Cévní soustava (2)

Vnější vrstva = Tunica adventitia – vazivo s elastickými vlákny.

Tepny = artérie  

Vedou krev ze srdce, většinou okysličenou. Výjimkou je plicnice, která vede krev ze srdce do plic.

Stěny jsou trojvrstevné → pevné, pružné, silné. Postupně se větví v tepénky, ty pak na vlásečnice. Mají výraznou střední vrstvu svaloviny.

Vlásečnice = kapiláry

Velice tenké, jednovrstevné. Jsou propustné = diapedéza (stěnami prostupují leukocyty, z krve do tkání O₂ a živiny, z tkání do krve jde CO₂ a odpadní látky). Prostupují všechny tkáně. Jsou bez svaloviny = nahrazují ji buňky = pericyty. Rozšiřují se v žilky a pak žíly.

Žíly = vény

Vedou krev do srdce, většinou odkysličenou. Výjimkou jsou plicní žíly, které jdou z plic do srdce.

Stěny mají podobné složení jako stěny tepen, ale jsou tenčí.

Žíly dolních končetin mají na stěnách chlopně, které brání návratu krve zpět, pokud nepracují správně, stěna

žíly se vyboulí a vzniká tak křečová žíla. K pohybu krve přispívá hlavně kosterní svalstvo, tlak v hrudní dutině a u žil nad srdce, gravitace.

Srdce = cor

 Srdce je umístěno v dutině hrudní více nalevo – proto má levá plíce jen 2 laloky (pravá 3).

• Rozděleno na 2 předsíně (atrium)a 2 komory (ventriculus). Nejsilnější svalovinu má levá komora – vypuzuje krev do aorty.
• Rozděleno na dvě poloviny svislou přepážkou, na levou a pravou a každá polovina má odlišnou krev — v pravé → odkysličená, v levé → okysličená.

Mezi PP a PK je trojcípá chlopeň. Do PP vstupuje horní a dolní dutá žíla. Z PK vystupuje plicní kmen, který pokračuje Plícnicí = plícní tepnou. Vyústění do plícního kmene je opatřeno poloměsíčitou chlopní (zabraňuje zpětnému toku krve do komor).

Mezi LP a LK je dvojcípá chlopeň = mitrální chlopeň. Do LP vstupují plicní žíly. Z LK vystupuje Aorta = srdečnice. Vyústění z LK je opatřeno aortální poloměsíčitou chlopní.

• Duté, celé srdce je uloženo ve vaku osrdečníku =
• Pod perikardem je vazivový obal = epikard. Mezi epikardem a perikardem je vrstva s tekutinou snižuje tření, usnadňuje stahování srdce.
• Vnitřní část srdce tvoří svalovina= myokard – buňky příčně pruhované svaloviny.
• Uvnitř je vrstva vystýlající srdeční dutiny = Tvoří i chlopně.
• Srdce je vyživováno pomocí věnčitých tepen = koronární (Přivádí O₂ a odvádí CO₂) – vycházejí z aorty v těsné blízkosti srdce, když se ucpou, vzniká nekrotická skvrna – špatné vyživování srdce → infarkt.

Krevní oběh

1. Malý = Plicní oběh – začíná plicní tepnou (plicnice), prochází pod obloukem aorty a dělí se na pravou a levou plicní tepnu – každá plicní tepna jde do jedné plíce, kde se větví ve vlásečnice obklopující plicní sklípky.

V plicních sklípcích se na erytrocyty naváže kyslík a okysličená krev se sbírá do čtyř plicních žil, které jdou do levé předsíně.

2. Velký = Tělní oběh – začíná v levé komoře aortou (= srdečnice).

Aorta rozvádí po celém těle kyslík → větví se na drobné tepny → tepénky → vlásečnice → orgány a z nich → jdou vlásečnice → žílky → žíly – horní a dolní dutá žíla →  (nese odkysličenou krev z těla) → do pravé síně a do plicního oběhu.

Úseky aorty:

Vzestupná aorta – kraťoučký úsek hned za poloměsíčitou chlopní, vystupují z ní 2 koronární tepny.

Aortální oblouk – vystupuje z něj kmen hlavopažní – větví se na P krkavici a P podklíčkovou tepnu. Dále

vystupuje L krkavice a L podklíčková tepna. (krkavice zásobují hlavu, podklíčkové – horní

končetiny – pažní tepny).

Sestupná hrudní aorta – zásobuje hrudní stěnu, plíce, průdušky, perikard, jícen.

Břišní aorta – odstupuje několik párových i nepárových tepen. Např. párová ledvinová – ledvinový obvod.

Útrobní – nepárová dělí se dále na 3 větve (žaludek, játra, slinivka, dvanáctník). Břišní aorta

končí rozdvojením na 2 kyčelní tepny – z nichž je krev vedena do pánve a do dolních končetin.

Ve velkém tělním oběhu dále rozlišujeme obvody:

1. Srdeční = koronární – věnčité cévy zásobují srdeční svalovinu.
2. Horní systémový oběh – zásobuje mozek a horní končetiny.
3. Vrátnicový – shromažďuje krev z trávicí soustavy. Důležitou součástí je Vrátnicová žíla – ústí do ní krev

                     vlásečnic z žaludku, slinivky a střev. V těchto orgánech se krev obohacuje živinami a takto

obohacená vstupuje vrátnicovou ž. do jater a do jaterních lalůčků a živiny dále zpracovány.

1. Ledvinový – krev je vedena do ledvin a očištěna od zplodin metabolismu a toxických látek a odvedena

                     v moči.

1. Dolní systémový oběh – pánev a dolní končetiny.

 Horní dutá žíla – odvádí krev z hlavy  a horních končetin.

