ANTICKÝ ŘÍM

Přírodní podmínky:
– Apeninský poloostrov – uprostřed Středozemí

– na severu Alpy, okolo moře

– bezpečí, ne izolace

– mírné podnebí, dostatek vláhy

– malé řeky (místní význam)

– Pádská nížina – nejúrodnější

– obilí, luštěniny, vinná réva, ovoce, zelenina

– dostatek Fe rudy, stavebního kamene, hrnčířské hlíny

– zálivy pro kotvení lodí

 

Periodizace:

1. královská (753 – 510 př.n.l.)
2. republiky (510 – 31 př.n.l.)
3. císařská – principát (31 př.n.l. – 284 n.l.)

– dominát (284 – 476 n.l.)

 

– 1200 př.n.l. – příchod indoevropského obyvatelstva – Italikové

                               – Latinové, Lýguvové, Sabiné, Samnité

– SZ – Etruskové (neindoevropané)

– J – Řekové

– 5. stol. př.n.l. – pronikání Keltů (Galů)

– villanovská kultura (10.-6. stol. př.n.l.)

– první kultura v Itálii

– zpracování železa, bronzu

– hrnčířský kruh

– zemědělství

– kontakty s halštatskou kulturou a egejským světem

 

Etruskové

 

– první vyspělá civilizace v Itálii

– podle mytologie potomci Trójanů

– nejasný původ

– vyspělá města > samostatné městské státy

– etruská liga (12 městských států)

– nevytvoření jednotného státu

– v čele králové, aristokracie

– svobodní zemědělci, řem., obch., úředníci, otroci

– základem zemědělství (vyspělé)

– terasovitá pole v kopcích

– odvodňování bažin, zavlažování suchých míst

– chov dobytka

– zpracování železa, výroba šperků, nádob, zrcadel

– obchod s Kelty, Hispánií, Egeidou, Středomořím

– architektura – vodovody, silnice, kanalizace (cloaca maxima), používání oblouku a klenby

– vynikající organizátoři

– 7.-6. stol. – největší rozkvět (dominantní postavení v záp. Středomoří)

– konkurence Řeků > bitva u Kymé (474) – porážka Řeků

– 4. stol. – boje s Kelty

– 3. stol. – ovládnutí celé Itálie Římany

– používání řecké abecedy

– řecké náboženství – rozvoj věštectví

– fasces – znak nejvyšších úředníků (sekera vpletená do 12 prutů – symbol trestu a moci)

 

Doba královská

 

– 753 – založení Říma – Aeneas (Trójan) – založení Alby Longy

– Romulus a Remus – spor o městské hradby (smrt Rema)

– proces synoikismu – podíl Etrusků, Latinů, Sabinů

– charakter městského státu

– tribue (3, kmeny) > kurie (10) > rody (10)

– organizace římského vojska

– hlasování v lidovém shromáždění

– v čele král – vojenská, soudní, správní, náboženská moc

– senát – králův poradní orgán

– lidové shromáždění

– rozdělení obyvatelstva:

– patricijové („potomci urozených otců“) – šlechta

– plnoprávní obyvatelé

– plebejové – potomci porobených kmenů

– řem., zem., obch.

– početnější, neplnoprávní, ale stále občané Říma

– proletarii – bez majetku

– otroci – malý počet, vlastněni bohatými rodinami

– klientela – hledání hosp. pomoci chudými občany (klienti) u patricijů (patroni) – patricij tím získává politickou moc

– základem obživy zemědělství, chovatelství

– SERVIUS TULLIUS (konec 6. stol.)

– nová ústava

– rozdělení obyvatel do 5 majetkových skupin

– práva a vojenské povinnosti

– 510 – vyhnání posledního etruského krále (TARQUINIUS SUPERBUS)

 

Raná republika

(509-264 př.n.l.)

