SPRÁVNÍ PRÁVO

• jedno z odvětví českého veřejného (zajišťující obecné zájmy) práva

 

• souhrn právních norem českého právního řádu, které upravují veřejnou správu (představuje její činnost a organizaci) → jde o vztahy vznikající mezi jejími nositeli a adresáty

 

• jako jeden ze subsystému kontinentálního práva vzniklo již v římském právu (Ius Publicum), tehdy vyjadřovalo zájmy státu

 

• negativně lze toto odvětví vymezit tak, že jej tvoří to, co zbývá po odečtení ostatních veřejno-právních odvětví

 

• „právo každodenní činnosti“ → každý občan se s ním setká častěji než s kterýmkoli jiným právem

 

Předmět správního práva

 

1. a) vztahy vznikající při výkonu VS

 

1. b) vztahy vznikající při kontrole VS, tu provádí subjekty, které stojí mimo VS (NKÚ, soud)

 

1. c) vztahy vznikající při plnění úkolů soukromé správy, které zajišťují plnění úkolů VS

 

1. d) vztahy vznikající mezi adresáty VS navzájem, pokud souvisejí s výkonem VS

 

1. e) vztahy, které se vztahům při výkonu VS podobají

 

Členění správního práva

 

1. A) základní

 

1) část obecná            → teorie správního práva (základní pojmy, právní instituty, právní úprava)

 

2) část zvláštní                       → hmotně-právní úprava jednotlivých úseků a oblastí VS

 

1. B) podle obsahu norem správního práva

 

1) právo hmotné         → hmotně-právní úprava, stanoví práva a povinnosti pro adresáty VS

 

2) právo procesní       → procesně-právní postavení subjektů, postup při rozhodování a při chování adresátů VS

 

3) právo organizační   → zásady organizace VS (postavení, organizace, pravomoci a působnost subjektů VS)

 

4) právo trestní          → právní úprava základů a následků odpovědnosti za správní delikty

 

Prameny správního práva

 

• normativní právní akty → obecně závazné normativní akty, které obsahují normy správního práva

 

1. a) prvotní – upravují vztahy dosud právně neupravené nebo takové, které již takovou existující právní                                   úpravu mění nebo ruší

 

1. b) odvozené – konkretizují a provádějí prvotní normativní akty, s kterými musí být v souladu a nesmí                                   jim odporovat

 

• obecně závazné normativní akty jsou výsledkem normotvorného procesu, musí být předepsaným způsobem publikovány a vydány orgány jež jsou k tomu příslušné

 

• správní právo není kodifikovanou oblastí, užívá mnohočetné prameny obsažené v různých právních silách

 

• prameny práva mají celostátní působnost (mimo vyhlášek krajů a obcí), některé orgány vydávají tzv. výnosy (dříve vydané, ale platí dodnes)

 

• další prameny práva: publikovaná opatření ČNB, statutární předpisy územní samosprávy, ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy (o lidských právech, svobodách)

 

• pramenem práva nejsou interní normativní instrukce, právní obyčeje a rozsudky, ba ani nálezy soudu

 

 

 

1. A) podle druhu orgánu, jež pramen vydal

 

1. a) ústřední orgán: Ústava, ústavní zákony

Zákony, zákonná opatření Senátu

Vládní nařízení

Obecně závazné právní předpisy, vyhlášky ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy

 

1. b) místní orgán: Obecně závazné vyhlášky krajů k plnění svých úkolů v samostatné působnosti

Obecně závazné vyhlášky obcí k plnění svých úkolů v samostatné působnosti

Nařízení krajů

Nařízení obcí (jde-li o věci patřící do přenesené působnosti)

 

1. B) podle stupně právní síly

 

– NPA nižší právní síly vychází z NPA vyšší síly

– NPA nižší právní síly nesmí odporovat NPA vyšší síly, rozpory řeší Ústavní soud

– NPA určité právní síly může být měněn či rušen jen NPA stejné nebo vyšší právní síly

 

– struktura:        Ústava, ústavní zákony, mezinárodní smlouvy

Zákony, zákonná opatření Senátu

Nálezy Ústavního soudu

Vládní nařízení

Vyhlášky ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy

Nařízení krajů a obcí

 

1. C) podle primárních a sekundárních

 

1. a) primární prameny: Ústava, ústavní zákony

Zákony, zákonná opatření Senátu

Obecně závazné vyhlášky kraje a obce samostatné působnosti

 

1. b) sekundární prameny: Vládní nařízení

Vyhlášky ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy

Nařízení krajů a obcí

 

Normy správního práva

 

• norma správního práva je obecně závazné pravidlo chování vydané v předepsané formě a vynutitelné státní mocí

 

• je určitým systémovým prvkem pramene správního práva

 

• znaky: normativnost, vynutitelnost, právní všeobecná závaznost, obecnost, forma (vyhlášení nebo publikování)

 

• základní normou je norma donucující (kogentní), od ní se subjekt nemůže odchýlit ani vzájemnou dohodou.

