BIOLOGICKÁ DETERMINACE LIDSKÉ PSYCHIKY

-determinace – určení podstatných znaků

-nervová soustava – zdroj aktivity, potřeba kontaktu s vnějším prostředím

-CNS – nejvyšší regulační zařízení organismu, koordinuje funkce, zajišťuje, aby orgány fungovali jednotlivě, ale i jako celek

-reflex – biologicky účelná odpověď organismu na působící podnět, představována pohybem nervového vzruchu, který je vyvolán v receptoru, odtud dostředivými drahami vede do míchy nebo do mozku – odstředivé cesty – efektor = sval, žláza

= reflexní oblouk

-podnět – biologicky významná změna v okolí, fyzický či chemický vliv

-činnost efektoru je kontrolovaná mechanismem zpětné vazby = zpět do centry je signalizována přiměřenost reakce

1. Nepodmíněné reflexy (vývojově nižší)

-vrozené dráhy – odpověď na vrozený podnět

-umět se přizpůsobit životním podmínkám

-biologicky významné

-pojí se v řetězce = instinkty

-uchopovací, sací, polykací, vylučovací, plazící (zaniká), sexuální, rozšiřovací a zužovací (u zornic), měnící teploty (vliv cév), kašlací, kýchací (podráždění sliznice)

-funkce:

• potravové – přijímání a zpracování potravy
• obranné – vyhýbání se bolestivým podnětům
• pohlavní – sexuální činnost
• orientační – orientace
• pátrací – vyhledávání podnětů
• statokynetická – rovnováha
• lokomoční – pohyb z místa na místo

2. Podmíněné reflexy (vývojově vyšší) – dočasné spoje

-k vytvoření je třeba dvou podnětů – nepodmíněného (potrava®vylučování slin) a podnětu zprvu neutrálního (zvonek®orientační reakce), který se stává biologicky významným = podmíněný reflex (Þ zvonek=vylučování slin)

-u dětí a zvířat se lépe vytváří

-1.signální soustava – soustava podmíněných a nepodmíněných reflexů

2.signální soustava – podnět, který signalizuje podmíněný reflex; základ je slovo – když mluvím o potravě začnou se mi vylučovat sliny

-vegetativní nervový systém – podléhá kontrole vůle

1. sympatikus – mobilizace orgánu k vnější aktivitě, zrychlení tepu, dechu
2. parasympatikus – mírové funkce, produkce slin, trávení

-nervovým řízením prochází hormonální řízení – žlázy s vnitřní sekrecí produkují hormony, které ovlivňují NS

-stav organismu – excitace (aktivita) či inhibice (útlum)

-centra CNS – motorická (pohybová) – vůle

-senzorická (smyslová) – vůle

-vegetativní – nepodléhá vůli

vnímání = percepce = čití

-obraz prostředí ve vědomí člověka

1. počitky – odrážení jednotlivé vlastnosti předmětů a jevů, vnímání jedné informace
2. vjemy – odrážejí skutečnost v celcích, souhrn počitků

-receptor přijímá obraz prostředí, proměňuje obraz v nervové vzruchy, které vedou do centrálního nervstva a tím se vytváří obraz z vnějšího prostředí ve vědomí = smyslové požitky

-vnímání – syntetický proces, soubor počitků,

-1 podnět může zvyšovat činnost jiného receptoru

-fyziologicky je počitek výsledkem činnosti jednoho smyslového orgánu

-vjem je výsledkem činnosti několika smyslových orgánů

-analyzátor – receptor + nerv + partie mozku – nervový vzruch se zde mění v počitek

-receptory – chemoreceptory, mechanoreceptory, interreceprory, exteroreceptory

-mezi intenzitou počitku a sílou podnětu existuje určitý vztah:

podprahový podnět – příliš slabý na vyvolání počitku

prahový podnět – vyvolává ještě počitek

nadprahový podnět – příliš silný na počitek, doprovázen bolestí

-souvislost , snižování (zvyšování) různými podněty

-senzibilizace – zvyšování činnosti působením krátkodobých podnětů (sprcha, kofein)

druhy počitků:

1. statické – registrují polohu těla, receptor – střední ucho
2. kinetické – pohyb a plocha těla, receptor – svaly, klouby, šlachy
3. kožní – receptory v kůži, sliznici, podkožní vazivo, oční rohovka
4. a) teploty – tepla a chladu – chladová těliska víš než tepelná-lokální pocit horka – afektogení – zčervenání
5. b) taktilní – dotykové – nevíce – konečky prstů, jazyk, záda, ramena

-tlakové – deformace kůže

-vibrační – rytmické dráždění taktilních receptorů, vnímání řeči i hudby

1. c) bolesti ochranný význam, adaptace na bolest, extroverti větší schopnost, vrozené disproporce na adaptaci – cvik vůle, ostré (říznutí) či tupé (bolené hlavy)
2. čichové – vliv teploty, vlhkosti, denní doby (ráno a večer je to intenzivnější)

-pachy – vůně a zápachy

-rychlá adaptace a otupění

1. chuťové – 4 základní chutě
2. zrakové – vjěm elektromagnetických vln určitých délek

-receptory – sítnice – čb – tyčinky, B – čípky

-teplé barvy – červená, žlutá, oranžová – cholerici, sangvinici, tyto barvy zvyšují činnost vegetativního nervstva, tlaku, tepu

-studené barvy – modrá, zelená – flegmatici, melancholici, zklidňují, vyrovnávají stabilitu

-komplementární – míchané

-achromatopsie – barvoslepost

-daltonismus – snížená čivost červené barvy

1. sluchové – periodické (tóny), neperiodické (hřmoty), 16-10 000Hz, čisté (ladička) a složité (lidský hlas)

-nedoslýchavost, hluchota

1. hmatový – velikost a tvar předmětu
2. útrobní – činnost vnitřních orgánů

druhy vjemů:

1. chuťový – sladkost, slanost, kyselost, hořkost
2. čichový – Hemingova stupnice

-vůně – kořenová, květinová, pryskyřicová, ovocná

-pachy – hnilobné, spálené

• sluchový – výška, síla, barva

1. barevný – 3 stupnice nervových buněk v čípku – vnímají světelné spektrum – podle toho jakou část zabírá ta určitá skupina buněk: červená (oranžová) – zelená – modrá(fialová)

-bílá – všechny 3 typy čípků jsou vystaveny odpovídající intenzitě světelné vlny; černá – absence podnětu

-3 základní barvy: žlutá (z+č) – kyanově červená (č+m) – kyanově modrá (m+z)

-doplňkové barvy – doplňkové dvojce: č + z (nedokážeme vnímat červenou a zároveň zelenou ®daltonismus)

ž + m

černá + bílá

-fixujeme-li např. jistou dobu červený předmět a pohlédneme na šedou plochu vidíme zelenou barvu

-vzájemné působení barev:

-fixujeme-li nějakou barvu tak se postupně vlivem působení snižuje intenzita pro naše oko

