Rozmístění obyvatelstva a sídel na Zemi

Lidstvo osídlilo zemský povrch nerovnoměrně. Rozmístění obyvatelstva je ovlivňováno přírodními podmínkami a dosaženým stupněm sociálně ekonomického vývoje.V minulosti bylo přírodní prostředí rozhodujícím faktorem pro možnost osídlení. V současné době, díky novým způsobům hospodaření a díky rozvinuté technice, lidé překonávají závislost na přírodních podmínkách. Lidstvo osídluje oblasti, které nemohly být osídlené a v zalidněných oblastech se stále zvětšuje počet obyvatelstva.

Přírodní faktory, které nejvíce ovlivňují osídlení:

• vzdálenost od mořského pobřeží
• nadmořská výška
• podnebné podmínky

Socioekonomické faktory, které ovlivňují osídlení:

• V minulosti byly nejvíce osídleny oblasti s kvalitními půdami a s vhodnými klimatickými poměry.
• V období rozkvětu průmyslu byly nejvíce osídleny oblasti těžby a zpracování nerostných surovin.
• Ve 20. stol se stal hl. činitelem při rozmísťování obyvatelstva proces urbanizace (poměšťování obyvatelstva a krajiny)

Důležitým ukazatelem rozmístění obyvatelstva je hustota zalidnění = poměr počtu obyvatel k rozloze obývaného území.

Hlavní seskupení obyvatelstva:

1. Země východní Asie – V a SV Čína, Japonsko- ostrov Honšú a Korejský poloostrov
2. Země jižní a jihovýchodní Asie – Indie, Bangladéš, z části Pákistán a Indonésie
3. Průmyslové státy západní Evropy – Benelux, Velká Británie (středoanglická oblast), Francie (Pařížská pánev a severofrancouzská oblast), Německo (oblast Porúří a dolní Porýní)
4. Severovýchod USA a jihovýchod Kanady – silné přistěhovalectví z Evropy
5. Jihozápad USA – stát Kalifornie – území mezi městy San Francisco a San Diego
6. JV pobřeží Brazílie a oblast La Platy – území na dolním toku řek Paraná a Uruguay
7. Oblast dolního toku řeky Nil a nilské delty – největší seskupení obyvatelstva v Africe
8. Jihovýchod Austrálie – státy Viktorie a Nový jižní Wales

Sídla

Sídla jsou základními centry lidské aktivity. Sídlem rozumíme seskupení sídelních jednotek (domů) včetně hospodářských objektů a dopravních zařízení na určitém vymezeném území.Studiem sídel se zabývá geografický vědní obor – geografie sídel a studuje zákonitosti rozmístění a prostorové zvláštnosti sídel. Sídlo je místo koncentrace lidských obydlí a hospodářských budov, apod. Ekumena je trvale obydlené území (dnes skoro všechna). Subekumena je přechodně obydlené území (Antarktida – výzkumníci). Anekumena není člověkem vůbec obydlena.

Existují sídla přechodně obývaná a sídla trvalá.

1. SÍDLA PŘECHODNĚ OBÝVANÁ

• jsou budována v hospodářsky okrajových zónách – dělí se na 2 typy:
  • jednoduchá – slouží např. lovcům zvěře v rovníkových oblastech nebo kočovným pastevcům ve stepních a polopouštních oblastech
  • moderní – přenosné montované stavby výzkumných pracovníků v polárních krajích

2. SÍDLA TRVALÁ
   • venkovská – samoty, osady a vesnice
     1. Rozptýlená (samotové osídlení) – tento způsob osídlení převažuje v severní Americe, Jižní Americe a v Austrálii
     2. Skupinová – tento způsob osídlení převažuje v Evropě, Africe a Asii
     3. Vesnická sídla se podle půdorysu dělí na lineární (řadové, podél silnice, řeky), návesní (okrouhlice, okolo návsi, kostela), hromadné (kombinací předchozích dvou). Vesnická sídla většinou plní funkci zemědělskou, kulturní nebo poskytují přechodná sídla. Na vesnici je lepší životní prostředí, lidé se více znají.
   • městská – jsou historicky mladším typem osídlení než sídla venkovská, většina jich má historický základ ve středověku. Města se vydělila z venkovského osídlení s rozvojem směny, obchodu a řemesel. Nejčastěji bývá město definováno jako sídlo s určitým minimálním množstvím obyvatel (např. 5000), s určitým podílem zaměstnaných mimo zemědělství, charakterem zástavby a podílem vícepatrových domů. Sídla městského typu jsou centry koncentrace nejúčinnějších ekonomických činností. Městská sídla jsou vývojově mladší. Plní funkci průmyslovou, kulturní, obchodní. Města se podle funkce mohou dělit na univerzitní (Praha), lázeňská (Poděbrady, Karlovy Vary), vojenská apod. Podle půdorysu mají města šachovnicový tvar (New York, pravoúhlé silnice, uměle vytvořené), radiální (okolo náměstí).

Sídelní aglomerace, konurbace, megalopolis

Jedním z charakteristických procesů působících na změny v rozmístění obyvatel je urbanizace – přesun obyvatel z venkova do měst, z oblastí převážně zemědělských do oblastí s průmyslem a službami. Výrazně vzrostl podíl městského osídlení a zvýšil se počet obyvatel velkých měst. Vyvinuly se ve velké sídelní aglomerace, území propojená intenzivními hospodářskými a obslužnými procesy a hustou osobní a nákladní dopravou s velkoměstským jádrem. Vznikly i konurbace-jsou to souměstí neboli spojení dvou měst  a intenzivně využívaného zázemí hustě propojeného dopravními systémy a funkčními vztahy. Příklady konurbací: Porúří (Essen, Hochům, Dortmund, Hagen, Duisburg, Düsseldorf aj.), Horní Slezsko, Randstadt Holland (Amsterdam, Rotterdam, Haag, Utrecht). Megalopole, rozsáhlá území s mnoha miliony obyvatel, se skládají ze vzájemně se prorůstajících konurbací a aglomerací a přilehlých sídel, mezi nimiž však zůstává určitý podíl ploch. Příklady megalopolí: Severoamerická megalopole Bos-Wash (Boston, New York-New Jersey, Philadelphia, Baltimore, Washington) – přes 60 milionů obyvatel, San Francisko a San Diego se spojily v Sansan. Tókajdó v Japonsku (konurbace Tókjó-Jokohama, Saka-Kóbe-Kjóto, Nagoja-Gifu) – 52 milionů, 43% obyvatel Japonska.

Současné tendence v rozmístění obyvatel

Ve vyspělých zemích probíhají změny v souvislosti se změnami ve struktuře a rozmístění průmyslu s rozvojem terciérní sféry. Dalším fenoménem je suburbanizace – snižuje se počet obyvatel městských center, z nichž se lidé přesunují do komunikačně dobře dostupných satelitních obcí.

V rozvojových zemích se naopak zrychluje urbanizace, neúměrně rostou velkoměsta, kam přicházejí chudí lidé z venkova, což vyvolává řadu problémů (rozsáhlé chudinské čtvrti bez základního vybavení).

Ve světě převládá venkovské obyvatelstvo nad městským. V Evropě je 70% lidí ve městech. V Africe je 90% lidí na venkově. 100% urbanizovaná země je Vatikán.