– res publica – „věc veřejná“

– správa                 – volení úředníků (1 rok)

– v čele 2 konzulové (nejvyšší představitelé)

– vojenská, správní moc

– mimořádné situace – diktátor (půl roku) – neomezená moc, po skončení se zodpovídá ze svých činů

– magistráti – jednotliví úředníci

– senát – patricijové, bývalí úředníci (doživotně), poradní sbor, z jejich řad se volí konzulové

– občanské sněmy – volba konzulů

 

B o j   p l e b e j ů

– plebejové – vojenská povinnost, neplnoprávní

– plebejské secese – hromadný odchod plebejů z Říma

– nemožný chod státu

– hrozba oslabení města > ústupky

– I. secese – 494 – zavedení úředníků – tribunové lidu (10)

– hájení zájmu plebejů

– právo veta – mohli vetovat jakýkoli zákon, o kterém prohlásili, že plebejům škodí

– II. secese – 449 – zápis zákonů (zákony XII desek)

– zaručení rovnosti občanů před zákonem

– základ právního řádu Říma

– 445 – sňatkové právo s patriciji

– 367 – zákony Lucinia a Sextia

                               – omezení vlastnění půdy patricijů

– vytvoření úřadu praetora – staral se o soudnictví a majetkové spory, prakticky roven konzulům

– 326 – zrušení dlužního otroctví

– III. secese – 287 – definitivní zrovnoprávnění plebejů a patricijů

– shoda zájmů

– posílení pozice Říma

– Hortensiovy zákony

– výkon úřadů byl bezplatný, pocta > pouze bohatí patricijové a plebejové (nobilita)

– hosp. poměry     – základem zemědělství (půda – soukromý majetek)

– soběstačné statky > pomalý rozvoj řem. a obch.

– 3. stol. – zavedení mincí

 

O v l á d n u t í   I t á l i e

– nepřetržité války o vlastní obranu a získání okolí

– boje s Latiny – uzavření míru (Latinové > Římani)

– Veje (etruské město) – stejné podmínky pro rozvoj

– 396 – připojení

– 5.-4. stol. – příchod Keltů – pustošivé nájezdy do vnitrozemí

– 387 – ovládnutí a vyplenění Říma (za výkupné odchod), později poraženi vojevůdcem Camillem

– 4.-3. stol. – 3 samnitské války – porážka Samnitů

– boj proti řeckým městům:

– Tarent – poslední nezávislé město

– 282-272 – válka

– épeirský král Pyrrhos – pomoc Tarentu, sloni

– C u Herakleie, Ascula – vítězství Řeků („Pyrrhovo vítězství“)

– C u Beneventa (275) – vítězství Říma

– 272 – kapitulace Tarenta

– 265 – dokončení sjednocení Itálie (bez severu)

– správa porobených oblastí:

– heslo „Rozděl a panuj.“

– 1. udělení římského občanství (obezřetné)

– 2. poražení spojenci Římanů – odebrání třetiny území

– zamezení zahraniční politiky, obrany

– ponechání vnitřní samosprávy

– vojenská výpomoc (žádost senátu)

– municipia – status měst, obyvatelé – Římani (omezení)

– kolonie – obsazená území, centrum romanizace

 

Vrcholný rozkvět republiky

(264-133 př.n.l.)

P u n s k é   v á l k y (264-146 př.n.l.)

– nejúpornější a nejdelší válka v římských dějinách

– Kartágo – na území dnešního Tuniska

– 814 – založeno Féničany

– postupně námořní velmoc západního Středomoří

– rozvinutý obchod (slonovina, sklo, látky, otroci)

– vyspělé zemědělství (plantáže)

– oligarchická vláda (bohatí)

– dobré vybavení pro války (silné loďstvo, početná pěchota)

– ovládané ostrovy – Korsika, Sardinie, Sicílie

– objevné plavby (Británie)

– Kartaginci – Punové

– po přiblížení Římanů k Sicílii konec míru (záminka dobývání města Messina)

– I. punská válka (264-241 př.n.l.)

– HAMILKAR – vojevůdce Kartaginců

– převaha Říma na souši, Kartága na moři

– útoky na italské pobřeží

– budování římského loďstva (kopírování kartaginských lodí)

– havran – otočný můstek spouštěný na nepřátelskou loď

– bitva u Aegatských ostrovů (241) – vítězství Říma

– ovládnutí Sicílie, Sardinie, Korsiky Římem

– první mimoitalská území – provincie

– 2 illyrské války (229-228) – útok Říma na Dalmácii (pirátské přepady římských lodí)

– vítězství Říma, vyčištění Jadranu od pirátů

– připojení Dalmácie

– 2 války proti Galům (225-223) – obsazení předalpské Galie, romanizace

– domluva Říma s Kartágem o vlivu v Hispánii (hranice Ebro)

– II. punská válka (218-201 př.n.l.)