-vnímání pomocí dopadu paprsku na barvu

-modrá – klid, propadnutí do hlubin

-fialová – neklid a nervozita

-červená – aktivita

-zelená – neutrální

-druhy vnímání:

1. vnímání tvaru

-krátkými po sobě následujícími pohledy postihujeme podstatnou strukturu obrazu, to co zasáhne žlutou skvrnu vnímáme nejostřeji; 4 oční pohyby za sekundu, to co vnímáme spojujeme s minimální zkušeností, když to znám vnímám rychleji

-zákony vnímání tvaru:

1. zákon vztahu figury a pozadí – schopnost je od sebe odlišit
2. zákon podobnosti – podobné prvky jsou považovány za stejné a jsou spojovány do jedné figury
3. zákon blízkosti – blízko ležící body u sebe máme tendenci spojovat do jedné figury
4. zákon hladkého průběhu – přerušované linie máme tendenci vidět nepřerušovaně
5. zákon uzavřenosti – orámované plochy vnímáme jako figury
6. zákon zkušenosti – i u absurdních tvarů jsme schopni spojovat známé prvky a neznámé zaměňovat za známé

-pointilisté – malíři v 19.století malující barevné plochy pomocí barevných teček, Cézané

-surrealisté – zproblematizovali skutečnost, aby tak osvobodili člověka od konvenčního vnímání pozadí a figur

2. vnímání prostoru a času

-vnímání prostoru je vrozené

-zkušenost ovlivňuje lokalizaci postavy v prostoru

-vnímání času je dáno pamětí, když si čas uvědomujeme, že vnímáme souvislost minulým a přítomným časem

-psychický přítomný čas – 6-12s stálé vědomí zážitku

3. vnímání pohybu a hloubky

-moment – 1/18s, 18 obrázků za s = pohyb (trhavý) / film je 24 obrázků jako pohyb /drogy prodlužují moment na 0,5s/

-optické klamy – příčiny – nejsou klamány naše představy, ale vnímání. I když o klamu víme, vnímáme ho a klam se nezmění

představivost

-reprodukovaný obraz předmětu

-minulá zkušenost

-vjem – stimulace receptoru

-představa – v mozku

-skupiny představ:

• vzpomínky
• fantazijní představy

1. sny

-sen – fantazijní představa, výraz duševního myšlení ve spánku

-sní se v periodickém (paradoxním) spánku – mozek je aktivní, ale tělo je pasivní (rychlí pohyb očí),

-REM – neperiodický (neparadoxní ) – sen si pamatuji

-zhuštěná podoba myšlenek, jen pár vteřin

-důvody vzniku snu – Freud – halucinační splnění neuskutečněného přání, reakce na fyzické změny v organismu. Okamžitá reakce na spontánní svalovou činnost (škubání), pokračování denních zážitků

-význam snů – uvolnění pudů a napětí

-poznávací (kogentní) teorie – ve snu dochází k jasnému vyjasňování ne plně ujasněných postojů

-zdroj snů – z nevědomí, přání ze svědomí do nevědomí, reálná přání z vědomí, ale nejme je schopní je realizovat

-projevení prostřednictvím symbolů – nenamáhá nás to moc

1. b) eidetické představy – obrazy, které někteří jedinci vnímají živě, jako by to byl vjem (fotografická paměť)
2. c) následné obrazy – delší dobu se na něco díváme a potom nám to ještě doznívá v mysli pár vteřin
3. d) paobrazy – něco jako se žárovkou doplňkové dojmy
4. e) synestesie – zrakové vjemy doprovázeny sluchovými vjemy a opačně

-význam představ:

-schopnost asociovat v řetězcích – jedna představa vyvolává jinou

-význam kompenzace toho co bychom chtěli – nahrazení reality

-denní snění – pubescentní období

-nástroj myšlení

-poruchy představivosti – halucinace – povaha skutečného smyslového vjemu, neodlišitelné od skutečnosti – zrakové, sluchové, čichové atd.; fyziologická podstata – stejná jako u snu – v době halucinace působí silné i slabé podněty a opačně

-perseverační obrazy – ráno jde na borůvky a večer vidím jen borůvky, = jevem inertních procesů, NS není schopna se v krátké době vyrovnat s příliš velkým podnětem

-pseudohalucinace – zvuky v hlavě, spíš malé než velké podněty vyvolávají halucinace

myšlení

-nejdokonalejší funkce schopnostního aparátu, zprostředkované poznání

-myšlením poznáváme souvislosti a příčinné vztahy mezi věcmi a jevy

-je projevem tzv. výkonové vlastnosti osobnosti neboli inteligence; testy IQ – Antauer a Rawen; prorozložení stupně inteligence platí statistická Ghausova křivka

-formy myšlení – formami myšlení se zabývá logika, která formuluje zásady správného myšlení; psychologie se zabývá myšlením v širším smyslu i chybným myšlením; zakladatelem logiky je Aristoteles, ten rozlišovat 3 roviny:

1. pojmy – média myšlení jsou pojmy, myšlení se odehrává v pojmech , pojem = pojmenování podstatných vlastností věcí a jevů, pojem je abstraktní
2. soudy – vztahy mezi pojmy, predikce = výpověď o subjektu

• úsudky – vztahy mezi soudy, sylogismus = typ úsudku

1. nastolení problémové situace
2. proces analýzy a syntézy po předběžné hypotéze – vyslovujeme soud (pojem – soud – úsudek)

Myšlenkové operace:

-analýza – rozbor – členění celku na části

-syntéza – spojení částí do celku

-abstrakce – vyčleňují se obecné podstatné vlastnosti

-zobecňování – spojování společných vlastností předmětů, vytváří se pojmy

-indukce – vyvozujeme obecná tvrzení z jednotlivých případů

-dedukce – aplikace obecného poznatku na konkrétní případ

-analogie – vyvození poznatků na základě podobnosti

poruchy myšlení – nepřiměřený výklad skutečnosti a přesvědčenost o pravdivosti svého vnímání = neadekvátní interpretace skutečnosti (nesprávný výklad)

1. doprovázeno bludy – extrapotenční – můžu žít 1000 let

-originální – jsem Napoleon

-reformátorní – spasím svět

-hypochondrický – jsem velice nemocný

-chorobně žárlivý – vůči partnerovi

-paranoidní – někdo mi chce ublížit

-persekuční – pronásledování

2. a) chorobně zrychlené myšlení

-velice rychle myslí a nestačí při tom mluvit, později už pouze gestikuluje

1. útlum myšlení

-hovoří v dlouhých pauzách = deprese, vrací se k stejnému tématu, mluví stále dokola

3. poruchy v souvislosti a zaměřenosti – obočení myšlení
4. myšlené vtíravé – donucené myšlení, že něco musím udělat

