Starověké Řecko
Mínojská Kréta (asi 3 000-1 500 př.n.l.)
Mínojská kultura starověké Kréty je nám stále v mnoha ohledech záhadou. Původ obyvatel Kréty je neznámý, jejich styl
písma Lineární písmo A a jazyk je doposud nerozluštěn. Z tohoto důvodu zůstává hlavním zdrojem informací
archeologie a řecké báje a pověsti.
vládl král a jeho úředníci, starali se o administrativu, ekonomii
hlavním zdrojem příjmů byl obchod, což předpokládá silné námořnictvo a rozvinutá řemesla
Kréta ovlivňovala okolní oblasti – Řecko na ní bylo závislé, řečtí chlapci bráni jako otroci, služebnictvo
městské státy – palácové hospodářství
o paláce – nejznámější Knóssos, Faistos – rozlehlé, složitý
systém – Řekům mohli připomínat labyrint
o paláce nebyly opevněny, obranu obstarávalo námořnictvo
o splachovací záchody, koupelny, kanalizace
o ústřední topení
o fresky
o uprostřed dvůr – obřadiště – aréna pro tanec s býky
uctívání býků – tanečníci, akrobati tancují
kolem býků, skáčou přes ně
ženy rovnoprávné s muži – velká sociální
prestiž
kolem roku 1 500 př.n.l. nejspíše oslabilo
krétské státy mohutné zemětřesení.
Řekové využili příležitosti, zbavili se
krétské nadvlády a dostali oblast pod svou
kontrolu.
Mykénské Řecko (1 600 – 1 100 př.n.l.)
první trvalé osídlení oblasti Peloponésu kolem roku 3 000 př.n.l., pod vlivem Kréty
1 900 př.n.l. příchod řeckých kmenů Achájů ze severu
kočovné kmeny, zaostalé, ničí starší osídlení
přejali kulturu a životní styl dobyté oblasti, vyvinuli svůj vlastní styl písma Lineární B – inspirované Lineárním
písmem A z Kréty, používá však řečtinu
1 600 př.n.l. počátek Mykénské kultury
pod vlivem Kréty, ale staví rozlehlé opevněné paláce
opevnění z velkých kamenných bloků
používali kovy, bronz, železo
– 2 – STAROVĚKÉ ŘECKO
obchodovali se Sýrií, Itálií, Egyptem
ve 12. století mykénská civilizace z neznámých důvodů zaniká
1 100 př.n.l. příchod kmene Dórů ze severu, vypudili mnoho původních obyvatel, řecká kultura se rozšířila po
egejské oblasti, pobřeží Malé Asie a na Kypru
Homérské Řecko (Doba temna) 1 100 – 800 př.n.l.
Z archeologických nálezů víme, že pompézní architektura, rozvinutá řemesla a lineární písmo mykénské kultury zaniklo.
Přišla nová vlna nájezdníků – obzvláště Dórů. Ti byli zaostalejší. Města zanikla, lidé žili na vesnicích a hlavním zdrojem
obživy se stalo opět zemědělství. Vládli králové a šlechta. Král (basileus) býval obvykle vůdcem nově příchozího kmene
a šlechta se formovala z jeho nejlepších bojovníků. Těm král přiděloval půdu na nově ovládnutých územích. Politický a
hospodářský vliv šlechty byl tedy založen na vlastnictví půdy. Ostatní příslušníci kmene se stali svobodnými,
plnoprávnými občany. Obvykle se živili jako rolníci.
Hlavním zdrojem poznatků o tomto období jsou Homérovy eposy Ilias a Odysea, sepsané kolem roku 800 př.n.l. . Jsou
sice dějově položeny do dřívějšího mykénského období, ale podávají mnoho cenných informací o tehdejší společnosti a
jejích hodnotách. Příběh Trójské války může pomoci objasnit původ řeckého osídlení pobřeží Malé Asie.
Ke konci doby temna přišly důležité změny. Většina těchto změn se odehrála díky a během Velké řecké kolonizace.
