Noc na Karlštejně – Jaroslav Vrchlický
Čas a místo: Karlštejn, červen roku 1363
Literární druh: epika
Literární žánr: drama – divadelní hra
Literární směr: česká literatura 2. polovina 19. století
Vypravěč: er-forma
O autorovi:
- básník, dramatik, novinář, literární kritik a přední osobnost lumírovců
- vlastním jménem Emil Frída
- vystudoval filozofickou fakultu
- inspiroval ho Viktor Hugo
- byl tajemníkem Českého učení technického
- důležité přátelství se Sofií Podlipskou (sestra Karolíny Světlé), později se oženil s její dcerou Ludmilou.
- byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu
- Zlomky epopeje, Za trochu lásky šel bych světa kraj
Děj:
Jednání první
Hrad Karlštejn očekává příjezd svého pána Karla IV. Chvíli před ním přijíždí Štěpán, aby s králem vyjednal nějaké politické záležitosti. Purkrabí ho ale nabádá k odjezdu, protože pán sem jezdí za odpočinkem a ne za prací. Štěpán se ale nedá odbýt a zůstává na hradě. Setkává se zde s Petrem, který nevěří, že na hradě není žádná žena a domnívá se, že se tam alespoň jedna ukrývá. Uzavřou tedy se Štěpánem dohodu, že tuto dívku najdou. Na hrad se také dostane královna Alžběta, která přichází pro radu k Arnoštovi, protože je nešťastná a smutná, jelikož dlouho neviděla svého muže a doufá, že král kvůli ní pravidlo změní. Arnošt ví, že se tak nestane a převlékne ji proto za páže, aby mohla být králi alespoň na blízku. A také se sem dostane Alena, převlečená za panoše, která se vsadila se svým otcem, že přečká noc na Karlštejně. Odměnou jí pak bude povolení ke svatbě s milovaným Peškem. Ten jí nejprve plán rozmlouvá, bojí se císařova hněvu, ale nakonec souhlasí a navíc si spolu domluví v noci schůzku pod lípou, aby tam však Pešek mohl, musí předstírat nemoc.
Jednání druhé
Král je po cestě unaven a jde si odpočinout. Místo Peška je mu k dispozici převlečená Alžběta, která je celá roztřesená, že ji král pozná. Ten je ale zabrán do rozhovoru s Arnoštem a více si jí nevšímá. Baví se spolu o výzdobě hradu. Arnošt chce pomoci královně a ptá se, zda nemůže přijet na sezení kvůli jejímu nedokončenému portrétu. Král ale odmítá, má to být překvapení. Nakonec se ještě pokusí přimluvit za Štěpánovo vyslechnutí. I když je král ospalý, souhlasí. Než Štěpán přijde, vzpomíná král nahlas na svou královnu. Ta váhá, jestli se mu nemá vrhnout k nohám, ale nakonec zůstává v pozadí. Štěpán u krále neuspěje, tak se rozhodne více věnovat „honbě na děvčata“. Zvlášť páže u krále je mu podezřelý. Sdělí to Petrovi a ten, když je král na modlitbách, odchází za pážetem a vymáhá na něm polibek. Převlečená královna ho nemůže odbýt, tak tasí a rozpůlí mu meč. Do toho vstupuje král a celou situaci nakonec zachrání Arnošt rychlou výmluvou a odvádí Petra na noční prohlídku kaplí. Král však pochybuje a uvědomí si, že mu páže připomíná královnu. Pozve ho k sobě a pozná ji. Přistoupí tedy na její hru. Popíjejí spolu a král mu ukáže dárek pro královnu. Nakonec se královna prořekne, ale král se vůbec nehněvá, je rád, že ji má u sebe. Ale na hradě zůstat nemůže, zavolá tedy Arnošta, aby jim připravil koně a oni mohli ještě v noci odjet na hrad Karlík. Ale Petr se Štěpánem obcházejí nádvoří, tudíž nemohou odjet.
