Fyziologie živočichů – základní údaje

Živočichové jsou organismy heterotrofní, nemají schopnost syntetizovat některé aminokyseliny a jsou druhově početnější skupinou organismů než rostliny.

Fyziologický roztok v užším slova smyslu pro teplokrevné živočichy je roztok 0,9% NaCl.

Zásobním polysacharidem živočišných buněk je glykogen.

Důležitou součástí inzulinu je Zn.

K sacharidům osmoticky aktivním nepatří škrob.

Transportní formou sacharidů u živočichů je glukóza.

Cholesterol patří k steroidům.

Aminokyseliny mají skupinu karboxylovou a aminovou.

Nejjednodušší typ nervové soustavy = difúzní a vyskytuje se u žahavců.

V potravní vakuole měňavek je potrava rozmělňována a štěpena trávicími enzymy.

Pijavice vylučují ze svých slinných žláz látku, která zabraňuje srážení krve = hirudin.

Za deštivého počasí vylézají žížaly na povrch protože se dusí, prosakující voda vytlačuje vzduch z jemných pórů v zemi.

Vylučovacími orgány hmyzu jsou Malphigické trubice.

Svlékání kutikuly (vnější kostry) členovců je hormonálně řízený proces a odborně se nazývá ekdyze a probíhá tak, že zbytky staré kutikuly prasknou na hřbetní straně těla.

Vzdušnice (tracheje) hmyzu přivádějí kyslík přímo do tkání, jsou vyztužené spirálně stočeným kutikulárním vláknem a na povrchu těla se otevírají drobnými otvůrky (průduchy, stigmaty).

Dýchací barvivo hemoglobin, obsahující Fe²⁺ je obsaženo v erytrocytech zajíce, hemolymfě larev pakomárů, erytrocytech gorily a hemolymfě žížaly.

Ke složitým lipidům patří fosfatidy, celebroidy, steroidy.

Ke složeným bílkovinám (proteinům) patří kasein, muciny a hemocyanin.

K denaturaci (znehodnocení) bílkoviny nedochází působením vody z vodovodního potrubí.

Makroelementi v živočišné říši – Ca, Mg, K, S, P, N.

Mezi enzymy v živočišné říši patří trypsin, ATPázy, lipáza.

Z barevných reakcí se k důkazu bílkovin používá reakce Biuretova.

Vylučování bílkovin z vodných roztoků v nativním stavu se nazývá vysolování. Lze toho docílit přidáváním některých elektrolytů (NH₄)₂SO₄.

Složené oko apoziční je typické pro hmyz s aktivitou denní.

Složené oko superpoziční je typické pro hmyz soumračný a noční.

Nervová soustava členovců se vyvinula z žebříčkové soustavy kroužkovců.

Juvenilní hormon podporuje růst hmyzích larev.

U hmyzu je cévní soustava otevřená, srdce uloženo na hřbetní straně těla a krvomíza (hemolymfa) nasávána do trubicovitého srdce postranními otvory.

Hemolymfa hmyzu se podílí na rozvádění živin, hormonů a zplodin metabolismu.

Obří nervová vlákna mají kroužkovci, členovci, měkkýši.

U mořských paryb je tělní tekutina vzhledem k prostředí na rozdíl od ryb hypertonická protože zvýšený obsah močoviny v krvi vyrovnává osmotický tlak mořské vody.

Srdce ryb obsahuje krev odkysličenou.

Oči sepie a oči ryby jsou příkladem analogických orgánů.

Světélkování živočichů může být původu extracelulárního i intracelulárního a je to chemický děj, při němž se luciferin mění až na oxyluciferin.

Sliznice koncové části střeva slouží jako přídatný dýchací orgán u piskoře páskovaného, sekavce písečného, mřenky mramorované.

U jednoduchých vodních a suchozemských živočichů se výměna dýchacích plynů uskutečňuje celým povrchem těla = difúze.

Postranní čára ryb je orgán, který slouží rybám a larválním stadiím obojživelníků k vnímání vlnění vody, rozdílů vodního tlaku a rozeznávání překážek.

Obojživelníci mají (kromě mloků) vyvinuto střední ucho s jedinou sluchovou kůstkou, mají vyvinuto vnitřní ucho s labyrintem a třemi polokruhovými chodbami a nemají vyvinut vnější zvukovod, bubínek je na povrchu po stranách hlavy.

Oko obojživelníka pod vodou je chráněno jemným a průhledným víčkem = mžurka.

U plazů jsou produkty odbourávání aminokyselin vylučovány z těla v podobě kyseliny močové.

U poikilotermních živočichů není intenzita metabolismu stejná při různé teplotě protože v závislosti na poklesu teploty v prostředí klesá i teplota těla a následkem toho klesá intenzita metabolismu.

Díky vývoji ledvinných kanálků jako struktur zadržujících vodu jsou plazi schopni přežívat v poušti a plazi vylučují dusíkaté odpady jako kyselinu močovou.

Hlavním exkrečním produktem ptáků je kyselina močová.

