PLETIVA CÉVNATÝCH ROSTLIN (Tracheophyt)

Společným znakem cévnatých rostlin je převaha sporofytu nad gametofytem a přítomnost pravých pletiv.

Tělo vyšších rostlin je složeno z velkého množství buněk, které vytvářejí pletiva. Pletiva jsou soubory buněk, které mají stejný původ a vykonávají stejné fce. Různá pletiva vykonávají různé fce. Bky pletiv jsou navzájem, ale i s bkami ostatních pletiv, propojeny pomocí plasmodesem.

 

Dělení pletiv:

• Podle vzniku:
• nepravá => * druhotným nahlučením původně volných buněk (plodnice hub, stélka lišejníků)
• pravá => *dělením buněk na bky dceřinné, které zůstávají navzájem spojené
• podle fyziologického věku (podle schopnosti dělení):
• dělivá pletiva (meristémy)

-jsou to skupiny drobných tenkostěnných parenchymatických buněk s velkými jádry a hustou cytoplasmou, které mají neustálou schopnost dělení (jiné fce než dělení zpravidla nevykonávají)

-u většiny rostlin se nacházejí na určitém místě – vrchol stonku a kořene nebo jsou vklíněny mezi trvalá pletiva (kolénko u trav)

–rozeznáváme základní 4 typy meristémů:

• původní meristém (protomeristém)

-je umístěn na vrcholech stonku a kořene a v růstových částech listů

-zárodky semenných rostlin jsou tvořeny pouze protomeristémem

-postupně přechází (mění se) v primární meristém

• prvotní meristém (primární)

-* činností protomeristému

-diferencují se z něj trvalá pletiva, které se rozlišují podle toho, jaká soustava pletiv se z nich vyvine => dermatogén (pokožka), periblém (druhotné krycí pletivo), plerom (základní pletiva a střední válec), prokambium (prvotní dřevo a lýko)

• druhotný meristém (sekundární)

-* obnovením dělivé činnosti již rozlišeného pletiva

=>felogén – korkotvorné pletivo, * z něj feloderm a suberoderm

=>kambium – jeho činností * sekundární dřevo

• latentní meristém (utajený)

-jsou to meristematické bky, které se přestaly dělit, ale dělivou schopnost si uchovaly a obnovují ji za určitých podmínek (např. při poškození rostliny)

• trvalá pletiva

-* z buněk, které se již nedělí a jsou tvarem dokonale přizpůsobené vykonávaní určitých fcí

-jejich bky se prodlužují, postupně ztrácejí schopnost dělené a stávají se tak součástí trvalých pletiv

=>primární prvotní trvalá pletiva * činností některého z prvotních primárních dělivých pletiv

=>sekundární trvalá pletiva * činností sekundárních meristémů (u dřevin způsobují růst kmenů, větví, kořenů do šířky – tloustnutí); u dvouděložných bylin je ho po málu a u jednoděložných chybí

–dle anatomických znaků buněk:

• parenchym

-tvořen tenkostěnnými bkami, které jsou ve všech směrech přibližně stejné, mají různý tvar (krychlovité, hranolovité, kulovité, v jednom směru protáhlé – palisádový parenchym v listech)

-časté jsou mezibuněčné prostory – interceluáry (aerenchym je parenchymatické pletivo složené z hvězdicovitých buněk s velkými interceluáry, které jsou vyplněny vzduchem)

-fce zásobní, asimilační

• prozenchym

-dlouhé zahrocené bky vřetenovitého nebo vláknitého tvaru se šikmými přepážkami

-nejčastěji * v cévních svazcích

• kolenchym

-pletivo bez interceluár; v mladých rostoucích orgánech

-z živých buněk protáhlého tvaru, ztloustlých v rozích, pružných, pevných

• sklerenchym

-z nápadně ztloustlé bky s rovnoměrně ztloustlou buněčnou stěnou ve všech směrech

-jejich protoplast brzy odumírá

-může být tvořeno buď bkami se všemi rozměry stejnými (sklereidy – kamenné bky na povrchu pecek a ořechů, zrníčka v dužině hrušky) nebo sklerenchymatickými vlákny, která jsou pevná a pružná (opora)

 

Soustavy rostlinných pletiv:

1. Soustavy krycích pletiv

Pokrývají povrch rostlinného těla. Jejich úlohou je chránit rostlinu před škodlivými vlivy vnějšího prostředí, zprostředkovat a regulovat výměnu látek.

