Bezblanní obratlovci I.

Jedná se o skupinu obratlovců, která spolu s ostnokožci tvoří pododdělení Druhoústí. Mezoderm vzniká postupným odškrcováním váčků (somitů) z prvostřeva, váčky se izolují a tím dávají vznik a dávají vznik řadě izolovaných dutin. Někdy se váčky neodštěpují z prvostřeva izolovaně, nýbrž jako nepárová protáhlá ploténka. Ta se nejprve od prvostřeva oddělí a až poté se z ní stane dvouvrstevný párový útvar, který podélně segmentuje. To může u kruhoústých vyústit v rozdělení dutiny na dorzální, vpředu nepárovou část a párový mesocoel a metacoel.

Mají metamerně segmentované tělo, tj. stavba článků těla je odlišná podle jejich polohy na těle. V raném embryonálním stadiu si jsou všichni obratlovci podobni, ale díky homeoboxu, 180 bazí dlouhému segmentu DNA, se jejich další vývoj liší. Homeobox je translatován na protein sestávající z 60 aminokyselin. Tento protein se sváže s DNA a chová se jako „hlavní vypínač“ – zapíná a vypíná proces transkripce, čímž ovlivňuje délku, vzrůst a vývoj buňky.

OS: Tyčinkovitá chorda dorsalis vzniká z mezodermu. V dospělosti může být buď plně funkční, nebo redukována a funkčně nahrazena páteří. Páteř je tvořena obratli, které vznikly splynutím původně samostatných obratlových oblouků nad notochordem, pro ochranu neurální trubice, a těl obratlů. Chorda dorsalis je u vodních obratlovců souvislá, ale u suchozemských je redukována na meziobratlové ploténky. Obratlové oblouky vytváří páteřní kanál, kterým prochází mícha. Páteř a žebra slouží jako opora pro svaly, které když se rozpohybují, způsobí stranové vychýlení těla. Tomuto vlnivému pohybu se říká osní pohyb. Kromě sliznatek a mihulí se mohou obratlovci pohybovat i končetinovým pohybem. Mají dva páry končetin, ploutvovci v podobě ploutví doplněných o nepárové ploutve ocasní, hřbetní a řitní, suchozemští pak ve formě pětiprstých končetin, které ale mohou být druhotně pozměněny. Lebka vzniká spojením mozkovny, viscerokrania a dermatocrania.

TS: Je trubicovitá. Začíná ústy, ve kterých se u čelistnatců nachází čelisti a chrup (dentice). U ryb dochází k přeměně pátého žaberního oblouku na požerákové kosti, které slouží k rozměnění potravy. Pokračuje hltanem, který je u ploutvovců vybaven žaberními štěrbinami – postranními otvory žaberního aparátu; dále skrz jícen do vakovitého žaludku, dvanácterníkem (kam ústí vývody trávicích žláz jater a slinivky břišní) a vlastním střevem až do řitního otvoru. Spirální řasa u mihulí a paryb zvyšuje vstřebávací plochu střevní sliznice.

DS: Žaberní váčky u mihulí a sliznatek. Ploutvovci mají systém žaberních lístků, které buď přímo přirůstají na žaberní přepážky u paryb, nebo vytvářejí k žaberním obloukům volně ukotvené hřebínkovitě zpeřené lamely.

CS: Je uzavřená. Srdce je tvořeno síněmi a komorami, ale není oddělen oběh okysličené a neokysličené krve. Krev mířící do těla je vstřikována do aorty, přenašečem dýchacích plynů je hemoglobin.

VS: Je tvořena ledvinami s glomeruly, vylučují NH3, obojživelníci už močovinu.

NS: Neurální lišta neuroektodermálního původu. CNS – pětidílný mozek. PNS.

Smysly: Postranní čára u ryb je tvořena neuromasty. V Cortiho orgánu vnitřního ucha reagují neuromasty na pohyb endolymfy v labyrintu vnitřního ucha.

Rozmnožování: Jsou to gonochoristé, ale setkáváme se u nich i s partenogenezí a s tranzitivním hermafroditismem (změna pohlaví během života jedince).  Vývoj je vázán na vodní prostředí kvůli absenci amnionu a allantoisu. Vajíčka (jikry), která obsahují kromě vlastního zárodku i žloutkový vak, jsou kryta pouze tenkou blankou, jež umožňuje spojení zárodku s okolním prostředím, ale nezabraňuje jeho vysychání. Výměna plynů i zplodin metabolismu se děje prostřednictvím vody.

Infrakmen: Kruhoústí (Cyclostomata)

Jedná se o starobylou skupinu, v dospělosti jsou paraziti a mrchožrouti. Nemají pravé čelisti, jen ústní terč se zubovitými břity z rohoviny. V larválním stadiu jsou to mikrofágové s podkovovitými nesavými ústy.  Jejich tělo má hadovitý tvar s ploutevním lemem, nemají párové končetiny. Pohybují se vlněním těla nebo lemu. Kostra není kostěná, nýbrž chrupavčitá. Dýchají žábrami, mají dobře vyvinutý čich a chuť. Kůže je pokrytá slizem.