Dolní dutá žíla – odvádí krev z dolních končetin, pánve, ledvin, jater, žaludku.

 Činnost srdce

Srdce je v činnosti celý život člověka. Základem je střídání stahů srdce = systoly a uvolnění srdce = diastoly

Srdeční revoluce popisuje jeden srdeční cyklus, ve kterém se pravidelně střídá systola (stah myokardu) a

diastola (uvolnění myokardu) 70 cyklů za min.

1. Fáze – systola předsíní (komory v diastole) – krev se přelévá z naplněných síní do komor přes cípaté

chlopně

2. Fáze – systola komor (síně v diastole) – cípaté chlopně se uzavřou, přetlakem krve v komorách se otvírají

chlopně poloměsíčité a krev je vháněna do tepen

3. Fáze – diastola komor (síně v diastole) – poloměsíčité chlopně se uzavřou a do síní přitéká krev ze žil

Jako zevní projev srdeční činnosti můžeme mimo jiné pozorovat srdeční ozvy. Následují 2 po sobě a je to uzavření cípatých chlopní (menší úder srdce) a uzavření poloměsíčitých chlopní (bití srdečního hrotu).

Řízení srdce

• Je řízeno automaticky a rytmicky signály vznikajícími přímo v srdci.
• Řízeno vegetativními nervy – parasympatikus (zpomaluje) a sympatikus (zrychluje) = antagonisté.
• Impulsy vytváří převodní systém srdeční.

Tvoří ho sinusový = síňový uzlík, který je umístěn v horní části PP a vznikají v něm impulzy způsobující smršťování síní, z něj jsou vedeny impulzy do síňokomorového uzlíku (atrioventrikulární), který se nachází v dolní části PP a PK a převádí impulzy do komor. Vychází z něj Hissův svazek = můstek – spojení svaloviny P a K. V přepážce se můstek rozděluje na dvě raménka = Purkyňova vlákna –  končí v obou komorách.

Tepová frekvence

Označuje se jako tep = pulz – je to asi 70-75 / min, při námaze 150-200 / min – vzniká srdečním stahem. U dětí bývá větší tepová frekvence i 150, ale kolem 12. roku se ustálí na 70.

Zjišťujeme na radiální tepně u palce v zápěstí nebo v krční tepně = krkavice = karotida.

bradykardie – nízký počet tepů pod 60/min

tachykardie – vysoký počet tepů nad 90/min

Krevní tlak

• Síla, kterou působí krev na stěny cév (hlavně tepen).
• Rozdíl mezi tlakem tepen a žil vytváří tlakový spád, který je hnací silou umožňující krevní oběh.
• Řízení tlaku – NS prodloužená mícha – kardiovaskulární centrum, vazomotorické centrum. V aortě a krkavicích jsou speciální čidla = baroreceptory, která reagují na změnu tlaku.

• tlak při systole (90-150)/ tlak při diastole (60-80)
• měří se v levé pažní tepně, normální tlak u dospělého člověka 120/80
• s věkem krevní tlak stoupá.
• Hypertenze je zvýšení krevního tlaku 160/90
• Hypotenze nízký tlak 95/60
• Kolísavý tlak nebezpečný

Systolický objem = tepenný – objem vypuzené krve při jenom srdečním stahu = 60-80ml.

Minutový objem – objem vypuzené krve za minutu = 5l, při vysoké aktivitě i 40l

Měření srdeční činnosti

EKG – elektrokardiogram – projev elektrické činnosti srdce. Zjišťujeme jak srdce pracuje, jestli má nějaké

poruchy, zaznamenává se do grafu v podobě kmitů – pozitivních a negativních vln

Tonometr + fonendoskop (tím se samostatně poslouchá srdce a plíce) – měření tlaku (dnes už elektrické).

Onemocnění

Arterioskleróza – ztluštění cév doprovázené ztrátou elasticity. Nejčastějším typem je ateroskleróza –

                              poškození tepen usazování lipidů a cholesterolu (LDL – zlý cholesterol), což vede

k infarktům – zúžení cév. V cévách vznikají tvrdé aterosklerotické pláty – rozšiřují se a

sraženinou se ucpou.

HDL – lipoproteiny (hodný cholesterol) odstraňují LDL z cév do jater

Křečové žíly – varixy – žilní meštky nedostatečná funkce žilných chlopní, málo pohybu nezdravá strava.

Dochází ke zpětnému toku krve = reflux –  tomuto tlaku neodolá tenká žíla a vyboulí se.

(dědičná dispozice, zánět žil, obezita, trombóza, nedostatek pohybu, dlouhé stání, těhotenství).

Infarkt – zástava srdce – ucpání věnčitých tepen – buňky odumírají – bolest na srdci, která vystřeluje do levé

ruky. Infarkt se hojí jizvou. Nedostatečné zásobení srdce = srdeční ischemie. Dočasní ischemie se

projevuje jako angína pectoris – předstupeň infarktu.

              Bypass – přemostění poškozené koronární tepny.

Mozková mrtvice = iktus = CMP (cévní mozková příhoda) – zúžení cév a sraženina v mozku. Různé

důsledky – ochrnutí, necitlivost, bezvědomí…

Ischemická choroba dolních končetin – nedokrvení a zúžení tepen, bolest při chůzi, pak i v klidu, dochází

k odumírání tkáně – amputace.

Hemoroidy – křečové žíly v konečníku.

Srdeční šelest – nepravidelně se vyskytující šelesty v průběhu srdeční akce, nedomykavost chlopní.

Fibrilace – srdeční míhání – nepravidelné kontrakce jednotlivých svalových úseků.