Umělecký styl ( vypravování )
- styl umělecké prózy, dramatu, poezie
- funkce: poznávací, estetická, osobitost vyjádření, estetické a citové působení
- využití všech jazykových prostředků a kompozičních postupů
V umělecké próze:
Vypravování:
- útvar slohového postupu vyprávěcího
- v běžných hovorech – prosté vypravování událostí, vlastních zážitků
- v umělecké literatuře – základ epických děl, pověstí, pohádek, novel, románů,…
- v publicistice – fejeton, reportáž
- v odborných pracích
podstata vypravování:
- příběh, vystižený tak, aby si ho čtenář dovedl představit
- logické souvislosti nebo časové posloupnosti
- důležitost zápletky ( dějový popis- bez zápletky , např: o návštěvě Prahy)
- požadavek názornosti a živosti vypravování
kompozice:
- vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový i informační postup
vyprávěcí postup:
- vytváření postupné dějové linie ( zachován časový sled dějů)
- dodatečné podání dějové složky (např. v detektivce)
- retrospektivní postup
- odbočení od děj. linie ( zpomaluje vypravování, zvyšuje napjetí)
popisný postup:
- subjektivní popis (líčení)
- dějový popis (bez zápletky – viz dříve)
- statistický popis ( v popředí stav popisovaného objektu)
charakterizační postup:
- charakteristika postav (přímá, nepřímá – viz charakteristika)
výkladový postup:
- objasňuje vnitřní příčinné vztahy ( vsouvání vysvětlivek, odkazů,..)
jazyk vypravování:
- názorný a živý ( všechny vrstvy národního jazyka)
- slova významově bohatá (hlavně slovesa)
- přirovnání, rčení, obrazné prostředky,..
syntax:
- maximální rozmanitost, nepříliš složitá větná stavba
- převaha oznamovacích vět + věty tázací, rozkazovací, zvolací
V dramatu
Ve veršované poezii
Umělecké dílo:
- je důkazem bohatství a krásy jazyka J
- působí na city a rozum čtenáře – vede ho k odpovědnému vztahu k jazyku a rozvíjí jeho vyjadřovací schopnosti