Objevila se první města a městské státy – Poleis (singulár Polis)
Pro lepší administrativu řecké státy přijaly fénický styl abecedy, ale s řeckými písmeny
Obchod a řemesla hrály důležitější roli
Měnil se systém vlády, protože hospodářská síla už nebyla založena výhradně na držení půdy
Velká řecká kolonizace (1100 – 500 př.n.l.)
Důvodů pro řeckou kolonizaci
bylo více. První vlna souvisela s
nedostatkem půdy. Během ní byly
osídleny ostrovy v egejské oblasti
a pobřeží Malé Asie. Dalšími
důvody bylo přelidnění, sociální
nerovnost, obchodní zájmy.
Řecké kolonie byly založeny na
Sicílii a v jižní Itálii (Magna
Graecia), jižní Francii, Španělsku,
severní Africe, kolem Bosporu a
Černého moře
Mateřské město – Metropolis –
udržovalo kontrolu nad nově
založenými městy (apoikia)
Pro udržení kontroly bylo nutné námořnictvo
Díky obchodu se do městských států dostalo více zboží
Majitelé lodí, loďaři, obchodníci a řemeslníci díky kolonizaci bohatli
Hospodářská síla na kolonizaci zbohatlých lidí nebyly založena na pozemkovém vlastnictví a brzy se začali
domáhat politické moci odpovídající jejich postavení
Díky těmto třenicím mezi šlechtou a ostatními se začaly objevovat nové formy vlády
– 3 – STAROVĚKÉ ŘECKO
Formy vlády
Monarchie – monarcha
Oligarchie – oligarchové
Aristocracie – aristokraté
Democracie – demokraté
Anarchie
Tyranie – tyran
monos = jeden
arkho = vláda
oligoi = několik
aristos = nejlepší
kratos = síla
demos = lid
anarkho=bezvládí
Státu vládne král, člen královské dynastie.
Státu vládne skupina vlivných lidí, kteří nepochází
pouze z urozených rodin.
Vláda a neomezená moc je dána jednomu člověku, i
když na ni nemá legální nárok.
Moc ve státě patří lidu, který si vybírá své zástupce
pro plnění vládních funkcí.
Vypadá to, že nevládne nikdo. Stát se nachází
v poměrně dokonalém chaosu.
Vláda připadá členům urozených rodin.
Archaické období (800 – 500 př.n.l.)
Během tohoto období se zformovala většina významných městských států – poleis. Nejvýznamnějšími městskými státy
byly Athény, Sparta, Théby, Korint, Megara. Kromě Sparty prošly podobným vývojem. Původní vesnické osídlení se
měnilo ve větší politické celky – poleis. Společnost a formy vlády se také postupně měnily a vyvíjely.
Starověké Athény
Původně království, spravované králi. V polovině 8. století se ujali vlády Eupatridé (šlechta, vlastníci půdy)
9 nejvyšších úředníků – Archontů
o Jmenováni na jeden rok
o Velitelé armády a náboženští vůdci
o soudci – výklad zvykového práva
Areopagos – rada starších
o Poradní orgán archontů
o Soudní tribunál
o Stará se o zahraniční vztahy
o Jmenují úředníky
Athény se neúčastnily první vlny kolonizace, a proto zde nedochází k ranné tyranidě jako ve většině ostatních států.
Konflikt mezi šlechtou a dalšími svobodnými občany přesto sílil.
Drakónovy zákony (621 př.n.l.) – soubor velice tvrdých zákonů, Archont Drako věřil, že tato přísnost je dostatečnou
prevencí možných nepokojů.
– 4 – STAROVĚKÉ ŘECKO
Solónovy reformy (594-593 př.n.l.)
Solón byl jmenován archontem s výjmečnými pravomocemi, jehož úkolem bylo nalézt kompromis mezi znesvářenými
společenskými třídami – šlechtou a zejména prosperujícími obchodníky.
Zrušil dlužní otroctví (pokud jste nebyli schopni splatit svůj dluh, byli jste se svou rodinou prodáni do otroctví)
Nová ústava, rozdělil společnost do čtyřech tříd podle výše majetku, nejbohatší – nejen šlechta – mohli
zastávat úřad archontů. Tento krok však uspokojil pouze nejbohatší vrstvy.
Všichni svobodní občané se mohli účastnit shromáždění – eklésia
Peisistratova tyranie (546 – 510 př.n.l.)
