bratří Mrštíkové – Maryša – rozbor díla

Kritický realismus v české literatuře (80. léta 19. století) – Venkovské drama

Mrštík Alois (1861 – 1925) a Mrštík Vilém (1863 – 1912)

Maryša (drama – próza – tragédie)

 

1. ANALÝZA UMĚLECKÉHO TEXTU
2. ČÁST

TÉMA A MOTIVY

Téma – téma kávy, téma manželství, téma zamilovanosti

Motivy – motiv kávy, motiv vztahu, motiv nešťastné lásky

Hlavní myšlenka – nešťastné manželství

 

ČASOPROSTOR

Konec 19. století, malá jihomoravská vesnička

 

KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA

Chronologicky, v reálném čase a na reálném místě. Kompozice je rozdělena do 5 jednání se stavbou klasického dramatu:

1. Expozice (základní situace)
2. Kolize (zápletka)
3. Krize (vyvrcholení)
4. Peripetie (obrat ve vývoji děje)
5. Katastrofa (závěr)

 

LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR

Drama – dialog i monolog, divadelní hra

Próza – řeč nevázaná, je psána ve větách členěných na odstavce, podává informaci přímo

Tragédie – divadelní hra se smutným dějem a tragickým koncem, která se vyvinula ve starém Řecku z obřadů na počest Boha Dionýsa

 

 

2. ČÁST

VYPRAVĚČ/ LYRICKÝ SUBJEKT

Er-forma, vypravěč není, vypravěče nahrazují scénické poznámky

 

POSTAVY

Lízal – sedlák, asi 60ti letý, menší postavy, tváře oholené a vlasů prošedivělých. Má bolavou nohu, v chůzi belhá a podpírá se o hůlku. Oděn je po selsku krojem, tmavé ošoupané kalhoty, vysoké boty. Celkově činí dojem zchytralého a lakomého sedláka.

Vávra – mlynář, statný čtyřicátník, v chování jeví sebevědomí. Nehledí na štěstí své ženy, ale na její věno.

Maryša – později Vávrova žena, Lízalova dcera, dvacetiletá mladice střední postavy. Je i přes bohatství svého otce velmi skromná a nepotřebuje se vyvyšovat nebo přetvařovat. Snaží se chovat jako ostatní venkovská děvčata. Dokonce se podle nich i obléká. Nejraději nosí krátkou jednoduchou sukni, vyšívanou kordulku, vlasy spletené v cop, otočené věncem a na nohách vysoké šněrovací botky a červené punčochy. Miluje Francka.

Francek – štíhlý, statný rekrut. V chování je prudký, smělý, hrdý. Miluje Maryšu a Maryša ho.

Horačka – Franckova matka, šedesátiletá stařena, podpírá se o hůlku, bázlivá, ale rozumná žena.

Lízalka – Lízalova žena, Maryšina matka, umíněná a tvrdá.

Hrdliča – obecní sluha, čtyřicátník

Rekruti, Muzikanti, Selka, Lid, Děti

 

VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY A TYPY PROMLUV

Pásmo postav – pouze přímá řeč

Řeč autora – polopřímá řeč

 

 

3. ČÁST

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY A JEJICH FUNKCE VE VÝŇATKU

Hanácké, slovácké a brněnské nářečí dialektu. Je také vidět, že autoři mysleli jazykovými prostředky i na reálná podklad. Když srovnáme mluvu starého Lízala a Maryši, vidíme, že Maryša používá nářečních výrazů méně, tím tedy autoři ukazují vytlačování dialektu školní spisovnou mluvou u mladších postav. Spisovná čeština – scénické poznámky. Historismy, archaismy, přechodníky, rčení. Zvolací věty, jednočlenné věty, krátké odpovědi.

 

TROPY A FIGURY A JEJICH FUNKCE VE VÝŇATKU

Přirovnání (jako potkána tě zadávím)

Zdrobněliny (Maryško)

Rčení (Na hromech líháme, na hromech vstáváme)

Metonymie (Oh, šak já ti tvého Františka osladím, Jdi ďáble ošklivé)

 

 

1. LITERÁRNĚHISTORICKÝ KONTEXT

KONTEXT AUTOROVY TVORBY

Mrštík Alois (1861 – 1925)

Narodil se r. 1861 v Jimramově na Českomoravské vrchovině, pochází ze 4 sourozenců (bratr František, bratr Norbert, bratr Vilém). Byl český prozaik, spisovatel a dramatik. Autor venkovské prózy a představitel venkovského dramatu 19. století. Vystudoval německou reálku a učitelský ústav v Brně. Zemřel na tyfus r. 1925. Svou literární činnost začal dílem Dobré duše (1893), přispíval také do několika literárních časopisů – Vesna, Moravská orlice, Národní noviny, Zlatá Praha, Lumír, Světozor, Národní listy či Máj.