Prvotní krycí pletiva

• pokožka (epidermis)

-je většinou tvořena jedinou vrstvičkou deskovitě zploštělých a těsně k sobě přiléhajících buněk bez interceluár a chloroplastů

-pokožkové bky nadzemních částí rostlin mají vnější stěny zesílené (někdy inkrustované Sio₂) a impregnované kutinem, který pak vytváří souvislou vrstvu – kutikulu

-pokožkové bky společně s kutikulou tvoří dokonalý ochranný obal rosliny, který je nepropustný pro plyny a vodu

–výměnu plynů a par zajišťují průduchy:

-tvořeny dvěmi ledvinovitými svěracími buňkami, které uzavírají průduchovou štěrbinu

-svěrací bky mohou regulovat množství vyměněných plynů či vody tím že zvětšují či zmenšují průduchovou štěrbinu; mají chloroplasty

-nalézají se nad mezibuněčným prostorem – dýchací dutinou

-jsou především na nadzemních částech rostlin (nejvíce na spodní straně listů, u vodních rostlin na svrchní straně)

-podobné průduchům jsou vodní skuliny (hydatody), které vylučují vodu či vodní roztoky v podobě kapek; jsou na špičce zubů listů => rosa

-u většiny vyšších rostlin nalezneme na povrchu pokožky chlupy (trichomy)

-* jako výrůstky některých buněk pokožky

-jsou jednobuněčné či vícebuněčné, jednoduché či vidličnaté

-na semenech bavlníku jsou jednoduché dlouhé chlupy, které se spřádají na tkaninu

-složitější vychlípeniny, na jejichž stavbě se kromě pokožky podílejí i podpokožka a cévní svazky = emergence, a společně s chlupy = blastemy

• krycí chlupy

-chrání rostlinu před nadměrným přehříváním, přechlazováním, ztrátě vody

-ostnaté nebo háčkovité chrání před okusem, napomáhají šíření semen

• žlaznaté

-většinou složitější mnohobuněčné, se živým obsahem

-obsahují různé organické a anorganické látky (tentakule jsou zvl. typem žlaznatých chlupů, mají je masožravé rostliny, jsou v nich enzymy, které napomáhají rozkladu kořisti)

• žahavé

-jednobuněčné a křehké => po odlomení špičky vnikne do poranění látka, která způsobuje pálení a svědění

• pokožka kořenů (rhizodermis)

-je bez průduchů a kutikuly

-z pokožkových buněk se v určité vzdálenosti od vzrostného vrcholu začínají vychlipovat kořenové vlásky (rhiziny):

-mají za úkol přijímat vodu a v ní rozpuštěné látky => chlupy nasávací, absorpční

-mnohonásobně zvětšují povrch kořene

-fungují 10-20 dní, pak odumírají

-soustava kořenových vlásků = kořenové vlášení

 

Druhotné krycí pletivo (periderm)

-soubor suberodermu, felogenu a felodermu

-* činností druhotného dělivého pletiva – felogénu; * u vytrvalých rostlin na orgánech přetrvávajících nepříznivé období

–felogén je tvořen souvislou vrstvou meristematických buněk; na vnější straně odděluje vrstvy korkových buněk vyplněných vzduchem (suberoderm); směrem dovnitř odděluje několik málo vrstev parenchymatických buněk s množstvím chlorofylu = zelená kůra (feloderm)

!!!Feloderm je u některých dřevin v činnosti trvale, takže korkové vrstvy  plynule přibývají a kůra stromů zůstává hladká (buk). U jiných se po určitém období činnost felogenu zastavuje a pod ním se zakládá nový felogen. Nově * vrstvy felodermu zabraňují přístupu živin do starého felodermu, ten odumírá a s rostoucím objemem kmene se trhá. Tím * rozpraskaná kůra – borka (rhytidoma)

-jsou tam i dýchací otvory – čočinky (lenticely) => vyplněny kulatými bkami, které k sobě volně přiléhají; před začátkem zimy se uzavírají vrstvou korku, na jaře opět otevírají

 

2. Soustava pletiv vodivých a zpevňovacích

-vodivá pletiva se vyvíjela postupně s přechodem rostlin z vodního prostředí na souš

-u nižších rostlin nejsou vyvinuta => tam se uskutečňuje transport látek z bky do bky difúzí přes plasmodesmy

-první náznaky vodivých pletiv nalézáme u mechorostů (ve štětu ploníku)

-vodivá pletiva umožňují neustálý pohyb živin:

• vzestupný proud (xylémový)

-od kořenů vystupuje dřevní částí cévních svazků voda a v ní rozpuštěné minerální látky

• sestupný proud (asimilační)