Touto cestou se měly urovnat nekončící spory mezi šlechtou a ostatními.
Omezil moc šlechty
Podporoval drobné rolníky
Podporoval umění – doba rozkvětu Athén
Jeho synové Hippias a Hipparchos nebyli tak úspěšní, svrženi 510 př.n.l. začátek republiky
Kleisthénovy reformy (509 – 508 př.n.l.)
Kleisthénovými refomami začíná Klasické období
Nová ústava – rozdělil obyvatele do skupin podle místa bydliště
Nové obvody 10 Fýl s přibližně stejným počtem obyvatel. Každá fýla se dělila na 3 Tritie (1 městská, 1
pobřežní, 1 vnitrozemí)
Nova vláda – Rada 500 – 50 členů z každé fýly, schvaluje veškeré zákony, každý den jiný předseda (=
premiér)
Shromáždění lidu Eklésia – účastnit se mohou všichni svobodní muži, hlasují o nových zákonech
Nezávislé soudnictví Heliaia
institut Ostrakismu
11. – 8. století Athény monarchií
8. – 6. století – vláda aristokracie
621 Drakónovy zákony
594 Solónovy reformy
546 Peisistratova tyranie
509 Kleisthénovy reform
Starověká Sparta
Společenské třídy
Dórové ovládli Peloponés a podmanili si původní obyvatelstvo této oblasti. Sparťané se nikdy nesmísili s původním
obyvatelstvem, a tak se ve starověké Spartě zformovaly tři společenské třídy.
Sparťané – plnoprávní, profesionální, nebo vysloužilí vojáci (bylo jich v prvních letech kolem 9 000, po všech
válkách v pátém století zbylo asi 1 000 Sparťanů)
Perioikové – cizinci, zabývají se řemesly a obchodem, omezená práva
Helóti – otroci, původní obyvatelé, přidělováni jako vlastnictví Sparťanům společně s příděly půdy, na které
pracují (kolem 400 000)
– 5 – STAROVĚKÉ ŘECKO
Forma vlády:
2 králové (král = basileus), vojenští velitelé, nejlepší a nejzkušenější vojáci
Gerusia – rada starších – 28 starých moudrých mužů (starších 60 let) + 2 králové, navrhují nové zákony, poradní
orgán králů
5 Eforů – dohližitelé, výkonná moc, právo odvolat krále, vedou shromáždění lidu
lidové shromáždění – mohou se účastnit všichni plnoprávní Sparťané, schvaluje zákony
Vojenská demokracie
Sparťané byli neustále ve stavu vojenské pohotovosti – připraveni na válku. Hlavním důvodem byla neustálá hrozba
povstání Helótů. Životní styl a výchova Sparťanů byla proto zaměřena vojensky.
Půda byla rozdělena na díly stejné rozlohy a přidělena Sparťanům spolu s Helóty, kteří na ni pracovali a
zajišťovali produkci potravin.
Každý rok se příděly půdy měnily.
Všichni Sparťané byli rovnoprávní.
Sparťanům nebylo dovoleno prodat svůj příděl půdy.
Všichni spartští muži byli profesionální vojáci, nejlepší řecká pěchota – Hoplité
Sparta nikdy nebyla opevněna, vojáci byli hradbami městského státu
Vojenská výchova
o Miminka byla prohlédnuta, jestli jsou dostatečně silná
o Chlapci žili se svými matkami do 7 let, poté od 7do 30 společně v kasárnách
o Přísná disciplína, výcvik, podněcováni k nenávisti k Helótům
o Vojenská služba od 20 do 60 let
o Sňatky povinné, ale téměř žádný rodinný život, většinu času tráví muži spolu v kasárnách
o Dívky – hlavní úkol být zdravé a rodit zdravé, silné děti
Řecké náboženství
Řecké náboženství bylo polyteistické a antropomorfní. To znamená, že řečtí bohové jednali a vypadali jako lidé – hádali
se, kuli pikle, měli děti, manipulovali lidmi. To, že bohové vypadali jako lidé, je důležité pro pochopení hlavní podstaty
řecké kultury – glorifikace člověka, jeho úspěchů, těla. Pokud bohové jednají jako lidé, lidé se stávají sami bohy –
oslavují sami sebe.