Třída: Sliznatky (Myxini)

Jsou to nejprimitivnější obratlovci. Patří mezi mořské živočichy žijící u dna. Ústní ústrojí je hvězdicovitý, má několik masivních tykadel, která odstupují ve tvaru hvězdice. Nosní dutina je propojena s hltanem a hypofýzou, má zakrnělé oči. Velké slizové žlázy produkují sliz, který jim slouží pro trávení potravy, jako ochrana při napadení nebo chycení predátory a především místo imunitního systému. U těla je udržován bílkovinnými vlákny. Cévní soustava je uzavřená, srdce se skládá ze žilního splavu, předsíně a komory. V ocasní části se nachází aditivní srdce. Anatomicky jsou hermafrodité, neboť mají mesovarium a mesorchium, ale funkční je jen jedno z nich, tudíž jsou funkčně gonochoristé. Jejich vývoj je přímý

• sliznatka cizopasná – necizopasí, je to mrchožrout, živí se malými korýši

Třída: Mihule (Cephalaspidomorpha)

Jsou to mořští i sladkovodní živočichové, kteří slouží jako bioindikátor. Dochází u nich k anadromní migraci, tedy přesunu do horního toku řek kvůli reprodukci třením, po které umírají. Jsou to gonochoristé, vývoj je nepřímý, larva se nazýváminoha. Ústní ústrojí tvoří nálevkovitý pístovitý jazyk. Anadromní dospělci cizopasí, živí se sáním krve a vyžíráním svaloviny a vnitřnostmi ryb. Sladkovodní dospělci nepřijímají potravu, neboť nemají žaludek, krátce po tření hynou. Larva žije zahrabána na dně. Dospělci mají pár inverzních očí i nepárové podkožní oči na temenu hlavy – pineální a parietální orgán. K orientaci slouží postranní čára.  Míšní nervy nemají ganglia. Mají 7 párů žaberních štěrbin.

• Mihule potoční – u nás je kriticky ohrožená. Larva se živí řasami, drobnými živočichy nebo cizopasí, dospělec je sladkovodní a nepřijímá potravu.

        

Infrakmen: Čelistnatí (Gnasthostomata)

Třída: Paryby (Chondrichtyes)

Jsou to nejprimitivnější zástupci čelistnatců, kteří obývají mořské (výjimečně i sladkovodní) prostředí. Tvar těla je typicky torpédovitý (žraloci) nebo shora zploštělý (rejnoci). Tělo pokrývají plakoidní šupiny, které jsou kosterního původu. Zuby i čelisti jsou tvořeny rovněž z plakoidních šupin, takže se během života nahrazují= polyfiodentní chrup (u žraloka to trvá asi 8 dní). Většinou to jsou predátoři, ale někteří se živí planktonem.

OS: kostra je pouze chrupavčitá (místy zvápenatělá), což umožňuje výrazný růst. Chorda je zachována a prostoupena chrupavkou a vápenatými inkrustacemi, vznikají tím tedy těla obratlů. Lebka je citlivá, beze švů, vpřed protažená v rostrum, pod nímž leží ústa ve tvaru podélné štěrbiny. Čelisti vznikají ze žeberních oblouků, původně bylo sedm žeberních oblouků. Páteř je tvořena chrupavčitými obratli, které jsou místy zvápenatělé, u dospělých jedinců zaškrcují i chordu. Končetiny jsou vyztuženy chrupavčitou kostrou, která je tvořena pletencem a kostrou volné končetiny

Nepárové ploutve: ocasní (která je většinou heterocerkní, symetrie ocasní ploutve odráží schopnost rychlého plavání) hřbetní, řitní

Párové ploutve: prsní a břišní

DS: Dýchají žábrami, jejich plátky přirůstají k žaberním přepážkám a jsou podpírány žaberními oblouky. Žádné přídavné dýchací orgány ani plynový měchýř nemají. Mají vysokou spotřebu kyslíku- musí se pořád pohybovat aby mohli dýchat. U většiny paryb je zachováno spiraculum, otvor za okem, spojující žaberní dutinu s vnějším prostředím.

TS: Ústní otvor je na spodní straně hlavy. Trávicí soustavu tvoří ústa, svalnatý hltan, jícen, žaludek a střevo (to obsahuje spirální řasu – tyflosolis). Kromě toho mají slinivku i žlučník a játra, která jsou veliká, obsahují mnoho tuku a mohou sloužit jako hydrostatický orgán (žraločí játra obsahují skvalen). Nemají plynový měchýř.

CS: Uzavřená, v srdci je i neokysličená krev. Srdce je rozděleno na 4 oddíly – žilní splav, předsíň, komora a tepenný násadec, krev obsahuje cca 1% močoviny, což pomáhá vyrovnat osmotický tlak s mořským prostředím

Přítomnost kloaky: společný vývod močových a pohlavních cest

NS: Mozek mají protáhlý a je pětidílný:koncový mozek, mezimozek, střední mozek, mozeček, prodloužená mícha. Mají dobře vytvořené čichové laloky koncového mozku, střední mozek a mozeček.

