Společnost – souhrn jednotlivců jednajících s ohledem na jednání druhých v určitém historickém, prostorovém, kulturním a sociálním kontextu (jednotlivec má malou možnost ovlivnit jednání celé společnosti).

 

Příroda – nevyhnutelná základní podmínka pro vznik společnosti

 

Člověk je bytost přírodní i společenská => člověk podléhá zákonitostem přírody i společnosti.

Pojetí člověka

1. Člověk je považován v zásadě za živočicha a jeho existence závisí na zákonitostech přírody
2. Člověk je zásadně považován za soc. bytost a jeho existence a vývoj je závislý na zákonitostech společnosti a spol. vývoji.

Nejvíce rozšířený názor- mezi oběma póly: člověk v sobě slučuje živočišný a sociální faktor, protože je objektivně živočichem, jeho zákl. živ. f-ce fungují na základě přírodních zákonitostí, ale bez existence sociálního faktoru by člověk stál pouze na úrovní živočicha. Zákl. odlišnost člověka od zvířete je využívání rozumu a cílená spolupráce.

Člověk se pohybuje mezi dvěma světy: přírodou a společností. Podléhá principům obou z nich, při čemž vztahy mezi přír. a spol. aspekty se neutvářejí jednoduše.

 

Jaké  přírodní faktory působí na společnost a jak ji ovlivňují

1. biologické – pohlaví, věk, rasa, dědičnost, národnost, atd.

2. demografické – hustota obyvatel, demografická struktura obyvatelstva podle pohlaví, věku, typu rodin, atd.
3. geografické – poloha, nadmořská výška, reliéf krajiny, zdroje surovin, atd.

Příroda vytváří zákl. podmínky pro život, vývoj, existenci člověka a společnosti. Bez přírody by člověk nemohl existovat.

Příroda je zpětně lidskou společností ovlivňována.

 

Jak společnost působí na přírodu

• vytvoření druhé přírody – příroda pozměněná vlivem člověka (díky kyselým dešťům je to veškerá příroda)

–  vznikla působením člověka na původní přírodu

• lidská aktivita je chápána v pozitivním smyslu, má i     negativní účinky

5 etap ve vývoji vztahu přírody a společnosti:

1. předhistorické období – 200 tisíc let př. n. l. – 10 tisíc let př. n. l.

– žádné větší zásahy do přírody

– člověk je na přírodě závislý a jeho vlivy jsou minimální

2. zemědělské období – do počátku středověku

– první velká dělba práce

• vydělení se pastevectví, zemědělství,

-zavlažovací zařízení

– člověk přizpůsobuje přírodu svým potřebám (ovlivňuje půdu, lasy, pastviny, ale neznečišťuje ovzduší)

-narušení přír. komplexů,  lokální poškozování přírody

3. středověk

• jevy a výtvory hrají čím dál větší úlohu – 1. Města
• vznik organizované společnosti
• společnost znamenala vyšší stupeň „vlády“ člověka nad přírodou
• zlepšování zákl. živ. podmínek člověka

– vznik např. jihočeských rybníků

– poslední období trvale udržitelného prostředí

4. průmyslové období

– počátkem roku 1670 lidstvo znečišťuje veškeré složky přírody (půda, voda,

vzduch)

– vztah člověka k přírodě se radikálně mění – devastace přírody – člověk k ní

přistupuje značně majetnicky, pokládá přírodu za nevyčerpatelný zdroj

– vyrábění látek, které nejsou přírodního původu a příroda je sama neumí zlikvidovat => dobývání přírody

– hluboké znečištění – narušení biorytmů přírody

5. komunikační – po vědecko-technické revoluci – přelom 19. a 20. století až po současnost

– narušení ozónové vrstvy

– ničení deštných pralesů

– snižování biodiverzity (druhová rozmanitost)

• synergické vlivy na člověka (vyvolávají další znečištění)

Vztah sociologie a ekologie

• Někteří sociologové dokazují, že přír. faktory jsoudeterminujícími činiteli ve spol. vývoji = = naturalistický směr v sociologii
• Většina sociologů—přír. faktory = významní činitelé, ale vývoj společnosti je určen především sociálními faktory

životní prostředí – nyní zahrnuje i umělé, člověkem vytvořené prostředí

období trvale udržitelného rozvoje (současnost – budoucnost) – týká se lokality, regionu, planety, vesmíru

= zajistit potřeby současných generací, aniž by bylo ohroženo splnění potřeb budoucích a aby se tak nedělo na úkor ostatních národů a přírody samé (lze polemizovat o realizaci)

– začátek 70. léta

 

Ekologické problémy, ek. hnutí, úloha nevládních organizací,

• porušení rovnováhy v přírodě

– zhruba od 60. let 20. stol. se životní prostředí považuje za

nepříznivé a stále se zhoršující

• vyčerpávání přírodních zdrojů
• znečišťování základních přírodních složek

=> ekologická politika

=> význam ekologických hnutí občanů

– např. Římský klub – mezinárodní nevládní

organizace sdružující vědce, představitele

velkého průmyslu a veřejné činitele

Greenpeace – mezinárodní nevládní ekologické hnutí

          – vznik 1971 v Kanadě jako protest proti jaderným

zkouškám

– registrovaná, sídlo v VB

– každoroční mezinárodní shromáždění

– nesporné úspěchy

– prodávání pohlednic, odznaků

zaměření: 1. rozšíření světové činnosti – rozšíření ekologické

osvěty

2. mobilizace a aktivace obyvatel všech zemí

k ochraně a tvorbě dobrého živ. Prostředí

3. nátlak na vlády jednotlivých zemí, na mezinárodní

orgány, organizace

cíle: 1. zákaz atomových zbraní

2. nahrazení atomové energie energií alternativní
3. zastavení ukládání jedovatých látek, např. radioaktivní

odpad v mořích

4. pokus o zastavení kyselých dešťů a dalších projevů

znečištění přírody

5. záchrana ohrožených druhů (např. delfíni, velryby,tuleni)
6. omezení obchodu s kožešinami a velkou zvěří
7. vyhlášení Antarktidy za světový park

 

Konference o životním prostředí

1972 – Stockholm – 1. konference na téma živ. Prostředí

– heslo – „Pouze jediná země“

– vytváření ekologických zákonů a zřizování

ministerstev ž.p.

– 1. teorie – zastavení znečišťujících principů

hospodářského rozvoje

1992 – Rio de Janero – další konference v roce 1997

– pod heslem „V našich rukou“

– rozvoj, při kterém by lidstvo uspokojilo své

potřeby, ale zároveň dbalo na ochranu přírody

– Deklarace z Ria + Agenda 21

1994 – Káhira – o populační explozi