– do podříše nižší rostliny (Thallobionta) patří skupina řasy (Algae), kterými se zabývá algologie, dosud je známo asi 26 000 recentních druhů řas

– jsou to eukaryotní a převážně autotrofní  organismy, spolu s mechorosty a kapraďorosty patří mezi výtrusné rostliny, které nemají cévní svazky a liší se kombinací fotosyntetických barviv v plastidech, organizací stélky, zásobními látkami, počtem a uspořádáním bičíků a způsobem rozmnožování

– tělo řas je tvořeno stélkou (thallus), která může být jednobuněčná nebo mnohobuněčná

– jsou producenty kyslíku (30%)

– mají mnohá využití (viz. dále), např. při čištění odpadních vod

 

Ø  Stélka

– jednobun. nebo mnohobun. organismy,které nemají vyvinuté kořeny, stonek a listy

Jednobuněčné:

• Monadoidní (bičíkatá):
  • vegetativní buňka má kapkovitý tvar, povrch kryje buněčná stěna, na předním konci vyrůstají dva stejně dlouhé (umožňují pohyb ve vodě), velká část chloroplast s pyrenoidem (bílkovinné tělísko v chloroplastu, obsahuje důležité fotosyntetické enzymy, u zelených řas na povrchu škrobová zrnka) a červenou stigmou (význam pro zachycení světla)
  • u kořenu bičíku dvojice pulzujících vakuol → plní se a vyprazdňují → regulují vodní režim buňky
  • např. krásnoočka, zelenivky
• Améboidní (měňavkovitá):
  • buňka nemá pevnou buněčnou stěnu→ vytváří jemné výběžky (= panožky)→ slouží k pohybu, ale i k lovu drobné kořisti(např. bakterií)
  • např. zlativky
• Kapsální:
  • buňky žijí ve slizové kolonii, každá z buňek může vytvořit bičíky a plavat ve vodě, po krátké době usedne, bičíky ztratí a rozmnožuje se opakovaným dělením buněk → tak vzniká nová slizová kolonie
• Kokální (buněčná):
  • např. chlorela
  • buňka chlorelyje kulovitá nebo oválná, krytá pevnou buněčnou stěnou (→ svým složením i fcí připomíná buň. stěnu rostlinné buňky
  • např. rozsivky, některé zelenivky
• Sifonální (trubicovitá):
  • mnohojaderná, stélka často tvar vlákna, ale bez příčných přehrádek
  • např.: mořská Caulerpa

 

Mnohobuněčné:

• Trichální (vláknitá)
  • jednojaderné buňky s buněčnou stěnou, jednoduchá nebo mírně větvená vlákna
  • osní vlákna a boční větve mohou mít rozdílnou fci
• Heterotrichální:
  • buňky s buň. stěnou, z hlavního vlákna vychází vlákna postranní
  • zelené řasy – např. trepollia
• Sifonokladální (trubicovitá):
  • mnohojaderné buňky, vláknitá či vakovitá stélka, horní část větvená, spodní část – příchytná vlákna
  • zelené řasy (např. žabí vlas)

 

• Pletivná:
  • vývojově nejvyšší organizační stupeň řasové stélky, diferenciace pletiv, síť příchytných vláken (rhizoidy), primitivní lístky (phyloidy), lodyžka (kauloid).
  • např. ruduchy, chaluhy

 

• Rozmnožování:

Nepohlavní:

• pomocí výtrusů – haploidních spor (pohyblivé – zoospóry, nepohyblivé – aplanospóry)
• vegetativní (kousek se ulomí → vyroste nová řasa)

Pohlavní:

• izogamie

– splynutí 2 izogamet o stejné velikosti, stejný tvar (liší se pouze fyziologicky)

• anizogamie

– splynutí 2 anizogamet; liší se především velikostí (samičí gamety jsou větší)

• oogamie

– splynutí oosféry (= vaječná samičí nepohyblivá pohlavní buňka s velkým množstvím zásobních látek) a spermatozoidu (= malá pohyblivá samčí gameta s bičíky)

• po splynutí gamet vzniká diploidní buňka (2n zygota)
• proces splývání gamet => oplození → * zygota, v určité fázi životního cyklu rostliny dochází k procesu při kterém je počet chromozomů opět redukován meiózou
• oplození a redukční dělení spolu souvisí a pravidelně se střídají
• střídání jaderných fází = děj při kterém dochází k oplození a pak k meióze, u mnoha rostlin je to spojeno se střídáním celých generací (n a 2n generace)
• n a 2n generace se neliší pouze počtem chromozomů, ale může se lišit tvarem, velikostí a někdy samostatná rostlina
• 2n generace, která meiózu produkuje tzv. spóry => sporofyt (neboli nepohlavní generace)
• n generace, která produkuje gamety → gametofyt (pohlavní generace) – vzniká ze spór produkovaných sporofytem → vzniká po oplození gamet vytvořených na gametofytu = rodozměna (metageneze)