Legendy o řeckých bozích nám mohou pomoci pochopit vývoj řecké společnosti.
První generace bohů
Na počátku byl chaos. Poté Gaia (země) měla 12 dětí (obrů) s Uranem (nebesy). Gaie se nelíbila krutost s jakou
Uranos zacházel se svými dětmi a přemluvila jednoho ze svých synů Krona (Kronos), aby Urana svrhnul. To se
mu podařilo, ale Uranos ho proklel, že jeho osud bude stejný.
Druhá generace bohů
Kronos byl hlavním bohem. Zlatý věk, žádné války, žádné konflikty. Kronos měl 6 dětí s Rheou. Pamatoval na
kletbu svého otce a spolknul pět ze šesti dětí. Posledního Dia (první pád Zeus) Rhea ukryla, přežil a nakonec
svrhl Krona.
– 6 – STAROVĚKÉ ŘECKO
Zeus stvořil lidi – několik generací, fází vývoje
o Stříbrný věk – lidé bojují, zabíjí se navzájem
o Bronzový věk – věk válečníků
o Věk Héroů – bohové manipulují lidmi
o Železný věk – války, destrukce
o Nový věk
Hlavní řecká božstva:
Zeus
Poseidón
Hádés
Héra
Apollón
Artemis
Athéna
Afrodíté
Hélios
Hermés
Dionýsos
Kultura archaického období
Řecká kultura archaického období úzce souvisí s náboženstvím. Většina forem umění se inspiruje řeckými mýty a
legendami a zobrazuje hrdiny jako Proméhea, Héracla, Thésea, Achilla, Odyssea a jejich příběhy.
Literatura:
Ilias a Odysea – nejznámější herojské eposy sepsané Homérem, 8. století př.n.l.
Hésiodos – Theogonia – mýty o stvoření světa a bozích
Práce a dny – zdůrazňuje ctnosti prostého venkovského života v kontrastu s chamtivostí šlechty
Lyrické básnictví: Archilochos, Alkáios, Sapfó vyjadřuje individualismus (trend sílící s rozvojem městských
států)
Třetí generace bohů
Filozofie:
přírodní filozofie, jónští filozofové z Milétu, Thales, Anaximandros, Anaximenes – pátrají po hlavním principu
naší existence, původu světa – 4 elementy (voda, vítr, oheň a země)
Herakleitos z Efezu, hlavní princip oheň, boj protikladů
Pythagoras – základem všeho je číslo
Malířství:
Geometrický styl – vázy – geometrické ornamenty, schematizovaní lidé,
zváířata
Orientální vlivy – černofigurová keramika později červenofigurová
keramika
Sochařství:
Vliv monumentálního egyptského sochařství, nevyjadřuje žádné emoce
Typické sochy – mladík kúros, dívka koré
Architektura:
Nejtypičtější kamenné chrámy, stavěné ve třech stylech dórský, jónský, a korintský
– 7 – STAROVĚKÉ ŘECKO
Nejednalo se pouze o sportovní klání, jak jej známe z nejznámějších her v Olympii. Také se pořádaly jezdecké a
umělecké soutěže (básnické, múzické, taneční a řečnické – nejslavnější v Athénách)
776 př.n.l. první hry v Olympii, které se potom konaly ob čtyry roky. Po dobu konání her byl vyhlášen mír, aby
se her mohli zúčastnit nejlepší atleti ze všech městských států. Nejprestižnější hry. Vítězové her se těšili velké
popularitě.
Disciplíny: běh (na stadiónu), pětiboj (běh, skok, hod diskem, hod oštěpem, zápas), volný styl, ‘box’, běh ve
zbroji, jízda na koni, závody čtyřspřeží
Klasické období (500 – 338 př.n.l.)
Toto období můžeme rozdělit na čtyři hlavní části: Řecko-perské války, Periklovy Athény, Peloponéskou válku, a krizi
městských států.
Řecko-perské války (499 – 449 př.n.l.)
