První světová válka ve světové literatuře (Hemingway Ernest – Stařec a moře)

Ernest Hemingway

• Nobelova cena 1954
• Reportér, novinář, povídkář
• narozen v USA 1899
• V květnu 1918 do Červeného Kříže, poslán na Italskou frontu jako ošetřovatel. při jedné návštěvě zákopů je vážně zraněn šrapnelem. Po rekonvalescenci v Miláně USA. Zážitky z 1. sv. ovlivnily  jeho život a promítají se do několika jeho knih. V závěrečných letech života se  zdravotní stav začíná zhoršovat jak po stránce fyzické tak psychické. Trpí depresemi, halucinacemi a bludy. 1960 musel být hospitalizován na psychiatrické klinice. Po propuštění se snaží vrátit ke psaní, ale bezvýsledně. Nakonec spáchá po několika předešlých neúspěšných pokusech sebevraždu 1961. (možná, záliba ve zbraních, nabité)
• Poslední roky života na Kubě. (dům s mnoha kočkami)
• Cestovatel, lovec, býčí zápasy, ztracená generace
• autobiografický román ze svých válečných zkušeností Sbohem, armádo!, soubor povídek Za našich časů, z jeho záliby v lovení africké zvěře Zelené pahorky africké.
• vrcholným dílem román Komu zvoní hrana

Bilbiografické údaje

• 60 stran, z anglického origináluThe Old Man and the Sea přeložil František Vrba, nakladatelství Odeon, Praha, 1985.
• vznik 1952
• Děj může být situován tak do poloviny 20. století ve vesnici poblíž Havany a na moři.

Kompoziční plán

• námět: K tomuto dílu inspiroval autora pobyt na Kubě
• novela
• použita metoda ledovce
• motivy: Víra, rybářství, přátelství, odvaha, vůle
• v Er formě, chronologicky

Téma

• Hemingway se zde snažil zachytit morální lidské kvality, pevný charakter. Poukazuje zde na člověka, který je pro dobrou věc ochoten obětovat i svůj život.
• problém lidského přesvědčení a nezdolnost lidské odhodlanosti.
• Hlavní myšlenkou tohoto díla je ukázat na neustálý boj člověka s přírodou. Smyslem je poukázání na lidskou statečnost a velkou duševní sílu
• Člověk by vždy měl dělat vše, co je v jeho silách, aby dokázal to, co chce. I když se mu to nepovede, stejně bude spokojený s tím, že pro to udělal vše („Člověka je možno zničit, ale ne porazit.“)
• Nezáleží na tom materiálním, ale na duchovních hodnotách.

Postavy

stařec Santiago – odvážný kubánský rybář s pevnou vůlí; smysl života vidí v rybaření; velmi vytrvalý, ovládá schopnost přetrpět každodenní stereotyp; sice starý, zato velmi silný člověk; se svým velkým úlovkem se jakýmsi způsobem ztotožňuje

miluje moře (oslovuje ho jako ženu), obdivuje tu rybu, je mu svým způsobem líto, že ji ulovil, nazývá ji „svým bratrem“

chlapec Manolin – starcův nejbližší přítel; jezdí s ním rybařit, pomáhá mu a stará se o něj; hodný, ochotný, citlivý, obětavý, starce má rád

