Soustava oběhová, dýchací a imunitní

Homeostáza = stálost vnitřního prostředí organismu.

Při srážení krve (hemokoagulaci) se uplatňují trombocyty.

Při hemokoagulaci dochází k uvolnění trombokinázy a vzniku fibrinu.

70% všech bílých krvinek (leukocytů) člověka tvoří neutrofilní granulocyty.

Červené krvinky člověka jsou okrouhlé bezjaderné buňky a obsahují nejvíce železa ze všech buněk těla.

Průměrná životnost erytrocytů člověka je 100-120 dnů.

Erytropoetin vzniká v ledvinách a stimuluje tvorbu a uvolňování erytrocytů z dřeně do oběhu.

Bílé krvinky jsou významnou složkou obranných reakcí organismu, pohybují se k cíli na základě chemických podnětů, vyskytují se v krvi a v míze a vyskytují se ve větším počtu večer než ráno.

Dítě může být postiženo novorozeneckou žloutenkou je-li otec Rh pozitivní a matka Rh negativní.

Na objevu krevních skupin se významně podílel J. Janský.

Jedinci krevní skupiny A mají v membráně erytrocytů aglutinogen A a v krevní plazmě aglutininy anti-B.

Při transfuzi krve je vždy nutné provádět křížovou zkoušku a lze použít jen krev stejné skupiny.

Aglutinace je shlukování červených krvinek.

Zmnožení erytrocytů nad fyziologickou mez nastává při nitroděložním vývoji plodu, nižším parciálním tlaku kyslíku, dlouhodobějším pohybu ve větších nadmořských výškách.

K hemolýze erytrocytů dochází v prostředí hypotonickém, následkem vysokých a nízkých teplot, účinkem chemických látek, které rozpouštějí lipidy v membráně.

Hemolýza krve nemůže nastat působením fyziologického roztoku.

Dvojcípá (mitrální) chlopeň je dvojcípá chlopeň mezi levou síní a levou komorou.

Cípaté chlopně se nacházejí mezi síněmi a komorami.

Vazivový povrch srdce = perikard.

Okysličená krev z plic je vedena plicními žílami do levé síně.

V době srdečního stahu (systoly) probíhá smrštění srdečních síní a komor, krev je vytlačována do komor a vypuzována do tepen.

Srdeční automacie je ovlivňována působením adrenalinu a má původ v srdečním svalu.

K výměně látek mezi krví a tkáňovým mokem dochází ve vlásečnicích.

Nespecifická imunita je vrozená a projevuje se mimo jiné fagocytózou bílých krvinek a makrofágů.

Imunita je schopnost organismu zneškodňovat cizorodé látky specifickými protilátkami a buď vrozená nebo získaná.

Antigen je cizorodá látka navozující imunitní odpověď.

Imunoglobuliny jsou protilátky bílkovinného charakteru a produkty B-lymfocytů.

Doba, která uplyne mezi proniknutím choroboplodných zárodků do těla a prvními příznaky nemoci = inkubační.

Orgány mízního (imunitního) systému jsou mandle, brzlík, slezina.

Pro mízní soustavu neplatí, že mízní kapiláry jsou propustné pro vodu.

Krevní plazma má osmotický tlak odpovídající fyziologickému roztoku, obsahuje asi 91-91% vody, obsahuje chlorid sodný a hydrogenuhličitan sodný a má stálou hodnotu pH 7,3-7,5.

V krevní plazmě se nachází albuminy a globuliny, vitaminy a hormony, močovina a kyselina močová, fibrinogen.

Krevní tělíska člověka, které nemají jádro jsou erytrocyty a trombocyty.

Monocyty migrují z krve do tkání a tělních tekutin, jsou po změně v makrofágy schopny fagocytózy a jsou největšími leukocyty.

Sedimentace červených krvinek je ovlivňována bílkovinami krevní plazmy, je rychlejší při zánětech a infekčních onemocněních, je vyšetřována po přidání protisrážlivé látky do vzorku krve a je odečítána po 1 a 2 hodinách.

Hematokrit je výsledkem úplné sedimentace krvinek a poměr objemu krvinek (krevních tělísek) ke krevní plazmě.

Trombin je mukopolysacharid, který zahajuje aktivaci prekursoru protrombinu.

Protrombin vzniká v játrech.

Tepny se postupně větví ve vlásečnice, vedou krev směrem ze srdce, mají velmi pevné a pružné stěny.

Krevní vlásečnice mají stěnu tvořenou jednou vrstvou endotelových buněk, mají průsvit velikosti erytrocytu a mají stěnu, kterou mohou prostupovat leukocyty.

Do pravé srdeční síně ústí horní a dolní dutá žíla.

Diapedéza je schopnost bílých krvinek prostupovat stěnou kapilár.

