Systematizace jazyků do jazykových skupin (rodin), jazyky indoevropské, čeština a příbuzné jazyky
– kmeny = jazyková společenství
(čj., rus., bulhar., latina, starořeč., …)
- vývoj jazyka – nejpomaleji – jádro slovní zásoby
– rychleji – mluvnická stavba
– nejrychleji – slovní zásoba
Jazykové skupiny (rodiny)
□ indoevropská – většina jazyků evropských, indické a některé asijské jazyky
□ ugrofinská – maďarština, laponština, finština, estonština aj.
□ altajská – turkotatarské (turečtina, uzbečtina, kazaština, ázerbájdžánština, turkmen., kirgizština aj.)
– mongolské (mongolština, burjatština)
– mandžusko – tunguzské
- korejština; japonština; čínština s příbuznou tibetštinou, barmštinou, thajštinou, laoštinou aj.
- austroasijská – východoasijská (vietnamština, kambodžština)
□ austronéská – východních ostrovů (malajština, indonéština, polynéské jazyky)
□ semitohamitská – (hebrejština, aramejština; arabština; berberština – v Maroku, Alžíru, somálština aj.)
□ jazyky africké – (súdánské, bantuské, hotentotské), indiánské
□ jazyky kavkazské – (gruzínština) s příbuznou baskičtinou (u Biskajského zálivu)
Indoevropská rodina
- většina jazyků evropských, indické a některé asijské jazyky
- shodný jazyk, ze kterého se vyvinuly – indoevropský prajazyk
- indické (staroindických památek – sanskrt, dnes hindština, bengálština, urdština, cikánština aj.)
- íránské (perština, tádžičtina, afghánština aj.)
- řečtina (starověkých památek i nová)
- albánština a arménština (v Rusku, Turecku, Íránu)
- italické, latina (jazyk Římanů ve starověku – oblast Latium) – jazyky románské (italština, portugalština s brazilštinou, španělština, katalánština – ve vých. Španělsku, provensálština – v j. Francii, francouzština, rétorománština – v jv. Švýcarsku, rumunština s moldavštinou aj.)
- keltské (stv. Galů, Bójů, dnes irština, bretonština aj.)
- germánské (němčina, holandština s vlámštinou, angličtina, islandština, dánština, norština, švédština, vyhynulá gótština)
- baltské (litevština, lotyština, vymřelá pruština)
- slovanské (čeština, slovenština, polština, ruština, bulharština aj.)
- vyhynulá chetitština (rozluštil ak. Bedřich Hrozný), tocharština (ve Stř. Asii)
- i) Slovanská větev
– společné rysy v mluvnické stavbě, slovní zásobě, ale i rozdíly (samostatný vývoj)
– společný základ – praslovanština
– 2. tis. př. n. l. – 7. st. n. l.
– pouze mluvená podoba
– jery – velmi krátké samohlásky
– tvrdý a měkký jer
– jako krátké u, i
– nosovky (ę, o)
– duál – ve skloňování i časování
– 7 pádů při skloňování, kategorie slovesného vidu
– 2 jednoduché tvary slovesné min. času – aorist a imperfektum
– 3 skupiny slovanských jazyků
- a) západoslovanské – čeština, slovenština, polština s kašubštinou, horní a dolní lužická srbština, vymřelá polabština a pomořanština
- b) východoslovanské – ruština, běloruština, ukrajinština
- c) jihoslovanské – slovinština, srbochorvatština, makedonština, bulharština, z bulharsko-makedonského území je staroslověnština – nejstarší spisovný jazyk slovanský (cyrilometodějský – od st. na Velké Moravě; písmo – hlaholice a cyrilice – základ azbuky)