Podříše: Vyšší rostliny (cormobionta)

• mnohobuněčné, převážně autotrofní rostlinné organismy, obvykle přizpůsobené životu na souši; některé druhy žijí druhotně ve vodním prostředí
• tělo( kormus)bývá rozlišeno na kořen a listy, pouze u primitivnějších mechorostů je ještě zachována organizační úroveň stélky
• vyšší rostliny se odvozují od zelených řas, i když vykazují mnohem vyšší přizpůsobení suchozemskému způsobu života- tvorba kutikuly a průduchů, zdokonalování soustavy vodivých pletiv; vývojem zygoty u vyšších rostlin vzniká zárodek( embryo)
• pro současně žijící druhy je typická různotvárná(he­teromorfní) rodozměna, v průběhu evoluce se stále více prosazovala nepohlavní generace(sporofyt) a pohlavní generace potlačována; u vývojově méně dokonalých výtrusných vyšších rostlin(mechorosty a kapradiny) oplození vázáno na přítomnost atmosférické vody, u výše organizovaných(se­menné) oplození na přítomnosti vody nezávislé

oddělení: MECHOROSTY( Bryophyta)

• asi 25 000 druhů, zpravidla suchozemské výtrusné rostliny, u nichž převažuje gametofyt, nad sporofytem, nejprimitivnější skupina vyšších rostlin bez pravých cévních svazků
• gametofyt je lupenitý nebo rozlišený na lodyžku( kauloid) a lístky( fyloidy) a příchytná vlákenka(rhizoidy), povrch kryje kutikula, příčinou malého vzrůstu je absence dokonalejších vodivých pletiv, nejčastěji dosahují výšky několik cm, vzácně přes 30cm( ploník obecný)
• typická výrazná rodozměna: jednobuněčný haploidní výtrus- zelený, vláknitý či lupenitý prvoklíček( protonema)- mechová rostlinka, která nese pohlavní ( gametangia): samčí pelatky- kyjovitý nebo vejčitý tvar, produkují velký počet dvoubičíkatých spermatozoidů; samičí zárodečníky- lahvicovitý tvar, uzavírají jednu vaječnou buňku oosféru; k oplození dochází ve vodním prostředí, z oplozené vaječné buňky, zygoty, vyrůstá diploidní sporofytní generace tvořená nohou, štětem a výtrusnicí( tobolkou) = sporangium, kde vznikají redukčním dělením spory a po jejich dozrání sporofyt odumírá, po celou dobu existence je sporofyt vázán na gametofytní rostlinku
• vegetativně se mohou rozmnožovat úlomky rostlinky, rozpadem prvoklíčku,…u něk­terých vegetativní rozmn. převažuje a vznikají mechové koberce
• nejstarší mechorosty ze svrchního devonu

třída: Játrovky( Marchantopsida, Hepaticae)

• porostnice mnohotvárná: lupenitá, vidličnatě větvená, dvoudomá stélka vytváří stopkaté terče, nesoucí samčí či samičí gametangia, vlhká a stinná místa

třída: Mechy( Bryopsida)

• nejdokonalejší a druhově nejbohatší třída mechorostů( 15 000 druhů)
• typickým znakem vyvinutý lupenitý nebo vláknitý prvoklíček, z něhož vyrůstá mechová rostlinka, spirálně uspořádané lístky mají většinou střední žebro, u nejdokonalejších se středem lodyžky táhne pruh vodivého pletiva, tobolka se otvírá víčkem a je kryta čepičkou, v jejímž ústí je řada hygroskopických zubů, které reagují na změnu vlhkosti a umožňují rozšiřování výtrusů větrem
• vývojově nejpůvodnější mechy jsou rašeliníky( Sphagnum), které se vyznačují absencí rhizoidů, lupenitým prvoklíčkem a lístky bez středního žebra, buňky lístků jsou rozlišeny na velké bezbarvé Hyalocysty a menší zelené chlorocysty obsahující plastidy, rašeliníky rostou na vlhkých kyselých podkladech, jejich rostliny v horní části dorůstají, v dolní odumírají a dávají vznik rašelině
• pro lesní půdy jsou typické měříky, pro jehličnaté porosty na kyselých půdách roste bělomech sivý, na spáleništích zkrutek vláhojevný, na chudších lesních půdách ploník ztenčený a dvou hrotec chvostnatý, příkladem vodních mechů je pramenička obecná

oddělení: KAPRAĎOROSTY ( Pteridophyta)