Jednání třetí
Pešek přichází za Purkrabím, aby ho požádal o svědectví, že Alena přečkala noc na hradě. Purkrabí je nejdřív jejich nápadem zděšen, ale nakonec souhlasí. Když Pešek odejde, přichází za Purkrabím Štěpán, který se rozhodl ho potrápit tím, že mu oznámí, že spatřil u krále ženu převlečenou za páže. Purkrabí se obává, že je to Alena, odbude Štěpána, že to nějak vyřeší. Ale sám se obává, jak to dopadne. Chvíli na to má Alena domluvenou schůzku s Peškem. Padnou si do náručí, to ale netuší, že je pozorují Štěpán s Petrem. Ti si myslí, že Alena je to samé páže jako u císaře. Alena s Peškem ale zjistí, že je někdo sleduje a uprchnou. Purkrabí ztropí zmatek, král si myslí, že hledaná žena je královna a rozhodne se zapírat. Rozhodne se také, že nejlepší bude předstírat, že královna přijede znovu, jako že se ztratila na lovu. Purkrabí se ale přizná a prozradí Alenu s Peškem. To králi přijde vhod. Hledaná žena není císařovna a nechá je předvolat. Alena s Peškem se ale dostanou do potyčky a všermují přímo před krále. Král vše vyřeší, Peška propustí a udělí mu rytířský řád, aby se mohl vzít s Alenou. Vtom se ozvou fanfáry a přijíždí královna. A král, jelikož jeho žena na hradě zůstat nemůže, s ní odjíždí na hrad Karlík.
Postavy:
- Karel IV– císař římský a král český, moudrý, hodný, laskavý, chytrý
- Alžběta– manželka Karla IV., oddaná, milující
- Štěpán– vévoda bavorský, přijel z politických důvodů
- Arnošt z Pardubic– arcibiskup pražský, pomáhá císaři
- Ješek z Wantenberga– purkrabí na Karlštejně
- Alena– neteř pana purkrabího, miluje Peška, pro lásku je ochotna udělat všechno
- Pešek Hlavně– páže na Karlštejně, je zamilovaný do Aleny
- Král Petr – na Karlštejně je na návštěvě, zajímají ho hlavně ženy a láska
Kompozice:
- jazyk spisovný, ale není zde používaná dnešní čeština
- hra se skládá ze tří jednání
- na začátku každého jednání je popsáno, kde se právě nacházíme
- jsou zde také poznámky u textu pro herce (např. ztichne)
- převážně dialogy
- chronologicky uspořádané
- znaky romantismu (děj se odehrává v noci, historický námět, romantické kulisy – hrad, hlavní motiv- láska, idealizace postav)
- živé dialogy postav, vtipné zápletky
Ukázka z díla:
- VÝSTUP
Karel IV. sám, Alžběta v pozadí .
(Karel přejde vlevo, Alžběta v pravé pozadí)
KAREL IV. Jen co odbudu ještě tyto poslední záleţitosti, pak chci
býti více tvým, moje Eliško! Jsou to věru divné líbánky – v
dubnu svatba – a druhý měsíc poté jsme si jako cizí – tak to
dále zůstati nemůţe, ba nesmí! Ona musí zvědět, jak je mi
drahá, a to brzy, hodně brzy! Kéţ by to moţno bylo zítra, ba
co dím zítra, ještě dnes! Ó, Eliško!
ALŽBĚTA (v pozadí v těžkém boji, postoupí vpřed a chce se již císaři
vrhnouti k nohám, ten zvedne hlavu; v témže okamžiku vejde do
ložnice vévoda Štěpán)
KAREL IV. (se prudce vzchopí a myslí, že panoš ohlašuje příchod vévody)
Ach ano, hochu, připomínáš mi návštěvu pana vévody –
zapomněl jsem…
ALŽBĚTA (zmatena ustoupí za portiéru)
- VÝSTUP
Karel IV. a vévoda Štěpán.
KAREL IV. Buď mi vítán, pane vévodo!
ŠTĚPÁN (se uklání) Dík nejhlubší, ţe’s mi povolil slyšení. Cítím, ţe
nejsem právě ve chvíli této nejvítanějším hostem na
Karlštejně.
KAREL IV. Dík za upřímnost. Jsem rovněţ přímý, vévodo, a řeknu
hned, ţe’s uhodnul. – Však prosím, k věci! Sedněme!
(Oba usednou)