 

 

 

Mrštík Vilém (1863 – 1912)

Narodil se r. 1863 v Jimramově na Českomoravské vrchovině, pochází ze 4 sourozenců (bratr František, bratr Norbert, bratr Alois). Byl dramatik, spisovatel, literární kritik a překladatel. Představitel českého dramatu 19. století Studoval gymnázium. Byl průbojnější než Alois a jeho díla byla na vyšší úrovni. Zemřel r. 1912

 

Pocházeli ze 4 sourozenců. Bratr František – lékárník, bratr Norbert – pracoval jako překladatel z ruštiny a polštiny a fejetonista. Jejich otec byl obuvník a matka švadlena. V r. 1869 se rodina přestěhovala do Ostrovačic u Brna. V r. 1874 se rodina opět stěhovala, tentokráte do Brna.

Některá svá díla, zaměřená především na realistický, až naturalistický popis života na moravském venkově, napsali společně. Oba bratři redigovali časopis Moravská revue v letech 1907 – 1910. V roce 1893 tu oba bratři založili knihovnu a v následujících letech sem zajížděli četní moravští i čeští umělci (Sokol, Hladík, Janáček, Kalvoda, Kvapil, aj.).

Díla:    bratří Mrštíků – románový cyklus Rok na vsi, povídková sbírka Bavlnkova žena, drama Maryša

próza Viléma Mrštíka – román Pohádky Máje – oslava přírody a láska – milostný příběh; román                                               Santa Lucia – o studentu umírajícím v Praze bídou

Jejich díla patří k vrcholným dílům českého naturalismu (krajní metoda kritického realismu, která nerozlišuje podstatné věci a detaily. Jakoby ofotografována skutečnost. Odlišuje se od světového naturalismu lidským soucitem).

 

LITERÁRNÍ OBECNĚ KULTURNÍ KONTEXT

Realismus – ( z latinského realis = věcný, skutečný), můžeme chápat dvojím způsobem:

• Metoda zobrazování skutečnosti, jejíž podstatou je pravdivé a objektivní zobrazení reality
• Umělecký směr, který se zformoval v evropských literaturách ve 2. polovině 19. století

Prostupuje celými dějinami. V literatuře ji najdeme mj. například u Homéra, v období renesance ve snaze vytvářet určité lidské typy (např. Cervantensův Don Quijote či Shakespearovi hrdinové) a také v klasicismu (např. Moliérův Lakomec). Za zakladatele české realistické literatury 19. století je považován Karel Havlíček Borovský společně s Boženou Němcovou.

Označuje různé směry, názory a postoje, které různým způsobem zdůrazňují věcnost, respekt člověka vůči skutečnosti, úsilí a správné poznání věcí samých.

S prvky idealizace:

1. Zachycení skutečnosti
2. Hlavní hrdina je typický člověk
3. Charakter člověka se během děje vyvíjí a mění
4. Autor do děje nezasahuje
5. Kritika společenských nedostatků
6. Hlavní žánr je ROMÁN

 

Název	z latinského realis  = věcný, skutečný, jako ve skutečnosti
Časové zařazení	2. polovina 19.st.
Zobrazení skutečnosti	skutečnost zobrazuje pravdivě, přesně a všestranně
Autor	přistupuje k dílu nestranně =objektivně, stojí jakoby nad dílem, píše v tzv er-formě (3.osobě č.j.)
Hrdina	je tzv. literární typ = osoba, na které autor soustředil vlastnosti typické pro určitou společenskou vrstvu je dynamický= vyvíjí se
Žánry	převažuje próza – román, povídka a románový cyklus (trilogie – 3dílný román, tetralogie4dílný, pentalogie-pětidílný)

 

Venkovské drama

Kritický realismus ovlivnil velmi silně i české drama. Realistické drama pronikalo na naši největší divadelní scénu – Národní divadlo – jen postupně. Vytlačovalo odtud jak historická dramata, tak i lehké konverzační veselohry, které do té doby v repertoáru Národního divadla převládaly. Rozvoj českého realistického dramatu se nejvíce zasloužili Ladislav Stroupežnický, Gabriela Preissová a bratři Alois a Vilém Mrštíkovi. Ladislav Stroupežnický – Naši furianti (furiantství = tvrdohlavost, pýcha a snaha, trumfnout toho druhého) – slovo je spojeno s jižními Čechami Gabriela Preissová – drama – tragédie Gazdina roba, drama – tragédie Její pastorkyňa.

