Obecná charakteristika stavby rostlinných organismů

– R —-stélkaté    (podle stavby těla )

cévnaté

 

– stélka (thallus)

– řasy, mechorosty, rhynie (i gametofyt u kapraď.)

– jednoduchá, b. funkčně málo rozlišeny

– nemá CS, pokožka s průduchy a kutikulou

– nerozlišená na stonek, kořen, list

— jednob.

mnohob. — b. stejné

rozlišeny

 

– tělo (kormus)

– diferenciace na pletiva, orgány

 

– pletiva = soubory b. stejného tvaru, stavby a fce

– histologie

– tvoří systémy pletiv

   

1. A) schopnosti dělení buněk :

 

1. a) dělivá = meristematická
2. b) trvalá – činností pletiv dělivých

– skládají se z funkčně rozlišených b. – nemohou dále dělit

 

1. B) tvaru buněk a tloustnutí buň. stěny :

 

1. a) parenchym – b. tenkostěnné, většinou stejnou výšku a šířku

– mezibuněčné prostory ( intraceluláry )

– neztloustlé buň. stěny  => živé buňky

( aerenchym- vyplněny vzduchem, u vod. R, zlepšuje výměnu plynů )

1. b) kolenchym – buň. stěny na urč. místech ztloustlé ( např. v rozích )

– většinou živé buňky

-deskový ( hrany stonků ),  rohový ( řapíky )

1. c) sklerenchym – zpevňovací pletivo; buňky neživé, vyplněny vzduchem

– buň. stěny všude silně ztloustlé

-jednotlivé b. = sklereidy ( hruška )

1. d) prosenchym – jednostranně protáhlé buňky se šikmými příčnými přehrádkami bez                                  intercelulár – většinou v CS

 

1. C) původu :

 

1. a) krycí – tvoří ochrannou vrstvu, zprostředkovávají výměnu látek
2. b) vodivá – cévní svazky, vedou látky po těle
3. c) základní = výplňová – různé funkce

 

1. D) funkce :
2. a) dělivá = meristémy

-schopnost dělení – trvale, dočasně

-tvořena parenchymem

-b. tenkostěnné, velké jádro, hodně cytopl., intenzivní metabolismus

1) původní meristém = protomeristém ( vzrostné vrcholy ) =>

2) prvotní = primární mer. = prokambium

– postupně ztrácí děl. schopnost  => trvalé pletivo

3)druhotný ( sekund. ) meristém

– obnovením dělivé fce již rozlišeného trvalého pletiva

– př. kambium ( jeho činností – druhotné dřevo, lýko)

felogen ( jeho činností – druhotná kůra )

1. b) krycí

– ochraná fce

1) prvotní – pokožka

— epidermis ( nadzemní )

rhizodermis ( kořen )

– jedna vrstva b. bez chloroplastů

– u nadzemní části kutikula, průduchy ( s chloroplasty )

– vyrůstají z ní trichomy ( chlupy )

1.    a) krycí – ochraná fce – papily ( maceška )
2.    b) žláznaté – vyměšují látky ( pryskyřice )
3.    c) žahavé – snadno se odlomí – vylití pálivé tekutiny ( kopřiva )
4.    d) ostny – přeměnou trichomů

 

2) druhotné = korek

– u druhotně tloustnoucích R se epidermis nepřizpůsobí rostoucímu                                                       objemu a praská => její fci přebírá korek

– produkován felogenem ( zakládá se pod epidermem )

– felogen odděluje směrem vně b. vyplněné vzduchem (= felem) a dovnitř

parench. b. s velkým množstvím  chlorofylu (= zelená kůra – feloderm)

– felogen – neustále činný => kůra hladká ( buk )

– zastavuje svou činnost => pod ním se zakládá nový felogen –                                                   produkuje další korkové b. – brání průchodu živin k                                                                původnímu felogenu – předchozí vrstvy odumírají, trhají se –                                                        rozpraskaná kůra = borka