T lymfocyty dozrávají v brzlíku a odpovídají za buněčnou imunitu.

B lymfocyty produkují protilátky a jsou hojné zejména v lymfatických uzlinách a ve slezině.

Specifická imunita se projevuje vytvářením imunoglobulinů, cytotoxických látek a při některých typech očkování.

Míza odvádí do krevního oběhu ty látky z tkáňového moku, které neprojdou stěnou krevních kapilár, filtruje se v mízních uzlinách a je odváděna do žilní krve.

Slezina obsahuje červenou a bílou dřeň, je místem tvorby lymfocytů a zániku opotřebovaných červených krvinek.

Krevní cévy – tepny, žíly, vlásečnice.

Fyziologický roztok, který je izotonický s krevní plazmou má koncentraci 0,9% NaCl.

Vazbou hemoglobinu s kyslíkem vzniká oxygenhemoglobin.

Vazbou hemoglobinu s CO₂ vzniká karbonylhemoglobin.

Krevní tělíska – červené krvinky, bílé krvinky, krevní destičky.

Klidová hodnota minutového objemu srdečního je asi 5 l.

Červené krvinky se tvoří v kostní dřeni.

Mezi levou síní a komorou se nachází chlopeň dvojcípá.

Zvýšení počtu systol například působením sympatiku = tachykardie.

Věnčité cévy zásobují krví srdeční sval.

Mezi pravou síní a komorou je chlopeň trojcípá.

Krev ze žaludku, střev a sleziny přivádí do jater žíla vrátnicová.

Mízní buňky – B a T lymfocyty.

Imunologicky aktivní buňky odpovědné za buněčnou imunitu = B lymfocyty.

Imunologicky aktivní buňky odpovědné za protilátkovou imunitu = T lymfocyty.

Penicilin je produktem plísně rodu Penicillium.

Orgán, který po pubertě zaniká a v němž dozrávají T lymfocyty je brzlík.

Největším orgánem retikuloendotelové soustavy je slezina.

Plazmatické bílkoviny se dělí na albuminy, globuliny a fibrinogen.

Na tvorbě krevního koláče po poranění se podílí nerozpustná krevní bílkovina = fibrin.

Součást krevního barviva, která má schopnost vázat kyslík = hem.

Dolní dutá žíla vzniká soutokem žil kyčelních.

Poloměsíčité chlopně jsou v srdci umístěny na začátku srdečnice a plicní tepny.

Krevní tlak je uváděn 2 hodnotami = systolická a diastolická.

Arterioskleróza vzniká ukládáním cholesterolu a vápenatých solí ve stěně cév.

Srdeční infarkt vzniká ucpáním některé věnčité tepny krevní sraženinou.

Krev rozvádí po těle živiny, teplo, dýchací plyny, zplodiny metabolismu a hormony.

Vědní obor zabývající se obranyschopností organismu proti cizorodým látkám = imunologie.

Dutinu hrudní od dutiny břišní odděluje bránice.

Vitální kapacita plic je objem vzduchu, který maximálně vydechneme po nejhlubším vdechu a u žen menší, než u mužů.

Při klidném dýchání se každým vdechem a výdechem vymění asi 0,5 l vzduchu při frekvenci 14 – 18krát za minutu.

Vnitřní dýchání je výměna O₂ a CO₂ mezi krví a tkáněmi.

Hlavním činitelem ovlivňujícím plicní ventilaci je parciální tlak CO₂.

Hrtan je orgány tvorby hlasu, přechází v průdušnici.

Povrch plic kryje vazivová blána poplicnice, pravá plíce má tři laloky, levá dva, pravá plíce je větší než levá, průdušky se zanořují do plic a větví se na průdušinky.

Řízení dýchacích pohybů je ovlivňováno změnou koncentrace CO₂ a O₂ v krvi, uskutečňuje se přes dýchací centrum v prodloužené míše a probíhá prostřednictvím chemoreceptorů v aortě a v krkavicích.

Tón hlasu má výšku závislou na šířce hlasivkové štěrbiny, vzniká rozkmitáním hlasových vazů při výdechu a je ovlivňován také velikostí hrtanu.

Smrštění plíce následkem vniknutí vzduchu do pohrudniční štěrbiny při poranění = pneumotorax.

Dvěma hlavními vdechovými svaly jsou bránice a mezižeberní svaly.

Obranné dýchací reflexy je kýchání a kašel.

Onemocnění kdy dochází ke křečovitým stahům hladkých svalů bronchů a bronchiolů provázených nadměrnou tvorbou hlenu = astma.

Zástava krvácení – krevní destičky.

Imunita buněčná – T lymfocyty.

Přenos kyslíku – erytrocyty.

Imunita protilátková – B lymfocyty.

Fagocytóza – granulocyty.