Atmosféra
Atmos-pára,
-je to plynný obal Země, který je k Zemi připoután gravitační silou.
Vrstva vzduchu při zemském povrchu (0-90 km) je nazývána homosféra, vyšší vrstva ovzduší (90-1000 km) heterosféra.
Chemické složení atmosféry : dusík– 78,08
kyslík– 20,95
zbytek jsou vzácné plyny (Ar, Ne, He, Kr, Xe)
Množství CO2 ve vzduchu je proměnlivé- v průměru je zastoupen 0,034. Díky němu se zvyšuje koncentrace CO2, ve vzduchu atmosféry dochází k tomu, že intenzita skleníkového efektu se zvyšuje a dochází k oteplování podnebí Země.
Vodní pára-velký klimatický význam.
Vertikální členění atmosféry:
1.Troposféra-nejnižší vrstva atmosféry, která sahá od povrchu Země v průměru do výšky 11 km.
2.Stratosféra–50-60 km.Nachází se zde ozonosféra (25-35 km), je důležitá protože ozon pohlcuje UV záření.
3.Mezosféra –80-85 km.
4.Termosféra –do 8000 km.
5.Exosféra
Počasí a podnebí:
Počasí-je okamžitý stav atmosféry v určitém místě, vyjádřený souborem hodnot meteorologických prvků (tlaku, teploty, vlhkosti, oblačnosti, srážek, proudění vzduchu a další).
Podnebí– je dlouhodobý režim počasí v určité oblasti.
Meteorologie-je věda o atmosféře, o její stavbě, vlastnostech a v ní probíhajících fyzikálních procesech.
-je hraniční vědou mezi fyzikou a geografií.
Dělí se:
1.Dynamická meteorologie– studuje dynamiku a termodynamiku atmosféry
2.Synoptická meteorologie-studuje a analyzuje atmosférické děje na zvoleném území.
Meteorologické prvky:sluneční záření, teplota vzduchu, tlak vzduchu, proudění vzduchu a atm. srážky.
1.sluneční záření-hlavní zdroj energie pro fyzikální děje v atm.
Sluneční záření je tvořeno ze 3 hlavních složek: 7 tvoří krátkovlnná složka-UV záření, 48 viditelné záření a 45 tvoří dlouhovlnné záření-infračervené záření.
2.teplota vzduchu-měří se teploměrem, a rozumí se tím teplota měřená v meteorologické stanice 2 m nad zemským povrchem.Čára spojující na mapě místa se stejnou teplotou vzduchu se nazývá izoterma.
3.tlak vzduchu(atmosférický)-měří se tlakoměry a vyjadřuje se v hektopascalech. Na synoptických mapách (povětrnostních), se místa se stejným atmos. tlakem spojují křivkami zvanými izobary.
Vymezují oblasti vysokého tlaku vzduchu-tlakové výše (anticyklony) a oblasti nízkého tlaku vzduchu-tlakové níže (cyklony).
4.proudění je podmíněno rozdíly tlaku vzduchu na zemském povrch.Vítr –směr-větrná růžice, měří se podle světových stran nebo ve stupních odkud vane. Rychlost větru se měří různými druhy anometrů.
V anticyklóně vzduch klesá, stlačuje se a spirálovitě se roztéká od středu k okrajům.
V cyklóně vzduch vystupuje do výšky a tím se zmenšuje jeho tlak. Do cyklóny vzduch vtéká spirálovitě od okrajů ke středu.
V tropických oblastech nad oceány se vytvářejí vzdušné víry zvané tropické cyklony, které se vyznačují malým rozsahem (200-500 km) , ale mimořádně prudkým vířivým větrem, který dosahuje v nárazech až před 100 m za 1 s. V Americe jsou to hurikány, v Asii tajfuny a v Indickém oceánu orkány nebo cyklony.
5.atmosférické srážky– jsou produkty kondenzace vodních par v ovzduší. Mohou být tekuté (mrholení, déšť( , nebo pevné (kroupy, sníh). Měří se pomocí srážkoměrů a intenzita srážek pomocí ombrografu. Místa se stejnými úhrny srážek se na mapě spojují čarami, které nazýváme izohyety.
Studiem podnebí se zabývá klimatologie.
Klimatologie studuje zákonitosti podnebí, jeho formování, prostorovou diferenciaci, změny v čase a geografickou klasifikaci.
Podnebí (klima) ovlivňují klimatogeografičtí činitelé:
1.zeměpismá šířka
2.obecný oběh atmosféry
3.vzdálenost od oceánů a moří
4.oceánské proudy
5.vlastnosti zemského povrchu
6.činnost člověka
Všeobecný oběh atmosféry
- celý soubor vzduchových v planetárním měřítku tvoří všeobecný oběh (cirkulaci) atmosféry (planetární cirkulaci
- atmosféry).