 

 

1. c) provětrávací – zprostředkovávají výměnu látek s okolím

– umožňují výměnu plynu při fotosyntéze, dýchání, výparu                                                              – nižší rostliny : difuze plynů buň. stěnou

– vyšší mají :

1.         a) průduchy = ( stomata )

– ve všech částech zel. R, větš. na spodní

straně, obsahují chloroplasty

– vznik : rozdělení mateř. buňky na 2 dceřinné =

svěrací => skulina

– otevírání a stahování závisí na množství vody – větší

množství =>průduch otevřen

– děj souvisí se změnou turgoru :

– velký výpar – turgor klesá – b. se oplošťují – uzavírá se štěrbina

– turgor stoupá – b. se napínají, zakřivují – štěrbina se otvírá

 

 

 

1.                       b) čočinky = lenticely

– pod pokožkou se diferencuje felogen, který                                                                         produkuje tenkostěnné nezkorkovatělé b. =>

protrhnou pokožku => vznik lenticely

– přes léto otevřené, na podzim a na zimu zavřené

 

1. d) nasávací – soustava kořenových vlásků ( bez kutikuly, plastidů )

– buňky jsou tenkostěnné, aby mohly nasávat roztoky z půdy

– žijí pouze několik dní

– haustoria = nasávací pletiva u parazit. rostlin ( jmelí )                                                                                    – nasávání živin z CS hostitele

 

1. e) vyměšovací – úloha vyměšování a hromadění produktů metabolismu

– samostat. b. = idioblasty

1.             a) vodní skuliny ( hydatody )

– podobné průduchům, ale neuzavírají se

– slouží ke gutaci

1.             b) medníky ( nektaria )- v květech, vylučují roztoky nektarů
2.             c) mléčnice – mají v centrální vakuole mléčnou šťávu = latex

– latex má někdy využití ( kaučukovník )

– mákovité, hvězdnicovité

 

1. f) vodivá = soubor CS, které umožňují transport vody a roztoků

– vyvinuly se při přechodu rostlin na souš

– CS — xylém = dřevní část – hadrom

– vede roztoky od spoda nahoru (transpirační proud)

– tvořen cévami ( = tracheje ) a cévicemi ( = tracheidy )                                                        = odumřelé b.

floém = lýková část – leptom

– vede produkty fotosyntézy ( = asimiláty ) asimilač.                                                                     proudem z listů do : míst potřeby- vzrostné vrcholy

míst ukládání – semena, hlízy

– tvořen sítkovicemi – živé tenkosť. b.

– s otvory, bezjaderné

– funkční pouze ve veg. období ( ucpání kalózou )

– CS vzniklé přeměnou prvot. mer. – uzavřené CS – stonek netloustne

– u většiny R se část prvot. mer. zachovává a vytváří druhot . mer. kambium                                                                          => vznik otevřených CS (produkuje druhot. L k obvodu a druh. D dostředu)

– stonek druhotně tloustne

– dřeviny :- aktivita kambia se během roku mění

– jaro – tenkost. b., pomalu rostou, velký průměr, světlé letokruhy                                                                                 léto – tlustost. b., malý průměr, tmavší letokruhy

– čím jsou letokruhy hustší, tím je dřevo kvalitnější

– typy CS :                   

1. a) soustředné = koncentrické

—- lýkostředné  ( leptocentrické ) – jednoděložné R

dřevostředné  ( hadrocentrické ) – kapraďorosty

– uzavřené CS, mezi X a F není dělivé pletivo

1. b) paprsčité = radikální

– kořeny cévn. R, které netloustou

1. c) boční = kolaterální

– X a F za sebou ve směru poloměru

1. d) dvojbočné = bikolaterální

– lilkovité

 

1. g) zpevňovací = mechanická

– pevnost, pružnost, transtort l. ( chrání CS před deformací )

-tvořeno: kolenchym – živé b., mladé org.

sklerenchym – odumřelé b.

