Vývoj ve světě v 2.pol. 19.století a na počátku 20.století

Anglie

• období vlády královny Viktorie
• rozhodující úlohu měl parlament
• Anglie byla největší světovou velmocí
• hospodářský růst Anglie – měla náskok před ostatními státy, označována jako dílna světa, přechod od textilního průmyslu k těžkému (výroba železa, strojů a lokomotiv), kvalitnější a levnější zboží než v Evropě, vznikají různá průmyslová centra
• obchod: zásada svobodného, volného obchodu na základě nabídky a poptávky
• politika: stabilní parlamentní demokratický systém – výkonná moc v rukou vlády, odpovědné parlamentu – v něm účinkují 2 hlavní strany – konzervativní Toryové (pravice) a pokrokářští Whigové (střed)
• Anglie byla od 17. stol. bez revolucí, klidný vývoj, demokratická cesta reforem
• Volební reformy v Anglii
  • reforma roku 1832 – vol. právo rozšířeno mezi střední vrstvy
  • reforma roku 1867 – hlasovací právo rozšířeno i mezi městskou maloburžoazii, bohaté sedláky, dělnické předáky (kvalifikovaní, nejlépe placeni), počet voličů se zdvojnásobil
  • reforma roku 1884 – v podstatě mezi všechny muže, do konce 19. stol. to bylo 60 % obyvatelstva (kromě žen a nemajetných)
• nejvýznamnějším platidlem ve světě je anglická libra
• Anglie vlastní největší loďstvo světa
• Již během 19. století se začíná vyostřovat konflikt s Irskem, které je značně zaostalé – Irsko zpomaluje rozvoj v rámci království, Anglii předstíhají USA a Německo, během 70.let ztratila Anglie první místo v průmyslové výrobě, přechod od volného obchodu k ochraně tuzemské výroby proti cizí konkurenci, tzv.Protekcionismus, Anglie začíná vyvážet do méně rozvinutých zemí
• Zahraniční politika – politika nezávislosti a neúčast v konfliktech ostatních evropských mocností, možnost soustředit se na koloniální expanzi, námořní velmoc
• Anglie vlastní nejbohatší kolonii – Indii (káva, čaj, koření) – záměrně bráněno rozvoji indického průmyslu a řemeslné výroby, Indům se nelíbil britský vliv – povstání – Indie se stává zcela závislou na Anglii, 1876 britská královna získala titul indické císařovny

Francie

• Napoleon se prohlásil dědičným císařem jako Napoleon III. – tzv. druhé císařství, schváleno plebiscitem
• nastolena vojenská diktatura –
• Napoleon III. – podpora hospodářství, omezení nezaměstnanosti – zřizovány veřejné práce – přestavba Paříže, staré čtvrtě a hradby byly zbourány, Seina regulována
• vznik nových čtvrtí s širokými ulicemi (bulváry), stavěny divadla a nádraží
• v polovině 19. stol dovršena průmyslová revoluce – strojírenství, železářství – zpoždění oproti Německu, USA a Anglii
• v důsledku zmírnění celních předpisů roku 1860 začalo putovat do Francie levné Anglické zboží – hospodářské potíže
• zahraniční politika – koloniální politika, spojenectví s Anglií proti Rusku v Krymské válce,
• neúspěch v Prusko-francouzské válce, kapitulace Francie 2. 9. 1870 , vedlo to k pádu císařství vzniká tzv. třetí republika 9. 1870 – rozkaz pokračovat ve válce, obklíčena Paříž, vytvořeny Národní gardy (lidové ozbrojené oddíly) , 4 měsíční obrana Paříže
• 1. 1871 – Francie uzavírá mír s Pruskem
• 5. 1871 – Frankfurtský mír – ztráta bohatého Alsaska, části Lotrinska, do nár. růst nespokojenosti v Paříži – OBČANSKÁ VÁLKA
• 3. 1871 vyhlášena revoluční vláda KOMUNA, část pařížské buržoazie prchá před komunou, dělníci zabírají jejich továrny a byty – navýšení mezd, pevné ceny zákl. potravin, bezplatná lékařská péče, právo na vzdělání pro všechny
• zvolena rada komuny – řídící orgán, stoupenci jakobínských ideálů
• na začátku 80. let dochází ke stabilizaci hospodářské situace, proti umírněné republikánské vládě se začíná formovat opozice – NACIONALISTÉ
• roku 1880 začala obnova akcí dělnického hnutí – roztříštěnost
• zahraniční orientace – protiněmecká orientace, sblížení s Anglií a Itálií

