FORMY ŽIVOTA

NEBUNĚČNÁ

Viry jsou nebuněčné organismy, které se dokážou rozmnožovat pouze v hostitelské buňce. Jedná se o nitrobuněčný parazity. Často bývá označován za infekční nukleovou kyselinu, jejíž biologické chování je spjato s biologií hostitele (hostitelské buňky). Jsou to velmi jednoduché organismy, nejprimitivnější viry obsahují svoji genetickou informaci pouze ve formě DNA a RNA.
Vir má několik tvarů – kulovitý, oválný, tyčinkovitý, vláknitý, spirálovitý, geometrický. Velmi se liší velikostí – od částic, které mají 800nm (mimikry) až po částice které mají 20nm.
Jednotlivá částice viru, která má schopnost infikovat hostitelskou buňku se nazývá virion. Velikost virionu se uvádí v nanometrech a průměrná velikost je až 30nm. Uvnitř virionu je nukleová kyselina – buď RNA, nebo DNA. Podle toho se viry rozlišují na RNA-viry a na DNA-viry. RNA-viry jsou většinou rostlinné viry, DNA-viry naopak živočišné. Nukleová kyselina je obalena kapsidem (bílkovinný obal). U některých virů v kapsidu, kromě nukleové kyseliny můžeme najít jeden nebo několik enzymů, potřebných k zahájení reprodukce uvnitř hostitelské buňky. Některé viriony mají kolem sebe ještě membránový obal, který je tvořen z bílkovin a fosfolipidů.
Virus prochází základním životním cyklem. A to za prví jako klidová forma mimo hostitele v neživém prostředí (virion), dále infikuje hostitelskou buňku a rozmnoží se v ní. Po té opět jako virion je po rozpadu buňky uvolněn do prostředí. A jak probíhá virová infekce? Aby vir mohl přilnout k hostitelské buňce, musí hostitelská buňka mít receptor (to znamená, že buňka je citlivá na virus). U virů je nositelem specifity membránový obal a u těch, kteří membránový obal nemají, je nositel kapsid. Po té vniká vir do buňky a to buď vstupuje jen nukleová kyselina (u bakteriofágů – napadá bakterie), nebo celý virus (u živočišných buněk). Podle genetických informacích nacházejících se v nukleové kyselině viru se začnou syntetizovat enzymy v hostiteli. Jeden z enzymů způsobí rozpad hostitelské buňky.
Viry způsobují virová onemocnění a je nesmysl na ně podávat antibiotika. Proti některým z onemocnění se podává vakcína. Příklady virových onemocnění – u rostlin: mozaika tabáku, brambor, rajčat. U zvířat je to kulhavka a slintavka hovězího dobytka, vzteklina lišek, mor u drůbeže. Člověk nejčastěji onemocní chřipkou a rýmou, ale vyskytují se i jiná virová onemocnění jako například dětská obrna, spalničky, zarděnky, plané neštovice a mnoho dalších.
Viry se dělí podle toho, jaké organismy napadají, neboli dle hostitele. Bakteriofágové napadají bakterie. Cyanofágové napadají sinice. Fytoviry jsou rostlinné viry. Mykoviry – viry hub a zooviry, které napadají živočichy a dělí se dál na viry bezobratlých a viry obratlovců. Bakterifágové patří mezi nejrozšířenější organismy na planetě. Jsou menší než bakterie, které napadají. Stavba bakteriofágů zahrnuje bílkovinnou kapsidu a genetický materiál, který je uzavřen v její hlavičce. Na hlavičku navazuje krčkem bičík, jenž slouží k přichycení bakterie. Genetický materiál může tvořit DNA nebo RNA. Cyanofágové obsahují dvouvláknovou DNA, jedná se tedy o ds-DNA viry. Tyto viry výrazně ovlivňují počet sinic. V poslední době byly u cyanofágů zjištěny geny pro schopnost fotosyntézy. Vědci dále zjistili, že po infekci buňky silně uvolňují její metabolismus. Rostlinné viry (fytoviry) mají většinou spirálovitý tvar, obsahují převážně RNA. Jako lidé mají při onemocnění příznaky, mají je i rostliny, je to například změna tvaru, změna barvy, nebo se objevují na listech skvrny, dále deformace a odumírání orgánů. Fytoviry se rychle šíří a nejčastěji se přenáší hmyzem. Mykoviry jsou neobalené viry s genetickou informací v dvouvláknové RNA.  Zooviry napadají živočichy bezobratlé i obratlovce, včetně člověka. Dalším typem jsou zoonózy, což jsou virózy přenosné z živočichů na člověka. Dále viry dělíme podle toho, jaký typ nukleové kyseliny obsahují – DNA-viry a RNA-viry. Také záleží na přítomnosti obalů – obalené a neobalené viry. Dalším kriteriem jsou chemické vlastnosti virionů a jejich morfologie.