 

Metageneze (rodozměna):

• Dochází k ní u některých skupin řas. Jedná se o střídání pohlavní a nepohlavní generace.
  • Heteromorfní rodozměna s převahou gametofytu:
    • Např. kadeřnatka
    • Z haploidních zoospor vzníká haploidní vlákno řas (gametofyt), v horní části gametofytu pohl. orgány (gametangia). V gametangiích uzrají + nebo – izogamety. (n). Jejich splynutím vzniká zygota (2n). Dojde k redukčnímu dělení a vzniknou opět zoospory.
  • Heteromorfní rodozměna s převahou sporofytu:
    • Např. chaluha rodu fucus.
    • Z oosféry (n) a spermatozoidu (n) vzniká zygota (2n) a z ní vyrůstá sporofyt (2n). Na něm dochází k redukčnímu dělení a vznikají opět haploidní gamety.
  • Izomorfní rodozměna (stejnotvará)
    • Např. žabí vlas.
    • Z dvoubičíkatých zoospor vyrůstá gametofyt (n). V gametangiích uzrají dvoubičíkaté izogamety, jejichž splynutím vzniká zygota (2n). Ze zygoty vyroste sporofyt (2n) se sporangii. Ve sporangiích dochází k redukčnímu dělení a vzniknou zoospory (n).

 

Podle barviv v plastidech se řasy dělí do třech vývojových větví:

červená – chlorofyl A, chlorofyl D (oddělení Rhodophyta)

hnědá – chl. A, C (odd. Chromophyta)

zelená – chl. A, B (odd. Chlorophyta, Euglenophyta)

 

1. Oddělení: ruduchy ( Rhodophyta)

– nejstarší rostlinné organismy na Zemi

– slepě končící vývoj. větev řas, jsou příbuzní sinicím

– převážně mořští (teplá moře, přisedlí na skalách do hloubky 200 metrů) mnohobuněční zástupci s vláknitou nebo pletivnou stélkou

– kromě chlorofylu A a D obsahují červená barviva fykoerytrin a karotenoidy

– zvyšují možnost využití světla při fotosyntéze v hloubkách moří

– některé obsahují též modré barvivo fykokyanin a mají pak olivově zelenou až modrozelenou stélku (fykoerytrin a fykokyanin patří mezi fykobiliny)

– zásobní látkou je florideový (ruduchový) škrob (jedná se o asimilát – produkt fotosyntézy)

– stélka často inkrustována CaCO₃ a MgCO₃ – ložiska dolomitu

– v žádném vývojovém cyklu neobsahují bičíkatá stádia!

– rozmnožují se dělením, fragmentací stélek, výtrusně – aplanosporami, oogamicky – spermatozoidy bez bičíků

využití: potravinářství, lékařství, hnojivo, zdroj bioplynu, agar, nor, karagen

 

• Třída: Rodophyceae (Ruduchy):
  • Zástupci:
    • Porphyra

– žije přisedle v mořích u pobřeží

– v Asii – potravina, tmavě červenozelená stélka dlouhá až 50 cm

• Corralina (korálovka)

– pobřeží tropických moří

– schránky z CaCO₃ – usazování – tvorba korál. útesů

• Rosolenka (Gelidium)

– zisk agaru – rosolovitá hmota vzniklá vyluhováním stélek horkou vodou

– agar je surovinou pro potravinářský a farmaceutický průmysl,v mikrobiologii – živná půda pro pěstování mikroorganismů

– výroba papíru

– největším producentem agaru je Japonsko

• Puchratka kadeřavá (irský mech, Chondrus crispus)

– karagen – rosolovitá hmota z rozdrcených nabobtnalých stélek

– využití v potravinářském průmyslu (zmrzlina, cukroví)

• Potěrka (žabí símě, Batrachospermum moniliforme)

– sladkovodní – čisté horské potoky

– pletivné stélky podobné žabím vajíčkům

– využití – akvaristika

 

1. Oddělení: Hnědé řasy( Chromophyta)

– je známo asi 13 000 druhů. Obsahují chlorofyl A a C, β-karoten a xantofyly (např. hnědý fukoxantin)