Smysly: Lorenziniho ampule – černé tečky na čumáku – orgán, který vnímá slanost, teplotu, hloubu vody a elektrické pole ostatních živočichů. Lorenziniho ampule jsou schopny zaznamenat i zcela nepatrné změny elektrického pole, například takové, které vznikají při pohybu jiných živočichů na základě biochemických změn svalových potenciálů. Citlivost v takovém případě dosahuje až řádu tisícin mikrovoltu na centimetr, což je nejlepší výsledek v celé živočišné říši. Lorenziniho ampule jsou kromě toho vnímavé vůči teplotě, mechanickým vibracím, slanosti vody i kontaktnímu tlaku.

Čich není jako u ryb na povrch hlavy, ale je v ústech a hltanu. Ve vnitřním uchu jsou 3 prodloužené chodby. Oči jsou poměrně velké, paryby jsou citlivé na světlo, ale mají malou ostrost vidění.

Rozmnožování: Oplození je u paryb vždy vnitřní, samci mají dobře vyvinuté párové pářící orgány = pterygopody, vzniklé přeměnou břišních ploutví. Vyskytuje se vejcorodost (oviparie), vejcoživorodost i pravá živorodost (viviparie). Vejce jsou velká, larvální stadium chybí.

Podtřída: Chiméry (Holocephali)

Jsou to hlubokomořské paryby, se zvláštním tvarem těla. Chiméry mají bizardní vzhled. Jejich tělo je protáhlé, má velké prsní ploutve a bičíkovitý ocas. Tělo není plakoidními šupinami kryto souvisle. Od příčnoústých (tedy žraloků i rejnoků) se chiméry liší řadou anatomických znaků, např. mají pouze čtyři žaberní štěrbiny kryté kožním záhybem (tzv. nepárovou skřelí), nemají ani střevní řasu a chybí jim kloaka. V ústech mají zuby ve tvaru plochých destiček, které nejsou dále doplňovány (monofiodontní chrup). Vykazují zřetelný pohlavní dimorfismus (samci mají na hlavě výrůstek, sloužící k přichycení samice při páření).

• Chiméra podivná

Podtřída: Příčnoústí (Elasmobranchii)

Řád: Žraloci (Selachoformes)

Mají torpédovitý tvar těla. Struna hřbetní je zaškrcena obratly. Jsou mezi nimi jak pelagické (=hlubokomořské), tak i bentické druhy (u hladiny). Mají 5-7 žaberních štěrbin a velmi silné čelistní svaly. Během vývoje dochází k nitroděložnímu kanibalismu – embrya se navzájem požírají.                        

• žralok obrovský – živí se planktonem – největší ze všech ryb a paryb – až 18m.
• žralok bílý (lidožravý) – dokáže se vymrštit nad hladinu – má na svědomí nejvíce útoků na člověka. Žije samotářsky nebo ve skupinkách o 6-8 členech. Dosahuje rychlosti až 50 km/h. Jako jediný ze žraloků vidí nad hladinou.

 

Žralok obrovský                                         žralok bílý

Řád: Rejnoci (Batoidea)

Jsou typičtí svým dorzoventrálně zploštělým tělem. Jejich párové ploutve srůstají a tvoří lem těla. Ocas některých druhů  je protažen v bičíkovitý výběžek. Hřbetní ocasní ploutve zakrňují. Rejnoci jsou přizpůsobeni k životu u dna. Na spodní straně těla je 5 žeberních štěrbin, čichové jamky a ústa. Jsou to noční živočichové, přes den zahrabaní v písku.

• Trnucha obecná – má na hřbetě u kořene trn s jedovou žlázou, jíž užívá k obraně.
• Parejnok elektrický – má schopnost vytvářet svalovou činností (tzv. „ svalové baterie „) statickou elektřinu, jejímž výbojem (až 300 V) omračuje kořist, případně se i sám brání útočníkovi.

• Trnucha americká – dorůstá velikosti mezi 1,5 až 2 m a hmotnosti okolo 130 kg. Vyskytuje se převážně v západní části Atlantského oceánu, od USA až po Brazílii. Samice trnuchy je větší než samec.  Ocas je zakončen ostrým vroubkovaným trnem. Trn má obrannou funkci proti útokům žraloků, trnucha v případě ohrožení zaútočí a vpraví do útočníka jed. Takový útok může bolestivě poranit i člověka. Trnucha má v dospělosti většinou na hřbetní straně tmavě zelenou až olivově hnědou barvu. Mláďata jsou šedá. Trnuchy jsou často pozorovány jak osamoceně, tak i pohybující se v páru či ve velkém hejnu čítajícím desítky jedinců.