 

Struktura →   a) hypotéza       – určuje podmínky, za nichž jsou subjekty povinny se chovat dle pravidla v normě

– obsahuje strukturu správního práva, užití neurčitých pojmů

 

1. b) dispozice – představuje vlastní pravidlo chování

– použití správního uvážení

 

1. c) sankce – újma, která postihne každého, kdo se nezachoval podle vzoru dispozice

– charakter subsidiárního (podpůrného) působení

– patří sem odnětí svobody, pokuta, peněžitý trest, zákaz, propadnutí věci

 

Členění norem

 

1. A) podle zaměření

 

1. a) regulativní – upravují postavení a chování subjektů správního práva v pozitivně správních vztazích

 

1. b) ochranné – poskytují ochranu příslušným společenským vztahům

 

1. B) podle obsahu

 

1. a) hmotně-právní – materiálně právní, obsahují subjektivní práva a povinnosti subjektů práva

 

1. b) procesní – upravují postup orgánů VS

 

1. c) kompetenční – upravují postavení, pravomoc a působnost subjektů VS

    a organizační

 

1. C) podle právního charakteru

 

1. a) zavazující – normy, které obsahují státně mocenský příkaz subjektu (občan st. 15 let musí mít OP)

 

1. b) zakazující – obsahují zákaz provést určitá jednání uvedená v právní normě (pití alkoholu před řízením vozidla)

 

1. c) opravňující – umožňují adresátovi normy určitým způsobem se chovat (policista může uložit řidiči pokutu)

 

Působnost norem

 

1. a) věcná – ohraničuje působnost norem jen na určitý okruh vztahů podle jejich věcné oblasti

– odlišuje jednotlivé úseky veřejné správy

– např. úsek správy školství, úsek správy dopravy, úsek správy obchodu apod.

 

1. b) místní – ohraničuje působnost norem na určitém územním prostoru na němž norma působí

– normy působí na celém území státu (vydány ústředními orgány), v územním obvodu kraje                             (vydány krajskými orgány) a v územním obvodu obce (vydány obecními orgány)

 

1. c) časová – určuje působnost normy kdy se stává platnou, kdy účinnou, jak dlouho platí a zda může mít                             zpětnou účinnost

 

1. d) osobní – ohraničuje působnost norem okruhem osob, na které se norma vztahuje

– normy se mohou vztahovat na všechny osoby v ČR, na všechny občany ČR, na české osoby                             v zahraničí nebo jen na některé české osoby (vojáci, studenti, podnikatelé apod.)

 

REŽIMY SPRÁVNÍHO PRÁVA 

 

= specifické způsoby propojení správního práva s jinými vztahy správního práva

 

1. a) volný – adresát VS nepotřebuje žádné úřední povolení, činnost vykonává volně

 

1. b) podmíněně volný – volný, ale adresát VS musí splnit určité podmínky (oznámení orgánu, registrace)

 

1. c) povolovací – adresát VS k činnosti potřebuje dřívější rozhodnutí VS k této činnosti

 

1. d) koncesovaný – adresát VS provozuje činnosti až po udělení koncese

 

1. e) bezprostřední přikazovací – některé činnosti jsou adresátům VS přikázány předpisem či zákonem

 

1. f) zprostředkovaný přikazovací – rozhodnutí o nařízení vydává orgán VS

 

1. g) bezprostřední zakazovací – některé činnosti jsou zakázány předpisem či zákonem a nelze je povolit

 

1. h) výjimečný – výjimky v zákazech či příkazech se kombinují s režimem povolovacím a koncesovaným

 

1. i) organizační – upravuje jen výkon VS

 

1. j) smluvní – dohodou lze upravit smluvní vztahy

 

SUBJEKTY SPRÁVNÍHO PRÁVA 

 

Status = právní postavení (pozice) subjektu v právních vztazích, jehož obsahem je určitý soubor práv a povinností

 

1) Subjekty veřejné správy – vykonávají veřejnou správu

 

1. a) orgány státní správy – uskutečňují státní správu metodami a prostředky státně mocenského charakteru

– k vynucení právních povinností používají prostředků státního donucení

– každý orgán vystupuje relativně jako samostatná organizační jednotka soustavy

– patří sem státní organizace (instituce) plnící jiné úkoly v zájmu státu (st. podniky)

 

 

1. b) veřejnoprávní korporace – společenství osob spojených společnými cíli při realizaci veřejných zájmů

– zřizují se zákonem

– vystupují tehdy a tam, kde jsou vybaveny danou pravomocí a působností ve VS

 

1. územní korporace – organizační složky organizační struktury krajů a obcí (orgány krajů, obcí)

 

1. zájmové samosprávy – založeny na členství (komory, svazky, grémia aj.)