– hledání nového území Kartaginci > obsazení Hispánie (nerostné suroviny)

– vybudování žoldnéřské armády Kartágem

– HANNIBAL – schopný vojevůdce

– 219 – útok na římského spojence, město Saguntum

        – 218 – vyhlášení války

– pochod přes Pyreneje a Alpy do sev. Itálie (velké ztráty, doplňování Kelty)

– pochod na jih (předpoklad spojenectví s Řeky, Makedonci, otroky)

– bitva u Trasimenského jezera (217) – porážka Ríma

– bitva u Kann (216) – porážka Říma (50 000 mrtvých – největší porážka Říma v dějinách)

– vypuknutí paniky v Římě, odpadávání spojenců

– 211 – pochod k Římu (ne útok) > velká mobilizace Říma

– zhoršení Hannibalovy situace (špatné zásobování, odmítnutí některých kmenů přidat se k jeho armádě)

– Publius Cornelius Scipio st. – konzul

– 204 – útok na Kartágo, odvolání Hannibala z Itálie

– 202 – bitva u Zammy – porážka Kartága

– ztráta moci, území, 260t Ag Římu

– 3 makedonské války

– bitva u Pydny (168) – porážka Makedonie

– 148 – připojení Makedonie jako provincie

– 146 – vítězství nad Achájským spolkem

– vítězné boje proti Seleukovcům

– III. punská válka (149-146 př.n.l.)

– postupný vzestup Kartága

– rozpoutání války Římem

– 149 – útok na Kartágo

– stanovení tvrdých podmínek Římem > zoufalý odpor

– 146 – zničení Kartága (Publius Cornelius Scipio ml.), prokletí půdy (zasolení)

– 133 – ovládnutí Hispánie, Malé Asie

– provincie – majetek římského národa

– obyvatelstvo bez občanských práv, poddaní, daně

– římští místodržící – správci, neomezená moc (za udělení úřadu složili poplatek > obírali provincie, jak to šlo)

– velitelé vojska, soudy

– konec 2.stol. př.n.l. – Sicílie, Sardinie, Korsika, Předalpská Galie, Řecko,                                                         Makedonie, Malá Asie, Hispánie, Dalmácie, Kartágo

 

Krize republiky

(133-31 př.n.l.)

– přeměna Říma z malého městského státu na říši

– hospodářské, správní, kulturní, vojenské problémy

– příčiny – peníze, zboží, obilí, otroci do Říma

– hospodářské změny > otrokářský stát

– levná pracovní síla – zem. práce na latifundiích (obrovské statky)

– zánik malých statků (nemožná konkurence, vojenská služba)

– odchod zkrachovalých zemědělců do Říma > více chudiny

– bezzemci (bez půdy) – nemohli být vojáci > úpadek vojska

– větší rozdíly mezi chudými a bohatými, zbídačení střední vrstvy

– zisky z provincií pro senátory

– publikáni – výběrčí daní (vysoké daně – snažili se co nejvíc si vydělat)

– rozmařilý způsob života

– zneužívání moci, úpadek mravů

– konec římských ctností

– otroci – získáni ve válkách

– za věrné služby mohli být propuštěni na svobodu – propuštěnci

 

Pokusy o reformy

– Tiberius Gracchus (133 – tribun lidu)

– pozemkový zákon (max. 125 ha půdy) – nadměrná půda bezzemkům

– zavražděn odpůrci (+ 300 věrných)

– Gaius Gracchus (123 – tribun lidu)

– obilný zákon – prodej levného obilí chudým

– výstavba veřejných prací

– návrh na udělení občanství spojencům > ztráta podpory

– 121 – zavražděn odpůrci (+ 3000 věrných)

– protichůdné názory jednotlivých skupin

– násilí v římské politice

– neshoda ohledně řešení krize

 

Rozdělení nobility

– optimáti – majitelé latifundií, nejbohatší vrstvy

– konzervativní, bránící se reformám

– opora v senátu

– Sullovci (diktátor Sulla)

– populárové – umírněné reformy

– pro nastolení vnitřního klidu

– masové akce

– využívání lidových sněmů

– Mariovci (Marius)