 Podobně jako manta obrovská využívá trnucha „čistící stanice“ na korálových útesech, kam cíleně připlouvá nechat si drobnými rybkami odstranit parazity z kůže. Preferuje oblasti s písčitým dnem, oblasti s mořskou trávou či korálové útesy.

Trnucha je dravá paryba, která se živí drobnými bezobratlými živočichy (např. červy) žijícími na dně a ve vrstvě usazenin či rybami z nadřádu kostnatých, které žijí na mořském dně. Za potravou se vydává převážně v noci. Potravu loví tak, že se přiblíží ke kořisti a za pomocí pohybu ploutví vytvoří podtlak v písku, který ji obnaží z písčitého úkrytu. Předpokládá se, že trnucha využívá pro vyhledávání potravy dobře vyvinutý čich a hmat ve spojení s elektro-receptory. Mezi její přirozené nepřátele vyjma člověka patří žraloci a velké ryby, které jsou schopny ji ulovit

• Rejnok manta – žije na volném moři, živí se planktonem

 

Rejnok manta                                        piloun mnohozubý

Nadtřída: Ryby kostnaté (Oisteichtyes)

Tvoří nejpočetnější třídu obratlovců. Jsou to primárně sladkovodní obratlovci, ale obývají i ostatní vodní prostředí, včetně těch extrémních, jako jsou termální, vysychající nebo podzemní vody. Podle biotopu je můžeme rozdělit na sladkovodní; brakické; mořské; tažné, které lze rozdělit na anadromní  – žijí ve slané vodě, rozmnožují se ve sladké, a katadromní – žijí ve sladké vodě, rozmnožují se ve slané; a polotažné, které během života mění místa výskytu. Jsou býložravé, všežravé, masožravé i parazitické.

OS: Mají čtyři žaberní štěrbiny kryté skřelemi, tělo je kryté šupinami, které mohou být plakoidní (do hrotu na konci),kosmoidní (vypadá jako D), ganoidní (kosočtvercové), cykloidní (okrouhlé) nebo ktenoidní (na zadním okraji zoubkované). Tělo je torpédovité, kostra bývá většinou osifikována. Nachází se u nich lopatkový pletenec, ze kterého vyrůstá ploutev břišní. Další párovou ploutví je ploutev břišní, nepárové ploutve jsou hřbetní, řitní a ocasní.

TS: Ústa mohou být horní, koncová nebo dolní. Požerákové zuby v hltanu vznikly přeměnou 5. Žaberního oblouku. Napomáhají polykání, posouvají potravu dál do jícnu a u mnohých ryb provádí i mechanické trávení. Vychlípením jícnu vzniká plynový měchýř, který jim umožňuje vznášet se v různých hloubkách, někdy může sloužit rybě jako rezonátor a zlepšuje sluch, jindy slouží jako pomocný dýchací orgán.

CS: Srdce sestává z žilného splavu, síně, komory a tepenného nádstavce. Ryby mají proměnlivou teplotu těla.

VS: Vylučují amoniak, ledviny mohou být srostlé do jednoho nepárového orgánu (u lososovitých). Protože mořská voda představuje vůči tělu ryb hypertonické prostředí, do kterého voda z těla samovolně difunduje, tělo vylučuje vodu specializovanými orgány jen v nezbytné míře. U mořských ryb je proto ledvinové tělísko malé nebo zcela chybí a může chybět i celý distální tubulus. Odvod odpadních produktů metabolizmu je řešen vylučováním přebytečných solí žábrami. Naopak, sladkovodní voda představuje hypotonické prostředí, ze kterého voda do těla ryb samovolně proniká celým povrchem těla. Ryby jsou pak nucené vylučovat vodu ve značném množství, jejich ledvinová tělíska jsou proto relativně velká.

NS: Mají menší mozek než paryby, největší mozek mají rybkovití kvůli vnímání elektrického pole.

Rozmnožování: Ryby mohou žít samotářsky, v párech nebo hejnech. Většinou jsou gonochoristé, nejčastěji u nich dochází k vnějšímu oplození – tření. Chrupavčité a primitivní kostnaté ryby uvolňují jikry do tělní dutiny samic – gymnovarian, kostlíni a kostnaté ryby (kromě lososovitých) mají vaječník napojený na vejcovod – cystovaria. Občas se může vyskytnout i partenogeneze. Rozmnožovací strategie je kvantitativní r-strategie.

Smysly: Mají komorové oči, většina z nich vidí barevně. Pouze hloubkovodní ryby mají oči zcela či částečně redukované.Postranní čára se nalézá jako souvislý kanálek po stranách trupu, nachází se v ní neuromasty, s vnějším prostředím komunikuje pomocí otvorů. Je to mechanorecepční orgán. Čich spolupracuje s chutí například při hledání potravy využívá hmatové vousky.

Význam: Potrava pro další živočichy i člověka, akvaristika.