U ptáků se vyvinulo 5 párů vzdušných vaků jejich funkcí je napomáhání okysličování krve při vdechu i výdechu, pneumatizování a tím nadlehčování ptačího těla, zabezpečování hydroregulace (nahrazují potní žlázy) a zmenšování mezisvalového tření a mají i funkci termoregulační.

U čápa stojícího delší dobu ve studené vodě nedochází k prochladnutí končetin, protože v končetinách je protisměrná cirkulace krve.

U pěnkavovitých je průměrný počet tepů za 1minutu více než 400.

U ptáků se na rozmělňování potravy podílí svalnatý žaludek a u mnoha zástupců třídy hmyzu to je žvýkací žaludek.

Jacobsonův orgán je čichovým orgánem u ještěrů, hadů, kopytníků.

Erytrocyty ptáků mají jádro.

V žaludku savců dochází k mechanickému promísení a rozmělnění potravy, je započato trávení bílkovin a dochází k vylučování kyseliny chlorovodíkové.

U savců může dojít k nepohlavnímu rozmnožování při vzniku jednovaječných dvojčat, trojčat.

Neurohypofýza savců neprodukuje žádný hormon, ale jsou do ní transportovány po nervových vláknech dva hormony z hypotalamu.

Důležitým ústředím CNS pro udržování rovnováhy a pro pohybovou koordinaci savců je mozeček.

Symbiotické bakterie tlustého střeva se podílejí na rozkladných procesech, produkují vitaminy B a K.

Vnější extracelulární trávení se nevyskytuje u motýlů.

Ergosterol a 7-dehydrocholesterol jsou provitaminy vitaminu D.

Žádný obratlovec se neobejde bez příjmu hotového vitaminu C – NE.

Instinktivní chování je nejvíce vyvinuto u hmyzu, zvláště blanokřídlého, žijícího v hmyzích společnostech.

Hormony jsou zpravidla bílkovinné nebo steroidní povahy, působí na určité orgány, mohou být vylučovány také nervovými buňkami a působí na buňky cílových orgánů, které mají pro daný hormon zvýšenou citlivost.

Metamorfóza obojživelníků a svlékání hadů je stimulováno hormonem tyroxinem.

Orgán schopný měnit kyselinu mléčnou na glukózu jsou játra.

Heparin je antihemokoagulační (protisrážlivá) látka v krvi.

Produktem rozpadu hemoglobinu je bilirubin.

Nejdůležitějším intracelulárním prvkem je K.

Prvotním podnětem pro svalový stah (kontrakci) je depolarizace povrchové membrány při akčním potenciálu.

Vznik glukózy z aminokyselin nebo mastných kyselin = glukoneogeneze.

Ruffiniho tělíska slouží obratlovcům k vnímání tepla.

Krauseho tělíska slouží obratlovcům k vnímání chladu.

Podnětem k vyvolání pocitu tepla nebo chladu je teplotní rozdíl.

Myelinový obal nervových vláken obratlovců urychluje šíření akčních potenciálů, neboť izoluje povrch jen v místech tzv. Ranvieových zářezů.

Živiny přijaté v potravě se zčásti štěpí oxidací na jednodušší meziprodukty, které se poté za přispění energie z ATP syntetizují na nové organické látky. Druhá část přijatých živin se oxiduje na konečné produkty, kterými jsou CO₂, H₂O a NH₃. Při těchto rozkladných neboli katabolických procesech se část energie vyzáří v podobě tepla, další část se uloží v podobě energeticky bohatých ATP.

V bulvě řepy cukrové nebo ve stoncích třtiny cukrové je přítomen neredukující disacharid sacharóza a tento disacharid je štěpen enzymem sacharázou na glukózu a fruktózu.

Dýchací pohyby člověka i ostatních savců jsou řízeny nervovým centrem v prodloužené míše.

Výměna plynů u dospělých žab je zajištěna polykáním vzduchu neboť hrudník a bránice nejsou vyvinuty.

Plíce hadů jsou tvořeny zpravidla pouze protáhlým pravým lalokem, levý zakrněl.

Přenos vzruchu z jednoho neuronu na druhý se uskutečňuje chemickou cestou v místě zvaném synapse.

Příčinou existence elektrického membránového potenciálu buněk je rozdíl v koncentracích iontů mezi vnější a vnitřní plochou membrány a selektivně propustná membrána.

Slinivka břišní ústí u savců do dvanáctníku.

K předžaludkům přežvýkavců patří kniha, bachor, čepec.

Schopnost organismu udržovat stálé chemické a fyzikální vlastnosti vnitřního prostředí = homeostáza.

Nejlepší čich má pes.

Pro koncový (velký) mozek savců neplatí, že vznikl rozdělením středního mozku.

Homoiotermie je schopnost živočichů udržovat si stálou tělesnou teplotu vnitřními mechanismy a vyrovnávat se s extremními teplotními podmínkami a udržovat široký areál rozšíření.

Podmíněný reflex vypracujeme u zvířete tak, že nepodmíněný podnět (podání potravy) vyvolávající nepodmíněnou reakci (slinění) opakovaně spojuje s novým podnětem (zazvoněním), který byl původně pro nepodmíněnou reakci zcela indiferentním a postupně nabývá charakter podnětu podmíněného.