 

2) Subjekty správní práva – vůči těmto je veřejná správa vykonávána

 

1. a) FO – ve vztahu ke konkrétnímu subjektu veřejné správy je vždy podřazená

 

– má právní subjektivitu → způsobilost k právům a povinnostem (normou stanovená možnost být                subjektem práva, tj. být nositelem práv a povinností – vzniká narozením, za určitých okolností má i plod –                Nasciturus)

 

– má způsobilost k právním úkonům → je schopna a oprávněna vlastním jednání zakládat, měnit či rušit                právní vztahy (od 18 let) a je schopna ovládat své chování a posoudit jeho následky

 

– pokud osoba nesplňuje podmínky ke způsobilosti či má duševní poruchu, musí být v jednání zastoupena

 

1. b) PO – organizace (systém prvků) za účelem dosažení určitého cíle

 

– má právní statut dle zákona, organizace jednají svých jménem a na svou majetkovou odpovědnost

 

– patří sem i stát za podmínek stanovených zákonem

 

SPRÁVNÍ UVÁŽENÍ, NEURČITÉ POJMY

 

Správní uvážení = institut, který přichází v úvahu tehdy, jestliže s existencí skutkového stavu není jednoznačně spojen jediný právní následek.

 

V praxi není možné, aby veškerá činnost orgánů VS byla v právních normách regulována do všech podrobností. Užití v případě, že zákon poskytuje možnost rozhodnutí podle uvážení → správní uvážení (= možnost volby).

 

Neurčité pojmy = vyjadřují obecně charakteristiku určitého institutu, jehož obsah je nutno vymezit výkladem (veřejný pořádek, dobré mravy, občanské soužití, státní zájem)

 

Jejich obsah musí posuzovat správní orgán sám, většinou za použití podpůrných prvků (veřejné mínění, způsob provedení) a na základě všestranného posouzení dané situace.

 

VEŘEJNÁ SPRÁVA

 

VEŘEJNÁ SPRÁVA

 

• určitá lidská činnost jejíž smyslem je zabezpečování výkonů a řízení určitých záležitostí

 

• jde o obstarávání veřejných úkolů nebo činnosti sledující veřejný zájem (spravování)

 

• specifické působení nositelů VS na adresáty VS v občanské společnosti

 

• jednání VS je trvalé, systematické, plánovité, vrchnostenské a směřuje k určitému cíli

 

Je to něco, čím stát (osoby zákonem stanovené):

 

1. a) zasahuje → do právních poměrů subjektů občanské společnosti

 

1. b) zajišťuje → organizují uspokojování některých subjektů

 

1. c) řeší → některé své vnitřní poměry

 

Správa

 

= specifická cílená a cílevědomá činnost společenského charakteru, v praxi se projevuje jako:

 

1) veřejná       – je vykonávána ve veřejném zájmu a je více právem vázána

 

2) soukromá   – je vykonávána v soukromém zájmu a je často spojována s hospodářskou aktivitou FO či PO

 

POJETÍ VEŘEJNÉ SPRÁVY 

 

1. A) materiální (činnost, spravování)

 

– veřejné správě (podzákonná a výkonná činnost) je nadřazeno zákonodárství, neboť pro ni formou zákonů vytváří   právní rámec

 

– veřejná správa vrchnostensky zasahuje a zajišťuje, nebo svým jednáním něco ve veřejném zájmu zabezpečuje či   obstarává (úkoly jsou označovány jako veřejný zájem nebo státní úkoly)

 

• pozitivní vymezení – popis jevů, které lze pokládat za správní činnost (VS je výkonnou činností, nařizující, podzákonnou činností státu, kterou na základě zákonů a jejich provedení uskutečňují orgány VS v činnosti)

 

• negativní vymezení – vychází z dělby moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní (moc zákonodárnou a soudní lze na rozdíl od moci výkonné uspokojivě definovat)

 

1. B) formální (útvary, které správu vykonávají)

 

Definice rozdílových činností

 

1. a) rozdíl mezi VS a zákonodárstvím – zákonodárství je veřejné správě nadřazeno

– veřejná správa je činností podzákonnou a výkonnou

– zákonodárství vytváří pro veřejnou správu právní rámec formou zákonů

– veřejná správa se nepřímo podílí na zákonodárství (za pomoci vlády)

 

1. b) rozdíl mezi VS a soudnictvím – soudnictví je provádění zákonů a jiných předpisů nezávislými soudy

– veřejná správa je provádění zákonů a jiných činností osobami

– soudnictví autoritativně a nezávisle nalézá právo ve sporu

– veřejná správa jedná ve vlastní věci a z vlastní iniciativy

 

LEGALITA VEŘEJNÉ SPRÁVY

 

• propojení veřejné správy a práva

 