Sjednocení Itálie

• po neúspěšných bojích za svobodu a sjednocení ve 20, a 30, letech a po nezdařené revoluci roku 1848 trvala politická nejednotnost (8 celků)
• většina severní Itálie je pod nadvládou Rakouska
• na jihu Itálie a na Sicílii vládnou španělští Bourboni
• roztříštěnost – brzda hospodářského rozvoje, nutnost obnovit národní hnutí za sjednocení
• rozdílná hospodářská vyspělost – nerovnoměrný vývoj, na severu převaha průmyslu, jih značně opožděný, hlavně zemědělství
• v čele sjednocovacího procesu hospodářsky nejvyspělejší, jediný italský stát – Sardinské království – savojská dynastie
• vyhlásili válku Rakousku (Itálii podporovala Anglie a Rusko)
• roku 1859 krátká vítězná válka, porážka Rakouska – mír v Curychu, k Sardinskému království připojena Lombardie na úkor Rakouska a Milán
• současně propukla národní revoluce ve stř. Itálii – svrženi prorakouští místodržící, území bylo připojeno k Sardinii
• revoluce se také rozšířila i do jižní Itálie, na jaře roku 1860 zde vypuklo povstání rolníků na Sicílii proti bourbonskému králi Františku II.
• legendární pochod 1000 dobrovolníků v červených košilích, obsazeno Palermo, v září postup do Neapole – všeobecné povstání, vítězství nad vojskem neapolského krále – diktaturskou moc v jižní Itálii složil Garibaldi do rukou Emanuela druhého, území tedy připojeno k Sardínii
• do konce roku sjednocena většina Itálie
• v březnu 1861 vyhlášeno v Turíně Italské království v čele se Sardinským králem
• Napoleon vystoupil proti připojení Říma
• sjednocení shora dokončeno roku 1866 – připojeno Benátsko ¨
• roku 1870 byl obsazen papežský stát s Římem – po porážce Francie – Napoleon zbaven moci, papežovi vyhrazen pouze Vatikán
• v lednu 1871 sjednocení dokončeno, hlavní město Řím

Sjednocení Německa

• po porážce revoluce roku 1848 odvrat a rezignace od politického života až do konce 50. let
• oživení po volbách do zemského sněmu – vítězem se stali liberálové podporováni demokraty – jednání o budoucnosti německého národa a společnosti, vhodná situace – oslabení Rakouska (porážky v Itálii)
• Pruské 3 různé koncepce sjednocení –

1. revoluční a demokratické řešení (jednotná demokratická republika)
2. monarchistické maloněmecké řešení (sjednocení pod nadvládou Pruska – Bismarck)
3. velkoněmecké řešení (sjednocení pod nadvládou Habsburků)

• v 50. a 60. letech probíhá v Německu průmyslová revoluce – vzrůst průmyslu, zvláště těžkého (uhlí, hutě, zbrojařství), rozvoj dopravní infrastruktury, vznikají nová průmyslová centra
• využití technického pokroku k vyrovnání průmyslu Anglie + výbojná politika junkerů (velkostatkářská aristokracie) – ušetřeni povinnosti platit daně, ovládli státní správu a vojsko
• 1850 sice králem schválena ústava s parlamentem, ale stát byl ovládán Junkery a průmyslovými podnikateli
• roku 1853 došlo k obnovení německého spolku v čele s Rakouskem (Prusko ale hospodářsky silnější)
• roku 1859 vznikl celoněmecký Národní spolek bez účasti Rakouska, který se vyslovil pro sjednocení pod Pruskou nadvládou
• v Prusku vládl král Vilém I., od roku 1871 císař, hohenzollernská dynastie
• roku 1862 jmenován ministerským předsedou mluvčí junkerů a průmyslových podnikatelů Otto von Bismarck – železný kancléř, měl cíl sjednotit Německo krví a železem – tj. dynastickými válkami, násilím a vojenskou silou (maloněmecká koncepce bez Rakouska) a učinit Německo nejmocnějším státem v Evropě, byl to odpůrce parlamentního zřízení, proti demokratům a liberálům, nejdříve s Rakouskem spolupracoval
• 1864 společná válka proti Dánsku o Holštýnsko a Šlesvicko – vznikají spory o získaná území – záminka k Prusko-rakouské válce
• Bismarck si nejříve zajistil neutralitu Francie a Ruska, spojenectví Itálie a začal tvrdit, že Rakousko v dánské válce nehrálo žádnou roli, tudíž si Holštýnsko nezaslouží
• Rakousko nebylo schopné Prusku odporovat, porážky na Jizeře, u Náchoda, České Skalici a u Sadové, Rakousko zdecimováno
• 8. pražský mír
• Prusové vyhráli díky lepším zbraním
• vznikl severoněmecký spolek (nadvláda Pruska) – 21 německých států na sever od Mohanu, samostatnost jednotlivých států, ale celní jednota, jednotná měna a zahraniční politika
• Pruský král byl prezidentem spolku, nová ústava – všeobecné volební právo pro muže při volbách, ale vláda není odpovědná poslancům, ale panovníkovi
• Bismarck věděl, že jestli chce získat celé Německo, musí porazit Francii
• Německo – federace 25 států (22 + 3 svobodná města) s vlastními představiteli, každý stát měl své reprezentanty v senátu