BUNĚČNÁ

Prvoci jsou heterotrofní, eukaryotické organismy s jednobuněčným tělem. Jsou tvořeni převážně vodou, obsahují jí cca 90%. Řada druhů prvoků je rozšířena po celém světě. Heterotrofní prvoci se živí rozkládajícími organickými látkami. Vyhovuje jim teplota 15 -20 °C. Značný počet druhů prvoků žije paraziticky. Nyní známe skoro 60 tisíc druhů prvoků. Jsou mikroskopických velikostí.
Jejich cytoplazma je většinou bezbarvá a dělí se na vnější a homogenní ektoplazmu a vnitřní řidší entoplazmu se zrnitou strukturou.
Životní pochody v těle zajišťují části buňky, které nazýváme organely. Rozlišujeme organely opory a ochrany, např. schránky kořenonožců. Ochranným zařízením u několika druhů jsou cysty, které prvoci vytváří za nepříznivých životních podmínek (např. sucho, mráz, nedostatek potravy). Organely pohybové, např. bičíky bičíkovců umožňují pohyb. Organely trávicí, např. trávicí vakuolu, nebo buněčnou řiť vytvářejí všichni prvoci, kteří se živí heterotrofně organickými látkami. Organely vylučovací a osmoregulační, např. pulzující vakuola. U sladkovodních prvoků odstraňuje vodu, pronikající do těla prvoka. Uvnitř těla udržuje stálý osmotický tlak (krásnoočko nebo trepka). Organely smyslové umožňují reakce prvoků na podněty z vnějšího prostředí. Například Krásnoočko má k vnímání světla přizpůsobený citlivý okrsek cytoplazmy – stigma. Organely umožňující rozmnožování – pro prvoky je běžné rozmnožovat se nepohlavně. Buňka mateřská se při něm dělí na dvě buňky dceřiné, které postupem času dorostou. Např. bičíkovci se rozmnožují podélným dělením, nálevníci dělením příčným, rournatky pučením a výtrusovci schizogonií. Schizogonie je rozdělení mateřské buňky na větší počet dceřiných buněk. Pohlavní rozmnožování zde není tolik obvyklé. Po oplození prvoků dochází k dočasnému zastavení vývoje. I když pohlavní rozmnožování není obvyklé, rozlišujeme dva typy – kopulaci a konjugaci. Kopulace je známá u bičíkovců, kořenonožců a výtrusovců. Konjugace je typická pro nálevníky, při níž splývají dva jedinci, kteří představují pohlavní buňky.
Do říše prvoků jsou zařazeny kmeny bičíkovci, kořenonožci, paprskovci, výtrusovci, hlenky, nádorovky, nálevníci, krásnoočka, obrněnky.
Bičíkovci se živí heterotrofně a to buď vstřebáváním celým povrchem těla nebo fagocytózou. Zdrojem pohybu je bičík. Tvar bičíkovců je vřetenovitý. Zástupci bičenka poševní (způsobuje nemoc trichomoniázu, která se projevuje záněty močových cest a hnisavým výtokem z pochvy), trubénka Haeckelova (živí se organickými zbytky a bakteriemi u dna vodních nádržích), lamblie střevní (způsobuje záněty tenkého střeva), panoženka měňavková.
Kořenonožci mají proměnlivý povrch těla, které jim umožňuje typické pohybové organely panožky, kterými se pohybují i přijímají potravu. Tvoří potravní vakuoly, v nichž probíhá trávení. Někteří kořenonožci vytvářejí na svém povrchu schránky. Rozmnožují se běžně dělením a mívají jen jedno jádro. Zástupci měňavka zemní (žije v mechu), rozlitka, štítovka, měňavka velká, měňavka úplavičná, panoženka měňavková.
Paprskovci ve svém prostředí představují predátory jiných prvoků a bakterií. A podobně jako kořenonožci mají schopnost vytvářet panožky s typickým osním vláknem. Zástupci slunivky, mřížovci.
Výtrusovci jsou osmotrofní parazité, pronikající do buněk svých hostitelů. Rozmnožují se pohlavně i nepohlavně. Hostitel, ve kterém probíhá pohlavní rozmnožování, je hlavní hostitel. Výtrusovci způsobují onemocnění jak u lidí, tak u hospodářských zvířat. Zástupci zimnička čtvrtodenní a zimnička třetidenní, kokcidie jaterní.
Hlenky se vyskutují jako jednojaderné myxaméby nebo myxomonády se dvěma stejně dlouhými bičíky. Myxaméby jsou bezbičíkaté haploidní buňky, pohybující se pomocí panožek. Mycomonády jsou haploidní rejdivé výtrusy zoospory. Rozmnožují se dělením. Převážně se živí pohlcováním bakterií. Zástupce slizovka.
Nádorovky jsou specializované parazitické organismy. V hostitelských buňkách jsou ve formě mnohojaderné cytoplazmy, označované jako paraplazmodium. Napadají převážně rostliny. Vlivem napadaní dochází ke zvětšení buněk hostitele a to vede ke vzniku nádoru. Zástupce nádorovka kapustová.
Nálevníci jsou prvoci s nejsložitější tělesnou stavbou. Mívají dvě jádra a občas mají tělo pokryté brvami. Zástupci trepka velká – typický dvoujaderný živočich, choroběnka husí – lahvicovitě protažené tělo, živí se dravě.
Krásnoočka žijí převážně ve sladkých vodách, silně znečištěných organickými látkami. Tvoří zelení povlaky na dně nádrží. Jsou druhy, které obsahují chloroplasty a které nemají chloroplasty. Druhý obsahující chloroplasty se živí mixotrofně, druhy neobsahující chloroplasty se živí heterotrofně. Zástupce krásnoočka zelená.
Obrněnky jsou nejčastěji jednobuněční bičíkovci. Dvojice bičíků vyrůstá z centrální prohlubně buňky. Opět jako krásnoočka buď obsahují chloroplast, nebo ne. Obsahující chloroplast se vyživují mixotrofně, bez chloroplastů se živí chemoheterotrofně. Zástupci Svítilka a Trojrožec.