• stav, kdy je VS v souladu s právem (= zákonnost), opakem je ilegalita

 

• VS je vázána zákony, veřejnou moc lze uplatňovat jen v mezích zákona a způsobem zákonem stanoveným

 

• chování VS musí být aktivní (pokud zákon svěří VS úkoly, musí je plnit)

 

Subsystémy veřejné správy

 

1. Samospráva

 

• možnost a právo řídit záležitosti v mezích zákonů a právních předpisů

 

• provádí je vlastními prostředky a vlastními silami

 

• územně nebo zájmově organizované společenství lidí si spravuje své záležitosti samostatně a činí rozhodnutí o nich všemi členy přímo nebo prostřednictvím volených orgánů

 

• výkon samosprávy není podřízen státní správě, ale může být státní správou dozorován

 

1. a) územní – zájem určitého územního společenství (teritoriální a personální prvek)

 

1. b) zájmová – zájem společenství, které si samo upravuje činnosti v mezích zákona (komory advokátů, soudců,                             lékařů), musí mít materiální a osobní základ

 

2. Státní správa

 

• správu vykonává stát přímo pomocí správních úřadů, které si za tímto účelem zřizuje nebo zprostředkovaně jinými subjekty VS, na které výkon státní správy přenese

 

• jiné subjekty VS jsou podřízeny režimu pro přímý výkon státní správy

 

• má svoje znaky: 1) podzákonný  – činnost státní správy je vázána zákony (nesmí překročit meze)

2) výkonný       – orgán státní správy provádí a uvádí v praktické uplatnění zákony

3) nařizovací     – mocenský (vrchnostenský, nadřazený) přístup k adresátům VS

 

1. a) ústřední

 

1. b) místní

NOSITELÉ A ADRESÁTI veřejné správy

 

Nositelé veřejné správy = osoby veřejného práva (jednatelé VS), osoby jež si kladou za smysl své existence plnit úkoly VS, vykonávají veřejnou správu

 

1. a) stát – hlavní reprezentant

 

1. b) skupina nositelů – dnes stát přestal být jediným nositelem VS, některé úkoly jsou přeneseny proto na ně

– patří sem samosprávné celky (kraje, obce), FO i PO mající pravomoc být nositeli VS

 

Adresáti veřejné správy = subjekty správního práva (FO a PO, ale i stát), ty jsou podřízeny nositelům VS, vůči těmto je veřejná správa vykonávána

 

ORGÁNY veřejné správy

 

• jsou zřizovány zákonem nebo přímo založeny Ústavou
• různé označení: správní orgán, státní orgán, správní úřad, orgán státní správy
• jsou nositeli VS, tj. ze zákona jsou pověřeny vykonávat stanovenou pravomoc a působnost VS

 

Pravomoc = souhrn prostředků, které využívá orgán VS pro výkon své působnosti

 

Působnost = okruh oblastí, které je orgán ze zákona oprávněn řešit

 

1. a) věcná – orgány se všeobecnou působností (vláda)

– orgány s dílčí působností (ministerstva, speciální úřady)

 

1. b) územní – stanovuje pro orgán určité vymezené území, na které se působnost vztahuje (území celého státu,                             území obce, území okresu, území kraje)

 

1. c) osobní – vztahuje se na všechny občany, některé občany (studenti, vojáci) a na osoby pobývající na území                             našeho státu

 

 

Znaky orgánu

 

• jeho činnost je upravena obecně závaznými právními předpisy, ty stanovují i okruh úkolů

 

• jedná jménem státu

 

• je jednatelem VS a působí navenek na FO a PO

 

• disponuje právně mocenskými oprávněními (vydávají akty, aplikují právní normy, provádějí dozor a kontrolu)

 

• řídí se vnitřním organizačním řádem, statutem, stanovami a je organizačně oddělen

 

• mají svůj personální základ → úřední osoby

 

– jednají a vystupují jménem orgánu veřejné správy

 

– jsou veřejnými činiteli (požívají zvláštní právní ochrany)

 

– mají disciplinární odpovědnost (sankce: přeřazení na nižší místo, odebrání funkčních požitků, ukončení    pracovního poměru, vymáhání)

 

– jedná se o:

 

1. a) ústavní činitele – předseda vlády, místopředsedové vlády, prezident

 

1. b) volené zástupce – starostové, místostarostové, členové obecních zastupitelstev, rad apod.