– vyhrocené vztahy, opora v armádě

– GAIUS  MARIUS – vyznamenání v boji proti Jugurthovi (Numidie)

– vojenská reforma (106) – zvýšení bojeschopnosti, disciplíny

– příjem dobrovolníků (obdržení výzbroje, žold)

– po skončení služba (až 16 let) nárok na půdu

– stálá žoldnéřská armáda

 

– odražení germánských kmenů (102 – Teutoni, 101 – Kimbrové)

– válka proti italským spojencům (90-88)

– žádost o udělení římského občanství

– odmítnutí žádosti Římany > válka

– nakonec udělení občanství spojencům

– násilné prosazování názorů některými politiky (opora v armádě)

– oslabení republikánského systému

– válka proti Pontu (89-85)

– král Mithridates – napadení provincie Malé Asie (osvoboditel)

– Sulla byl senátem pověřen velením nad vojskem

– po odchodu Sully se v Římě rozpoutal boj mezi mariovci a optimáty

– vítězství Říma ve válce

– po návratu Sully – první občanská válka (83-82)

– vyvraždění Sullových odpůrců

– LUCIUS  SULLA (82-79) – doživotní diktátor

– proskripce – seznam politicky nepohodlných lidí (beztrestné zabití, zabavení veškerého majetku)

– 79 – dobrovolný odchod z politiky na statek

– východisko z krize

– Spartakovo povstání (73-71)

– začátek v gladiátorské škole Capua – útěk Spartaka

– opevnění na Vesuvu, připojení dalších otroků (60 000)

– myšlenka jejich vyvedení z Itálie

– pochod k Alpám, pak na jih

– pronásledování legiemi (Marcus Crassus)

– 71 – porážka otroků (6000 ukřižováno Řím-Capua)

– nejednotný plán, nevybavenost

 

Pád republiky

 

– Pompeius Magnus – boj proti Mithridatovi a pirátům na východě

– 74 – dobytí Sýrie (provincie), Judeje (připojení k Sýrii)

– jeden z nejvýznamnějších politiků

– Lucius Catilina – pokus o spiknutí k uchvácení moci (63)

– předem prozrazen (díky Marcovi Cicerovi)

> odchod z Říma

– projevování nepružnosti senátu – čím dál víc byrokratický

– 1. triumvirát (60) – rozdělení moci mezi 3 lidi

– Crassus – Sullův stoupenec, obohacení za proskripcí, nejbohatší Říman

– vých. část říše

– Pompeius – oblíbený u vojáků, mnoho půdy

– záp. část říše

– Caesar – největší podíl na vzniku triumvirátu

– ochránce zájmu lidu, přežití proskripce

– ctižádostivý, schopný řečník a politik

– Gaius Julius Caesar – konzul (59)

– území Galie (předalpské a zaalpské)

– 58-50 – dobytí Galie (provincie) – nové daně

– dvakrát vylodění v Británii

– 52 – potlačení povstání (Vercingetorix)

– hranice – Rýn

– pověst vynikajícího válečníka

– vychování věrných legií, zisk bohatství

– obavy z jeho moci v Římě

– 53 – rozpad triumvirátu (smrt Crassa v bitvě u Karrh proti Parthům)

– růst napětí mezi Pompeiem a Caesarem

– Pompeius – upevňování vztahů v senátu

– 52 – konzul (sám)

– usilování o zbavení velení Caesara

– druhá občanská válka (49-45)

– začátek – překročení řeky Rubicon („Kostky jsou vrženy.“) Caesarovou armádou > dobytí Říma

– porážky Pompeiových vojsk > útěk do Řecka

– bitva u Farsálu (48) – porážka Pompeia > útěk do Egypta > zde je Pompeius popraven

– 48 – vylodění Caesara u Alexandrie (spor o egyptský trůn)

– předání vlády Kleopatře

– spálení knihovny v Alexandrii

– na zpáteční cestě Caesara – vítězství nad pontským králem Farnakem („Veni, vidi, vici.“)

– CAESAR (45-44) – neomezený vládce Říma, doživotní diktátor (nikdy se nechtěl stát králem)

– opora ve vojsku

– snaha o prospěch většiny společnosti

– reformy – vytváření pracovních příležitostí

– provincie – udělování občanství, rozdělování obilí

– Juliánský kalendář (do 1582)