MNOHOBUNĚČNÁ

Mnohobuněčné organismy mají tělo tvořeno z většího počtu buněk. Buňky jsou specializované a spolupracují mezi sebou. Mezi buňkami se nachází mezibuněčná hmota. Mezi mnohobuněčné organismy patří některé rostliny, houby a živočichové. Mají různý stupeň diferenciace a ta se projevuje několika způsoby: charakteristický tvar buněk, vytvoření určitých struktur nebo zmnožením, někdy naopak v průběhu diferenciace některé základní struktury v buňce vymizí. Podle stupně vývoje mnohobuněčné dělíme na diblastica a triblastica. Diblastica, jedná se o skupinu kmenů, jejích buňky lze odvodit ze dvou zárodečných listů. Nervová soustava buď chybí, nebo je na nízké úrovni. Vnější zárodečná vrstva (ektoderm) je pokožka, zde se vyvíjí orgány hlavně pro pohybové a smyslové funkce. Vnitřní zárodečná vrstva (entoderm) – vývoj orgánů hlavně s rozmnožovací a trávicí funkcí. Triblastica, skupina která obsahuje nejen entoderm a ektoderm, ale mezi nimi se nachází ještě mezodermální tkáň. Jde zde o vývoj většiny vnitřních orgánů.
Život mnohobuněčných organismů je řízen souhrou činností specializovaných buněk. Toto zajišťují fyziologické regulační mechanismy – hormonální a nervové.

