Systematizace jazyků do jazykových skupin (rodin), jazyky indoevropské, čeština a příbuzné jazyky

– kmeny = jazyková společenství

                        (čj., rus., bulhar., latina, starořeč., …)

• vývoj jazyka – nejpomaleji – jádro slovní zásoby

– rychleji – mluvnická stavba

                                    – nejrychleji – slovní zásoba

Jazykové skupiny (rodiny)

□  indoevropská – většina jazyků evropských, indické a některé asijské jazyky

□  ugrofinská – maďarština, laponština, finština, estonština aj.

□  altajská – turkotatarské (turečtina, uzbečtina, kazaština, ázerbájdžánština, turkmen., kirgizština aj.)

– mongolské (mongolština, burjatština)

– mandžusko – tunguzské

• korejština; japonština; čínština s příbuznou tibetštinou, barmštinou, thajštinou, laoštinou aj.
• austroasijská – východoasijská (vietnamština, kambodžština)

□ austronéská – východních ostrovů (malajština, indonéština, polynéské jazyky)

□  semitohamitská – (hebrejština, aramejština; arabština; berberština – v Maroku, Alžíru, somálština aj.)

□ jazyky africké – (súdánské, bantuské, hotentotské), indiánské

□ jazyky kavkazské – (gruzínština) s příbuznou baskičtinou (u Biskajského zálivu)

Indoevropská rodina

• většina jazyků evropských, indické a některé asijské jazyky
• shodný jazyk, ze kterého se vyvinuly – indoevropský prajazyk

1. indické (staroindických památek – sanskrt, dnes hindština, bengálština, urdština, cikánština aj.)
2. íránské (perština, tádžičtina, afghánština aj.)
3. řečtina (starověkých památek i nová)
4. albánština a arménština (v Rusku, Turecku, Íránu)
5. italické, latina (jazyk Římanů ve starověku – oblast Latium) – jazyky románské (italština, portugalština s brazilštinou, španělština, katalánština – ve vých. Španělsku, provensálština – v j. Francii, francouzština, rétorománština – v jv. Švýcarsku, rumunština s moldavštinou aj.)
6. keltské (stv. Galů, Bójů, dnes irština, bretonština aj.)
7. germánské (němčina, holandština s vlámštinou, angličtina, islandština, dánština, norština, švédština, vyhynulá gótština)
8. baltské (litevština, lotyština, vymřelá pruština)
9. slovanské (čeština, slovenština, polština, ruština, bulharština aj.)
10. vyhynulá chetitština (rozluštil ak. Bedřich Hrozný), tocharština (ve Stř. Asii)

1. i) Slovanská větev

– společné rysy v mluvnické stavbě, slovní zásobě, ale i rozdíly (samostatný vývoj)

– společný základ – praslovanština

– 2. tis. př. n. l. – 7. st. n. l.

– pouze mluvená podoba

– jery – velmi krátké samohlásky

– tvrdý a měkký jer

– jako krátké u, i

– nosovky (ę, o)

– duál – ve skloňování i časování

– 7 pádů při skloňování, kategorie slovesného vidu

– 2 jednoduché tvary slovesné min. času – aorist a imperfektum

– 3 skupiny slovanských jazyků

1. a) západoslovanské – čeština, slovenština, polština s kašubštinou, horní a dolní lužická srbština, vymřelá polabština a pomořanština
2. b) východoslovanské – ruština, běloruština, ukrajinština
3. c) jihoslovanské – slovinština, srbochorvatština, makedonština, bulharština, z bulharsko-makedonského území je staroslověnština – nejstarší spisovný jazyk slovanský (cyrilometodějský – od st. na Velké Moravě; písmo – hlaholice a cyrilice – základ azbuky)