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

13. inteligence, učení, paměť a pozornost

inteligence

-myšlenkový proces, který zahrnuje řešení problémů

-schopnost jedince myslet názorně nebo abstraktně, v jazykových, numerických a časově-prostorových vztazích; umožňuje zvládnutí mnoha komplexních a pomocí zvláštních skupin schopností i zcela specifických situací a úkolů (K.J.Groffman, L.Michel, 1982)

1. přirozená
2. krystalická – učím se ( např. matematickým myšlenkám), IQ se takto zvyšuje velmi málo

Ch. Spearman

-test inteligence měří dva faktory – všeobecný – „g-faktor“ – generální

-spicifický – „s-faktor“ – speciální

-jsou na sobě nezávislé a odpovídají specifickým schopnostem, jenž jsou nutné k řešení jednotlivých úkolů

L.L.Thurstone

-objevil sedm rovnoprávních, nezávislých faktorů = primární (prostorová představivost, rychlost vnímání a pochopení, obratnost v počítání, chápání řeči, slovní obrat, paměť, úsudek)

-faktory inteligence:

1.komplexnost – způsob jak jednotlivé zkušenosti seskupují a jak je jedinec dovede spojovat v jednotu

2. plastičnost – řešení problému
3. celistvost – tvořivost vedoucí k vytváření nových celků
4. plynulost – schopnost plynule přejít od jedné myšlenky ke druhé

J.P.Guilford

-u každého faktoru inteligence záleží ještě na – obsahu, produktu, použití Þ inteligence je logická struktura se systémem základních intelektuálních faktorů

inteligenční testy

-pomocí inteligenčních tesů zjišťujeme schopnost jedince se vyjadřovat a logicky myslet

-k určení inteligence je zapotřebí podstoupit několik testů, součástí kterých je i psychologický test, protože na základě jednoho testu nelze určit IQ

-testy jsou odstupňovány podle věku a pohlaví; se stoupajícím věkem se náročnost a počet otýzek zvyšuje

-rozdělení testů:

• a) verbální (ústní)

1. neverbální (písemný)

• podle věku
• skupinové

-kvalita inteligence závisí na – kvalitě myšlení

– kvalitě poznávacích procesů (paměť)

-pozornosti, rozhodování, vůli, motivaci, zájmové činnosti

-Wechslerova stupnice testů

• informační testy – např. kolik dnů má týden
• porozuměcí testy – např. zalepená obálka – reakce
• aritmetické testy – např. posloupnosti
• testy podobnosti – např. pes, žirafa, slon – čtyřnohá zvířata
• obrázkové testy – např. seřadit obrázky podle děje
• skládačky, hlavolamy, labyrinty

1. Binet a J.Simon

-1904 – první měření inteligence, začalo se u dětí, odlišili fyzický a mentální věk, srovnávání fyzického a mentálního věku

1. Stern

-zavedl inteligenční kvocient, podíl dvou veličin Mentální Věk/Chronologický Věk (fyzický) x 100 Þ IQ = 100 znamená průměrnou inteligenci

-rychlí vývoj inteligence v mládí, u dospělých zůstává po několik let stejná

Hawie – test je rozdělen na verbální část (všeobecné vědění apod.), pod 20 – idiotie

20-49 – imbecilita       oligofrenie (slabomyslní) –

50-69 – debilita             poruchy mozku, vážné úrazy

-měření inteligence

-výsledek testů je označen jako inteligenční kvocient (IQ):

• IQ = MV/FV x 100
• IQ = počet bodů / věk (v měsících) x 100

-na základě IQ se zjišťují stupně inteligence:

 

 

 

 

 

IQ (v bodech)       stupeň inteligence              procento zkoumaných případů (v %)

méně než 20          idiocie                                                   0,1

20 – 49                    imbecilita                                              0,5

50 – 69                    debilita                                                  1,9

70 – 79                    tzv. lehká debilita                5,0

80 – 89                    podprůměrná                                       14

90 – 109                  průměrná                                              48

110 – 119                nadprůměrná                                       18

120 – 139                vynikající                                              11

140 a více              genialita                                1,5

učení

-každé obohacování individuální zkušenosti během života, vyvolává trvalejší změny v chování (člověk i zvíře)

-záměrné a systematické získávání vědomostí, návyků a dovedností (člověk)

-fáze – k učení nedochází naráz, jedná se o cestu, která má časový průběh:

1. motivační – důvody proč se učit
2. poznávací – proniknutí do učebního materiálů a získání informací, hledání řešení daných problémů
3. výkonná – pochopení a vyřešení problémů, zařazení do systému a soustavy
4. kontrolní – prověřování správnosti řešení (zkoušení)

-kvalitu učení ovlivňují také tělesný a psychický stav, motivace, prostředí, vztah k látce, délka učení, opakování, činnost předcházející i následující; čím delší je odpočinek po učení, tím lepší je vybavování; čím větší časový odstup od jednotlivého opakování, tím lepší je výsledek učení

-lidské učení můžeme vymezit výčtem jeho výsledků:

• vědomosti – soustavy představ a pojmů

-souvisejí s vnímáním, představováním, myšlením

-osvojení ve škole, praktickou činností (hry, televize, knihy atd.)

• dovedností – dílčí psychické předpoklady pro vykonávání určité činnosti

-senzorické – dovednost člověka spojená s vjemem pohybu (psaní na stroji, hra na klavír, chůze, stříhání atd.)

-intelektové – umožňují člověku řešit matematické úlohy, osvojit si cizí jazyk, řešit složité problémy

-sociální – napomáhají jedinci se začlenit do společnosti; k tomu, aby se naplnila společenská podstata lidského

jedince – žít mezi lidmi – je třeba si osvojit řadu sociálních dovedností – záměrně i bezděčně

• návyky – dílčí psychické předpoklady, které pobízejí člověka v určité situaci k určitým pohybům nebo k určitému chování

-řadu činností usnadňují, ale jiné mohou škodit jedinci i společnosti (čištění zubů, uklízení  x  drogy, alkohol)

paměť

-fyziologická podstat – dočasné spoje v šedé kůře mozkové

-soubor psychických procesů odrážející minulé zkušenosti

-schopnost zaznamenat vjemy, myšlenky, představy, city

-uchování minulé zkušenosti

-fáze:

1. zapamatování – uložení do paměti, znalost obsahu, lepší zapamatování logickou návazností; motivace – jestli to chci či nechci, jestli mě to baví nebo ne, vůle
2. uchování – udržení v paměti, změny kvantity a kvality, 23% zůstává, zvýšení opakováním a uvědomováním si podstatných věcí
3. vybavování(reprodukce) – aktualizace, usnadňuje to dobrý fyzický a psychická stav, znesnadňuje to stáří, vzrušení a tréma

ovlivnění paměti

-znovupoznání zapomenutého , stačí málo a náhodně si vzpomenu

-opakování

-znalost významu či obsahu usnadňuje proces zapamatování

-při využití více smyslových receptorů – např. čtení nahlas

-motivace

-myšlenkové zpracování osvojovaného

Ebbinghausovy křivky zapomínání

– po 1h – zapomenu 40%

– po 1měsíci – 20% (= 60%)