 

DĚJ

I.

S moravskou dědinou se loučí rekruti, mezi kterými se nachází i chudý mládenec Francek. Je velmi zamilovaný do dcery bohatého radního Lízala Maryši, avšak její rodina stojí proti jejich lásce. A k tomu všemu její otec už ji našel jiného manžela. Bohatého ovdovělého mlynáře Vávru se třemi dětmi, který po Lízalovi chce, aby mu ještě k Maryši dal i sumu peněz jako věno pro Maryšu. Po dlouhém dohadování o jakou sumu se bude jednat, se nakonec Lízal s Vávrou, domluví a svatba je ujednána. Avšak Maryša ještě o ničem neví. Lízal Franckovi dokonce zakáže, aby se před vojnou s Maryšou ještě naposled rozloučil. Ten se však nedá a i přes překážky se s Maryšou přece jen rozloučí.
II.

Když se Maryša dozví, koho si má vzít, je rozhodně proti a žádného vdovce, který prý údajně svou ženu bil, nechce. Vždyť i ona je velmi zamilovaná do Francka. O tom však její rodiče nechtějí slyšet ani slovo. Nejdříve na Maryšu naléhají po dobrém a pak i po zlém, za úsilné pomoci tetky Strouhalky. Stále Maryšu přemlouvají, jak se bude mít u mlynáře dobře, ale Maryša stále jen prosí, ať na ni nenaléhají. Nakonec je i samotnému Lízalovi Maryši už trochu líto, když se tolik brání, ale její matka je neoblomná a ani Vávra se nedá obměkčit. Maryša tedy nakonec ustoupí s hrdým vzdorem, ale Vávrovi řekne, že o domácnost a děti se mu starat bude, ale milující manželkou mu za žádnou cenu nebude.
III.

O dva roky později se Francek vrací z vojny a zjišťuje, že si Maryša Vávru přece jen vzala. Později se s Maryšou setká osobně v hospodě a jde ji doprovodit domů. Při návratu zpět do hospody se setká i s jejím manželem, kterému řekne, že mu bude chodit za Maryšou. Mezitím podá Vávra na Lízala žalobu, protože mu Lízal, nechce zaplatit smluvené věno za Maryšu. Lízal, totiž zjistil, jak velkou chybu udělal a také se dozvěděl, že stejně jako svou první ženu, tak i Maryšu Vávra bije.

IV.

Lízal dostává o Maryšu strach a jde ji do mlýna prosit, aby se vrátila k nim domů. Maryša ale ještě nezapomněla, že to byl právě on, kdo ji do této situace dostal a na truc mu odpovídá, že se s ním nevrátí. Lízal, se tedy vrací domů sám. Francek své slovo splnil a za Maryšou přece jen přišel. Chce ji přemluvit, aby s ním odešla do Brna, kde našel práci nejen sobě, ale i jí. Maryša však odmítá. Francek se nedá oblomit a sjednává si schůzku s Maryšou u splavu. Ta mu ale tvrdí, že nepřijde. Na nějaké dohadování jim však už nezbývá čas, protože z okna uvidí, že se Vávra vrací z hospody. Francek tedy uteče.
Když se Vávra vrátí domů, vyslýchá Maryšu, jakou pánskou návštěvu tam měla. Ta první zapírá, že tam nikdo nebyl, ale když Vávra pohrozí puškou, přizná se, že za ní byl Francek. Vávra se zuřivostí vezme pušku a chce Francka zastřelit. To se mu však nepovede.

V.

Maryša se o Francka bojí, a tak se rozhodne na druhý den, že Vávru otráví. Nasype mu do kávy jed, a když Vávra umře a mlátci nesou jeho tělo do světnice, Maryša se přizná, že ho otrávila ona.