 

1. c) veřejné zaměstnance – osoby v pracovních nebo služebním poměru k osobám veřejného práva

 

Osoby veřejného práva

 

1) orgány VS               – samostatné jednotky, které jsou vytvářeny ze zákona k plnění úkolů VS

 

2) veřejná zařízení      – orgány VS, které nepůsobí ve vrchnostenské sféře

 

3) smíšené formy        – správa některých oblastní veřejného života (Česká pojišťovna, Vysoká škola, Veřejná TV,

    osob veř. práva         Veřejný rozhlas, Česká tisková kancelář)

 

4) ostatní součásti      – výkonný aparát (policie, hasiči, armáda, zpravodajské služby spadající pod ministerstvo

    osob veř. práva         obrany, vnitra a zahraničí)

PRÁVNÍ ÚKONY VEŘEJNÉ SPRÁVY

 

= aprobované (upravené) projevy vůle nositelů nebo adresátů VS, s nimiž správní právo splňuje určité důsledky

 

• jsou typickým uplatňováním veřejné moci, tuto moc lze uplatňovat jen v mezích zákona

 

• právní úkon je potřebný, důvodný, přiměřený, účelný, hospodárný a nesmí být v rozporu s právními předpisy

 

• nepatří sem protiprávní jednání, právně bezvýznamná činnost, úkony jež jsou významné v jiných oblastech práva a souvislosti bez přímé vůle s nějakým projevem

 

• dopadem právního úkonu je právní důsledek.

 

Náležitosti právních úkonů

 

1. a) kompetence – vztahuje se k tomu, kdo právní úkon činí
2. b) obsah – musí být zjevné kdo vydává, kdo je adresátem, čeho se týká apod.
3. c) forma – vnější forma projevu vůle
4. d) procedura – postup

 

Pokud právní úkon nesplňuje stanovené náležitosti, lze obecně uvažovat o jeho vadách, popř. nulitě. Nebo jde o protiprávní jednání či o zánik nebo oslabení práva.

 

Pro právní úkon se vyžadují určité hmotně-právní úkony:            – existence veřejného zájmu

– porušení, ohrožení veřejného zájmu

– určité chování adresáta VS

– uplynutí času

– dokonání, uskutečnění jiného právního úkonu

 

FORMY REALIZACE VEŘEJNÉ SPRÁVY

 

Úkony veřejné správy se realizují prostřednictvím právních úkonů:

 

A) Správní předpisy (abstraktní správní akty)

 

• akty mající výraz normotvorné činnosti orgánů VS, obsahují obecně závazná pravidla chování
• dotváření předpoklady pro vznik, změnu a zánik zjištěných vztahů správního práva
• právní předpis, který vydal k tomu zmocněný orgán VS k provedení zákona

 

• znaky: – podzákonnost, abstraktnost

– obecnost, jednostrannost vydání

 

1) vnější          a) nařízení vlády – prováděcí správní předpisy vydávané při výkonu státní správy, je publikováno

1. b) vyhlášky ministerstev
2. c) obecně závazné vyhlášky krajů
3. d) obecně závazné vyhlášky obcí
4. e) nařízení krajů
5. f) nařízení obcí

 

2) vnitřní         a) statuty – předpisy vydávané samosprávnými svazy nebo samosprávami (vyhlášky obcí a krajů)

1. b) instrukce – předpisy vydávané organizacemi pro své fungování, existenci a platnost pravidel
2. c) provozní řády – upravují některé aspekty poskytování veřejných služeb (ubytovací řád)
3. d) směrnice
4. e) pokyny
5. f) jiná opatření – (silniční uzávěry, vyhlášení smogových opatření apod.)

 

B) Správní akty (individuální správní akty)

 

• jednostranný projev vůle (rozhodnutí), kterým správní orgán v konkrétním případě řeší právní poměry jmenovitě určených osob

 

• znaky: – jednání příslušného správního orgánu je na základě zákona

– jednostranný výrok o právech a povinnostech nepodřízených subjektů

– právní závaznost a vynutitelnost

– konkrétnost věci a konkrétnost adresátů

 

• rozhodnutí: – úkon kterým správní úřad autoritativně řeší právní poměry adresátů VS (rozhoduje o jeho                                   právech a povinnostech)

– po obsahové stránce představuje rozhodnutí nebo odůvodněné řešení předmětné situace    adresátů

 

1) konstitutivní          – zakládá, mění či ruší vztahy správního práva

– působí od nabytí právní moci až do budoucnosti právní moci

– např. kolaudační řízení, uvedení vozidla do provozu

 

2) deklaratorní           – autoritativně stvrzují již existující vztahy správního práva (nevytváří novou situaci)

– prohlašují, co již bylo právem (tzv. nálezy)

– vydávají se v případě sporu nebo pochybnosti

– např. odebrání živnostenského oprávnění při nesplnění základních podmínek

 

Další dělení správních aktů

 

1) souhlas       – vydává ho příslušný orgán VS k nějaké činnosti bez stanovení podmínek

2) povolení      – výraz orgánu VS, že vydaným aktem povoluje činnost

3) koncese      – zvláštní druh povolení, na něž není právní nárok a záleží na správním orgánu a podmínkách osoby

4) příslib         – vydává ho příslušný orgán VS, zaváže se žadateli vydat správní akt jestliže splní v příslibu dané                             podmínky