– zásobní látky jsou polysacharidy chryzolaminarin a laminarin, alkohol manitol, olej, někdy i škrob

 

• Třída: Rozsivky (Bacillariophyceae):

– druhově nejpočetnější třída hnědých řas (kolem 6 000 druhů). Sladkovodní i mořské druhy – součástí fytoplanktonu

– mají kokální typ stélky – jsou jednobuněčné

– mají tenkou, průsvitnou schránku z křemičitanu, která se skládá ze dvou víček

– menší spodní hypotéky a větší vrchní epithéky, která hypotéku překrývá

– u rozsivek převažují chlorofylová barviva a fukoxantin

– zásobní látkou je chryzolaminarin a olej

• Rozmnožování:
  • pohlavní: izogamie, anizogamie i oogamie
  • nepohlavní: příčné dělení (mitóza, dosyntetizuje si hypotéku – schránky se postupně

zmenšují, po dosažení nejmenší velikosti se rozmnožuje pohlavně).

• Význam:

– žijí v čisté vodě – bioindikátory jakosti vod

– zkameněliny a vápencové otlaky z druhohor a třetihor

– v mořích, jezerech a tůních vzniká usazováním schránek rozsivek šedobílá sypká

rozsivková zemina – hornina diatomit (křemelina, jižní Čechy a Morava)

–  křemelina se používá při pálení cihel, v kamenickém průmyslu, sklářská surovina,

výroba dynamitu, chemie, broušení a leštění čoček pro mikroskopy, křemíkové filtry.

Těžba: Františkovy lázně, Borovany.

• Zástupci:
  • Fragillaria

– sladkovodní, žije i v našich rybnících, může vytvářet kolonie

• Cymbella

– sladkovodní, i v ČR

• Navinularia (člunovka)

– hojný sladkovodní druh..též ČR

• Pinnularia

– mořská, v mořích znečištěných splachy hnojiv (dusík, fosfor) přemnožena, voda zapáchá, znemožněno koupání

• Cyclotella

– mořská, má kulatou schránku

• Asterionella

– sladkovodní, kolonie ve tvaru hvězdy

• Diatoma

– mořská rozsivka, řetízkové kolonie,diatomit

• Meridion

-sladkovodní

• Tabellaria

-sladkovodní

 

• Třída: Chaluhy (Phaeophyceae)

– nejpokročilejší třída hnědých řas, výskyt v chladnějších mořích

– mají pletivné, trichální nebo heterotrichální stélky dlouhé až 100 metrů

– některé mají plovací měchýře, které je nadnáší

– v buněčné stěně málo celulózy, převažují albínové kyseliny

• Význam:

– sušení, konzervace – zdroj obživy chudších států

– farmaceutický průmysl – surovina pro výrobu jódu. Soda, potaš (K₂CO₃)

• Zásobní látka: polysacharid laminarin a sacharid manitol.
• Rozmnožování:

– fragmentace, zoospory, izogamie, anizogamie, oogamie, rodozměna

• Zástupci:
  • Bobulák (Macrocystis)

– pletivná stélka, žije přisedle a dorůstá až k mořské hladině, vysoký až 100 metrů

• Hroznovice (Sargassum baccifferum)

– Sargasové moře, u Azor, stř. Amerika, Karibik

– plovací měchýřky

– rozmnožování: fragmentace.

• Chaluha bublinatá (Fucus vesiculosus)

– přichycena k podkladu. Rozmnožování pouze pohlavní

• Nereocystis

 

• Třída: Zlativky (Chrysophyceae)

– zásobní látka: polysacharid chrysolaminarin.

– jednobuněčné, mnohobuněčné i kolonie

– monadoidní, améboidní, kapsální, kokální, trichální stélky

– chrysomonády a chrysaméby se živí mixotrofním způsobem

– nedostatek světla – fagocytóza

– některé zlativky mají schránky z SiO₂

– mohou tvořit cysty, rozšířené zejména ve sladkých chladných vodách součást planktonu

 

• Zástupci:
  • Dinobryon

– keříčkovité trsy v rybnících

• Synura

– kulovité kolonie

• Chrysamoeba

– fagocytóza, mixotrofie

• Hydrurus

– horské, chladné potoky, kapsální stélka

 

• Třída: Různobrvky (Xantophyceae)

– stélka může mít všechny vývojové stupně

– mají žlutozelené zbarvení – neobsahují fukoxantin

– celulózní buněčná stěna s pektiny

– žijí v půdě, moři i sladkých vodách

• Zásobní látka: olej, někdy škrob.
• Zástupci:
  • Posypanka (Vaucheria)