1.vých. větry sev. pól. oblasti
2.pás převládajících záp. větrů (srážky po celý rok)
3.subtropická maxima (slabé větry, bezvětří, jasno)
4.sv pasát (jasná obloha, mírný pohyb vzduchu)
5.rovníkové tišiny (značná oblačnost a déšť)
6.jv pasát
7.subtropická maxima
8.pás převládajících záp. větrů
9.východní větry již. pól. oblasti
Vzdušné proudy zvané antipasáty vanou ve výškách kolem 8000-12000 m nad zem. povrchem směrem od rovníkových tišin k oběma obratníkům.
Stálé vzduchové proudy směřující k rovníku se nazývají pasáty. Pasáty vanoucí z pevniny jsou suché, pasáty vanoucí na vých. pobřeží světadílů (z oceánů) jsou vlhké-přináší vydatné pasátové deště.
Monzuny
Všeobecná cirkulace vzduchu je v některých částech světa narušena sezónními vzdušnými proudy, které během roku mění svůj směr. Jedná se o vyrovnávání rozdílného tlaku vzduchu mezi mořem a pevninou. Toto sezónní vzdušné proudění se nazývá monzun. Primární příčinou vzniku monzunu je rozdílné oteplování pevniny a přilehlého oceánu v jednotlivých ročních obdobích.
Letní monzun-vane z chladnějšího oceánu do nitra teplejší pevniny. Tento monzun přináší sebou velké množství srážek.
Zimní monzun-vane z prochladlé pevniny na teplejší oceán. Suchý, chladný vzduch je příčinou období sucha.
Největší oblastí monzunů na světě je jihovýchodní Asie.
Místní větry
Na malém území dochází vlivem tepelných, a tím i tlakových rozdílů ke vzniku místních větrů. Tyto větry mohou být buď projevem místního cirkulačního systému, např. pobřežní větry, nebo mohou být podmíněny reliéfem zemského povrchu např. fén.
Pobřežní vítr (bríza)- Ve dne vane z chladnějšího moře na teplejší pobřeží a naopak.
Fén (německy Föhn)-nárazovitý teplý suchý vítr vanoucí z hor do údolí.
Vzduchové hmoty a atmosférické proudy.
Vzduchové hmoty jsou spousty vzduchu, které podle místa svého původu získaly stykem se zemským povrchem určité fyzikální vlastnosti, hlavně teplotu a vlhkost
Rozlišujeme 3 typy:arktická popř. antarktická, polární neboli mírných zeměpisných šířek, tropická a rovníková (ekvatoriální).
Uvedené typy vzduchových hmot se ještě dělí na oceánské a pevninské.
Vzduchové hmoty jsou od sebe odděleny úzkou přechodnou vrstvou zvanou atmosférická fronta.
Základní typy vzduchových hmot jsou oddělené arktickou, polární a tropickou frontou.
Arktická fronta od sebe odděluje arktickou a polární hmotu. Polární fronta od sebe odděluje polární a tropickou vzduchovou hmotu. Tropická fronta od sebe odděluje tropickou a rovníkovou vzduchovou hmotu. Pokud je aktivnější studená vzduchová hmota (přináší ochlazení) a postupuje směrem do teplejší vzduchové hmoty nazýváme jejich styčnou plochu studenou frontou, v opačném případě mluvíme o frontě teplé. Proces splývání obou front se nazývá okluze. Oblast styku dřívější teplé a studené fronty se nazývá okluzní fronta. Tlakové níže-cyklóny mají teplejší a proto lehčí vzduch a tlakové výše-anticyklóny mají chladnější a proto těžší vzduch.
Podnebné pásy země
-jsou oblasti zemského povrchu se stejným charakterem makroklimatu
1.v rovníkovém podnebném pásu převládá po celý rok rovníková vzduchová hmota
2.v subekvatoriálním podnebném pásu (pásu tropických monzunů) se vzduchové hmoty sezónně střídají.
- v tropických pásech převládá suchý (především nad kontinenty) silně prohřátý tropický vzduch.
4.V subtropických pásech v létě převládá suchý tropický vzduch a v zimě vlhký vzduch polární.
5.v pásech mírných šířek převládají polární vzduchové hmoty.
- V subarktickém a subantarktickém pásu v zimě převládá arktický vzduch a v létě vzduch polární.
7.arktický a antarktický pás- v těchto oblastech převládá působení arktického vzduchu.
Atmosféra a člověk
- zvyšování teploty,úbytek ozonu v ozonosféře, kyselé deště