BUNĚČNÝ CYKLUS

 cyklus, kterým prochází každá EUKARYOTICKÁ buňka od svého vzniku po další dělení (od dělení po dělení)
 generační doba – doba trvání cyklu
 skládá se z několika fází:
1. přípravná (interfáze) – období od konce jednoho dělení po začátek druhého
2. buněčné dělené – nejčastěji mitózy
DĚLENÍ BUNĚK
1. prokaryotní buňky – příčné / podélné dělení
2. eukaryotní buňky – buněčný cyklus – sled dějů před samostatným dělením buňky
a. replikace DNA
b. růst buňky
c. dělení (rozchod) chromozomů
d. rozdělení buňky
CYKLY A FÁZE
1. M-fáze
a. mitóza (dělení jádra)
b. dělení buňky (cytokineze)
2. Interfáze – mateřská buňka bude mít dostatek energie a materiálu na rozdělení dceřiné buňky
a. G1 – první přípravná fáze
o buňka roste, metabolismus
o na konci – 1. kontrolní bod – rozhodnutí, zda se buňka bude dělit nebo vstoupí do fáze klidu (G0) – buňka se dále nedělí
b. S – replikuje (množí) se DNA – zdvojuje se množství DNA v jádře
c. G2 – druhá přípravná fáze
o buňka roste, metabolismus
o zdvojuje se počet organel
o příprava na mitózu
o 2. kontrolní bod – rozhoduje o vstupu do mitózy
MITÓZA – vznik dvou geneticky shodných buněk
1. Profáze
o kondenzace chromozomů
o rozpuštění jadérka
o rozdělení centriol centrozómu a rozchod k opačným pólům buňky
o vznik dělicího (mitotického) vřeténka
o rozpuštění jaderné membrány
2. Metafáze
o chromozomy se srovnávají v centrální (rovníkové) rovině buňky
o dělicí vřeténko se napojuje na centromeru chromozomů
o na konci fáze se centromery rozdělují
3. Anafáze
o rozchod sesterských chromatid k opačným pólům buňky (jsou taženy vlákny dělicího vřeténka)
o u pólů je shodný počet chromozomů s mateřskou buňkou (2n)
4. Telofáze
o dělicí vřeténko zaniká a chromozomy se despiralizují (na chromatin, nejsou pozorovatelné)
o tvoří se jaderné membrány a jadérko
o stejnocenné rozmístění organel a počátek cytokineze
MEIÓZA – redukční dělení
 dává vznik buňkám s poloviční sadou chromozomů – haploidní (n)
 jen pro pohlavní buňky
a. Segregace chromozomů – nezávislý rozchod, důležitá pro genetickou variabilitu
b. crossing over – spojení chromozomů matky a otce
2 na sebe navazující dělení:
1. Meiotické (redukční) – HETEROTYPICKÉ
a. Profáze I.
i. Leptotene
o počátek kondenzace chromozomů
o chromozomy přichyceny ke karyolemě
ii. Zygotene
o homologní chromozomy se přikládají – BIVALENT
 synaptonemální komplex
o počet bivalentů – n sadě
o homologní chromozom – párový chromozom
iii. Pachytene
o pokračuje kondenzace
o bivalent má 4 chromatidy – tetráda
o chromatidy se ovíjí a překřižují – Crossing over (genetická rekombinace)
o překřížení chromatid – CHIASMA
iv. Diplotene
o syneptonemální komplex mizí
o počátek oddalování homolobních chromozomů
o v místě chiasmat – možnost zlomů a výměny částí nesesterských chromatid
v. Diakinese
o další kondenzace
o mizí karyolema a jadérko
b. Metafáze I.
 srovnání tetrád do ekvatoriální roviny
 tvorba dělicího vřeténka (napojení na centromeru)
c. Anafáze I.
 uvolnění chiasmat
 oddělení a oddálení homolobních chromozomů (náhodné oddělení – náhodná segregace)
 každý chromozom – 2 chromatidy (redukce na polovinu)
d. Telofáze I.
 rozpad dělicího vřeténka
 částečná dekondenzace
 tvorba nové karyolemy
 cytokineze  2 haploidní buňky
 postup do meiózy II.
2. Meiotické – HOMEOTYPICKÉ
 velmi podobné mitóze
 nereplikuje se DNA
 vznik 4 haploidních buněk