Antická kultura – starověké Řecko a Řím

kalokaghata – uměřenost, harmonie, rovnováha mez vnitřní a vnější krásou

• řecké umění se rozvíjelo v mnoha oblastech
  • architektura – chrám bohyně Athény, amfiteátr, sochy, reliéfy, obrazy do

kamene, fresky, keramika, Parthenón – na vrchu Akropolis

• literatura
• divadlo
• hudba – lyra

Řecká literatura

-3 období: 1. archaické – 8.-6. st. př. n. l.

2. attické – 5.-4.st. př. n. l. – vrcholné rozkvět literatury

3. helénistické – 3. – 1. př. n. l. – pozvolný úpadek ř. literatury, období vzniku

¨ římské literatury

Archaické období – nejstarší slovesné umělecké projevy byly ústní

8. st. př. n. l. – Homér – básník, Ilias, Odyssea

Odyssea – Penelopa – žena Odyssea – symbol věrnosti

• Odysseus se vrací do rodné Ithaky z Trojské války. mnoho překážek, cesta trvá 10 let, bohyně Athéna nad ním drží och. ruku

Iliada – popisuje posledních 50 dnů Trojské války, Řekové vítězí pomocí lsti –

Trojský kůň,

• oba eposy se staly základní památkou antic. kultury, vzor epické literatury

Sapfo – psala milostnou poezii, lyrickou, která oslavovala krásu, lásku k bohyně Afroditě,

založila básnickou školu pro dívky

Anakreon – ve své poezii oslavoval životní radosti – láska, milostné vztahy, víno

• motiv básní: příroda, krajina, pastýřská idyla

Ezop – bajkař – bajka = alegorický příběh ve kterém vystupují zvířata – mají lid. vlastnosti,

nejčastěji zesměšňují lid. chyby, v závěru přichází pointa (rozuzlení, překvapivý závěr)

– řecky = Aisópos

Attické období – rozkvět řecké kultury a literatury

• doba, kdy vzniklo a začalo se rychle rozvíjet drama
• každoročně se na jaře konaly velké slavnosti na počest boha Dionýsa – vznikaly výjevy, scénky ze života bohů – TRAGOS /kozí zpěvy/ – tragédie
• tragédie – obrovská obliba, společenská a náboženská funkce

– vycházeli z mytologie, konaly se v amfiteátrech

• komedie – vznikla později

Charakteristické znaky řeckého divadla

• hráli ho pouze muži v maskách
• konány v amfiteátrech – přírodní divadlo s kruhovým půdorysem
• přísná pravidla, zásada tří jednot – místa, času, děje
• stavba řeckého dramatu: 1. Expozice – úvod do děje

2. Kolize – první konflikty

3. Krize – konflikty se vyhrocují, dosahují nejvyššího bodu

4. Peripetie – náhlý dějový zvrat

5. Katastrofa – tragické ukončení příběhu s trestem,..

Katarze – „očistný účinek“ dramatického děje

Dramatici:

Aischylos

– Spoutaný Prométheus, Orestea

Sofokles

– Král Oidipus, Antigona

Král Oidipus – Bohové trestají Théby morem, protože nenalezli vraha a proto král Oidipus

pátrá po vrazích krále Laia. Oidipus je věštcem nařčen z otcovraždy. Pátrá

po pravdě. Jeho žena Iokasta ho varuje, ale marně. Zjišťuje, že ho zabil on

sám v horách při hádce. Dozvídá se, že Iokasta a Laius byli jeho rodiče a

Polybos ho jen vychovával. Iokasta páchá sebevraždu a Oidipus si vypíchne

oči a odchází do vyhnanství.

próza attického období – více druhů prozaické tvorby – historická, filosofická, řečnické umění

historická próza – Herodotes (otec historie)

Thúkydidés – zakladatel moderní historie

řečnictví – považováno za skutečné umění

• různé typy – oslavné, k předčítání, kritické, politické
• Démosthenés – své nejlepší kritické projevy proti vladaři Filipu Makedonskému
• filipika = útočné kritické projevy

filosofická próza

– filosofie = láska k moudrosti, společenská věda, která se zabývá nejobecnějšími otázkami lidské existence, „matka věd“

