Vznik Československé republiky a utváření našich hranic

Hospodářská a politická situace u nás – negativní vztah k Rakousku , nechuť Čechů bojovat za Rakousko. Hospodářství podřízeno válce – válečná výroba ( využívány zbrojařské závody – hlavně Škoda Plzeň ) , zemědělské výrobky jsou odevzdávány státu , nedostatek potravin pro civilisty ( ti se stravují na potravinové lístky ) , dále jsou hodně využívány železnice ( transporty vojáků a zbraní ) – hmotné strádání Čech. Byla zesílena germanizace , docházelo k cenzuře knih ,represe a persekuce vlastenců ( 1914 zatčen předseda národně sociální strany J. V. Klofáč , 1916 K. Kramář a Alois Rašín – oba dva odsouzeni k trestu smrti za velezradu , poté byl však trest změněn na doživotí ,ale roku 1917 byli amnestováni novým císařem Karlem ).

Zahraniční odboj proti Rakousku – Uhersku – boj za samostatnost a nezávislost , snaha využít dohody k rozbití rakouské monarchie , tento odboj je spojen hlavně s osobou T. G. Masaryka , který od roku 1914 pobýval v emigraci ( nejprve ve Švýcarsku , poté ve Francii a Británii )

Doma podporován pouze Maffií , vedenou Masarykovým žákem , politologem Edvardem Benešem , která usilovala o spojení zahraničního a domácího odboje za první svět. války. Tato organizace také měla za cíl poskytovat západním mocnostem špionážní informace ( postupně si získávali podporu dohody ). Po nucené emigraci Beneše roku 1915 vedl Maffii Přemysl Šámal. Tyto muže také podporoval Milan Rastislav Štefánik ( 1880 – 1919 ) generál francouzské armády.

6. 7. 1915 v Ženevě vystoupil Masaryk proti Rakousku – Uhersku.
7. 10. 1915 – Clevelandská dohoda – společná konference organizací Čechů a Slováků žijících v USA , jednalo se o nutnosti osamostatnění a vytvořit jednotný společný stát. Poté v Paříži vzniká první politické ústředí odboje – Československá národní rada v únoru 1916. Jejím hlavním cílem bylo utvoření samostatného československého státu. Také se podílela na organizaci a řízení zahraničních vojenských jednotek ( legií ). Koncem války v červnu – září 1918 byla postupně uznávána vládami Francie , Británie , USA a Japonska za oficiální představitelku budoucího československého státu.
8. 10. 1918 byla přetvořena v tzv. prozatimní čs. vládu. Formálně zanikla 14. 11. 1918 při vytvoření vlády v ČSR. V čele ČNR stáli Masaryk ( předseda ) , Dürich ( po únorové revoluci v Rusku odešel z politiky ) , Beneš a Štefánik.

Pittsburská dohoda – smlouva koncipovaná T. G. Masarykem , uzavřená 30. 5. 1918 v Pittsburghu mezi představiteli č. a sl. krajanských organizací v USA ( a zástupci ČNR ). Vyslovila se pro společný stát Čechů a Slováků, ve kterém mělo Slovensko mít vlastní administrativu a soudnictví. ( v podstatě tato smlouva nahradila Clevelandskou ).

Legie ČSR – vojenské jednotky v zahraničí z Čechů a Slováků žijících v cizině , z válených zajatců a přeběhlíků : ve Francii 10 tisíc , v Itálii 20 tisíc , a v Rusku 70 tisíc. Byly dobře vyzbrojené a organizované , získaly si respekt spojenců , bojovali proti Rakousku – Uhersku , v květnu 1918 byly legie uznány jako součást dohodových vojsk.

Vytvořeny roty ve Francii a Itálii.

Rusku – vznikla tzv. Česká družina ( 20. 8. 1914 ), z Čechů usedlých v Rusku , později rozšířeno o válečné zajatce a zběhy v letech 1914 – 1916 ,

Největším úspěchem československých legií v Rusku byla bitva u Zborova na Ukrajině ( 3 pluky československé střelecké jednotky ) , tato bitva znamenala jediný úspěch nezdařené ruské letní ofenzívy. Ohlas tohoto vítězství u vlád dohodových velmocí podpořil mez. politickou pozici čs. zahraničního odboje za první světové války.
Po uzavření Brestlitevského míru byla uzavřena dohoda o stažení legií do Francie , přesun přes bojující Evropu byl však nemožný. Proto byla zvolena cesta přes Sibiř a Tichý oceán ( tzv. sibiřská anabáze ) do Vladivostoku.

Události října 1918

od 13. 7. 1918 byl v Praze obnoven československý národní výbor v čele této organizace stál Karel Kramář , dále A. Rašín , ad.