Třída: Ryby paprskoploutvé (Actinopterigii)

Mají ploutve vyztužené paprsky. Mezi obranné mechanismy ryb patří mimikry. Ryby mohou být zbarveny výstražně, nebo naopak mohou mít zbarvení kryptické, kdy se připodobňují okolí. Pelagické druhy mají tmavý hřbet a světlé břicho. Druhy žijící v hloubkách jsou celé tmavé. Zbarvení je regulováno hormonálně. Další ochranu mohou tvořit jedové trny u perutýnů,ostny u ježíka, či elektrické orgány u sumce elektrického. Ryby mohou být býložravé, kdy žerou plankton a rostliny, masožravé, kdy žerou zooplankton a někdy i drobné živočichy, nebo všežravé. Při vnějším oplodňování u nich dochází k uvolňování gamet na specifickém třecím místě – trdlišti. Podle místa tření můžeme ryby rozdělit na fyto-litofilní druhy bez specifických nároků na třecí substrát; fytofilní druhy, které se třou na vodní nebo zaplavené vegetaci; litofilní druhy ukládající jikry na čistý kamenitý substrát, kameny a hrubý štěrk; psammofilní druhy, jež své jikry kladou na čisté písčité dno;lito-pelagofilní druhy, jejichž jikry jsou kladeny na kameny a larvy se vznášejí v proudu; pelagofilní druhy vytírající se do vodního sloupce; speleofilní druhy, které schovávají své jikry v přírodních otvorech a dutinách nebo ve speciálně vytvořených doupatech (koljuška); ostrakofilní druhy ukládající jikry do žaberních dutin mlžů (hořavka). Některé druhy mohou po nakladení nabrat jikry do tlamy, například cichlidy. U živorodých ryb se vyskytuje gonopodium, samčí pohlavní orgán sloužící k oplození samičky.

Nadřád: Chrupavčití (Chondrostei)

Kostra je osifikovaná, přetrvává chorda (chorda dorsalis); šupiny jsou ganoidní. Spiraculum, žaberní štěrbina mezi 1. a 2. žaberním obloukem slouží pro nasávání vody do žaber.

Řád: Bichiři (Polypteriformes) Též známí jako Mnohoploutví nebo Násadcoploutví.

Sladkovodní druhy obývající mělké vody tropické oblasti Afriky. Jsou známy od počátku třetihor. Mají protáhlé až úhořovité tělo, párové ploutve se svalnatým násadcem, hřbetní ploutev složenou z 5 – 18 ploutviček, každou s jedním ostnem. Larvy mají keříčkovité žábry, dýchání dospělců napomáhají párové plicní vaky.

• Bichir

Řád: Jeseteři (Acipenseriformes)

Jejich hlava je prodloužena v rostrum (rypec), na kterém se nachází 4 hmatové vousky. Mají spodní ústa. Ocasní ploutev je heterocerkní. Tělo může být kryto i kostěnými štítky. Rozmnožují se pouze ve sladké vodě, ale většina jich žije v moři, proto u nich dochází k anadromním tahům.

• Jeseter malý – patří mezi sladkovodní druhy, je to jedna z vývojově nejstarších ryb žijících u nás, je chráněný.  Nemá souměrnou ocasní ploutev, hřbetní ploutev je posunuta dozadu. Za třením táhnou do dolních toků řek.
• Vyza velká – je největší sladkovodní ryba (až 8,5m a 1000kg), která se může dožít až přes sto let. Nachází se v Kaspickém a Černém moři, na jaře se vydává do velkých řek kvůli tření. Je ohrožena lovem a pytláctvím, protože se loví kvůli kůži a kaviáru (černý kaviár je nejlepší, největší a nejdražší).

jeseter malý                                                vyza velká

Nadřád: Mnohokostnatí (Neopterygii)

Jedná se o starobylou skupinu, mají ganoidní šupiny. Žijí v Americe. Patří sem řády kostlíni a kaprouni.

Nadřád: Kostnatí (Teleostei)

Tvoří nejpočetnější skupinu obratlovců. Jejich kostra je plně osifikována, mají cykloidní nebo ktenoidní šupiny. Ploutve jsou připojeny k tělu úzkou bazí. Žábry jsou tvořeny 4 holobranchiemi (žaberními lupínky). Weberův orgán spojuje vnitřní ucho s plynovým měchýřem, čímž zajišťuje přenos zvuku z plynového měchýře, který slouží jako rezonátor.

Řád: Holobřiší (Anquilliformes)

Většinou jich je mořská, sladkovodních druhů je jen 6, dochází u nich ke katadromnímu tahu. V ploutvích mají měkké paprsky, břišní jim chybí úplně. Řitní, hřbetní a ocasní ploutev se většinou spojují do nepřerušeného lemu. Pohybují se hadovitým pohybem. Horní čelist je ozubená. U řady druhý se vyskytují ichthyotoxiny, které poškozují erytrocyty. Vývoj je nepřímý přes larvu – leptocefalové stadium.

