ZÁKLADNÍ ZNAKY MLUVENÉHO A PSANÉHO PROJEVU
- Mluvený projev (pronesený ústně)
- přímý (kontakt s adresátem)
- nepřímý (rozhlas, TV, nahrávky)
- primárně mluvený (běžná komunikace)
- sekundárně mluvený (proslov, přednáška)
- nepřipravený
- úplně nebo částečně připravený
VÝSKYT: prostě sdělovací projev (mluvené projevy jsou jeho základem)
odborný projev (mluvené pouze doplňují písemné)
publicistický projev (zpravodajství, řečnické projevy)
umělecký projev (stylizovaná podoba mluvené řeči – přímá, polopřímá a
nevlastní přímá řeč)
PROSTŘEDKY: Jazykové
- méně promyšlená stavba vět a výběr slov
- jednoduché věty, volnější větná stavba
- citové zabarvení
- opakování myšlenek a výrazů
- odbočování od hlavního tématu, vysvětlování atd.
Parajazykové zvukové (síla hlasu, intonace, pauzy, tempo)
Mimojazykové posunky, gesta, mimika, postoj mluvčího
+ bezprostřední kontakt s posluchači à působivost a přesvědčivost (možnost přizpůsobit se jejich reakci), úzká spojitost situací
- posluchač se nemůže k jednotlivým pasážím vracet à menší přehlednost
- Písemný projev
- psaný nebo tištěný, připravený, většinou monologický a veřejný
- kontakt mezi autorem a adresátem není přímý a je méně živý
- vzniká na základě ucelené představy
VÝSKYT: v odborných, uměleckých a publicistických projevech jako základní,
v prostě sdělovacích pouze jako druhotné
PROSTŘEDKY: Jazykové
- spisovné, stylově neutrální až knižní
- uvědomělý výběr jazykových prostředků
- přehledné členění textu
- větší sevřenost a zhuštění vyjádření
Grafické – interpunkční znaménka, typ a velikost písma,
podtržení, proložení, střídání barev atd.
Specifické – možnost využití plošného rozvržení textu
opisem lze nahradit mimojazykové prostředky (zasmál
se, rychle vyhrkl)
+ čtenář čte po částech, může se vracet k přečtenému, snadnější orientace