– jednobuněčná vláknitá stélka, zelené drobné trsy ve sladkých vodách a mělkých tůních

• Botrydium

– kolonie kulovitých buněk ve vlhké půdě podél vodních toků

• Tribonema

– trichální stélka, sladkovodní, přichycena na vodních rostlinách

 

• Třída: Obrněnky (Dinophyta)

– součást planktonu chladných vod,  mořské i sladkovodní

– některé jedovaté – produkují toxiny

– obsahují xantofyly

– protoplast chráněn celulózními destičkami

– plastidy se třemi membránami

– jádro – dinokaryon, přechodné mezi prokaryotním a eukaryotním

– chromozomy neustále spiralizované

– mají monadoidní stélku s nestejně dlouhými bičíky

– symbiotické i parazitní druhy, mohou tvořit cysty

• Zásobní látkou je olej, někdy škrob
• Zástupci:
  • Ceratium (trojrožec)
  • Obrněnka (Peridinium)

– sladkovodní

• Svítilka (Noctiluca)

– 2 mm velká,  luminiscenční tělíska v plazmě – světélkování moře

 

• Třída: Skrytěnky (Cryptophyta)

– sladkovodní i mořské druhy

– monadoidní stélka se 2 různými bičíky

– jsou dorzoventrálně zploštělé, mají pulzující vakuoly – vypuzují vodu

• Zásobní látka: škrob
• Zástupci:
  • Skrytěnka (Cryptomonas)

 

• Oddělení Zelené řasy (Chlorophyta)

– druhově nejbohatší oddělení řas,  7 000 druhů

– sladkovodní a suchozemští zástupci, jednobuněční i mnohobuněční

– jsou počátkem vývojové větve zelených rostlin

– mohou žít v symbióze – lišejníky

– vyskytují se u nich všechny typy stélek, jen améboidní je vzácná

– buněčná stěna je celulózní a vícevrstevná, chloroplasty mají 2 membrány

– tylakoidy srůstají v lamely, v chloroplastu bývá stigma, v plastidech obsahují pyrenoidy – bílkovinná tělíska s enzymy tvořící škrob

• Obsahují: chlorofyl A+B, β-karoten, xantofyly a mají převážně zelenou barvu
• zásobní látka: škrob
• Rozmnožování:
  • podélné dělení, fragmentace, nepohlavní – zoospory.
  • pohlavní rozmnožování – všechny gamie. Pokud se zygota dělí meiózou, vzniká

haploidní gametofyt, pokud mitózou, tak sporofyt

 

• Třída: Chlamydophyceae

– monadoidní, kapsální i kokální stélky, často kolonie

• Řád: Pláštěnky (Chlamydomonales)

Výskyt: sladké vody.

Zástupci:

• Chlamydomonas nivalis (pláštěnka)

– schopna žít na sněhu (načervenalý) 2-4 bičíky, kontraktilní vakuoly, stigma – v nepřízni přežívá v klidovém stádiu (akineta)

 

• Řád: Volvocales (válečovití)

– jednobuněčné monadoidní stélky,  kolonie – proměnlivý počet buněk spojených slizem

– někteří zástupci tvoří cenobia s konstantním počtem buněk spojených můstky (přechod k mnohobuněčnosti)

Rozmnožování:

• nepohlavní – uvnitř slizu dceřinné kolonie.
• pohlavní – oogamie, samčí p. orgány anteridia s větším počtem

dvoubičíkatých spermatozoidů a samičí oogonia s jednou

oosférou.

Zástupci:

• Váleč (Volvox)

– nejdokonalejší, až 20 000 buněk tvořících dutou kouli, stigma

• Koulenka (Pandorina)

– 8 – 16 buněčná cenobia

• Eudorina

– 32 buněk v oválném cenobiu

• Gonium

– 4 – 16 buněčná cenobia

 

• Řád: Tetrasporales

– kapsální stélka, obrovské kolonie (až 15 cm)

 

• Řád: Chlorococcales

– kokální stélka, v nepřízni – akinety

Zástupci:

• Chlorococcum

– samostatně i v koloniích, na stromech, kamenech, nejčastěji v vlhké půdě

– k oplození nutné vodní prostředí

 

• Třída: Chlorophyceae

– monadoidní, kokální a trichální stélky

Zástupci:

• Zelenivka (Chlorella)

– v kalužích, půdě, vodě. Symbióza – tělo bezobratlých (nezmar), houba (tvoří lišejník)

• Sítěnka (Hydrodyction)

– až 1 cm velká buňka, šestiboká oka spojená v cenobium – síťky na rybnících (podzim)

• Řetízovka (Scenedesmus)

– řetízkovitá cenobia ze 4 až 16 buněk

• Zrněnka (Pleurococcus)

– na stromech, skalách

– tvoří kulovité shluky

• Pediastrum

– 4 až 128 kokálních buněk tvořících hvězdicovitou kolonii

 

• Třída: Ulvophyceae

– mnohobuněčné řasy, mají rhizoidní přichycovací vlákno

Rozmnožování:

• Heteromorfní rodozměna s převahou gametofytu.

