Počátky středověké filosofie; patristika, realismus a nominalismus v rané scholastice
- hlavním duchovním zdrojem středověké kultury = křesťanství – vzniká z židovského náboženského myšlení -> očekáván příchod Mesiáše -> mění starý svět a má začít nový spravedlivý svět
- podle prvních křesťanských vyznavačů tento Mesiáš = Ježíš Nazaretský (asi 1 – 33):
- ve svých vystoupeních opravdu mluvil o konci starého věku = svět násilí a zotročování -> o příchodu nového svět = vláda spravedlnosti, míru, lásky = Boží království na zemi
- > oslovil chudé a bezmocné x znepokojoval mocné -> pod záminkou politicko – náboženských důvodů odsouzen k smrti ukřižováním
= konec historické části jeho života
x skupina jeho učedníků mluví o vzkříšení => na této víře vzniká křesťanství – ovlivňuje dějiny světa i myšlení až dodnes
- prvotní filosofie křesťanství: jednoduchá: je 1 milující Bůh a lidé, kteří se ke němu musí dostat následováním Krista = jediná správná cesta + morálně mravní příkazy:
- život v lásce
- pomoc bližnímu svému
- úcta k lidem => vznik desatera přikázání boží
- > splynutí s patristikou (1. – 8. stol.) – činnost patres = církevních otců => první pokusy o teologicko – filosofické vyjádření křesťanského náboženství
- řešení 4 základních okruhů problémů:
- teologický – učení o Bohu a Boží trojici
- christologický – o Ježíši Kristu
- antropologický – vztah člověka a Boha, svoboda lidské vůle
- problém církevní organizace – struktury církve
- řešení 4 základních okruhů problémů:
- >1. etapa (1.-2.století) – převládá apologetika (=obrana křesťanství před vněj.nepřít.) + antignostika = ochrana před gnozí => Tertilulianus: „Věřím, protože to přesahuje lidský rozum.“
- > myšlenka že filosofie je služkou teologie
- gnosticismus (gnose = poznání) = myšlenkový směr, který řeší možnosti poznání – vznik v několika základních formách kombinacemi náboženských idejí
- > řeší otázku theodiceje (= ospravedlnění boha za zlo na světě) rozlišením dvou Bohů:
- boha dobrotivého
- boha stvořitele, trestajícího
- představitel Aurelianus Augustinus – dílo:
- Vyznání – kritika hříšného mládí
- O svobodě vůle, O Boží obci
- raná scholastika ( 8. – 12. stol.) -> centrální filosofická diskuse = spor o univerzálie = řešení jestli jsou obecné pojmy reálné, jestli skutečně existují anebo jsou-li to jen pojmy, které reálně neexistují
- > realismus – obecné pojmy (univerzálie) existují reálně, jsou na konkrétních věcech nezávislé => universalia antes res – před věcmi
x
- nominalismus – univerzálie existují pouze v našem rozumu jen jako jména (nomina) => universalia post res – po věcech
- > vztah mezi vírou a rozumem: „Věřím, abych porozuměl.“
Příklad: Realismus: existuje reálná lavice, člověk, zlo = jev, název + existuje, je praktický
X nominalismus: jsou to pouze jména x fyzicky neexistují -> pouze kokrétní věci, předměty -> neexistují, jsou to obecné věci
– kompromis – „Rozumím, abych věřil.“=> vyřešení sporu realismus x nominalismus: “Obenicny existují ve věcech.”