• úhoř říční – má dlouhé ze strany zploštělé tělo, je tmavý, v době páření mění barvu na kovově stříbrnou. Živí se uhynulými živočichy, jikrami nebo bentickými organismy. Loví po setmění nebo po velkých děštích (voda je

zakalená). Žijí v řekách, v dospělosti migrují do Sargasového moře kvůli tření. Larvy se vrací zpět pomocí proudů. 

• Muréna příčnopruhá – je mořský zástupce,

žije na korálových útesech. Má hadovité tělo, veslovitý ocas a nemá ploutve. Číhá ve štěrbinách nebo mezi kameny, v noci občas opouští úkryt a vydává se na aktivní lov. Své teritorium brání velmi útočně. 

Řád: Máloostní (Cypriniformes)

Jsou to sladkovodní ryby. Tělo je kryté cykloidními šupinami, které mohou i chybět. V ploutvích je nízký počet paprsků (1-3). Je pro ně typické Weberovo ústrojí. Jsou to převážně všežravci, vzácně dravci a jinak specializováni.

• Kapr obecný – pochází z Asie, je vysazován a chován v rybnících. Má vysunutelná ústa, je to všežravec. Má 3 řady požerákových zubů. Existuje několik vyšlechtěných forem (lysec, naháč). 
• Parma obecná, jelec tloušť

Řád: Trnobřiší (Characiformes)

Jsou sladkovodní ryby, mají ozubená ústa, za hřbetní ploutví se nachází malá tuková ploutvička. Žijí v hejnech. 

• Piraňa obecná – je dravec, má mohutné čelisti s malými zoubky. Piraně jsou velmi útočné, loví většinou za soumraku nebo úsvitu. Živí se většinou hmyzem nebo menšími živočichy, ale když je příležitost, jsou schopní zabít i zvíře o velikosti koně. O jikry se starají oba rodiče
• Tetry – býložravé druhy

Řád: Sumci (Siluriformes)

Jejich tělo je holé nebo pokryté kostěnými destičkami. Je pro ně typický Weberův aparát. Často mají tukovou ploutvičku. Prsní ploutve jsou vpředu podepřeny trnem (některé druhy mají i jedovou žlázu). Oči jsou velmi malé. Kolem úst zpravidla 4 páry vousků. Zdržují se v šeru. 

• Sumec velký – je jedna z největších sladkovodních ryb, žije u dna řek a jezer. Je to samotář a predátor. Má 1 pár dlouhých a 2 páry kratších vousů, které slouží k vyhledání potravy. Samec hlídá jikry i mláďata. Dochází u nich ke střevnímu dýchání (jen někteří např. sumci), kdy na hladině spolknou bublinu vzduchu, ta putuje do střeva, kde proběhne výměna plynů.

                        

Třída: Nozdratí (Sarcopterygii)

Nacházíme u nich řadu znaků tetrapod, proto se předpokládá, že se z nich vyvinuli obojživelníci. Mají vnitřní nozdry choany, a členité plicní vaky. Ploutve mají v bazální části opatřené svaly a používají je ke kráčení po dně.

Podtřída: Lalokoploutví (Crossopterygii)

Až do roku 1938 byli považováni za vymřelou skupinu, ale i nyní žijí jen 2 druhy. Ostatní druhy známe z devonských zkamenělin, vývoj probíhal jak ve sladkých tak mořských vodách.

• Latimérie podivná –  je mořská, dravá ryba, která rodí několik živých mláďat.

Podtřída: Dvojdyšní (Dipnoi)

Dokáží dýchat vzdušný kyslík, neboť mají jak žábry, tak i 1-2 plicní vaky. Mají 1 pár vnějších nozder. Larvy mají keříčkovité žábry. Obývají stojaté vody. Mají ploutvový lem, provázkovité párové ploutve souměrnou ocasní ploutev, redukované (když už, tak cykloidní) šupiny a zubní desky namísto zubů. Došlo k úpravě krevního oběhu, neboť se vytvořily plicní žíly, spojily se v jednu a ta přivádí okysličenou krev do srdce. Srdeční předsíň je rozdělena přepážkou, komora jen částečně. Mají vyvinutou kloaku a spirální řasu. Fosílie jsou známy již od devonu a dnešní formy se moc neliší od vymřelých. 

• Bahník západoafrický – dosahuje velikosti okolo 2 m, má 1 pár plicních vaků. Za sucha okolo sebe vytváří kokon naplněný slizem. Žije ve sladkých vodách a je dravý.

Nadtřída: Čtyřnožci (Tetrapoda)

Třída: Obojživelníci (Amphibia)

Přechod na souš byla velká výzva jak pro anatomii, tak pro fyziologii, ale přesto jsou vázáni na vlhké biotopy. Třída obojživelníků je tvořena pravými obojživelníky, vráskozubými (zahrnuje předky obojživelníků a plazů) a srostloobratlými, kterým se někdy říká krytolebci a jsou to již vyhynulí bazální tetrapodi. Od pravých obojživelníků se liší velikostí, přítomností dermálních šupin a „krokodýlím“ tvarem těla. Také chybí apomorfie (odvozené znaky) recentních obojživelníků.