– po 12 hodin – 10-12%

-nejlépe zapomínáme abstraktní pojmy

-unavitelnost předmětu:

1. jazyky, M, B, CH, F
2. lit, D
3. výchovy

 

 

 

-typy paměti:

1. názorná – pamatujeme si to co jsme vnímali – auditivní, vizuální, čichová, kinetická
2. slovní – logická – pamatujeme si to, co je psané, vyjádřené slovy

• emocionální

-v průběhu života se paměť mění a pokud ji posilujeme, tak se vyvíjí, pokud ne zakrňuje

-jsme smíšené paměti, ale u nás určitý typ převládá

1. bezděčná paměť – pamatujeme to, co nás bezděčně upoutá aniž to chceme
2. záměrná – řízená cíleně
3. I. mechanická – dočasné spoje v mozku se tvoří přímočaře (musíme si vybavit jeden článek)
4. logická – všechny články jsou propojeny vzájemně
5. I. krátkodobá – přechodné změny na synapsích, změny převážně elektrické povahy (do 2 min, např. telefonní číslo)
6. dlouhodobá – zajišťována molekulovými změnami nervových buněk, vůle, motivace atd.

biorytmus

-největší aktivita 7 – 12 hod

-pokles 12 – 15 hod

-zvýšení 15 -17 hod

-zvýšení 18 –  . . . hod

-chybování – 15 minut v 1.vyuč. hodině, krize 6 a 7 hodina (před pauzou), stoupání 4 až 6 hodina

týdenní cyklus

P – útlum

Út – St – největší výkon

Čt – pokles – unavení

Pá – menší aktivita

-speciální schopnosti – verbální – právník, herec

-prostorová představivost – architekt

-numerická – účetnictví

-percepční – rychle postřehnutelné detaily

-psychomotorické – rychle naučený pohyb a jeho reprodukce

-umělecké

pozornost

-projevuje se v soustředěnosti a realitní stálosti

• bezděčná – spontánní – organismus reaguje na nějaký silný podnět, vznik nápadností podnětu
• úmyslná – používáme vůli k udržení pozornosti = učení

-intenzita – čím delší pozornost, tím je větší intenzita

-schopnost nepřetržitého soustředění jsou 2 s

-podmíněna stavem bdělosti organismu, který se během dne mění

-důsledky – vnímání je ostřejší, jsou schopni lépe rozlišovat podněty, zostřuje se myšlení, lépe si pamatujeme

-fyziologické změny – zesílené vnímání na sítnici oční, najednou postřehneme 6-7 prvků

-aktivace – citů, pudů, vůle; stupeň koncentrace pozornosti je dán motivací, odolností vůči vnějším rušivým vlivům

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

14. EMOTIVITA, MOTIVACE, PŘEHLED PSYCHOLOGICKÝCH SMĚRŮ

Motivace

-každé chování a jednání lidí je něčím motivováno

-motiv – pohnutka lidského chování – potřeba a pud

-rozdíly v lidském chování jsou dány schopnostmi a závislostí na motivaci

-motivační síly:

1. model nedostatku – touha (touha po bohatství – motivace peníze)
2. pocit svobody

• model vybití – k uspokojení dochází, když organismus něco ze sebe vydá (sport, agresivita, tlak); pokud nedojde k vybití – hromadí se to – deprese

-motivační síly podle Freuda:

-motivační energie – vybíjí se dosahováním slastí = energie sexuálního pudu (libido), vybíjí se stimulací erotogeních zón:

1. orální stádium – kojení
2. anální stádium – vylučování
3. falické stádium – puberta; vztah k rodiči opačného pohlaví (elektřin a oidipovský komplex)
4. laténské stádium – klid, libido – energie je dána do života (vzdělávání)
5. genitální stádium – milostné vztahy

Potřeby

-každý člověk cítí potřebu uskutečnit v životě nějaký cíl – pokud to chybí ® psychické deprivace

1. fyziologické
2. primární – pro zachování jedince a rodu (nadechnutí, laktace, potrava, obrana, rozmnožování atd.)
3. sekundární – vznik v průběhu života
4. psychologické
5. primární – uznání, agrese, ovládání druhých, poznávání, sdružování, obrana
6. sekundární – získané

Pudy

=instinkty, mezimozek + ovlivnění žlázami s vnitřní sektecí

-napětí základem k určitému jednání

-biologicky determinované

-neschopnost dosáhnout pudového cíle – pudová frustrace – zvýšení pudové tenze ® zvýšení aktivity s cílem uvolnit tenzi

®obranné mechanismy s cílem redukovat tenzi

1. pud zachování rodu – pohlavní, péče o potomstvo
2. zachování jedince – obživný, sebezáchovy, orientační atd.
3. sociální – družit se s druhými
4. pro zpříjemnění existence – vlastnický

-pudy podle Freuda – smrti – sebezničující

-života – sexuální, sebezáchovy

-poruchy pudů

-mentální anorexie (anorexia nervosa) – porucha pudu obživného a sebezáchovy, cílevědomé, inteligentní, ctižádostivé dívky, pocit stálého strachu ze ztráty sebekontroly, civilizační choroba

-bulimie – vlčí hlad – žravost – nutkavé zvracení a přejídání

-sebevražda – suicida – pud obranný

-porucha pohlavního pudu – inverze – poruchy vzhledem k předmětu pohlavního ukájení – pedofílie, gernotofílie, nekrofilie, narcismus (sebe sama), fetišismus; – perverzita – poruchy vzhledem ke způsobu ukájení – exhibicionismus, voajerství (očumování), frotérství (v tramvaji), masochismus

Psychologické směry

-dříve součástí filosofie

-diferenciace v 2.pol.19.stol.

1. Psychofyzika

-první psychologové jsou fyzici

-měřili psychické jevy exaktními metodami

-zkoumali působení fyzikálních jevů na lidskou psychiku

-Wund – zkoumal jak se vytváří asociativní řetězec a jaký vliv mají různé látky na psychiku

-1879 – první psychologická laboratoř v Lipsku

2. Diferenciální psychika

-Stern – zkoumal rozdíly mezi jednotlivými lidmi = psychologie osobnosti

3. Tvarová psychologie

-lidé začali zkoumat člověka jako celek, jako organismus v určitém prostředí

4. Behaviorismus

-ztotožňuje duševno a vědomí s chováním, reakce na určité podněty

-behavioristé – chování je sled naučených odpovědí, vnitřní stavy do psychologie nepatří, protože nejdou objektivně zkoumat

-vznik 1913, USA

-hlavní představitel – John Broadus Watson

-navazuje na pragmatismus (dobro splývá s pravdou) a positivismus (pokouší se nalézt jednotu mezi myšlením a reálným fakty)