Jónské povstání
řecká města v Malé Asii povstala pod vedením Milétu proti perské vládě, daním, cizím vojenským posádkám
v jejich městech
Athény poslaly pomoc
Peršané povstání potlačili a rozhodli se potrestat Athény za jejich pomoc
Dareios Veliký proti Athénám
492 př.n.l. perské loďstvo zničeno v bouři
490 př.n.l. bitva u Maratónu – Athéňané pod vedením Milthiada porazili Peršany
Olympijské hry:
Xerxes I. proti Řeckému spolku
Xerxes se rozhodl pro bezpečnější, ale delší cestu do Řecka, překročil Bospor a pochodoval na Athény
480 př.n.l. bitva u Thermopyl, Sparťané pod vedením Leonida se snažlili zastavit Peršany, všichni padli
Athény byly evakuovány, poté vypleněny a vypáleny Peršany
480 př.n.l. námořní bitva u Salamíny – Athéňané pod vedením Themistokla porazili perské loďstvo
479 př.n.l. bitva u Platají – Sparťané porazili perskou pozemní armádu
Peršané opustili Řecko, Sparťané ukončili svou účast ve válce, dosáhli svého cíle odchodem Peršanů
Peršané proti Athénskému námořnímu
spolku
Bojuje se v Egejském moři a
Malé Asii
Athéňané se stali vůdci
námořního spolku se sídlem
a pokladnou na ostrově Délos
449 př.n.l. – mírová smlouva
– řecká města v Malé Asii
získala nezávislost na Persii
– 8 – STAROVĚKÉ ŘECKO
Athény za Perikla (443 – 429 př.n.l.)
Zlaté období demokracie
Eklésia (lidové shromáždění) – zákonodárná moc, mohou se účastnit všichni plnoprávní muži nad 20 let
Rada 500 – členové voleni na jeden rok, každá fýla 50 zástupců, vládne 1/10 roku, výkonná moc
Úřady – práce na všech vládních úřadech byla placena, proto je mohli zastávat nejen bohatí
Nejdůležitější úřad bylo 10 stratégů – vojenští velitelé, ale díky Řecko-perským válkám de facto vláda Athén
(Periklés zastával úřad hlavního stratéga 14 let)
Heliaia – porotní soudů, každoročně bylo vybráno 6000 Athéňanů, aby sloužili v porotách u soudů (porota měla
vždy lichý počet členů a její velikost závisela na závažnosti obvinění), porota rozhoduje o vině
Zlaté období umění
Společnost
Atheňané – plná politická práva, mohou zastávat vládní úřady
Metoikové (sg. Metoikos)- cizinci žijící v Athénách, omezená práva, musí platit extra měsíční daň – metoikon
Otroci – vlastnictví pánů, kupují se a prodávají na trzích, nemají svá příjmení, nesmí se ženit
Ženy – plně podřízeny manželům, žily v oddělených částech domu, neúčastnily se politického rozhodování
Athénský námořní spolek
Athény jej proměnily ve své impérium, ostatní členové se stali vazaly
Athény se staly nejbohatším a nejsilnějším městským státem
Rostla však opozice a zášť proti Athénskému monopolu
Pelopoéská válka (431 – 404 př.n.l.)
Většina městských států pobouřena rostoucí hegemonií Athén – zformovaly Peloponéský spolek pod vedením
Sparty
431 začátek války – obležené Athény oslabeny morem (Periklés zemřel na mor) a povstáními nespokojených
členů Athénského námořního spolku
Athény silnější na moři, Sparta na souši, nerozhodné – 421 mír
Athénští radikálové chtěli dosáhnout více – začali válku znova
404 námořní bitva u Aigospotamoi – Athény poraženy, okupovány Spartou – Sparťané dosadili vládu 30 tyranů
Krize městských států (404 – 338 př.n.l.)