Podtřída: Praví obojživelníci (Lissamphibia)

OS: Kostra obojživelníků je zkostnatělá, ale má i řadu chrupavčitých částí. Spojení lebky s páteří je pohyblivé díky týlnímu kloubu a přítomnosti atlasu a axisu. Zuby jsou homodontní a polyfiodontní (vícesadé). Lopatkový pletenec je na rozdíl od ploutvovců spojen pouze s páteří, ne už s lebkou. Kromě ocasatých nemají žebra, žáby mají navíc sternum. Končetiny jsou přizpůsobeny životnímu stylu, dochází i ke srůstům kostí.

DS: Larvy dýchají keříčkovitými žábrami, dospělci plícemi. Při dýchání vzduch polykají, neboť nemají ani bránici, ani mezižeberní svaly. Mohou také dýchat kůží. V dýchacích cestách mají též dobře vyvinutý hlasový orgán, někteří samci mají i rezonanční vaky, které slouží k zesílení hlasu.

CS: Patří mezi studenokrevné (poikilotermní) živočichy. Cévní soustava je uzavřená, dochází ke tvorbě síňové přepážky. Jaderné erytrocyty jsou velké 100 μm.

TS: Je krátká a je tvořena ústní dutinou, ve které se nachází drobné zuby a jazyk, který slouží žabám k lapání kořisti, dále hltanem, jícnem, žaludkem, střevem, do kterého ústí vývody z jater, žlučníku a slinivky. Je zakončena kloakou. Polykání potravy napomáhá musculus levator bulbi (zdvihač očních bulv), neboť ji zatlačují do hltanu.

VS: Je tvořena ledvinami, močovým měchýřem a kloakou. Larvy mají ledviny primitivnější (pronefros nebo mezonefros), proto vylučují amoniak. Dospělci již mají opistonefros a vylučují močovinu.

NS: Dochází k rozvoji koncového mozku, ale hlavní je stále střední mozek, mozeček je malý.

Smysly: Mají vnitřní ucho se třemi polokruhovými chodbami a malou lagenou, u žab se navíc vyskytuje i střední ucho s collumelou, ale bez vnějšího vývodu, neboť bubínek mají přímo na povrchu těla. Jacobsonův orgán na dně nosní dutiny je spojen s ústní dutinou kanálkem a analyzuje pachy z ústní dutiny. Kůže je lysá, na povrchu krytá tenkou rohovitou vrstvou. Je zvlhčována slizovými žlázami, někdy se vyskytují i žlázy jedové. Během růstu se odlupuje v cárech a bývá obojživelníkem pozřena. Ve spodní vrstvě se nacházejí chromatofory s pigmentem. Mohou mít až tři oční víčka.

Rozmnožování: Patří mezi gonochoristy. U většiny z nich dochází k vnějšímu oplození, kdy samec drží samici v typické pozici – amplexus. Může být buď amplexus axillaris (vrchní řada) nebo amplexus ingunalis. Dochází-li k vnitřnímu oplození, oplodňují pomocí spermatoforu, který samci odloží a samice si ho nabere do kloaky. V těle samice mohou být uloženy vespermatéce, což jim zajišťuje delší přežití a postupné oplozování vytvářejících se vajíček. Vývody vaječníků jsou Müllerovy chodby, které mají ve sliznici bílkovinotvorné žlázy, které vytvářejí ve vodě bobtnající obal vajíček. Obal je první potravou larev.

Infratřída: Červoři (Apoda)

Obývají tropické oblasti, žijí pod zemí nebo ve sladké vodě. Jejich tělo je protáhlé, chybí jim pletence i končetiny. Mají jen pravou plíci. Zatímco oči jsou redukované a slouží k rozlišení světla a tmy, čich je pro ně dominantní. Tomu napomáhají i malá „tykadélka“ pod očima spojená s Jakobsonovým orgánem. Patří mezi hermafrodity, pářící orgán vyvinutý ze stěny kloaky se nazývá phallodeum. Oplození je vždy vnitřní, více než polovina jich je živorodá. Samice u 5% druhů hlídají snůšku nebo čerstvě narozená mláďata.

• Cecílie kroužkovaná – je podzemní druh, má tmavé tělo s bílými proužky, při napadení vyměšuje odporný sekret.