 

1) pozitivní      – např. přijetí na vysokou školu

2) negativní     – např. nepřijetí na vysokou školu

 

Vady správních aktů

 

Vady = nedostatek pravomocí, nepříslušnost, věcná nesprávnost, neurčitelnost, nesrozumitelnost, nedostatek formy, písařské či početní chyby, vady ve vedení či řízení a jiné závažnosti, které činí správní akt vadným

 

– takový správní akt nemá všechny obecné a zvláštní náležitosti

– rozlišují se podle stupně závažnosti zjištěných vad

 

1. a) opravitelné akty – správní akty mající malý stupeň závažnosti, že ho lze odstranit

– mají formální vadu (chyby v psaní či počtech, drobné nesprávnosti)

 

1. b) nezákonné akty – správní akty, které jsou v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem

– akt musí být změněn nebo zrušen z úřední povinnosti, a to i po nabytí právní moci

 

1. c) věcně nesprávné akty – správní akty, kdy při rozhodování orgánu VS nebylo optimálně využito správního                                                       uvážení

– akt může být změněn nebo zrušen na základě odvolání adresáta VS do okamžiku                                                       nabytí právní moci

 

1. d) nulita aktů – správní akty mají vady takové míry, že již nelze o aktu hovořit

– hledí se na něho, jako kdyby nebyl vůbec vydán

– tzv. nicotnost správního aktu

 

Vlastnosti správních aktů

 

Platnost           – správní akt je vydán, jakmile správní úřad učiní projev vůle navenek vůči adresátům VS

– platnosti akt pozbývá, když jeho platnost je výslovně omezena nebo je jako vadný zrušen

 

Právní moc      – procesní aspekt: správní akt je konečný výsledek určitého postupu správního úřadu a nelze proti                             němu podat odvolání

– hmotněprávní aspekt: správní akt nelze s výjimkou zákonem stanovených případů změnit či                             zrušit

 

Účinnost          – účinný je ten správní akt, který již způsobuje zamýšlené důsledky

 

Vykonatelnost  – uložené povinnosti lze vymáhat úřední cestou i proti vůli povinného (správní forma, exekuce)

 

Změna aktu     – pouze z důvodů nezákonnosti ve správním řízení, změnu provádí nadřízený správní orgán nebo                             ten správní orgán jež akt vydal

 

Zrušení aktu    – dochází ze zákona v případě nového rozhodnutí ve věci v rámci obnovy správního řízení

Náležitosti správních aktů

 

1. a) kompetenční – vyjadřují hmotněprávní působnost a pravomoc orgánů VS

– akt musí být vydán věcně, místně a funkčně v mezích pravomoci VS

 

1. b) obsahové – příkazy (podmínky, závazky, postupy), časové doložky určující termíny plnění, konkrétní                                          podmínky které musí subjekt plnit, výhrady

 

1. c) vnější – výrok, odůvodnění a poučení o opravném prostředku,

– dále administrativní údaje (orgán, razítko, podpis, datum)

 

C) Správní úkony

 

1) veřejnoprávní smlouvy (správní dohody)

 

• dvoustranné nebo vícestranné úkony jež zakládají, mění či ruší vztahy správního práva
• jednou stranou musí být orgán VS

 

• dělení: a) koordinační   – uzavírány za účelem společného postupu, zjednodušení plnění úkolů

– např. dohoda o sloučení obcí, dohoda o správě školy v přírodě

 

1. b) subordinační – upravují věci, které by musely být řešeny vydáním aktu orgánem VS

– např. dohoda o ochranných podmínkách, smlouva o závazku veřejné služby

 

2) faktické pokyny a donucovací úkony

 

• správní činnost, která je uskutečňována na základě zákona
• jednotlivé úřední osoby v konkrétních případech zasahují do právních poměrů FO a PO

 

• dělení: a) faktické pokyny        – úkony, které vykonává na základě oprávnění konkrétní úřední osoba

– osoba vyslovuje zákaz nebo příkaz určitého jednání vůči adresátovi

– např. řízení křižovatky policistou, pokyn k omezení rychlosti

 

1. b) bezprostřední zásahy – osoba okamžitě nebo bezprostředně zasáhne, jestliže hrozí nebezpečí

– smyslem je hrozící nebezpečí odstranit nebo odvrátit

 

1. c) exekuční úkony – faktický zásah jímž je vymáhána povinnosti plnit (peněžní i nepeněžní)

 

3) jiné úkony

 

• úkony, které nezasahují do práv občanů, ale VS je musí řešit (úkony mají různou povahu, cíl a účel)

 

• dělení: a) osvědčení                 – listina v níž se dosvědčuje, že určitá skutečnost nastala, trvá nebo existuje

 

1. b) ověření – provádí obecní nebo jiný úřad, např. vidimace, shoda opisu

 

