustředění paprsku na sítnici → zmenšený převrácený obraz

Přídatné oční orgány – organa oculi accessoria

Okohybné svaly (musculi bulbi)

• Příčně pruhované svaly – postavení a pohyb očních koulí, pohyb z nervových signálů – koordinuje pohyb obou očí naráz
• Reflexní mechanismus zajišťuje fixaci sledovaného předmětu bez vědomého úsilí
• Šilhání = strabismus – odchylky v pohybu očí kvůli různé délce svalů

Oční víčka (palpebrae)

• Uzavírají očnice → chrání oko
• Mrkání → zvlhčování oka slzami

Spojivkový vak (tunica conjunctiva)

• Tenká blána vystýlající vnitřní plochu víček, přechází na přední část bělimy, končí na okrajích rohovky

Slzné žlázy (apparatus lacrimalis)

• Proti vysoušení oka, uloženy při okraji očnice, tvoří slzy – z vnitřního koutku odtékají do slzného váčku a nosní dutiny
• Ospalky = hlen rozptýlený v slzách

Slzy (lacryma)

• Isotonická vodnatá tekutina
• pH 7,35
• Z 99 % voda + 1 % ostatních látek – NaCl, stopa bílkovin (např. Imunoglobulin A – baktericidní účinky), stopa močoviny, glukózy, vitaminu C, lysozym (baktericidní účinky) + hlen spojivkových žlázek
• Chemické složení slz má antibakteriální účinky, což má za následek ničení bakterií na povrchu oka i ve spojivkovém vaku

Oční vady, onemocnění očí

Astigmatismus = chybné zakřivení rohovky

Glaukom = zelený zákal

• Podstatou je zvýšení tlaku tekutiny uvnitř oka (nitrooční tlak)
• Tlak utlačuje vlákna zrakového nervu
• Při dlouhodobém působení dochází k odumírání vláken
• Zákeřné onemocnění
• Probíhá pomalu a nepozorovaně a většina pacientů nepozoruje žádné příznaky až do doby, kdy se zhorší vidění

Katarakta = šedý zákal

• Skutečně zákal
• Snížená průhlednost (zakalení) lidské čočky, která je normálně průhledná
• Zkalená čočka brání průchodu paprsků světla na sítnici
• Mírný stupeň zákalu nemusí vidění ovlivňovat
• Příznaky: zamlžené vidění, jako přes rozlité mléko (oko ale nebolí), nepříjemné oslňování a citlivost na silnější světlo (např. na sluneční světlo), oslňování při nočním řízení automobilu, barvy nevidíte tak syté jako na druhém oku, vidíte „duchy“ kolem předmětů (lehce rozdvojený obraz při pohledu jen jedním okem, když druhé je zakryté)

Myopie = krátkozrakost

• Obrazové ohnisko oka leží před sítnicí
• Projevuje se tím, že blízké předměty vidíte bez problémů, ale čtení písma na tabuli či ukazatelů na silnici činí potíže
• Myopie není nemoc, ale odchylka v délce oční bulvy (oko je delší, 1 mm = -3 dioptrie)
• Příznaky: mhouření očí při pohledu do dálky či psaní „nosem“, rozmazané vidění vzdálenějších objektů, únava očí, bolest hlavy

Hypermetropie = dalekozrakost

• Obrazové ohnisko oka leží za sítnicí
• Dalekozrací lidé vidí špatně do blízka
• Odchylka, ve většině případů v délce vaší oční bulvy (oko je menší, 1 mm = +3 dioptrie)

Strabismus = šilhání

• Jedná se o zrakovou vadu, při níž je porušena vzájemná spolupráce očí
• Závažnost šilhání se určuje pomocí velikosti úhlu odchýlení oka z přímého postavení
• Léčba: zalepení zdravého oka + operace

Enophtalmus = vpadlé oční bulvy

Exophtalmus = vypouklé oční bulvy

• Jedná se o vytlačení oka z očnice směrem dopředu
• Příčinou oboustranného exoftalmu může být onemocnění štítné žlázy Basedowa choroba, zánět nebo nádor očnice, ale také krvácení při úrazech spodiny lebeční
• Exoftalmus reaguje na léčbu glukokortikoidy nebo jinými imunosupresivní léky

Hordeolum = ječné zrno

• Akutní zánět mazové žlázy
• Způsobují ho bakterie, většinou stafylokokového typu
• Zasažená oblast zduří, má sklon hnisat, a pokud se neléčí, může se i zapouzdřit a vytvořit na víčku pevnou hrudku
• Ječné zrno rozhodně nepřehlédneme – dává o sobě vědět nepříjemnými povity při mrkání, člověk má stále sklon si postižené víčko mnout, tím však průběh infekce jen zhoršuje a navíc se může roznést na jiná místa víčka, případně do druhého oka

Conjunctivitis = zánět spojivek = konjunktivitida

Sluch = ústrojí sluchově-rovnovážné = ucho (auris)

• Má 3 části:
  • Zevní ucho = auris externa
  • Střední ucho = auris media
  • Vnitřní ucho = auris interna

Zevní ucho = auris externa

–         Ušní boltec = auricula

–         Zevní zvukovod = meatus acusticus externus

• Dlouhý 2,5 cm a široký 7-8 mm

o   Ušní maz = cerumen

• Produkován žlázkami zevního zvukovodu
• Zlatohnědá hmota s obsahem tukových částic může částečně (cerumen nástěnný) nebo úplně (cerumen obturující) uzavírat zevní zvukovod
• Postupně vysychá a oxiduje (tvrdne, mění barvu na černou)
• Může být příčinou zánětu zevního zvukovodu a převodní nedoslýchavosti
• Ušní maz nejlépe odstraníme pomocí výplachu vlažnou vodou
• Tvrdý ušní maz je možno částečně rozpustit pomocí olejových přípravků