Infratřída: Ocasatí (Urodela)

Mají čtyři končetiny, z nichž na předních mají 4 prsty a na zadních 5, a ocas. Slyší přes operculare. Larvy jsou dravé, nejprve jim dorůstají přední nohy, oplození bývá většinou vnitřní nepřímé (přes spermatofor). Někdy u nich dochází k neotenii, kdy je již larva schopná reprodukce. Probíhá u nich jak amplexus, tak zásnubní tance. Zásnubní rituál má mnoho kroků, a aby mohl postoupit do další fáze, musí samice nejprve odpovědět na předchozí fázi námluv. Námluvy probíhají ve vodě. V době páření samci zazáří jasnými barvami a špička ocasu se jim prodlouží v tenké vlákno. Samci se postaví před samici a zahájí sérii pohybů ocasu. Samice stimulována vizuálně, dotykem a pachem. Součástí předkopulačního rituálu novosvětských bezplicích mločíků jsou „svatební pochody“ po souši či pod vodou. Samec zahajuje námluvy třením bradou o hlavu samičky. Jeho žlázy na bradě přitom vylučují látky, které stimulují samičku. Potom se pohybuje kupředu a samička obkročmo usedne na jeho ocas a tlačí svou bradou na kořen ocasu samce. Pokud jej samička těsně nenásleduje, samec se otočí a citelně ji udeří bradou do hlavy. Námluvy úspěšně končí, když samec následovaný samicí odloží spermatofor a samička ho sebere kloakálními pysky. Všechny druhy žijící u nás jsou přísně chráněny.

Suchozemští obojživelníci – mločíkovití – žijí i kladou vajíčka, o které se samice stará, na souši. Larvální období prodělají ještě ve vajíčku a rovnou se líhnou malí dospělci. 

Obojživelní – pamlokovití, axolotlovití, mlokovití, mlokánkovití – žijí na souši, ale v období rozmnožování se vrací do vody. Tělo je částečně proměněno, kůže je schopná absorbovat kyslík ve vodě a ocas je přizpůsoben k plavání.

Vodní – suknovití, velemlokovití, macarátovití, úhoříkovití – kladou velké množství vajíček, o která se nestarají. Mnoho znaků larev zůstává i dospělcům.

• Čolek horský – má oranžové bříško a ze stran zploštělý ocas. Je aktivní v noci. V době mimo páření je černošedý, ale v době páření samci vyrůstá černobílý hřeben na hřbetě, hřbet se zbarvuje do modra a na bocích se objevuje černobílý a modrý pruh. Když samec ovívá samici ocasem, tak k ní přihání feromony. Jsou vejcorodí (oviparie). 
• Mlok skvrnitý – je černý se žlutými až červenými skvrnami (liší se podle místa

výskytu). Patří mezi noční živočichy. Kořist usmrcuje pomocí jedu samandarinu, který není pro člověka příliš nebezpečný.  Dospělci se živí drobným hmyzem, žížalami, slimáky, larvy rybím potěrem, ale i ostatními mločími larvami. Jsou vejcoživorodí (ovoviviparie) 

• Surýn úhořovitý – je jednímn ze 2 existujících druhů surýnů. Žije na jihovýchodě USA. Má tělo dlouhé až 90 cm s jedním párem končetin. Žábry jsou péřovité vnější. V době sucha se uzavírají do kokonů z bahna, kde jsou schopni přežít i dva roky.

Infratřída: Žáby (Salientia)

Mají kostru uzpůsobenou ke skákání. Zuby jsou jen na horní čelisti a kosti radličné. U většiny z nich dochází k vnějšímu oplození, většina je vejcorodá. Ocasatá larva se nazývá pulec a dorůstají jí nejprve zadní končetiny. Výrazně delší zadní nohy slouží ke skákání a plavání (mezi prsty je plovací blána), na končetinách se mohou nacházet přísavky. Rozmanité hlasové projevy (vokalizace), které slouží k přivolání samice a mohou sloužit i k vymezení teritoria, jsou umocněné rezonančními měchýřky. Svatební rituály jsou většinou jednoduché, ale výjimku tvoří některé vodní bezhlasé žáby. U jihoamerického rodu Pipa uchopí samec samici kolem pasu. Ta udělá několik kotrmelců, při kterých dojde k vytlačení vajíček; samec je okamžitě oplodní a nahrne je nohama na záda samice, kde se zahnízdí a setrvají až do ukončení vývoje zárodků.  Rodiče často o vejce pečují – nosí je na zádech, staví hnízda, nosí je v žaludku.

• Rosnička zelená – vydává zvuky – skřehotá – i při změně tlaku. Svůj odstín mění podle vlhkosti a teploty vzduchu. Vajíčka klade v chomáči. Na prstech má přísavky. Je chráněná.
• Pralesničky – jsou malé, pestře zbarvené šípové žáby. Mají velmi silný jed, který je využíván jihoamerickými Indiány. 
• Ropucha obecná – mají bradavičnatou kůži s jedovými žlázami. Za očima se nachází příušní žlázy, které vylučují páchnoucí sekret sloužící k odpuzení predátorů. Nemá zuby. Při ohrožení spolykají vzduch, čímž se nadmou, a postaví se na špičky. Dochází u nich k amplexus axillaris. Dojde-li k velmi nepříznivému poměru obou pohlaví, může se stát, že obejme jednu samičku větší počet samců. Ta se pak utopí, a protože se poté už nebrání, přicházejí další samci a začínají ji objímat. Tak vznikají tzv. „ropuší copy“.
• Skokan skřehotavý – je aktivní ve dne. U nás je kriticky ohrožený. Živí se hmyzem nebo měkkýši, ale dokáže pozřít i myš.