1. c) posudky, stanoviska, vyjádření

 

1. d) organizační, informační a programové úkony

 

ORGANIZACE VEŘEJNÉ SPRÁVY

 

Organizační subsystémy

 

1. Ústřední orgány státní správy

 

– vrcholným ústředním orgánem státní správy je vláda (orgán státní správy se všeobecnou působností)

 

– ústřední orgány plní úkoly stanovené v zákonech a jiných obecně závazných právních předpisech, pečují o okruh    otázek jež jsou v jejich působnosti

 

– mohou si zřizovat pomocné poradní orgány a dále pod ně mohou spadat specializované orgány státní správy

 

1) ústřední orgány státní správy, v jejichž čele je člen vlády (ministerstva)

 

• jednotlivá ministerstva – financí, zahraničních věcí, školství a mládeže a tělovýchovy, kultury, práce a sociálních věcí, zdravotnictví, spravedlnosti, vnitra, průmyslu a obchodu, pro místní rozvoj, zemědělství, obrany, dopravy a spojů, životního prostředí, informatiky

2) jiné ústřední orgány státní správy, v jejichž čele je předseda jmenovaný vládou či prezidentem republiky

 

• orgány – Český statistický úřad, Český úřad zeměměřický a katastrální, Český báňský úřad, Úřad průmyslového vlastnictví, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Správa státních hmotných rezerv, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Komise pro cenné papíry, Národní bezpečnostní úřad, Energetický regulační úřad, Úřad vlády České republiky

B. Územně specializované orgány státní správy 

 

– působí v jednotlivých územních jednotkách územní organizace státu na základě zvláštních zákonů

 

– specializují se jen na některý úsek státní správy

 

• orgány – Správy krajů, Okresní (obvodní) ředitelství policie, Zeměměřické a katastrální inspektoráty a katastrální úřady, Školské úřady, Úřady práce, Finanční úřady a ředitelství, Drážní správní orgány, Celní úřady a ředitelství, Obvodní báňské úřady, Inspektoráty státních inspekcí (energetická, obchodní, zemědělská, potravinářská), Správy sociálního zabezpečení, Inspektoráty Českého úřadu bezpečnosti práce, Autorizovaná metrologická střediska, Velitelství územní obrany a územní vojenské správy

 

C. Orgány zájmové samosprávy

 

– jedná se o nejrůznější komory, svazky, grémia, společenstva apod.

 

– ustavují nejrůznější veřejnoprávní korporace zájmového charakteru s vlastními samosprávnými orgány

 

• orgány – advokátní komory, komory komerčních právníků, lékařské komory, stomatologické komory, komory veterinárních lékařů, hospodářské komory apod.

 

D. Územní orgány veřejné správy s všeobecnou působností

 

– veškeré nižší úrovně správy, než je ústřední

 

– je reprezentována a vykonávána:         1. kraji            → jako vyššími územními samosprávnými celky

2. obcemi → jako základními územními samosprávnými celky

 

– územní samosprávný celek je územní společenství občanů, kteří mají právo na samosprávu

 

1. VYŠŠÍ ÚZEMNĚSPRÁVNÍ CELKY – KRAJE

 

Českou republiku tvoří 14 krajů (resp. 13 krajů bez Hlavního města Prahy), které mají dohromady 76 okresů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kraj = územní společenství občanů, kterému náleží právo na samosprávu, tu vykonává v rozsahu stanoveném zákonem a v souladu s potřebami kraje

 

• je veřejnoprávní korporací (vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost)

 

• pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, při plnění úkolů chrání veřejný zájem

 

• má vlastní majetek a hospodaří s ním samostatně, hospodaření za uplynulý kalendářní rok dává kraj přezkoumat auditorovi

 

• lze ho vytvořit nebo zrušit jen ústavním zákonem

 

• vydává pro svůj územní obvod Věstník, který obsahuje právní předpisy kraje, nálezy Ústavního soudu a další skutečnosti stanovené zákonem

 

• je povinen vydávat potvrzení a vyhotovovat zprávy pro potřeby FO a PO, má právo ukládat pokuty (právnickým osobám do výše 200 tis. Kč, fyzickým osobám)

 

• může při výkonu své samostatné působnosti vzájemně spolupracovat s ostatními kraji či obcemi na základě uzavřené smlouvy ke splnění konkrétního úkolu

 

• kraj může užívat svůj znak a prapor kraje (jiné subjekty mohou užívat prapor bez souhlasu kraje, znak jen se souhlasem kraje), změnu a schválení těchto symbolů provádí předseda Poslanecké sněmovny

 

• je upraven zákonem o krajích (č. 129/2000 Sb.) v platném znění, tzv. krajským zřízením

 

Působnost kraje

 

1. a) samostatná

 

• kraj má právo na samosprávu ve věcech, které stanoví zákon a v souladu s potřebami kraje