– tzv. klasická řecká filosofie reprezentována 3 jmény:

Sokrates – nezanechal žádnou památku, ale jeho myšlenky zachytil Platón

Platón – tzv. „filosofický dialog“

– spisy Faidrós /O kráse/

– Ústava

Aristoteles – zajímal se o umění

– spisy: Poetika, Rétorika

Období helénismu

• závěrečná fáze řecké a antické kultury
• doba, kdy se řecká kultura rozšiřuje na velká území dobývaná Alexandrem Velikým – Blízký východ, Asie
• typická kosmopolitismem = světoobčanství, označení pro sbližování kultur
• umělci svůj zájem soustřeďují na lidské soukromí
• základ exaktních věd – fyzika, geometrie, matematika

Euklidés, Archimedés

• oblíbený žánr: Nová komedie – satirické

např. Menandros – Škarohlíd

• v próze se začínají objevovat dobrodružné a milostné náměty
• v poezii byly v móde básně, tzv. „pastýřské idyly“ – Theokritos
• 2.-1. st. přn. l . řecká kultura přebírána římskou

ŘÍMSKÁ KULTURA

• 3. st. přn. l. – 5. st.
• převzala náměty, žánry, myšlenky řecké kultury, napodobovala ji
• 3 období – staré období – 3.-2. st. přn. l.
• klasické ob. – 1. přn. l.
• postklasické o. – 0 – 476 – pozvolný úpadek Říma
• díky římské kultuře se řecká k. rozšířila dále do Evropy

Římské umění

• projevovalo se v architektuře, výtvarném umění, sochařství, literatuře, vědě, filosofii
• památky: Koloseum, Korintský sloup, Vítězný oblouk, akvadukty, chrámy, vily, atrium (uvnitř zahrada s vodotryskem), reliéfy (vytesané plastické obrazy) fresky

Římská kultura – mytologické náměty (epos, komedie, milostné básně,..)

Divadlo- oblíbené

• komedie Titus Maccius Plautus – denní námět
• Vychloubačný voják

Komedie o hrnci –

• tragédie Lucius Annaeus Seneca (4přn. – 65n.l) – vychovatel a rádce císaře Nerona
• pěstoval skoro všechny slovesné druhy: epigram, tragédii, satiru, řečnictví, dopis, prózu historickou a filosofickou.
• Phaedra
• Listy Luciliovi – Proslul především svou sbírkou 124 dopisů adresovaných příteli Luciliovi, určených však veřejnosti. Tyto listy pokládáme za nejzralejší Senecovo dílo.

Řečnictví

Marcus Tullius Cicero (106-43 přn. l)

• významný politik, právník, filosof, spisovatel a nejslavnější řečník, obránce republikánského zřízení
• vybroušená latina, ciceronská latina – vzor nejdokonalejší podoby latiny
• Rozmluvy

Próza

Publius Vergilius Maro

• Aeneis – národní epos o minulosti Říma a vládnoucího císař. rodu, vydán na pokyn císaře Augusta, vzor pro středověké rytířské eposy

Ovidius

• Proměny – společný znak a spojující pilíř díla – hlavní motiv proměny světa: mytologických postav a lidí v přírodní jevy, nebo přírodních skutečností v lidi, nejčastější námět – láska.
• Umění milovat – nejpověstnější Ovidiovo dílo. paní, aby netrpěly úhony“. V 1. knize radí básník mladým mužům, kde si mají hledat dívku a jak si získají její lásku, v druhé, jak si mohou její náklonnost udržet. V třetí dává podobné rady dívkám. I když jde o dílko „naučné“, je míněno jako zábavná četba, jiskřící duchaplným humorem a skvělými postřehy ze života tehdejší římské společnosti.

Gaius Valerius Catullus (87-54 př. n. l.)

• poezie tohoto básníka patří k vrcholům světové milostné a přírodní lyriky
• byl však i sžíravý ironik a drzý posměváček s jazykem břitkým jako meč.
• Pozdrav domovu, Písně pro Lesbii

Petronius

• Satirikon – dobrodružně mravoučný latinsky psaný román s výrazně satirickou tendencí, zachoval se jen v několika zlomcích. Zachycují Řím v době úpadku, především morálních hodnot.