-experimentoval se zvířaty a sledoval jejich chování

-kritizuje psychologii jako vědu na základě introspekce ® je moc subjektivní; podle něj by měla být založena na tom co a jak člověk činí v určité situace co nejobjektivněji

-maximální objektivnost – 100% zkoumání jednoznačného jevu – to co není popsatelné je nesmysl dál zkoumat (I.P.Pavlov – reakce organismu na podnět) – objektivní popsání psychických jevů

-osobnost je systém zvyků – př. u dítěte podmiňovaným ovlivněním vytvoříme jakéhokoliv jedince

-pozorovatelné jsou jen reakce svalů a žláz, ale né duševní aktivita ® analytická jednotka je reflexe (člověk je systém reflexů)

-B.F.Skinner – neobehaviorista

-experimentální výzkum učení

-naše chování má dvě vrstvy: 1. reaktivní – reakce na podnět – využíváme v učení tím, že se učíme poznatky podmiňování

2. aktivní chování – člověk příjme vůlí poznatek
3. Kognitivní psychologie

= poznávací

-80.léta USA

-děje uvnitř organismu

-chování  (jednání)- vnější projev vnitřních psychických jevů

-člověk – pasivní jedinec zpracovávající informace a reakce na ně + aktivně je poznává (® myšlení v jednání člověka)

-Wessels

6. Pychoanalýza

-konec 19.stol.

-ovlivňuje hodně věd

-psychoterapeutická metoda, vědecká disciplína

-hlavní představitel – Sigmund Freud (1920) – vídeňský lékař a neurolog

-pozoruje vědomí a nevědomí ® 2 hypotézy:

1. Princip psychické determinovanosti ® zážitky z dětství, výchovy
2. Prioritní význam nevědomých procesů – sny
3. ono – naše nevědomí (=id)

-vrozené, zděděné, vlastní

-pudy – agresivní a sexuální povahy

-charakter – chaotický, iracionální

-chce být uspokojované

-důsledky uspokojování nebere na vědomí ® chce se prostě uspokojovat

-cíl – libost a zamezení nelibosti

-základ -slast

1. já (=ego) – zprostředkovatel mezi ono a nadjá

-organizuje pudy v konfrontaci s vnějším světem s ohledem na realitu

• nadjá (=superego) – posuzuje a hodnotí aktivity já

-pokud nevyhovím jeho požadavkům ® sebeobvinění ®obranné mechanismy:

1. metoda potlačování – pokud nejsou pudy uspokojeny, jsou potlačeny ® konflikt ono x já Þ projevení (agrese apod.), pud je blokován
2. metoda vytváření reakcí – silný příkaz superega, vytvoření proti reakce (něžnost k tomu koho nenávidíme)
3. metoda projekce – jestliže prožívám negativní emoce vytvořím si protimechanismus a přenáším to na ostatní (odmítnutí přání a pocity jsou podsouvány jiné osobě)
4. metoda identifikace – bojím se nějakého zla od druhé osoby, bráním se, že se s ní ztotožním a paralyzuji tento strach Þ identifikuji se se zlem (redukce vlastního napětí) – učíme se tím přijmout ve společnosti sociální role (identifikujeme se)
5. metoda konverze – přenesení psychického konfliktu na motorické nebo senzibilní receptory (např. ochrnutí ® receptory bolesti); přenesení psychického problému na fyzický
6. metoda introjekce – zniternění, člověk pomocí fantazie si uvolní napětí ® otupí napětí
7. metoda izolace – od záporného co ve mě vyvolává napětí i posttraumatické situace
8. metoda regrese – člověk se chová jako jedinec nižšího řádu
9. metoda sublimace – psychické napětí nahradím např. intelektuální činností

-dílo – Výklad snů – ve snech se projevují potlačované pudy

7. Analytická psychologie

-Carl Gustav Jung (1875- 1961) – švýcarský psycholog a žák Freuda, ale kritizoval ho – jeho pojetí libida

-libido – sexuální i duševní

-člověk – vědomí (já) a nevědomí – potlačené, zapomenuté myšlenky + komplexy (lišíme se jimi) – každý je jinak zvládáme, vážou se na ně individuální emoce ® snaha je zrušit – cíl je autentické já – vyrovnání protikladných komplexů a sám se sebou

-kolektivní podvědomí – kolektivní archetypy – vznik v průběhu biologického a historického vývoje společnosti, určují chování jedince od narození; zkušenosti lidstva s klíčovými životními situacemi a objekty – smrt, zrození, Bůh, matka; pomocí snů a fantazie pronikají do našeho vědomí – obsaženy v pohádkách , bájích apod. – setkávání od narození a formace našeho charakteru

-archetyp – vrozený, vyvolává silné emoce – anima – každý muž má v sobě archetyp ženy – zbytek života se s tím vyrovnává

animus – opak

-lidské typy: 1. extroverti – subjekt otevřen okolí

2. introverti – subjekt uzavřen okolí

Alfred Adler (1870 – 1937)

-Freudův žák

-nahradil freudovskou sexuální determinantu pudem k moci, který je podstatou pocitů méněcennosti a kompenzace těchto pocitů

-člověka pochopíme podle jeho cílů, člověk má touhu po uplatnění

-cíle jsou vědomé i nevědomé ® stanovení tendence cítit nad druhými převahu, snaha o dokonalost, problém, že velké cíle vyvolávají pocity méněcennosti (snažíme se je kompenzovat vyvožením životního stylu – ten si vytváříme od 4 let což ovlivňuje výchova prostředí atd.)

Erich Fromm

-člověk je izolovaný – přizpůsobuje se společnosti ® vznik orientace lidí:

1. neproduktivní orientace – vytvářím si takové cíle, že nejsem schopen je realizovat (® disproporce)
2. vykořisťovatelská orientace – egoismus, ostatní lidi vnímám jako prostředek dosáhnutí svého cíle
3. tržní orientace – rozvíjím své vlastnosti, které jsou ekonomicky využitelné
4. křečkovitá orientace – obklopuji se věcmi, abych se cítil bezpečně
5. produktivní orientace – člověk je kreativní, harmonicky využívá své schopnosti a talent v interakci k okolí
6. Humanistický psychologie

-vznik v USA 60. léta

-zkoumá jak člověk vnímá sám sebe, jak o sobě uvažuje, jak prožívá všechno, co se kolem něj děje

-vývoj člověka je podněcován snahou o seberealizaci ® nezávislost, sebeuspokojení, smysluplnost života

-akce + reakce

-reakce proti Behaviorismus – opak

-A.H.Maslow

-vznik pod vlivem existencionalismu

-člověka vidí v komplexu – člověk je víc než jen sumou reflexů

-člověk existuje v lidském prostředí – zkoumání interakcí mezi lidmi; máme vědomé i nevědomé procesy; disponujeme možností volby – účastníci vlastní zkušenosti; volby překročit hranice dané přírodou (vlastní úsilí); člověk je činný a tvořivý