ROSTLINY

Rostlinná buňka je eukaryotická. Rostliny se podle stavby těla rozdělují na stélkaté a cévnaté. Stélku mají řasy, mechorosty, rhynie. Stélka je velmi jednoduchá, tvořena buňkami tvarově i funkčně málo rozlišenými. Stélka nikdy nemá cévní svazky ani pokožku s průduchy a kutikulou. Stélka může být jednobuněčná i mnohobuněčná. Tělo je typické pro vyšší rostliny. Je dobře diferencováno na pletiva a orgány.
Rostlinná pletiva se vytvářejí při přechodu rostlin na souš. Jsou typická pro vyšší rostliny. Pletivo je soubor buněk, které se tvarově podobají, mají stejný původ a vykonávají stejné funkce. Pletiva se dělí podle několika hledisek. Podle vzniku – pravá (vznikají opakovaným dělením a dceřiné buňky zůstávají trvale spojeny) a nepravá (vznikají druhotně nahloučením a pozdějším srůstem jednotlivých buněk). Podle charakteru buněk – parenchym (tenkostěnné buňky oválného tvaru), prozenchym (buňky jednosměrně protažené se šikmými příčnými stěnami), kolenchym (buněčné stěny ztlusté nerovnoměrně – jedná se o pružnost, pevnost), sklerenchym (buňky se stěnami rovnoměrně mohutně ztlustlými ve všech směrech). Podle stupně vývoje – dělivá (mají trvalou schopnost dělení, jsou tvořena parenchymem), trvalá (tvořena buňkami, které jsou dokonale přizpůsobeny k určitým funkcím a dále se již nedělí).
Rostlinné orgány vznikly při přechodu rostlin na souš. Orgán je část rostliny, která tvoří samostatný celek a vykonává specifické funkce. Patří sem kořen, stonek, listy, květ, semeno, plod.
Kořen je většinou podzemní orgán, nikdy nenese listy. Má neomezený růst do délky. Funkce kořene – upevňovací, absorpční (přijímá vodu a minerály), syntetická (produkuje řadu významných látek), zásobní. Tvary kořenů – vřetenovitý, kulovitý, rozvětvený, adventivní. Kořen je založen už v zárodku v semeni.
Stonek je obvykle nadzemní orgán. Nese listy, pupeny a reprodukční orgány. Stonek s listy je prýt. Funkce stonku je mechanická, vodivá, asimilační, zásobní. Větvení stonků – sympodiální, monopodiální, vidličnaté, vrcholičnaté.
List je postranní, většinou zelený orgán s asimilační funkcí. List má omezený růst a trvání. Většina listů po prvním vegetačním období opadává. Výjimky jsou např. jehličnany a vždyzelené rostliny – ti přetrvávají po více vegetačních sezon. Funkce listu jsou fotosyntetická, transpirační (odpařování vody), výměna plynů mezi rostlinou a okolím.
Květ, jedná se o soubor rozmnožovacích orgánů. Funkce zajišťuje pohlavní rozmnožování. U nahosemenných rostlin jde o nepravý květ (šišticovité útvary), u krytosemenných rostlin jde o pravý květ.
Semeno se vyvíjí z oplozeného vajíčka. Obsahuje osemení, živé pletivo, zárodek, kořínek, hypokotyl (první podděložní článek), plumula (první pupen rostliny), dělohy, polyembryonie (v semeni dva i více zárodků).
Plod se vyvíjí na nadzemních částech rostlin. Jedná se o generativní orgán. Vzniká ze semeníku krytosemenných rostlin po oplození vajíček. Funkce plodu jsou výživa a ochrana semen, usnadňuje i jejich rozšiřování = chorie.
Rozmnožování rostlin je základní vlastnost rostlin. Rozmnožují se nepohlavně i pohlavně. Nepohlavní rozmnožování uskutečňuje se těmito způsoby– dělení buňky -> pupeny -> tvorba spor (jednobuněčné útvary, které se tvarem a velikostí liší od mateřského jedince) -> vegetativní (pomocí vegetativních orgánů). Pohlavní rozmnožování – vlastní reprodukce probíhá ve dvou etapách -> opylení a oplození.
Rostliny se dělí na nižší a vyšší rostliny. Nižší rostliny mají více typů asimilačních barviv a vytvářejí různé druhy zásobních látek. Tělo tvoří stélka – jednobuněčná i mnohobuněčná, nikdy nejsou vytvořené cévní svazky. U vyšších rostlin je tělo vždy mnohobuněčné, složené z pletiv a orgánů, kromě mechorostů (mají vždy vytvořená vodivá pletiva = cévnaté rostliny). Asimilační barviva jsou chlorofyl a, b. Zásobní látkou je nejčastěji škrob. Typická je pro ně heterotrofní rodozměna.
Rostliny mají schopnost fotosyntetizovat. K přeměně jednoduchý minerálních látek (H₂O a CO₂) na složitější organické látky využívají zelené rostliny energie fotonů. Fotosyntéza probíhá ve dvou fázích – primární (probíhá za světla) a sekundární (probíhá za tmy). V primární fázi je energie fotonů využito k fotolýze vody na protony a k tvorbě ATP, které dále energeticky zabezpečují reakce probíhající v sekundární fázi. Fotosyntéza je jediný děj, při kterém na Zemi se uvolňuje kyslík. Chemická rovnice pro fotosyntézu je 6 CO₂ + 12 H₂0 + E -> C₆H₁₂O₆ + 6 O₂ + 6 H₂O.
Zástupci – Modřín, Dub, smrk, borovice lesní, tulipán, narcis, růže, karafiát, kapradí, angrešt, zlatý déšť, šeřík.