–         Bubínek = membrána tympani

Střední ucho = auris media

• Jde o systém dutin
• Patří k němu:

–         Středoušní bubínková dutina = cavitas tympani

• V ní se nachází:

o   Sluchové kůstky = ossicula auditus

• Kladívko (malleus) – nasedá na membránu bubínku
• Kovadlinka (incus)
• Třmínek (stapes) – nasedá na membránu okénka

o   Eustachova trubice = tuba auditiva

• Vyrovnávání tlaku ve středoušní dutině

 

Vnitřní ucho = auris interna

• Ohraničeno pevným kostěným pouzdrem – kostěný labyrint (Labyrinthus osseus)
• Tam je uložen blanitý labyrint (Labyrinthus membranaceus)
• Prostor mezi nimi vyplňuje míza = perilymfa
• Kostěný labyrint rozdělujeme na 3 části:

o   Předsíň = vestibulum

• V předsíni je váček vejčitý = utriculus a kulovitý = sacculus
• Na kulovitý váček je připojen blanitý hlemýžď = ductus cochlearis
• V její kostěné stěně je okénko předsíňové = oválné = fenestra ovalis, uzavřené třmínkem a okénko bubínkové = kulaté = fenestra rotunda, uzavřené blánou

o   3 polokruhovité kanálky = canales semicirculares ossei

o   Kostěný hlemýžď = cochlea

• Má 2,5 závitu
• Uvnitř je tekutina endolymfa
• Jsou zde uloženy vlastní smyslové buňky – Cortiho orgán
• Na těle smyslových buněk začínají vlákna sluchového nervu = nervus acusticus

• Rozkmitáním membrány vnitřního ucha se rozkmitá tekutina ve vnitřním uchu až ke sluchovému (Cortiho) orgánu, kterého součásti jsou receptorové (vlasaté) buňky
• Vlasaté buňky – čtyři řady, každá má 100 vlásků, převádějí pohyby na elektrické impulsy

Percepce zvuku

Vnější ucho

• Zvuk je zachycen boltcem
• Zvukové vlny postupují zvukovodem a rozechvívají bubínek (kmitá frekvencí 200 kmitů / sekundu)

Střední ucho

• Má úlohu ochrannou a převodní
• Napínač bubínku (musculus tensor tympani) a třmínkový sval (musculus stapedius) – mají ochrannou funkci
• Převodní úloha se uskutečňuje vibracemi sluchových kůstek, jimiž se přenáší chvění bubínku na oválné okénko (okénko předsíňové = oválné = Fenestra ovalis), tedy třmínek rozkmitá předsíňové okénko

Vnitřní ucho

• Přes předsíňové okénko se vibrace přenesou na perilymfu
• Kmity perilymfy se vyrovnávají vyklenutím bubínkového okénka (okénko bubínkové = kulaté = Fenestra rotunda)
• Vlnění perilymfy rozkmitá endolymfu, ta rozechvěje bazální membránu blanitého hlemýždě, v určitém úseku, podle výšky tónu – v Cortiho orgánu dojde k podráždění vláskovitých buněk a krycí membrány
• Mechanické vlnění v Cortiho orgánu je přeměněno na elektrické impulsy, které jsou vedeny sluchovým nervem do sluchového centra – impulsy jsou dekódovány a vzniká uvědomělý vjem zvuku

Vestibulární statokinetické = rovnovážné ústrojí

• Jeho sídlem je vnitřní ucho

Čidlo statické

• Po vnímání polohy těla
• Ve váčcích – v předsíni váček vejčitý = utriculus + kulovitý = sacculus
• V nich buňky s vlásky, nad nimi otolity = Ca krystaly → změna polohy hlavy + gravitace → otolity se posunou a podráždí vlasové buňky → uvědomíme si polohu těla, vzpřímený postoj, rovnováhu v prostoru

Čidlo kinetické

• Pro vnímání pohybu
• Uloženo ve 3 polokruhovitých chodbách na sebe kolmých, zde vyvýšeniny s vlasovými buňkami + endolymfa → podnět pro podráždění rychlý pohyb + rotační pohyby hlavy

Chuť

• Vlastním smyslovým orgánem = chuťové buňky (10 tisíc) v chuťových pohárcích, uložené ve sliznici ústní dutiny (jazyk, měkké patro, zadní stěna hltanu)
• Drážděny látkami rozpuštěnými ve vodě
• 4 základní chutě: sladká – špička, hořká – kořen, kyselá – druhá polovina jazyka a boky, slaná – první polovina jazyka a boky
• Má význam pro vylučování trávicích šťáv a slin
• Centrum – kůra temenního laloku

Čich

• Vlastním smyslovým orgánem jsou čichové buňky, které jsou umístěny ve sliznici horní části nosní dutiny
• Podráždění čichových buněk způsobují těkavé látky, obsažené ve vdechovaném vzduchu, rozpoznáme 10 000 čichových kvalit
• Ztráta čichu = ANOSMIE (trvalá/částečná)
• Čichové vnímání má schopnost velmi rychlé adaptace
• Při nachlazení čich mizí – smyslové buňky ve sliznici jsou překryty vrstvou hlenu
• Hlad – zvyšuje se čichové vnímání
• Centrum čichu – spodní strana čelních laloků koncového mozku