Psychologické metody

1. introspektivní popis

-zkoumá niterné pocity, halucinace, sny, behaviorismus – projev psychiky jako individua či skupiny – posuzování jednoho jevu

-introspekce – pozorování sebe

2. extrospekce – pozorování okolí

-okamžitá – laboratoř

-zprostředkovaná – dotazník

-možné zdroje omylů při extrospekci – při výběru toho co považujeme za základní; haloefekt – máme tendenci přizpůsobovat názor pod vlivem určité informace; předběžná informace – víme o minulosti; tendence k projekci vlastních zvláště neuvědomělých a nepříznivých přání, sklonů, defektů

Emotivita

-psychická vlastnost určující jak rychle vstřebáváme citové projevy, jaká je jejich délka a hloubka

-doprovázeny mimikou + fyzický projev

-emoce – základní vlastnosti citů – libost a nelibost

-city – duševní jevy, které nelze naučit, jsou spontánní, nejsou duševně izolovány – probíhají současně jiné vjemy, jsou spojeny s nějakou myšlenkou, předmětem

-citový život – vývoj, malé dítě – nerozlišené vzrušení

-city jsou spojeny s tělesnými funkcemi (hlad – nemám moc dobrou náladu)

-psychická regulace citů – biologicky účelné chování, musíme ovládat své záporné i kladné city, do určité míry  ® vymknutí (drzost, nadávání)

-změny – příznakem většiny duševních jevů

city – podle úrovně – nižší – souvisí s uspokojováním biologických potřeb

-vyšší – jsou podmíněny sociálně

1. morální – formy hodnotnosti a naopak nepřípustnosti určitého jednání z hlediska zájmů

společnosti a společenských pravidel jednání (chování) – přátelství, láska k vlasti, pocit odpovědnosti

1. estetické – provázejí prožívání něčeho krásného, v nejtypičtější formě při vnímání uměleckých děl; zdrojem je vše co nás obklopuje, pokud to odpovídá našim požadavkům na krásu.
2. intelektuální – vznikají při odhalování různých záhad, získávání různých poznatků; máme radost z vyřečení nějakého problému, pocit uspokojení z dobře vykonané práce

-podle průběhu – nálady – slabé, více méně trvalé emocionální stavy, které dodávají všem zážitkům určité zabarvení;

ovlivňujícím faktorem může být jakákoli událost – tj. rozhovor, úspěch či neúspěch

-afekty – silné bouřlivě probíhající city, poměrně krátkodobé; může to být vztek, zděšení, nadšení,

zoufalství

-vášně – silné, pevné a hluboké city, které se zmocňují celého člověka, ovládají jeho myšlení a činnost; vášně mohou člověka ničit (alkohol, karty, hrací automaty) ale i ho zušlechťovat

-citové stavy – pocity – hlad, žízeň, bolest; souvisejí se stavem těla

-city – žárlivost, smutek, radost, úzkost; stavy související s vnímáním a představivostí, delší trvání

-afekty – hněv, vztek, smích, pláč bez příčiny; rychle vznikající a zanikající, miminka, silná gestikulace

-vnější projevy – nálady – závisí na temperamentu, delší trvání

-poruchy – emoční labilita – střídání nálad – porucha vnitřního útlumu

-afektivní inkontinuita – neudržení pocitů

-chorobná otupělost – citově intensivní

-patetický afekt – bouřlivá citová reakce – základem vědomí, bouřlivé projevy, automatické neúčelné vědomí

-chorobné nálady – manická – bouřlivá radost

-euforická – netypická

-familiérní – moc přátelská

-mrznoucí – dlouhodobá mrzutost

-fobie – strach z uzavřených prostor (klaustrofóbie), tmavýcg prostor, z výšek ® pocit nutkavého jednání

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

15. temperament, duševní hygiena

Temperament

– soustava psychických vlastností, které se projevují způsobem reagování, chování, prožívání člověka, zejména způsobem vzniku a průběhem citových procesů a jejich výrazu

-vrozená stránka lidské povahy

-změna v různých obdobích (puberta)

-ovlivňuje vznik citů a frekvenci jejich střídání

Charakter

-soubor vlastností osobnosti, který umožňuje kontrolu a řízení jednání člověka dle společenských a zejména morálních požadavků

-složitý celek, který zahrnuje charakterové vlastnosti regulující vztah člověka k sobě samému, k druhým lidem, k prostředí a k práci

-těsně spjat s dalšími složkami osobnosti, vč. temperamentu

-formuje se převážně působením výchovy a jiných společenských vlivů

-teorie temperamentů:

4.století př. Kr – Hippokrates

2.století po Kr. – Galenos

–Hippokrates je rozdělil podle tekutiny, která převládá v organismu

1. sangvinik – krev (sangius) citově vyrovnaní
2. flegmatik – hlen a sliz (phlegma)
3. cholerik – žluč (chólé) citově nevyrovnaní
4. melancholik – černá žluč (melan-chólé)
5. sangvinik – optimismus, sdílnost, veselost, citově vřelý, aktivita, podnikavost, pohotovost, přizpůsobivost

-povrchní, přílišná sdílnost, ovlivnitelnost, nestálost, nedůslednost, přelétavost

2. flegmatik – dobromyslnost, snášenlivost, samostatnost, rezervovanost, trpělivost, rozvážnost, vytrvalost, přemýšlivost

-citový chlad, uzavřenost, nespolečenskost, nepřizpůsobivý, váhavost, pomalost, pasivita, lenost

3. cholerik – vášnivost, sebevědomost, snaha vést, obětavost, sdílnost, důkladnost, otevřenost

-výbušnost, nesnášenlivost, panovačnost, fanatismus, netrpělivost, podrážděnost, urážlivost, neukázněnost

4. melancholik – hlubokomyslnost, věrnost, skrývá city, svědomitost, spolehlivost, ukázněnost, kompromisy, zodpovědnost

-přecitlivělost, pesimismus, hloubavost, uzavřenost, samotářství, plachost, vztahovačnost, vyčerpanost

I.P.Pavlova typologie

-vycházel z Hippokrata

-vysvětluje na základě činnosti VNČ (podráždění a útlum)

-znaky – síla, vyrovnanost, rychlost

1. sangvinik – silný, vyrovnaný, rychlý
2. flegmatik – silný, vyrovnaný pomaly
3. cholerik – silný, nevyrovnaný, pomalý
4. melancholik – slabý, nevyrovnaný, pomalý

Temperament	Vlastnosti	nervové	soustavy		Vlastnosti prožívání a chování
	vzruch	útlum	rovnováha	pohyblivost
sangvinik	silný	silný	značná	značná	živost, pohyblivost, nestálost
flegmatik	slabý	silný	značná	malá	pomalost, klid, malá přizpůsobivost
cholerik	silný	slabý	malá (hl. vzruchu)	značná	unáhlenost, výbušnost, šp. Ovládání
melancholik	slabý	slabý	malá (hl. vzruchu)	malá	pomalost přetváření citů