Městské státy oslabeny neustálými válkami, pokusy podmanit si ostatní státy
404 – 371 hegemonie Sparty
371 – 362 hegemonie Théb pod vládou Epaminóda
362 – 338 není žádný hegemon – slabé státy, krize
Existovaly dva pohledy jak situaci řešit, oba reprezentovány slavnými řečníky:
Démosténés – obhajuje demokracii, male městské státy, tradiční hodnoty
– slavné řeči proti Filipovi Makedonskému – filipiky
Ísokratés – pro sjednocení států pod silným vůdcem – Filipem
338 př.n.l. bitva u Chairóneie – Filip Makedonský porazil řecké státy
337 př.n.l. Korintský spolek – federace řeckých států pod vedením Makedonie proti Persii
– 9 – STAROVĚKÉ ŘECKO
Helénistické období (338 – 0)
Řecká kultura se rozšiřuje po Perské říši – Helénistická kultura – řecká kultura, jazyk a životní styl se staly
dominantními na rozsáhlém území, zároveň jsou obohacovány různými vlivy.
Filip II. Makedonský (359-336 př.n.l.)
Ovládl Řecko
Reformoval makedonskou armádu – nova taktika, použití Falangy – čtverce o 16 řadách, vycvičeni k pohybu do
všech směrů, používjí dlouhé píky
Shromáždil silnou armádu a byl připraven na invazi do Persie
336 př.n.l. zavražděn
Alexandr Veliký (336 – 323 př.n.l.)
Bylo mu 20 let když se stal králem – tvrdě potlačil povstání Théb a přiměl Řeky přidat se k jeho expedici do
Persie
Porazil perského krále Dareia III. v několika bitvách (334 Granicus, 333 Issus) přestože jeho armáda měla pouze
kolem 50 000 mužů proti miliónové perské armádě
332 př.n.l. vstoupil do Egypta – 331 př.n.l. založil Alexandrii
331 př.n.l. rozhodující bitva u u Gaugamél – Dareius zavražděn svými generály na útěku z prohrané bitvy
331 př.n.l. dobyl hlavní město Persie Susy a vypálil druhé hlavní město Perseopolis
Babylón udělal hlavním městem své říše
Alexandrova ambice byla ovládnout celý svět (jak mu předpověděli egyptští kněží), a tak pokračoval dále ve
směru na Čínu a Indii, ale musel se vrátit
Alexandr zemřel v Babylónu v roce 323 př.n.l.
Po Alexandrově smrti se jeho říše rozpadla na mnoho částí ovládaných jeho generály – následníky (diadochi).
Nejznámější byl Ptolemaios v Egyptě (království Ptolemaiovců), Seleukos v Sýrii a Persii (Seleukovská říše) a
Antigonos v Makedonii (království Antigonovců)
Kultura klasického a helénistického období
Hlavním znakem klasického řeckého umění je humanismus (glorifikace člověka, jeho těla a mysli), individualismus, a
materialismus. Je ale nutné podotknout, že to neznamená konzumní styl života, jak jej známe dnes. Řekové byli většinou
skromní, nežili v přepychu a nejvyšší poctou pro ně bylo plnit své občanské povinnosti a sloužit státu (ve Spartě to šlo až
do extrému)
Dalšími typickými znaky řeckého umění jsou vyváženost, harmonie a řád.
Architektura:
chrámy, nejznámější Parthenón v Athénách na Akropoli, amfiteátry (skvělá akustika, největší i pro 12000
diváků)
Sochařství:
Sochy znázorňující emoce, pohyb, napětí, perfektní anatomii
Feidiás (Parthenon, Zeus v Olympii), Myrón (Diskobolos), Polykleitos (Doryforos – ideální mladý muž)
– 10 – STAROVĚKÉ ŘECKO
Divadlo:
tragédie Aischylos (Peršané, Oresteia), Sofoklés (Antigona, Král Oidipus), Euripidés (Medea, Ifygénie)
komedie: Aristofanés (Lysistrata)
Filosofie:
Sofisté: otázky každodenního života, politiky, etiky, řečnictví – Gorgiás, Prothagorás, Sokratés
Platón (427-347) teorie idejí
Aristotelés (384-322) logika, etika, politika, fyzika – učitel Alexandra Velikého
Historie:
Hekataios z Milétu – mýty o herójích, popis známých zemí
Herodotos (485-425) Řecko-perské války
Thukydidés (460-365) Peloponéská válka
Xenofón (430-355)
Lékařství:
Hippokratés (5. století př.n.l.)- Hippokratova přísaha, vědecká medicína, snaží se najít důvod nemoci a nejlepší
způsob léčby