-v listech vytvořené asimilační produkty jsou rozváděny pomocí lýkových částí cévních svazků na místa spotřeby a do zásobních pletiv

 

 

Úplný cévní svazek

-od okolního pletiva je oddělen parenchymatickou nebo sklerenchymatickou pochvou

–může *:

-činností prokambia => uzavřené (jednoděložné rostl.); stonek netloustne; obsahuje pouze prvotní dřevo a lýko

-činností kambia => otevřené (dvouděložné a nahosemenné rostl.); stonek tloustne; obsahuje druhotné dřevo a lýko

!!!Kambium tvoří válec, který prochází cévními svazky a i pletivem mezi nimi (kambium svazkové a mezisvazkové). Svazkové produkuje bky lýkové i dřevní části cs. Činnost kambia není po celou dobu vegetace stejná. Cévy a cévice * na jaře mají větší průměr a tenčí stěnu než ty, které * v létě. => * letokruhů (bky staršího dřeva přestávají fungovat, tmavnou a vytvářejí temněji zbarvený válec – jádro; dřevo na obvodu s fungujícími bkami – běl)

–skládá se z dřevní části a části lýkové:

• dřevní část – xylém

-rozvádí po rostlině vodu a vodní roztoky neústrojných látek od kořenů vzhůru

• cévy (tracheje) => široké trubice * z protáhlých, na sebe navazujících buněk; jejich příčné přepážky jsou buď částečně nebo úplně rozpuštěné; vedou roztoky anorganických látek; jsou u většiny krytosemenných, nejsou u nahosemenných
• cévice (tracheidy) => úzké, trubicovité, na sebe navazující; příčné přepážky nejsou proděravělé (méně dokonalé vedení roztoků)

!!!Stěny cév a cévic mohou být ztloustlé (šroubovitě, kroužkatě, síťovitě).

• dřevní vlákna (libriform) => sklerenchymatická vlákna, zpevňují stonek

!!!Když cévy, cévice a dřevní vlákna vykonávají svou fci, jsou již mrtvé.

• dřevní parenchym => tvořen živými bkami a slouží k rozvádění vody a v ní rozpuštěných látek ve vodorovném směru
• lýková část (floém)

-rozvádí asimiláty (produkty fotosyntézy) z listů do rostoucích a vyvíjejících se částí rostliny nebo do místa uskladnění

• sítkovice => živé bky (bez jádra), dlouhé, rourkovité, tenkostěnné; proděravělé příčné přepážky (tvoří sítko); funguje pouze 1 vegetační sezónu (na konci se sítka ucpávají kalózou)
• lýkový parenchym => u krytosemenných rostl.; každá sítkovice je doprovázena sesterskou bkou (průvodní)
• sklerenchymatická lýková vlákna => tvrdé lýko; prodloužené silnostěnné bky se zahrocenými konci s odumřelým protoplastem; vytváří ochranný obal; jsou základem rostlinných textilních vláken konopí, lnu; patří k nejdelším bkám rostl. těla)

 

-podle uložení dřevní a lýkové části v cévním svazku rozlišujeme cévní svazky:

• radiální => v kořenech
• kolaterální => u dvouděložných rostlin a jehličnanů jsou v kruhu a otevřené; u jednoděložných rostl. jsou ve stonku nepravidelně roztroušeny a jsou uzavřené
• bikolaterální => tykvovité, lilkovité
• hadrocentrický
• leptocentrický

 

3. Soustava pletiv základních

-vytvářejí soubor parenchymatických buněk, které vyplňují prostor mezi pokožkovým a vodivým pletivem

• asimilační pletivo

-s velkým množstvím chloroplastů

-probíhá v něm fotosyntéza

–v listech jsou 2 typy:

• palisádový parenchym => bky protáhlé a těsně k sobě přiléhající
• houbovitý parenchym => bky nepravidelného tvaru s četnými mezibuněčnými prostory
• zásobní pletivo

-tvořeno živými parenchymatickými bkami

-ukládají se v něm zásobní látky, voda, škroby, cukry, bílkoviny…

-zvl. případem je vodní pletivo xerofytních rostlin

 

Idioblasty

-bky, které se tvarem i fcí liší od okolního zákl. pletiva

-vylučují a obsahují látky typu silic, alkaloidů, pryskyřic a tříslovin

Mléčnice

-jedny z nejdelších buněk v rostl. těle

-buňky nebo skupiny buněk, které mají v centrální vakuole místo buněčné šťávy tekutinu = latex

-ze šťáv mléčnic se získává kaučuk (latex, léčiva, drogy)

-zásobní a ochranný charakter pro rostlinu