Zástupci:

• Kadeřnatka (Ulothrix)

– vláknitá stélka,  nepohlavní rozmnožování – 4bičíkaté zoospory

– pohlavně – izogamie

– celý životní cyklus s výjimkou zygoty v haploidní fázi (heteromorfní rodozměna s převahou gametofytu)

• Ulva lactuca (mořský salát, porost locikový)

– dvouvrstvá stélka, pěstování – labužnické restaurace

– skalnatý podklad mořských pobřeží

• Acetabularia

– až 10 cm vysoké stélky prostoupené CaCO₃

– rhizoidní příchyty ke skalám a kamenům,  Středozemní moře

• Žabí vlas (Cladophora glomerata)

– sifonokladální stélka, každé vlákno několik rhizoidních buněk

– hojný v ČR – stojaté i tekoucí vody

• Caulerpa

– sifonální stélka, některé produkují jedovaté terpenoidy

• Codium

– často vyplavené z moře

• Bryopsis

– sifonální stélka

 

• Trentepohlia

– hojná, různobarevné povlaky. Přechod na souš

 

• Třída: Zygnematophyceae (Conjugatophyceae, spájivky)

– trichální stélka,  vzácně jednobuněčná

– v každé buňce jedno jádro

– chybí bičíkatá stádia

Rozmnožování: konjugace

– + a – haploidní vlákno mezi sebou vytvoří můstky a přelijí se protoplasty za vzniku

diploidní zygospory.

Zástupci:

• Zygnema (jařmatka)

– hvězdicovité chloroplasty

• Spirogyra (šroubatka)

– spirální chloroplasty

• Krásivky (Desmidiales, dvojčatkovité řasy)

– jednobuněčné rozdělené zářezem na dvě stejné poloviny,  jsou souměrné Např. Vřetenovka (Closterium), Krásivka (Cosmarium), Hvězdulka (Micrasterias), Staurastrum

 

• Třída: Parožnatky (Charophyceae)

– nejvyspělejší zelené řasy

– pletivná stélka často inkrustovaná CaCO3

– vysoká 5 až 90 cm

– kauloid, rhizoid a phyloidy v přeslenech

– připomínají přesličky, většinou sladkovodní

Rozmnožování:

– nikdy se nerozmnožují pomocí spor

–  fragmentace

–  pohlavně oogamicky

–  samičí pohlavní orgán archegonium – vzniká oválná oosféra,  samčí pohl. orgán

anteridium – spermatozoidy, vznik zygoty

• Zástupci:
  • Parožnatka (Chara)

– čisté sladké vody

• Lesklenka (Nitella)

– plovoucí, akvária

 

1. Oddělení: Krásnoočka (Euglenophyta, rostlinní Bičíkovci)

– asi 900 druhů, sladkovodní (rybníky, kaluže, znečištěná voda) jednobuněčné organismy i kolonie

– monadoidní stélka s 1 až dvěma bičíky

– blízko ukotvení bičíků – stigma

– mají 8 chloroplastů s chlorofylem A a B, diadinoxantinem a β-karotenem

– jádro s jadérkem, chromosomy jsou viditelné i v interfázi , pulzující vakuoly

– periplast (zpevněná plazmatická membrána)

– při nedostatku světla, živin a po působení antibiotik hynou

– mohou vytvářet cysty

– ve vodách znečištěných organickými látkami se podílí na samočistících procesech

• Zásobní látka: paramylonová zrna (polysacharid paramylon)
• Rozmnožování:
  • nepohlavní: podélné dělení, každá dceřinná buňka polovinu chloroplastů, pokud má jen jeden chloroplast a rozdělí se, přechází z autotrofní výživy na heterotrofní, proto jsou krásnoočka řazena i do zoologického systému mezi prvoky jako rostlinní bičíkovci

 

• Zástupci:
  • Krásnoočko zelené (Euglena viridis)

– laboratorní výzkumy

• Krásnoočko krvavé (Euglena sanguinea)

– převaha β-karotenu

• Krásnoočko štíhlé (Euglena gracilis)