– jednotlivé b. ( sklereidy ), seskupení (lýková a dřevní                                                                                    vlákna – chrání CS )

1. h) asimilační ( cholerenchym )

– k fotosyntetické asimilaci CO₂

– tenkost., parenchymatické s chloroplasty ( houbový, palisádový parenchym )

1. i) zásobní

– tenkost. b.

– ukládání zás. l. – cukry, tuky, bílk. vodu

-oddenky, hlízy. cibule,bulvy, semena, …

 

Kořen  ( radix )

– podzemní orgán, bez průduchů, kutikuly

– heterotrofní povaha – přísu asimilátů z nadzemní části

– funkce : upevňovací

absorbční

syntetická – produkce aminokys., alkaloidů, …

zásobní

– založen v zárodku semene

– první proráží kořínek ( radikula ) => primární hlavní kořen – z něj postranní

– soubor kořenů = kořenový systém

– u jednod. R – hl. kořen zastavuje růst – jeho fci přebírají náhradní (adventní) k.

– stavba :

– 3 zóny : – absorbční ( diferencovaná ) – zóna kořenového vlášení

– prodlužovací

– dělivá

– primární :

– čepička

– vzrostný vrchol kořene

– vnější b. slizovatěljí ( kořenový maz ) – usnadňuje průnik do půdy

– ve středu – tzv. sloupek = kolumela – zde škrobová zrna – statolit. org.

– pokožka – vychlípením vznik kořenového vlášení

– primární kůra : vnější

střední

vnitřní vrstva ( endodermis ) – jednovrstevná, korovatí

– pericykl ( perikambium ) – pod endodermis

– zde se zakládají postranní kořeny

– střední válec – uvnitř CS – paprsčitý

– uvnitř dřeň

– sekundární :

– činností kambia (mezi primárním X a F )

– CS se mění z radikální na kolaterální

– směrem ven se odděluje sek. lýko, směrem dovnitř sek. dřevo

– metamorfózy kořene :

– kořenové hlízy – zás. fce (jiřina, vstsvač )

– dužnaté kořeny a bulvy – zás. fce

– vzdušné kořeny – přijímají vzdušnou vlhkost ( trop. a subtrop. R )

– dýchací kořeny = pneumatofory – výměna plynů ( bažinaté R )

– kořeny parazitů – odebírání živin přímo z hostitele (haustoria )

– příčepivé kořeny – přichycovací fce ( břečťan )

– význam : – zelenina, píce

– surovina pro průmysl ( cukrovka )

– léčiva ( drogy – rulík, reveň, hořec )

 

Stonek ( kaulom )

– nese listy, pupeny, reprodukční orgány

– prýt = stonek s listy

– fce : – mechanická

– vodivá

– asimilační

– zásobní ( u druhot. tlostnoucích )

– střídají se nody ( uzliny ) – krátké úseky

a internodia ( články ) – mají velký prodlužovací růst ( liány )

– stavba : – základ již v zárodku v semeni

– vyrůstá z pupenu = plumuly

– vrchol není chráněn čepičkou

– primární :

– pokožka – průduchy, kutikula, trichomy

– primární kůra – několikavrstevná

– vnitřní vrstva –  endodermis – zrnka škrobu = škrobová pochva

– střední válec – vnější vrstva – pericykl – zde základ advent. kořenů

– CS kolaterální

– dřeň – vybíhají dřeňové paprsky

– sekundární :

– činností kambia – ven sekund lýko, do středu sekund. dřevo

– typy stonků :

1. podle tvaru a konzistence

– byliny – dužnatý

1. a) lodyha – stonek s listy (brambor )
2. b) stvol – bez listů , zakončen květem nebo květenstvím (prvosenka )

c)stéblo – dutý, článkovaný, velké uzliny = kolénka ( obilí )

