Teorie verše
poezie= řeč vázaná
- odlišuje se od běžné mluvy- stylizovaný projev, vyjadřuje pocity, nálady
- v popředí rytmickomelodické členění promluvy
- psána ve verších, které se sdružují do slok- zvláštní grafické uspořádání
- studiem básnictví v antice se zabývala poetika
- ohlasová poezie- tvorba pod vlivem lidové poezie
- makarónská poezie- střídání veršů v národním jazyce a v latině, nebo kombinace několika jazyků
versologie= nauka o verši, zkoumá rytmus, metrum, prozodické systémy, rým
verš= jeden řádek básně, základní stavební jednotka ( zvuková, melodická,významová, syntaktická- verš odpovídá jedné větě), konec verše se obvykle kryje s koncem větného úseku x přesah= enjabement– větný úsek přesahuje do dalšího verše, slouží ke zdůraznění myšlenky
- delší verš se dělí na kratší intonační úseky (kóla)
- pauza a přízvuk člení verš
- verš pravidelný- tradičná, vázaný, pravidelné opakování přízvučných a nepřízvučných, krátkých a dlouhých slabik
- volný verš- často bez rýmu, bez pravidelného opakování př. a nepř. slabik, má různý počet slabik, často bez interpunkce, není to náhodně rozčleněná próza do veršů
- makarónské verš
- blankvers- 5stopý jambický verš bez rýmů ( př. dramata Shakespeara)
- alexandrin- 12- 13ti slabičný jambický verš ( Alexandreis)
stopa= rytmická jednotka verše, skládá se z dob těžkých a lehkých
druhy stop: trochej ( _U ) – dvojslabičná stopa, 1.slabika přízvučná, 2. nepřízvučná
jamb ( U_ )- střídá se nepřízvučná a přízvučná slabika, pro češtinu nepřirozený, obdobou jambu v ČJ je proto trochej s předrážkou- nepřízvučná slabika předchází stopě
daktyl ( _ UU ) – trojslabičná stopa, jedna doba těžká, dvě doby lehké
daktylotrochej
spondej ( _ _ ) – dvojslabičná stopa, dvě doby těžké
metrum-rytmický vzorec, představuje zobecněné schéma, pravidelný, ideální rytmus
rytmus-pravidelné opakování zvukových prvků ve verši, reálné naplnění metra
rým– zvuková shoda hlásek na konci veršů (kromě shodných samohlásek shodná alespoň jedna souhláska)
- asonance- shoda jen koncových samohlásek ( parohy- do vody)
- funkce rýmu: eufenická- podporuje libozvučnost
- rytmická- rým odpovídá rytmu( rozpočitadla)
- sémantická- významově zvýrazňuje rýmující se slova
- kompoziční- napomáhá stavbě básně
- vybavovací- umožňuje lepší zapamatování, snadnější vybavení
- rýmová schémata: a) rým sdružený aabb
- b) střídavý abab
- c) obkročný abba
- d) přerývaný abca, abcb
- e) postupný abc, abc
- rým ženský- na poslední rýmující se slabice je lehká doba
- mužský- těžká
strofa– slok, vzniká spojením veršů, představuje myšlenkový celek
– ustálené typy strof: terciny
prozodické systémy
prozodie= způsob organizace rytmu
- sylabický ( slabičný) systém- rytmus založen na shodném počtu slabik a rýmu, typický pro staročeskou lyriku, lidovou píseň
- tónický – rytmus založen na shodném nebo pravidelně proměnlivém počtu přízvučných slabik ve verši ( počet nepřízvučných slabik se může měnit), v ruské hrdinské epice, germánské poezii, Čelakovský: Ohlas písní ruských
- časoměrný- rytmus založen na střídání dlouhých a krátkých slabik, krátká slabika- s krátkou samohláskou, dlouhá slabika- přirozeně( s dlouhou samohláskou nebo dvojhláskou) – polohou ( následují dvě souhlásky)
- typická pro antiku- homérský epos, Kollár: Slávy dcera- předzpěv
- elegické distichon- spojení hexametru a pentametru ( střídají se stopy daktyl a spondej)
- sylabotónický (slabičně- přízvučný)- rytmus založen na pravidelném střídání přízvučných a nepřízvučných slabik, typický pro českou poezii