Konec 1. světové války na Karlovarsku

Karlovarsko bylo po staletí obydleno převážně Němci, i když území patřilo k zemím Českého království  (psaná historie města KV začíná 14.8.1370, kdy Karel IV. udělil sídelnímu místu KV svobody a práva jaká v té době užívalo královské město Loket.)

Do roku 1860 bylo město ryze německé,  ale v tomto roce se začala vytvářet v KV i malá komunita Čechů – těch, kteří zde získali práci a trvale se tu usadili.

V roce 1881 byl založen spolek Slovanská beseda ( k ní se pojí jména dr.Emanuel Engel, Vincent Janatka).

Těsně před první světovou válkou bylo město na vrcholu svého rozvoje a lázně dosahovaly velkého úspěchu.  (V roce 1911 léčeno asi 70935 osob.) 1. světová válka zastavila vzestup ve vývoji města, přerušila příliv lázeňských hostů  i v privilegovaném městě se zhoršilo zásobování, pro obyvatelé byly zavedeny příděly potravin, mýdla a kuřiva. Vznikaly nepokoje.

V červenci 1918 byla u Vřídla „ Hladová demonstrace žen“. (Na bojištích v Evropě padlo 515 karlovarských mužů.)

K zániku Rakouska-Uherska po 1. světové válce přispěla i  důrazně prosazovaná práva menších slovanských národů na sebeurčení. Jako jeden z několika nových států vzniklo i Československo.

Ještě před vyhlášením Československé republiky se snažili Němci na Karlovarsku – tak jako všichni  Němci v pohraničních oblastech – vytvořit autonomní provincii Deutschböhmen ,s hlavním městem Libercem, která by se orientovala buď na Rakousko nebo na Německo. I oni tak prosazovali svoje právo na sebeurčení.

Představitelé nového státu – Československé republiky – však trvali na zachování hranic podle stavu z roku 1914.

Pokusy Němců v Karových Varech byly zmařeny zásahem československé armády, která do města přišla 12.12.1918.

Političtí představitelé stále slibovali obyvatelům, že osamostatnění určitě dosáhnou. Obyvatelstvu se v té době  sotva dařilo uhájit holé životy, tak celou politickou situaci přijímalo klidně, nevzrušeně.

Až v březnu roku 1919 došlo k nepokojům, stávce a demonstraci, když naděje na osamostatnění Němců se ukázaly být nereálnými. Mezi obyvateli a českou armádou vznikla ve městě Karlových Varech vážná roztržka, která měla za následek několik mrtvých a vážně zraněných.

Starosta města H. Jákob žádal úřady o odvolání vojska z města, protože se předpokládalo, že tento incident pomůže Němcům v jejich snahách odtržení se od českého státu.

Mírová konference světových mocností, která tyto záležitosti řešila, potvrdila požadavek české vlády, tj. nárok ČSR na hranice státu stejné, jaké platily pro české země v roce 1914.

Od těchto událostí trvaly národnostní neshody mezi Čechy a Němci na Karlovarsku dalších 20 let. Německé národnostní hnutí vyvrcholilo v roce 1935 založením Sudetoněmecké strany. V Karlových Varech ji vedli Konrád Henlein a Karl Hermann Frank.

Ve 30. letech ovlivnila život v celé Evropě těžká hospodářská krize.

Němci v Karlových Varech si znovu stěžovali na svá omezená práva a nesplněné požadavky, až v roce 1938 dosáhli připojení tzv. Sudetské župy k tzv. „Třetí říši“ Adolfa Hitlera. Po jeho osobní návštěvě Karlových Varů v říjnu 1938 obsadila pak celé území Sudet německá vojska, Karlovarsko bylo připojeno k Německu.

Použité materiály: a) Historický sborník Karlovarska – díl I.

(Příspěvek: Milan Augustin,   str. 135)

b)Webové stránky města Karlovy Vary

(Příspěvek: PhDr. Stanislav Burachovič)