– dřeviny – vnitřek zdřevnatělý

1. a) kmen – dřevnatý nerozvětvený
2. b) keř – stonky se větví hned u země, celé dřevnaté ( rybíz )
3. c) polokeř – zdřevnatělá pouze dolní část , horní je bylinná ( borůvka )
4. d) keříky – vřes
5. podle průřezu :
6. a) válcovitý – žito
7. b) hranatý – 4-hranný, 3-hranný
8. c) křídlatý – kostival
9. d) rýhovaný – přeslička
10. podle polohy v prostoru :

– přímý            ( mák ), vystoupavý ( jetel zvrhlý ), poléhavý ( rdesno ptačí ), plazivý,                                                                 ovíjivý ( chmel ), popínavý

–větvení stonku :

-vidličnaté – nejstarší, vrchol se dělí na dva ( jmelí )

– hroznovité – postranní větve omezovány v růstu ( smrk )

– vrcholičnaté – postranní větve přerůstají hl. stonek ( víno )

– metamorfózy stonku :

– oddenky -podzemní části, zás. fce ( kosatec ), veget. rozmnož. ( přeslička )

– oddenkové hlízy – zás. fce, veget. rozmn. ( brambor )

– stonkové, lodyžní hlízy – ztloustnutím nadz. části ( kedluben )

– brachyblasty – zkrácené postranní stonky

– trny, kolce – přeměnou brachyblastů, ochranná fce ( hloh, trnka )

– úponky – opora ( vinná réva )

– význam : – zelenina , pícniny, koření, prům. surovina ( len, konopí, cukr )

 

List ( fylom )

– postranní, obvykle zelený orgán

– fce :   – asymilační

– fotosyntetická – asimilace CO₂

– transpirační – odpařování vody

– výměna plynů

– zakládá se v podobě hrbolku => pupen (uvnitř někdy lupenové šupiny – chrání list )

– způsob uložení listu v pupenu – listová variace

– roste nejprve k vrcholu, pak růst okrajový, zakládají se vod. pletiva

– heterofilie – různolistost

– typy listů :

1) dělohy – již v zárodku semene – výživa

– zelené nebo nezelené

– dvouděložné x jednoděložné R ( u nahosem. 1 – 18 )

2) asimilační – listová čepel, řapík ( někdy chybí )

3) palisty – u báze listů ( vikev ), přeměna v trny

4) listeny – v oblasti květu

– stavba :

– vnější :

– biciální list – rozlišenou svrchní a spodní stranu

monofaciální – obě strany stejné

– čepel většinou souměrná ( x  jilm, begonie )

– žilnatina – soubor CS  v listové čepeli

– typy : – vidličnatá – nejstarší ( jinan )

– zpeřená ( buk )

– dlanitá (javor )

– rovnoběžná ( lipnicovité )

– obloukovitá ( lilkovité )

– dělení :

– podle utváření čepele :

– listy jednoduché – čepel  celistvá

členěná

složené – čepel složená z lístků => listy zpeřené

dlanitě složené

– podle okraje čepele :

– pilovitý, celokrajný, zubatý, …

– podle postavení listů :

– střídavé

– vstřícné – dva listy z jednoho nodu

– přeslenité – více listů z jednoho nodu

– podle přisedání na stonek :

– řapíkatý, přisedlý, sbíhsvý, objímavý, srostlé, prorostlé

– vnitřní stavba :

– pokožka

– mezofyl = parenchym palisádový – pod svrchní pokožkou, asim. fce

houbový – hodně intracelulár

– kolaterální CS

– metamorfózy listu :

– cibule – zás. orgán (tulipán, cibule )

– listové trny – ochrana ( kaktus, bodlák ), přeměnou celých listů

– trny – přeměnou palistů ( akát )

– listové úponky – přichycování ( hrachor )

– kořenové listy – plní fci kořenů ( vodní kapradina nepukalka )

– význam :

– zelenina, koření, léčivky, prům. R ( tabák, sisal), pícniny