Popis děje

• Dříve stařec na lov s chlapcem,  pak se přestalo dařit. 84 nechytil  rybu, chlapcovi rodiče začali  syna posílat s jiným člunem. Rád by jezdil, protože ho všemu naučil.  Pomáhal alespoň s nošením rybářské výbavy do člunu. Také se po práci scházeli a povídali Hlavně o baseballu.
• Stařec hubený a ruce zjizvené od vytahování ryb. Na hlavě řada hnědých skvrn.  Oči zbarveny stejně jako moře, na kterém strávil celý  život. Navzdory tomu, že více než měsíc nic nechytil a jedl jen zřídkakdy, si zachoval optimismus.
• Jednou chlapec nabídl, že mu nachytá sardinky – jako návnadu na příští den. Stařec po chvíli váhání přijal. Další den brzy ráno na moře. Spustil návnady do různých hloubek a odplul daleko od pevniny.
• spatřil fregatku. Pták kroužil nad hladinou a občas se prudce snesl. Stařec se za ním vydal a nalezl hejno létajících ryb pronásledovaných hejnem dorád. byly však oproti člunu rychlé, ztratil z dohledu. O něco později se  setkal s fregatkou znovu. Vyrazil jejím směrem a ulovil malého tuňáka. zabrala druhá ryba.  Mnohem větší. Pokusil se přitáhnout ke člunu, ale bezvýsledně.  Začala uhánět. Otočil se tedy čelem k přídi a lano zaklesl o svá záda. Takovým způsobem táhla až do večera. Od vyplutí nejedl, jednou rukou naporcoval uloveného tuňáka, polovinu snědl a druhou hodil přes palubu. Vyplula na hladinu. Byla o dvě stopy delší než člun. Stařec tak velikou rybu nikdy neviděl.
• Ryba Stařec však věděl, že může trvat ještě dlouho, než rybu uloví, a tak nastražil ještě jednu tenkou šňůru, aby měl co jíst. K večeru se na ni chytila doráda. Stařec ji rozkuchal až za příchodu noci a v jejím žaludku našel ještě dvě létavé ryby. Jednu z nich společně s polovinou dorády snědl. Stařec si  pomyslel, že by se měl vyspat. Chytil te lano do  ruky a tu zalehl svým tělem. Ráno probuzen trhnutím provazu. Ryba několikrát vyskočila z vody a pokračovala dál. Stařec to uvítal – ryba si naplnila měchýře vzduchem a nebude se moci potopit, až ji zabije. Snědl druhou létající rybu. A ryba, kterou lovil, začala před člunem kroužit. Na to stařec čekal. Vždy, když se ryba přiblížila ke člunu, přitáhl kus lana zpět do lodi. Tak postupně dostal rybu až ke člunu. Pokusil se ji převrátit na bok.  Začaly se mu dělat mžitky před očima. Sebral veškerý zbytek  sil a nakonec se mu to podařilo. Zvedl se, harpunu  vrazil rybě  do srdce. Ryba vyskočila z vody a padla zpět – mrtvá. Stařec použil lano harpuny k přivázání ryby ke člunu. Pak vztyčil stěžeň a vydal se na zpáteční cestu. Neměl návnadu, a tak z okolo plujících chaluh vytáhl několik garnátů a snědl je.
• Hodinu poté připlaval k lodi žralok. Zakousl se do ryby a stařec mu do hlavy zabodl harpunu. Zabil ho, ale lano harpuny se přetrhlo a žralok se i s ní propadl do bezedných hlubin oceánu. Z nové rány v rybě začala prýštit krev do moře. Stařec věděl, že brzy se žraloků objeví víc. Prozatím si opatřil novou zbraň – svůj nůž přivázal k násadě vesla. Dvě hodiny nato se objevili další dva žraloci. Opět se podařilo útok odrazit, byl si vědom, že připlují jiní. Začal se rybě omlouvat. Rozmlouval s ní i se sebou samým ostatně celou cestu. Litoval, že tak krásnou rybu teď ožírají žraloci. Vždyť mohla nasytit tolik lidí! Připlaval další. Stařec mu vražil nůž do hlavy, a jak se paryba ve smrtelných křečích převalovala, jeho čepel praskla. Teď už mu zbyl jen kyj. Na sklonku dne připlavala další dvojice tuponosých žraloků. Stařec je utloukl kyjem, ale z ryby zbývala sotva polovina. V noci se připlavala občerstvit celá žraločí smečka. Stařec naslepo bušil kolem sebe. Potom mu jeden vytrhl kyj. Rybář rychle vytrhl rukojeť kormidla a pustil se do dravců nanovo. Zlomil ji. Ulomený konec vrazil jednomu do tlamy. Smečka odplula. Už nebylo co žrát.
• Nadobro poražený stařec se začal soustředit jen na kormidlování. Zanedlouho spatřil světla pobřežních osad. Zakotvil loď, odnesl stěžeň do své chatrče a usnul.
• Ráno za ním přišel chlapec. Uviděl spícího starce a rozplakal se.
• Rybáři stáli kolem toho, co zbylo z ryby. Naměřili jí pět a půl metru.
• Chlapec sehnal starci kávu a vrátil se s ní do jeho chatrče. Stařec se vzbudil. Věnoval chlapci meč ryby – byl to marlin, druh mečouna. A chlapec se rozhodl, že ať si rodiče říkají co chtějí, začne s ním zase jezdit.

Citát z knihy

• Nikdo by na stará kolena neměl být sám.
• „To jsou dobří tvorové,“ řekl si. „Hrají si a laškují a mají jeden druhého rádi.“
• Proč vlastně udělali tak útlé a něžné ptáčky, jako jsou tyhle mořské vlaštovky, když vřava oceánu dokáže být tak ukrutná?
• „Rybo,“ promluvil k ní, „z té duše tě miluju a vážím si tě. Ale zabiju tě, než skončí dnešní den.“
• Nerozumím těmhle věcem, myslel si, ale je dobře, že se nemusíme snažit zabíjet slunce a měsíc a hvězdy. Stačí, že žijeme na moři a zabíjíme své věrné bratry.
• Zabíjíš mě, rybo, pomyslel si, ale máš na to právo. Nikdy jsem neviděl většího obra, nic tak krásného a klidného a vznešeného, jako jsi ty, bratře. Tak pojď a zabij mě! Je mi jedno, kdo zabije koho.

Jazykové zpracování

• spisovným jazykem, španělské výrazy (guano, qué va), přirovnání (lano těžké jako kříž).
• velmi jednoduše a střízlivě, skrytá určitá dynamika a napětí. Autor využívá hlavně úvahy a popisu. Děda pak také mluví sám k sobě.
• „Co jsi to vůbec za ruku?“ promluvil na ni. „Tuhni si pak, jestli chceš. Proměň se v pařát! Co z toho budeš mít?“
• dějově „nevýrazná“, dá se říci, že děj tvoří základ pro myšlenku díla, úvahy starce apod. .
• hodně popis a přímá řeč (stařec vede monology sám k sobě nebo mluví s mořem, zvířaty, …).4 výrazy ve španělštině (např. galanos = žraloci)
• Novela je psaná formou odstavců, jsou zde krátké věty, souvětí, přímá řeč.
• STYL: Ernest Hemingway psal objektivním stylem – to znamená, že nehodnotil, byl nezaujatý a choval se jako pozorovatel. Dále používal tzv. metodu ledovce – text přímo obsahuje jen málo informací, ale skrytě je jich možné nalézt více. Autor byl rovněž mistrem dialogu, mluví se o takzvaných hemingwayovských dialozích, které jsou jasné, stručné, strohé a obsahuje jednoduché repliky.
• Inspirace:Stejnojmenný film z roku 1960
• Režie: Henry King
• Z této knížky by si každý měl vzít ponaučení, že pokud chce něčeho dosáhnout, neměl by se vzdávat a vytrvat. Nakonec se mu to třeba splní.