osnova: –    vymezení pojmu

• složení, členění
• počasí a podnebí
• všeobecný oběh atmosféry
• monzuny a místní větry
• vzduchové hmoty
• podnebné pásy
• atmosféra a člověk

 

• plynný obal Země připoutaný k Zemi gravitační silou, je tvořena směsí plynů = vzduch
• složení: dusík (78%), kyslík (21%), vzácné plyny
• dusík – inertní plyn, proniká do atmosféry vulka.a antropog.činností
• kyslík – zdrojem je fotosyntéza – tropické pralesy
• ozon – pohlcuje krátkovlnné paprsky
• oxid uhličitý – při spalovacích procesech, dýcháním a vulka.činností

– pohlcuje a vyřazuje dlouhovlnné záření – skleníkový efekt  ® s růstem dochází k oteplování podnebí Země

• vodní pára – do atmosféry výparem, hromaděním vznikají oblaka a srážky

 

• členění: 1) Troposféra – nejnižší vrstva, probíhá v ní většina meteorologických procesů a jevů, s výškou klesá teplota a hustota s tlakem vzduchu

  2) Stratosféra – je zde ozonosféra – prochází skrz ní jen 1% ultrafialo.záření

  3) Mezosféra

  4) Termosféra

  5) Exosféra

 

Počasí a podnebí

• počasí = okamžitý stav atmosféry v určitém místě
• počasí studuje meteorologie
• základní meteorologické prvky:
  • 1) sluneční záření – hlavní zdroj energie pro děje v atmosféře

– 3 složky – ultrafialové záření, viditelné záření, infračervené záření

• 2) teplota vzduchu – měří se teploměrem, místa se stejnou teplotou se spojují na mapě izotermou
• 3) tlak vzduchu – síla vyvolaná hmotností vzduchového sloupce, měří se tlakoměry

                                 – na synoptických (povětrnostních) mapách se místa se stejným tlakem spojují izobarami

• 4) proudění vzduchu – způsobeno rozdíly tlaku vzduchu

                                          – směr se měří větrnými růžicemi, rychlost anemometry

– proudění vzduchu v tlak.výších a nížích je ovlivněno třením a  Coriolisovou silou tak, že vzduch nepostupuje z výše do níže přímočaře, ale spirálovitě

– anticyklóna (výše) .- vzduch klesá, spirálovitě se roztéká od středu k okrajům, snižuje se vlhkost, rozpouští se oblačnost ® převládá jasné suché počasí (silné mrazy, vedra)

– cyklóna (níže) – vzduch stoupá, vzduch od okrajů ke středu, roste vlhkost vzduchu, tvoří se oblačnost, nastávají srážky

– tropické oblasti – tropické cyklony – hurikány, tajfuny, orkány

• 5) atmosférické srážky – déšť, sníh; měří se srážkoměry, intenzita ombrografy

     – úhrn srážek – výška vodního sloupce v milimetrech; místa se stejnými úhrny spojeny izohyety

 

• podnebí (klima) – dlouhodobý režim počasí v určité oblasti

     – ke změnám dochází v delších časových úsecích – doby ledové a meziledové – vysvětluje se změnou intenzity slun.záření, změnou složení atmosféry, pohybem pevnin …

• studiem podnebí se zabývá klimatologie
• klimatogeografičtí činitelé:
  • 1) zeměpisná šířka
  • 2) obecný oběh atmosféry
  • 3) vzdálenost od oceánů a moří
  • 4) oceánské proudy
  • 5) vlastnosti zemského povrchu – nadmořská výška
  • 6) činnost člověka
• makroklima (velké oblasti), místní klima, mikroklima (podnebí louky, lesa)
• bioklimatologie, agroklimatologie

 

Všeobecný oběh atmosféry

• celý soubor vzduchových proudů
• vyvolán vlivem nerovnoměrného rozložení hodnot radiační bilance na Zemi, rozložením pevnin a moří, rotací Země, třením
• pás rovníkových tišin – intenzivní ohřívání vzduchu ® pouze výstupné vzdu.proudy ® srážky (ochlazení ve výšce)
• antipasáty – od rovníkových tišin k obratníkům ® ochlazená hmota klesá k zem.povrchu ® vytvářejí subtropické pásy vysok.tlaku vzduchu
• pasáty – k rovníkům, z pevniny jsou suché, z oceánů jsou vlhké

 

Monzuny

–         sezónní vzdušné proudy, které během roku mění svůj směr – vyrovnávání rozdílného tlaku vzduchu mezi mořem a pevninou

–         příčinou je rozdílné oteplování pevniny a přilehlého oceánu

–         letní – z chladnějšího oceánu na teplejší pevninu, velké množství srážek – Čerápundží

–         zimní – z prochladlé pevniny na teplejší oceán

–         JV Asie

 

Místní větry

• pobřežní vítr (bríza) – vítr na březích moří a jezer, mění 2x denně směr
• fén- nárazovitý, teplý, suchý vítr vanoucí z hor do údolí, vzniká kdy se na obou stranách horského hřbetu vytvoří výrazné rozdíly v tlaku vzduchu

Vzduchové hmoty

• se stykem se zemským povrchem získaly určité fyzikální vlastnosti (teplotu, vlhkost)
• 4 typy: arktická (antarktická), polární (mírných zeměp.šířek), tropická, rovníková
• odděleny od sebe atmosférickou frontou – arktická (arktická/polární), polární (polární/tropická), tropická (tropická/rovníková)
• pokud je aktivnější studená hmota a postupuje směrem do teplejší = studená fronta
• opakem je teplá fronta
• splývání teplé a studené = okluze
• oblast styku dřívější teplé se studenou = okluzní fronta
• oblasti se stabilními cyklónami a anticyklónami (islandská cyklóna, azorská anticyklóna)

 

Podnebné pásmy

• oblasti se stejným charakterem makroklimatu
• rovníkový (ekvatoriální) – převládá rovníková vzduchová hmota
• subekvatoriální – střídání hmot
• tropický – tropický vzduch
• subtropický – tropický/polární
• pás mírných šířek – polární vzd.hmota
• subarktickém (subantarktickém) – arktický (antarktický)/polární
• arktický (antarktický) – arktický vzduch

 

Atmosféra a člověk

• zvyšování koncentrace skleníkových plynů – zvyšování teploty atmosféry ® tání ledovců
• úbytek ozónu
• vzrůst množství oxidů dusíku a oxidu siřičitého – kyselé deště