Vznik Rakouska – Uherska

• 1866 – porážka Rakouska ve válce s Pruskem (ztráty Rakouska činili 54 000, Pruska pouze 9 000)
• Rakousko ztratilo vliv v Itálii a v Německu
• Maďaři byli během války pasivní, válčit se jim nechtělo a proto bojkotovali válku – vnitřní slabost monarchie – nutnost stabilizace, tj. vyřešit uherskou otázku (neústupnost Maďarů), požadavky Čechů (federalizace) zamítnuty, přestože na rozdíl od Maďarů bojovali – větší obava z Uherska
• návrh představitele maďarské opozice hraběte Andrassyho na dualistické uspořádání monarchie – DUALISMUS
• říše rozdělena na 2 celky podle říčky Litavy na Předlitavsko (České země, Rakousko, Dalmácie) a na Zalitavsko (Maďarsko, Slovensko, Sedmihradsko, Chorvatsko)
• Rakousko – 21. 12. 1867 – prosincová Ústava (uzákoněn dualismus), parlamentní stát (oslabení moci panovníka), říšská rada se stala parlamentem s panskou a poslaneckou sněmovnou (schvalování zákonů a daní), svoboda podnikání, slova, tisku a vyznání, zřízen říšský (zemský) soud – justice odloučena od státní správy – nezávislost soudců
• pravomoci císaře: nebyl odpovědný parlamentu, rozhodoval o zahraniční politice a armádě
• 1868 – vyhlášena všeobecná branná povinnost (voj. služba na 3 roky)
• pro Rakousko a Uhry – společný panovník, armád , měna, zahraniční politika.

Uhersko – částečná politická samostatnost – vlastní vláda (pro záležitosti Uhe ), císař Franz Josef II. korunován uherským králem, byla zostřena maďarizace – útisk nemaďarských národů, zhoršil to 1868 národností zákon – maďarština se stala úředním jazykem, slovenské školy zrušeny

Češi – byli nespokojeni, hodně jich padlo v bitvě u Sadové, začali jednat s Rakouskem o vyrovnání (trivialismus) – Vídeň byla dokonce nakloněna k ústupkům, 1871 vznikly tzv. fundamentální články – slib vlastní zemské vlády, že bude přijat národnostní zákon (na ochranu němců v Čechách), souhlas císaře s jeho korunovací na českého krále – neúspěch – protestní akce Němců v Čechách (pocit ohrožení, obava ze ztráty výsadního postavení) a protestní akce uherských politiků (obava z nár. hnutí na Slovensku), císař kapituloval, ke korunovaci nedošlo

Vznik vojenských paktů

Německo – nejagresivnější stát, 2. průmyslová velmoc po USA, mělo však málo kolonií, ale velké sebevědomí ,hospodářský vzestup, k tou ještě vojenská síla

Rak – Uhersko – velmoc poměrně zaostalá, ve stínu Německa, jeho expanze hlavně směřovala na Balkán

Rusko – snaha vytlačit Rakousko z Balkánu, hospodářsky a politický nejslabší velmoc, továrny ovládají ANG , FRA , SRN.

Francie – příprava na odvetu proti Německu, snaha získat zpět Alsasko a Lotrinsko (uhlí a ruda)

Británie – největší koloniální velmoc, ovšem ztráta průmyslového prvenství, úsilí zvětšit kolonie – zřizovány Dominia (kde byla převaha přistěhovalců)

1873 – tzv. spolek 3 císařů v Berlíně (k izolaci Anglie a Francie) – předpoklad politické spolupráce, ne však vojenské – značné zájmové rozpory, 1879 – Německo s Rakousko- Uherskem uzavírají pakt (tajná smlouva), jestliže bude jeden ze států vést válk , zůstane ten druhý vůči němu neutrální (namířeno proti Francii a Rusku) – DVOJSPOLEK

1882 se ke dvojspolku přidává Itálie ( válčili s Francií o kolonie v Sv Africe – Etiopie a Eritrea ) – vznik TROJSPOLKU. Členské státy se zavázaly, že nepřistoupí na jakoukoliv dohodu namířené proti některému z nich a že si poskytnou vzájemnou pomoc v případě napadení třetí mocností. Po vypuknutí války vyhlásila Itálie neutralitu, 1915 přešla dokonce na stranu Dohody – také snaha získat nové kolonie, aby mohli více prosperovat

1904 – tzv. srdečná dohoda – dohoda spojenectví Anglie s Francií proti Německu, Anglie začíná mít také strach z Německa (začalo mohutně zbrojit), také začalo Německo vyrábět lodě ve velkém, obava Anglie ze ztráty vedoucího postavení na moři, již Německo nepodporuje

1907 – Anglie podepisuje dohodu s Ruskem – urovnání sporů o kolonie v Asii , vznik TROJDOHODY