• výtrusné cévnaté rostliny, asi 11 000 druhů
• v životním cyklu převládá sporofyt nad gametofytem, který je redukovaný, má povahu stélky a je výživou nezávislý, sporofyt bývá členěn na stonek, listy a pravé kořeny
• na rozdíl od mechorostů jsou tu přítomné pravé cévní svazky, dřevní část tvoří tracheidy, vzácně i tracheje, kapraďorosty netvoří květy ani semena, listy jsou malé, celistvé, nečleněné, čárkovité či šídlové(= mikrofylní vývojová větev) nebo velké, členěné a bohatě zpeřené(= megafylní vývojová větev), jejich funkce je asimilační nebo nesou výtrusnice, někdy listy rozlišeny na asimilační a výtrusnicové, výtrusy jsou buď stejného typu) stejnovýtrusné k.) nebo rozlišeny v mikrospory a megaspory(růz­novýtrusné kapraďorosty)

třída: Psilofyty( Psilotopsida)

• nejstarší a nejprimitivnější suchozemské cévnaté rostliny, většinou vymřelé, které jsou označované jako ryniofyty( silur až devon), nejznámější zástupci z rodu Rhynia, vyvinuly se z tremtepolia, stejnotvará rodozměna, mají vyvinutá vodivá pletiva, předpokládá se, že tvořily vývojový základ vyšších rostlin
• patří sem i několik žijících, rozšířených hlavně v oblasti tropů a subtropů

třída: Plavuně( Lycopodiopsida)

• stálezelené stejno- i různovýtrusné kapraďorosty s plným, nečlánkovaným vidličnatě větveným stonkem, který je hustě porostlý čárkovitými listy mikrofylního typu, výtrusnice bývají umístěny na svrchní straně sporofylů, s kterými tvoří výtrusnicové klasy( strobily), u plavuní převažují dvoubičíkaté spermatozoidy
• ze spory se vyvíjí hlízovitý podzemní prokel, který se vyživuje saprofyticky, po několika letech se na něm vytváří samčí a/nebo samičí gametangia, z oplozené vaječné buňky vyrůstá sporofyt a gametofyt brzy odumírá
• plavuně jsou chráněné, nejhojnější je u nás plavuň vidlačka, různovýtrusné plavuně zastupují např. vranečky – vraneček brvitý
• naše plavuně vznikly už v spodním devonu, kdy se vyvinuly z psilophyt, brzy se rozlišily na dvě skupiny: bylinné, které přežily do současnosti, a stromovité typy

třída: Přesličky

• dnešní zástupci bylinného typu, popř. liány, vymřelé stromovité přesličky dosahovaly až 30 m a podílely se na vzniku kamenouhelných slojí, nejstarší nálezy ze svrchního devonu, největší rozmach karbon a perm
• vytrvalé cévnaté rostliny s plazivými oddenky a dutými, přeslenitě větvenými stonky, pokožka je prostoupena oxidem křemičitým, z lodyžních uzlin vyrůstají šupinovité listy( mikrofyly)
• některé přesličky vytvářejí v jednom vegetačním období lodyhy dvojího typu: jarní – nezelené, na vrcholu výtrusnicový klas, který se skládá z přeslenitě uspořádaných štítkovitých sporofylů, nesoucích na spodní straně několik vakovitých výtrusnic, a letní – zelené
• výtrusy jsou kulovité, jejich vnější vrstva se dělí ve čtyři dlouhé haptery, které se vlivem vlhkosti splétají, což umožňuje rozšiřování výtrusů ve shlucích, jednopohlavné prokly jsou lupenité, autotrofní a nesou pohlavní orgány: pelatky které uvolňují mnohobičíkaté spermatozoidy, nebo zárodečníky
• rozšířená je přeslička rolní rostoucí i jako plevel na okrajích polí, ve vlhčích lesech roste masově přeslička lesní

třída: Kapradiny( polypodiopsida)

• rozšířené po celé Zemi, přes 10 000 druhů, dnešní zástupci jsou převážně byliny, v tropických oblastech i stromovité druhy
• megafylní vývojová větev kapraďorostů
• listy jsou často 2 až 3krát zpeřené, funkčně nerozlišené a v mládí spirálně svinuté, stonky jsou plné, nečlánkované, často vyvinuté jen ve formě oddenku, na rubu či okraji listů vyrůstají výtrusnicové kupky, často chráněné ostěrou, výtrusnice mají často po obvodu ztloustlé buňky- prstenec umožňující otvírání sporangií a uvolňování drobných spor, výtrusy ve vlhku klíčí v zelené, lupenité oboupohlavné prokly srdčitého tvaru
• běžné druhy: kapraď samec, papratka samičí, na stinných skalách osladič obecný, na skalách a zídkách sleziníky, největší kapradinou je hasivka orličí, v horských polohách žebrovice různolistá