– zamýšlení změření říše

– odpouštění politickým protivníkům (ti omilostnění ho nakonec zavraždili)

– porušování republikánské ústavy > nespokojenost mnoha patricijů

– 15. 3. 44 – zavražděn 27 senátory  (M. Brutus, M. Cassius, D. Brutus, G. Trebonius,…)

 

Principát

 

– 2. triumvirát (43)

– Gaius Octavianus – adoptovaný syn Caesara

– Marcus Antonius – významný politik, konzul, vojevůdce

– Marcus Lepidus – do počtu

– boj proti republikánům (Brutus, Cassius) – bitva u Filipp – vítězství, proskripce (zemřel při nich Cicero)

– zbavení Lepida politické moci (jmenován nejvyšším knězem – apolitický úřad)

– 3. občanská válka (32-31) – mezi Antoniem a Octavianem

– bitva u Actia (31) – námořní, vítězství Octaviana

– Antonius, Kleopatra – sebevražda

– připojení Egypta jako provincie

– OCTAVIANUS AUGUSTUS (31 př.n.l. – 14 n.l.)

– 31 př.n.l. – jediný vládce Říma

– principát – vláda jednotlivce, zastávajícího nejvyšší úřady

– konzul, tribun lidu, nejvyšší kněz, imperátor (velení vojska)

– rozkvět říše (rozvoj řemesel, obchodu, zemědělství)

– vytváření úřednického aparátu

– rozdělení provincií – císařské – u hranic, s vojskem, správa císařem

– senátní – klidné, správa senátem

– propagace starořímských tradic

– vytvoření stálého vojska (25 legií), pretoriánské gardy

– ovládnutí Ilýrie (provincie)

– 9 n.l. – bitva v Teutoburském lese – porážka od Germánů (citát: „Varro,Varro, vrať mi mé legie!“)

 

 

Claudiovsko-juliovská dynastie

– TIBERIUS (14-37)

– adoptivní syn Octaviana

– zkušený vojevůdce, diplomat

– nakonec zešílel a byl zavražděn Caligulou (nejspíš)

– CALIGULA (37-41)

– despotická vláda, krutý, paranoidní

– zavražděn svými pretoriány

– CLAUDIUS (41-54)

– zájem o historii, etruštinu > spisovatel

– rozšíření území (Mauretánie, Británie, Judea)

– romanizace provincií (občanství mnoha mimoitalským městům)

– byrokratizace

– NERO (54-68)

– zpočátku vláda s rádci (Seneca), postupně absolutistické sklony

– konfiskace majetku mnoha patricijů > bohatství

– 64 – požár Říma > obvinění a pronásledování křesťanů

– sebevražda > boje o trůn mezi jeho přáteli

– růst moci pretoriánů (císař je uplácí, jsou zdrojem jeho moci)

 

Flaviovci

– VESPASIÁN (69-79) – z nízké úrovně, díky vojsku císařem

– úsporná politika, zdokonalení daňového systému

– začátek stavby Kolosea

– války na východě (70 – dobytí Jeruzaléma)

– TITUS (79-81)

– dobytí Jeruzaléma

– výbuch Vesuvu (79) > konec života ve 3 městech (Pompeje, Herculaneum, Stabie)

– DOMICIÁN (81-96) – časem tyran

– rozšíření území v Británii

– neúspěšný pokus o ovládnutí Dácie

– 2 roky boje o trůn

 

Adoptivní císaři

– politická a vojenská stabilita, hospodářský rozkvět

– zavedení adopce – nástupnictví bez ohledu na příbuzenský vztah

– TRAIÁNUS (98-117)

– poslední dobyvatel (nejvěší územní rozmach Říma)

– původem z Hispánie

– ovládnutí Dácie, Arábie, Arménie, Asýrie, Mezopotámie

– HADRIÁNUS (117-138)

– posílení císařské moci

– limes romanus – val s pevnostmi podél hranic

– budování systému silnic

– potlačení židovského povstání (132-135) – v čele Bar Kochba

                  > vyhnání Židů z Palestiny (diaspora)

– ANTONINUS PIUS (138-161)

– MARCUS AURELIUS (161-180)

– „filozof na trůně“

– války proti Germánům, rozšíření Římské říše

– Hovory k sobě

– COMMODUS (180-192)