Carl Gustav Jung

-podle vztahu člověka k sobě a k světu

-rozdělení podle rozdílu v síle, rychlosti a délce inhibice a excitace

1. extrovertní – otevřený, společenský, přístupný, aktivní, zaměřen na svět

-krátkodobá excitace – hned přijde inhibice

-brzy odchází pozornost, hůř se tvoří podmíněné reflexy, potřebují silnější podnět k vyvolání excitace než introverti

2. introvertní – uzavřený, zaměřený na sebe a své problémy, nedůvěřivý k okolí, plachý, moc přemýšlí, neprůbojný, nejistý, vnitřní svět, hluboké city, nepřizpůsobivý

-dlouhodobá excitace – lepší řidiči

Sheldonova typologie – rozdělení podle vzhledu a tělesné konstituce

-sportovní typ – vyrovnaný

-leptosomní – jemná postava, malé tělesné obvody, tenká kůže, málo tuku, tupost, chlad

-piknik – moc tuku, velké obvody, smutek, veselost

 

 

 

 

Eysenckova typologie

 

 

LABILNÍ

náladový               nedůtklivý

úzkostlivý                                        neklidný

střízlivý                                    agresivní

pesimistický                                     vznětlivý

reservovaný                                            měnící postoje

nespolečenský                                                 impulsivní

tichý                                                                 optimistický

rigidní                                                                       aktivní

MELA     CHOL

INTROVERTNÍ                                         EXTROVERTNÍ

FLEG      SANG

pasivní                                                                  společenský

pečlivý                                                                přístupný

rozvážný                                                       hovorový

mírumilovný                                       živě reagující

ovládá se                                              nenucený

spolehlivý                                               čilý

nálad.vyrovnaný                    bezstrastný

klidný                             organizující

 

 

STABILNÍ

-model charakterizuje osobnost a její temperamentové vlastnosti kombinací dvou rysů – extroverze x introverze a stabilita x labilita

Chování v zátěžových situacích

-stres = vnitřní stav jedince, který je buď něčím ohrožován nebo takové ohrožení očekává a přitom se domnívá, že jeho obrana proti nepříznivým vlivům nebude dost silná; znamená tlak situačních podmínek na člověka ® vnitřní napětí, důraz  ® obecně – úzkost, frustrace, konflikt a další zátěžové situace

-psychicky – zátěžové situace únikového typu – zvýšení požadavků na jedince při ztížených podmínkách pro jeho činnost

-adaptační syndrom = fyziologická reakce

1. poplachová reakce – vyvolává fyziologické změny organismu (třes rukou, bolest hlavy, zvracení)
2. adaptace
3. vyčerpání

-rozšířené zorničky, uvolnění cukru do krve  ® připravení organismu k určité akci = samovolně probíhající reakce

-psychické reakce – agrese, deprese, emoce hněvu

-frustrace = psychický stav vyvolaný působením překážek na cestě k cíli, k uspokojování různých potřeb

-překážka – vnější – fyzická a psychická

-vnitřní – komplex

-krátkodobá = chronická ® deprivace

-dlouhodobá: a)  fyzická – nedostatek spánku či výživy

1. psychická – nedostatek citů, neuspokojování citových potřeb
2. sociální – při nedostatku uznání
3. existenční – např. ve válce

-druhy kofliktních situací:

1. vnější konflikt – vnější okolí klade protichůdné požadavky
2. vnitřně vnější konflikt – okolí klade požadavky, které se neslučují s našimi

• vnitřní konflikt – něco si vsugerujeme, usmyslíme

-reakce na konflikt – projevení zvýšením emocionálním vypětím

1. reakce trestající navenek = agrese – vybití přes fyzické či slovní napadání druhých; projekce – svalování viny na ostatní; vzbuzování pozornosti, snaha bát za každou cenu středem společnosti; identifikace s určitou osobou, skupinou či institucí
2. reakce trestající dovnitř – přestane mít rád sám sebe, výčitky svědomí, pocity viny a neschopnosti
3. reakce netrestající – nahlížení na problém bez citového napětí, potlačení emocí, dát prostor rozumovému zpracování problému (racionalizace konfliktu – naplánujeme si, jak bychom konflikt mohli řešit)
4. speciální případ reakce netrestající – únik = vyhýbání se povinnostem či nepříjemnostem, izolace, potíže jakoby neexistují ale také únik do nemoci

-příčiny stresu – stresory

1. katastrofy – přírodní (zem.), autohavárie, úraz
2. životní změny – přizpůsobení, škola, sňatek, smrt
3. denní starosti
4. konflikty – vnitřní a vnější

 

 

 

Psychické poruchy

-vyjadřují změny některých psychických jevů, které se projevují v chování a prožívání a znesnadňují interakci člověka s jeho sociálním okolím

1. Psychózy = hluboké neuropsychické poruchy, které narušují osobnost; přechodné či cyklicky se vracející či postupně se prohlubující; vyznačují se halucinacemi, bludy, hrubě zkreslených sebehodnocením; chybí vědomí chorobnosti; léčí psychiatr, často medikamentózně a ústavní léčbou

-schizofrenie

-paranoia

-autismus – nadměrné zahledění do sebe, ulpívání myšlení, které je často nereálné nebo nesouvislé, žije svými fantaziemi,

necítí potřebu navazovat kontakt s lidmi, vč. svých nejbližších

-maniodepresivní psychóza

2. Neurózy = funkční onemocnění bez organických poruch mozku; nejčastější (až 10% populace) neuropsychické poruchy lehčího rázu než psychózy; většinou přechodné; subjektivně pociťovány; dvojí příčina – velmi silný otřes (úmrtí blízkého člověka) a dlouhodobé působení traumatických vlivů ® sociální podstata; více odpovědnosti než je možné zvládnout, myslí na druhé a své potřeby potlačují; léčí vhodná terapie založená na posilování sebevědomí a trénování asertivního chování; kořeny tkví často v dětství (necitlivá, rozporuplná, citově chladná a příliš náročná výchova); některé příznaky připomínají zlozvyky

-fóbie – nekonkrétní, rozumově neuchopitelné strachy a úzkosti, příčiny vznikají v dětství (neprožitý konkrétní vztah jde

do podvědomí), pomoc odstraněním příčiny

-hysterie – velká citová labilita, rychlé střídání nálad, sklon k afektům, nápadná soustředěnost na vlastní osobu

-neurastenie – velká přecitlivělost, časté bolesti hlavy, citová labilita, nízká pracovní výkonnost, špatný spánek, poruchy

sexuality, léčba úpravou prostředí

-psychastenie – zvýšená citová zranitelnost vedoucí k dlouhodobému přetrvávání citového napětí, lidově cca hypochondrie

3. Psychopatie = dlouhodobá odchylka od běžných projevů osobnosti (nápadné, podivínské, nepřizpůsobivé jednání), mezi neurózou a psychózou
4. Oligofrenie = slabomyslnost, nerozvinuté poznávací schopnosti a procesy, snížený stupeň inteligence