ŽIVOČICHOVÉ

Jedná se o primárně pohyblivé eukaryotické organismy. Nemají buněčnou stěnu, plastidy a vakuoly. U živočichů jsou těla tvořena mnoha buňkami. Mívají jedno jádro. Výjimku tvoří buňky jaterní a buňky chrupavek, které mohou mít jádra dvě. Některé živočišné buňky mohou být i bezjaderné, např. červené krvinky člověka. Velikost buněčného jádra je dána typem buňky. Buňku živočichů tvoří jadérko, jádro, golgiho aparát, mitochondrie, základní cytoplazma, cytoplazmatická membrána. Říši živočichů dělíme na kmeny, podkmeny a třídy.
A také podle diblastici a triblastici.
Kmeny diblastici: vločkovci, houbovci, žahavci, žabernatky, morulovci.
Kmeny triblastici: ploštěnci, pásnice, vířníci, hlísti, měkkýši, kroužkovci, drápkovci, členovci, chapadlovci, ostnokožci, polostrunatci, strunatci.
Strunatci –uzavřená cévní soustava, srdce na břišní straně těla, struna hřbetní

• Obratlovci – kostra, centrální nervový systém(mozek, mícha, nervy), hemoglobin, dýchání (plíce X žábry), vylučovací soustava
  • Paryby-chrupavčitá kostra, tělo vřetenovitý tvar, oplození=vnitřní, živí se dravě. Zástupci – žlarok bílý, rejnok, chiméra.
  • Ryby-dýchají žábrami, mimotělní oplození, hydrodynamický tvar, kruhové oči bez víček, zkostnatělá vnitřní kostra, ploutve párové a nepárové. Zástupci – Kapr obecný, Sumec velký, Losos, Úhoř
  • Obojživelníci – žijí na souši i ve vodě, rozmnožování jsou závislí na vodě, proměnlivá teplota těla. Zástupci-skokan hnědý, kuňka žlutobřichá, rosnička zelené, blatnice česneková, ropucha obecná.
  • Plazi –nepotřebují vodu, chladnokrevní, rostou po celý život, tělní typy (ještěrkovitý, hadovitý, želvovitý), snášejí vejce, šupiny, nerozlišný chrup. Zástupci ještěrka obecná, zmije obecná, užovka hladká
  • Ptáci – stálá teplota těla, peří, duté kosti, čtyřdílné srdce, rozvinutá nervová a smyslová soustava (nejdokonalejší je oko), zobák –aerodynamický tvar. Zástupci – holub domácí, pštros dvouprstý, tučnák císařský, potápka roháč, čáp bílý, čáp černý, volavka popelavá…
  • Savci –stálá teplota těla, nejpokročilejší, rodí živá mláďata, srst, spodní čelist tvořena jednou kostí, ukončený tělesný růst, chrup rozlišný (řezáky, špičáky, zuby třenové a stoličky). Zástupci – panda velká, kojot prériový, lasice kolčava, lev východoafrický, levhart skvrnitý, hyena skvrnitá…

HOUBY

Jsou eukaryotické heterotrofní organismy. Mají znaky živočichů a rostlin, jsou také řazeny mezi nižší rostliny. Žijí v různém prostředí – voda, půda, těla jiných organismů, rozmanitý organický materiál (potraviny, dřevo, kůže…). Dále jsou houby jednobuněčné nebo mnohobuněčné stélkaté organismy. Stélky hub jsou obvykle jednoduše vláknité nebo větvené. Soubor houbových vláken tvoří podhoubí. Živí se organickými látkami z okolního prostředí. V ekosystémech jsou nenahraditelné při rozkladu organických látek, označují se jako rozkladači. Rozmnožují se pohlavně i nepohlavně a tyto fáze se střídají. Pohlavní rozmnožování se uskutečňuje zpravidla jednou během roku – na podzim. Při něm nejdříve splývají protoplasty buněk (plazmogamie) a vzniká dvoujaderná fáze vývoje, která je jinak dlouhá. Pak dochází ke splývání jader.  Nepohlavní se uskutečňuje několikrát během vegetačního období. Rozmnožovací orgány se vytváří přeměnou celé stélky dané houby (holokarpní houby), nebo vznikají z určité části stélky (eskarpní houby). Zástupci – Hřib hnědý,  žampion lesní, muchomůrka zelená, václavka tmavá, lišák ryšavý, kačenka česká.

Zdroje
RNDr. Jelínek Jan a RNDr. Zicháček Vladimír, Biologie pro gymnázia, 2007 Olomouc
Vlková Marie a Hančová Hana, Biologie v kostce, 2004 Brno
Prezentace pana profesora Gabriela – „Viry a bakterie na pomezí života“; „Mnohobuněční“; „Úvod do biologie živočichů-zoologie“
Sešit z biologie 2. ročník (2008/2009)