– syn Marca Aurelia, šílený, násilně odstraněn

 

Severovci a vojenští císaři

– SEPTIMIUS SEVERUS (193-211)

– omezení moci senátu

– dohled nad financemi

– vytvoření gardy z vojáků z Podunají (nedůvěra ve vlastní armádu)

– CARACALLA (211-217)

– 212 – udělení občanství všem svobodným lidem v říši

– útoky Germánů, Parthů (smrt)

– od 30. let  – úpadek ústřední moci císaře (boje o moc)

– růst moci armády (provolání císaře), několik císařů najednou

– DECIUS (249-251)

– kruté pronásledování křesťanů

– VALERIANUS (253-260)

– 257 – zákaz křesťanských bohoslužeb, trestání kněží smrtí

– od 60. let – rostoucí vliv církve

– AURELIANUS (270-275)

– obnovení jednoty říše

 

Krize impéria (3. stol.)

– tlak Germánů > obranné války (žádné nové území, kořist)

– hospodářský úpadek (nejsou peníze na armádu)

– nedostatek otroků – neefektivní hospodářství

– uzavřené velkostatky (domény) – nezávislé na okolí, vlastní řem. výroba

– úpadek řemesel, obchodu > naturální směna

– inflace, korupce, byrokratizace

– zbídačování střední vrstvy, velké rozdíly mezi bohatými a chudými

– slabé spojení s provinciemi

– úpadek armády (barbarizace)

– časté střídání císařů

Dominát

 

– kolonát – pronajmutí části latifundie bezzemkům, bývalým otrokům za odevzdání části úrody

– DIOKLECIÁN (284-305)

– změna vládního systému na dominát (neomezená moc, císař – pán a bůh)

– omezení vlivu senátu

– tetrarchie – 2 augustové, 2 caesarové (jejich nástupci)

– sídlo v Nikomedii (Malá Asie) >> úpadek významu Říma

– adorace – božské pocty

– reformy   – správní – rozdělení správy říše na vých. a záp. (Nikomedie, Milán)

– 12 diecézí, více provincií

– daňová (daň z půdy, hlavy)

– vojenská – rozdělení vojska (hraniční, pohyblivé)

– pronásledování křesťanů

– po ukončení vládnutí – pobyt v Dalmácii (Split)

– KONSTANTIN (306-337)

– oddělení civilní a vojenské správy

– Edikt milánský (313) – povolení různých náboženství

– 325 – spor mezi církevními hodnostáři (Nikaia)

– Areios – Ježíš míň než Bůh (ariánství)

– Athanasios – Ježíš na stejné úrovní jako Bůh (nicejské vyznání)

– 330 -založení města Konstantinopol

– JULIÁN (361-363)

– snaha o nahrazení křesťanství pohanstvím

– bitva u Adrianopole (378) – vítězství Vizigótů nad Římany

– THEODOSIUS (379-395)

– 395 – definitivní oddělení východní a západní části říše pro své syny

– Honorius – západ

– Arkadius – východ

 

 

Západořímská říše

– úpadek měst (ztráta hospodářského a politického významu)

– posilování postavení domén

– obyvatelstvo – ztráta vztahu ke státu

– zvyšování daní na armádu (hlavně pro chudé)

– nájezdy barbarů, přesuny římských vojsk

– úpadek řemesel, obchodu

– přesídlování na venkov > venkovský charakter říše

– úpadek vzdělanosti, civilizace

– zakládání barbarských států

– úpadek moci císaře – skutečným vládcem velitel armády (Stilicho)

– 406 – vpád Germánů do Galie

– 410 – vydrancování Říma Vizigóty (Alarich)

– nájezdy Hunů (Attila)

– bitva na Katalaunských polích (451) – vítězství západních Římanů (Aetius) nad Huny (ale v podstatě to byla plichta)

– 453 – smrt Attily > rozpad říše Hunů

– 455 – vyplenění Říma Vandaly

– ROMULUS AUGUSTULUS (475-476) – poslední západořímský císař

– 476 – sesazen Odoakerem

 

Východořímská říše

– méně postižená krizí

– lepší hospodářství

– funkční města

– ekonomická výměna mezi městy a venkovem

– centralizovaná

– obchod s Asií

– překonání útoků Gótů a Hunů

– bez úpadku řemesel