IQ (v bodech)       stupeň inteligence              procento zkoumaných případů (v %)

méně než 20          idiocie                                                   0,1

20 – 49                    imbecilita                                             0,5

50 – 69                    debilita                                                 1,9

70 – 79                    tzv. lehká debilita                5,0

80 – 89                    podprůměrná                                       14

90 – 109                  průměrná                                              48

110 – 119                nadprůměrná                                       18

120 – 139                vynikající                                              11

140 a více              genialita                                1,5

-inteligence =obecná rozumová výkonnost člověka; rozptyl v populaci určuje Gaussova křivka (křivka normálního rozložení) – 50% průměr, mezi případy u 1 – 2 %

1. endogenní – geneticky zatížené, projevují se až při formování fyz. a psych. funkcí, vnitřní poruchy
2. schizofrenie – objevuje se v dospívání, vnitřní rozdvojenost a nepokoj, zvýšená tréma, dráždivost – většinou to vyvede z míry, apatičnost, doprovázeno sluchovou halucinací, do jité míry lze vyléčit nebo se osobnost rozdvojí
3. maniodepresivita – v dospělosti, dvě formy, útlum nebo nadměrné zrychlení (střídání)

mánie  ® deprese

1. paranoia – zralý věk, člověk se vytváří svůj bludný systém o kterém je 100% přesvědčen, chorobná vztahovačnost, spojená s trvalým pocitem pronásledování a ohrožení,
2. organické – vznikající při poruchách mozku
3. a) arterosklerosa mozkových cév – poruchy spánku, paměti, závratě, bolesti hlavy
4. senilní demence – poruchy paměti, inteligence
5. psychická porucha doprovázející syfilis – poruchy hybnosti, myšlení, totální demence i fyzický rozklad
6. poruchy při poranění mozku v rámci kómatu – po dlouhém kómatu ® probuzení ® smrt, kóma tak kolem 0,5 roku více většinou ne
7. poruchy doprovázející těžká infekční onemocnění – těžká chřipka (halucinace), septické stavy (záněty, zápal plic, zánět mozkových blan
8. f) generační psychické poruchy – pubertální krize

-premenstruační systém (vliv hormonů)

-těhotenství – až neurotické

-šestinedělí

-laktační psychóza – hodně agresivní

-klimakterium – od 45 let, různé zdravotní problémy

1. závislost na alkoholu a psycholátkách

-alkoholismus: a) akutní intoxikace – ztráta kontrolovatelnosti, nedodržování společenských norem, patická

opilost – poruchy paměti

1. b) chronický alkohol
2. oligofrenie – debilita, imbecilita, idiocie
3. psychogenní – vznik po traumatu, zpracování konfrontace životní situace
4. alarmní reakce – situační, krátkodobé po bouračce
5. psychogenní reakce – přechod mezi krátkodobou reakcí a neurózou
6. neuróza – dlouhodobě na nás působí nějaká situace, napětí, úzkost (např. hysterická, depresivní, hypochondrická, fobická)
7. paranoidní vývoj osobnosti – člověk senzitivními a např. i u nedoslýchavých
8. psychopatie – integruje v sobě zděděné vlastnosti, jsou hodně v pubertě ® na celý život, vlastnosti člověka zděděné i získané, nevyrovnanost, pocit nedocenění, choleričtí, nevyhovovat psychopatovi ® zvětší si své okolí působnosti Þ agresivita

Metody psychoterapie

-psychoterapie = samostatný obor zdůrazňující psychologickou péči; vznik ve 20.stol.; zakladatelé – Freud (psychoanaláza), Jung (individuální p.), Skinner (beahviorismuis), Maslow (humanistická p.), Frankl (logoterapie)

-základní současné proudy:

1. humanistický – rozhovor pacienta s terapeutem, snaha ukázat pacientovi smysluplněji jeho život v rámci širších souvislostí
2. hlubinný – důraz kladen na nevědomé procesy (problémy v dětství), navazuje se vztah mezi terapeutem a klientem
3. kognitivně behaviorální – vše je naučitelné, učí, co je žádoucí a odnaučuje špatné
4. sugestivní a hypnoterapeutický – manipulativní přístup, kdy převládá autorita terapeute, člověk přejímá ve stavu změněného vědomí nějakou sugesci
5. relaxační a psychofyziologický – ovlivnění psychiky přes tělesné cvičení (autogenní trénink)
6. systémový a komunikační – rodinná terapie (patologie člena rodiny je brána jako patologie celé rodina), snaha ovlivnit postavení člena rodiny, změnit komunikaci a pravidla
7. transpersonální – směs přístupů zdůrazňující prožitek, navozuje se změna vědomí, uvolňují se běžně nevědomé obsahy a terapeut je zpracovává, stále ve stádiu vzniku, spory atd.
8. logoterapie – vede k nalezení smyslu života a k jeho dalšímu naplnění (např. u syndromu vahoření)

Komunikace

-základní složka lidské interakce, vychází z pudu dorozumívání

-závisí na – vnímání, vzádlenosti, řeči, dotyků, výšce očí, gestech, pozici těla, mimice, oblečení atd.

1. verbální – slovní

-redundace – nadbytečná, několikrát opakovaná informace

1. paraverbální – styl jazyka, tempo, barva a výška hlasu, pomlky, intonace
2. nonverbální – mimika, gestikulace, výraz a pohyby očí, doteky, vzdálenost, pozice, celkové chování

Asertivita

-způsob komunikace, schopnost zdravého sebeprosazování, schopnost jednat proti pocitu viny, rozlišení používání: měl bych, musím, chci

-asertivní práva:

• Mám právo posuzovat sám své činy a chování a nést za ně odpovědnost.
• Mám právo nevysvětlovat, neomlouvat své jednání.
• Mám právo posoudit nakolik jsem zodpovědný za druhého.
• Mám právo změnit svůj názor.
• Mám právo dělat chyby a být za ně zodpovědný.
• Mám právo říci já nevím.
• Mám právo být nezávislý na vůli jiných lidí.
• Mám právo dělat nelogická rozhodnutí.
• Mám právo říci já ti nerozumím.
• Mám právo říci je mi to jedno.

-asertivní techniky:

1. gramofonová deska – stále opakování stejného požadavku
2. přijatelný kompromis – jedná-li se o obecný problém, není-li v sázce naše sebehodnocení, měli bychom vést řešení problému ke kompromisu, akceptovat i druhého
3. otevřené dveře – akceptujeme kritiku, ale důsledně rozlišujeme, kde je naše vina skutečná a kde jde pouze o manipulativní cestu k jinému cíli (záměru); důležité je projevit zájem a opravdovou kritiku přijmout
4. negativní dotazování – má zpřesnit problém tím, že se na něj dotazujeme
5. sebeotevření – říci při dialogu i něco o sobě, usnadňuje komunikaci