6. 9. 1918 byla ustanovena Socialistická národní rada, která uznávala svrchovanost národního výboru
7. 10. 1918 – císař Karel první se pokusil situaci zachránit – vydává manifest o federalizaci monarchie. Slíbil Čechám a Maďarsku, že monarchie bude federalizována ( ale ne hned, nejdříve mělo dojít k pokojnému převzetí moci jednotlivých vlád od místodržitelství ). Reakcí byla Washingtonská deklarace – prohlášení prozatimní čs. vlády, vydané 18. 10. 1918 ve Washingtonu a proklamující nezávislý stát Čechů a Slováků. Deklarace byla adresována prezidentovi Wilsonovi a vládě USA. Odmítla federalizaci Rakousko-Uherska pod vládou Habsburků ( „autonomie je málo “ ), požadovala úplnou samostatnost č. a sl. národa a spojení Čechů a Slováků v jednom nezávislém státě. Nastiňovala též budoucí ústavu čs. státu, přičemž slibovala zaručení nejširších demokratických práv a svobod atd. Wilson prohlašuje, že by Čechoslováci měli vytvořit vlastní stát.

Funkci prozatimní vlády převzal Národní výbor = 5 politiků, tzv. muži 28. října ( Alois Rašín, Antonín Švehla, František Soukup, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobár) – vydán zákon o zřízení samostatného čsl. státu, převzata zásobovací centrála ( obilní ústav ), pak další úřady včetně místodržitelství.

28. 10. 1918 došlo k spojení zahraničního a domácího odboje
29. 11. 1918 přijata prozatimní ústava státu
30. 11. 1918 výbor se rozšířil na Národní Shromáždění – prohlášení sesazení Habsburků, přijato usnesení o státní formě – demokratická republika, jednohlasně zvolen v nepřítomnosti T: G: Masaryk prvním prezidentem ,byla ustanovena první československá vláda ( v čele K. Kramář ). Přijaty první dva zákony – 8 hodinnová pracovní doba a zrušeny šlechtických titulů. Hl. cílem bylo obnova válkou zničeného hospodářství. Masaryk se vrátil 21. 12. 1918 , Štefánik 4. 5. 1919 , ale tragicky zahynul při přistávacím manévru v Bratislavě.

Vedoucí představitelé ČSR v době vzniku

Masaryk ( 1.Československý prezident ) ,
Rašín ( v letech 18 – 19 , 22- 23 ministr financí , obět atentátu ).
Šrobár ( 18 – 20 ministr pro Slovensko , současně 19 – 20 zdravotnictví , 21-22 školství , 18- 25 poslanec ),
Švehla ( místopředseda Nár. výboru , 18-20 ministr vnitra , 22- 29 ( s krátkou přestávkou v 26 ) předseda vlády ).
Stříbrny ( 18-19 ministr pošt, 19 -20 a 22-25 ministr železnic , 25-26 ministr nár. obrany ).
Soukup ( 18-19 ministr spravedlnosti , 29 – 39 předseda senátu ) Beneš ( 18 – 35 ministr zahraničí , 21-22 předseda vlády )
Štefánik ( ministr války ).
Vytváření hranic ČSR

složitá situace v pohraničních oblastí, němečtí poslanci z českých zemí odmítli vznik čsl. státu , ustanovili 4 provincie, které se prohlásily za součást Rakouska – v severních Čechách Deutschböhmen, na severu Moravy a Slezska Sudetenland, v jižních Čechách Böhmerwaldgau a na jižní Moravě Deutschsüdmähren – pohraniční oblasti obsazeny československým vojskem, prosazena svrchovanost čsl. státu, protičeské demonstrace byly ještě v březnu 1919. Spor s Poláky o Těšínsko ( polské a německé obyvatelstvo ), v lednu 1919 obsazeno českým vojskem, došlo k bojům, spor vyřešen mez. komisí v červenci 1920 ( Francie dala za pravdu nám ).

Hranice mezi Slovenskem a Maďarskem v minulosti neexistovaly , Maďarsko odmítlo vzdát se Slovenska bez boje , 2. 11. 1918 obsazeno českým vojskem až do 20. 1. 1919 k demarkační linii na Dunaji, 15. 11. 1918 vstoupilo maďarské vojsko na území Slovenska, ústup až pod tlakem dohody, vojsko Maďarů bylo vytlačeno do konce ledna 1919.

V dubnu 1919 proběhla intervence čsl. armády v Maďarsku proti republice rad.

16. 6. 1919 vyhlášena v Prešově Slovenská republika rad ( v čele český soc.dem. Antonín Jaroušek ). Zásah Francie , odchod maďarské armády , 7. 7. 1919 došlo k zániku republiky rad , definitivní hranice stanoveny mírovou smlouvou 1920 – dohoda opět dala za pravdu nám.

Podkarpatská Rus – bývalá část Uher e vyjádřila pro připojení k čsl. státu. – potvrzeno na shromážděni v Užhorodě 8. 5. 1919.

ČSR měla 13, 5 mil. obyvatel , Češi 51 % , Slováci 14 % ,Němci 23 % , Poláci 0,6 % , Maďaři 5,7 % a Rusíni 3,4 %. Hranice potvrzeny při jednání ve Versailles.