 

• výraz samosprávního postavení k plnění záležitostí (uvedení v pravomoci zastupitelstva a rady)

 

• jsou to záležitosti, které jsou v zájmu kraje a občanů kraje, pokud nejde o přenesenou působnost

 

• při výkonu působnosti kraj spolupracuje s obcemi, nesmí ale zasahovat do jejich samostatné působnosti

 

• kraj se řídí při vydávání obecně závazných vyhlášek zákonem (pokud by vydal nezákonné opatření, je zde postih ministerstvem vnitra, po 3 měsících se pak dává návrh na Ústavní soud)

 

Záležitosti:        – schvalování územních plánů

– hospodaření s vlastním majetkem

– zakládání a zřizování PO

– podíl na podnikání jiných osob

– zákonodárná iniciativa, ukládání sankcí

– vydávání obecně závazných vyhlášek kraje a vydávání nařízení kraje

– péče o komplexní rozvoj území (sociální, informace, vzdělání, ochrana veřejného pořádku,                doprava a spoje apod.)

 

1. b) přenesená

 

• výraz delegace státní správy na kraji

 

• orgány kraje vykonávají na svém území státní správu ve věcech, které stanoví zákon

 

• kraj se řídí usnesením vlády, směrnicemi a ostatními právními předpisy jež jsou publikovány ve věstníku, sbírce apod.

 

Občané kraje

 

• občanem kraje je FO, která je státním občanem ČR a je přihlášena k trvalému pobytu v některé obci kraje (přechodný pobyt se neeviduje)

 

• občané st. 18-ti let mají vůči kraji určitá subjektivní práva (právo volit, právo být volen, nahlížení do zápisů a usnesení, účast na jednání, požadavky na projednávání záležitostí)

 

• tato oprávnění má i FO 18-ti let, která je sice cizím státním příslušníkem, ale je přihlášena k trvalému pobytu v obci kraje

 

 

 

 

Orgány kraje

 

1) Zastupitelstvo kraje

 

• skládá se ze členů zastupitelstva (45 členů do 600 000 obyvatel, 55 členů do 900 000 obyvatel, 65 členů nad 900 000 obyvatel), počet se určuje k 1. 1. roku, v němž se konají volby

 

• jde o výkon veřejné funkce, mandát zastupitele vzniká jeho zvolením, volební období je čtyřleté

 

• zastupitel kraje je povinen se zúčastňovat zasedání zastupitelstva (popř. zasedání jiných orgánů kraje), plnit úkoly jež z výkonu funkce v těchto orgánech pro něj vyplývají, hájit zájmy občanů kraje a jednat i vystupovat tak, aby nebyla ohrožena vážnost jeho funkce

 

• jednání je svobodné a řídí ho zpravidla hejtman, zasedání je veřejné

 

• vydává jednací řád, v němž se stanovují podrobnosti o jednání zastupitelstva a výborů

 

• schází se podle potřeby, minimálně však jednou za 3 měsíce, pokud by se neshromáždilo do 6 měsíců, pak ho ministerstvo vnitra zruší a nastanou nové volby

 

Pravomoci:       a) vznáší dotazy, připomínky a podněty na radu kraje a na výbory kraje

1. b) rozhoduje o samostatné i přenesené působnosti, pokud mu to zákon předkládá
2. c) má zákonodárnou iniciativu, schvaluje program rozvoje, vydává vyhlášky a rozpočet kraje
3. d) volí hejtmana
4. e) rozhoduje o zrušení nesprávného rozhodnutí rady
5. f) rozhoduje o nejvýznamnějších majetko-právních úkonech (i dotační politika kraje)
6. g) právo vyhradit si další pravomoci v samostatné působnosti kraje
7. h) zastupitel předkládá návrhy celému zastupitelstvu na projednání

 

2) Rada kraje

 

• skládá se z hejtmana, zástupce (zástupců) hejtmana a dalších členů rady (9 členů do 600 000 obyvatel, 11 členů nad 600 000 obyvatel)

 

• je výkonným orgánem kraje v oblasti samostatné působnosti, je odpovědná zastupitelstvu a její členové jsou odvolatelní

 

• schází se podle potřeby, schůze rady svolává hejtman, schůze je neveřejná

 

• je-li odvolána jako celek, zůstává hejtman a jeho zástupce nadále ve funkci

 

• stanovuje pravidla pro přijímání petic (= stížnosti proti činnosti VS, určeno pro občany mající způsobilost k právům a povinnostem – právo sepsat petici, které musí být dána do 30 dní odpověď příslušného orgánu)

 

Pravomoci:       a) připravuje návrhy a podklady pro jednání zastupitelstva

1. b) řeší majetko-právní úkony
2. c) zabezpečuje hospodaření podle rozpočtu
3. d) zřizuje své orgány (výbory, komise)
4. e) rozhoduje o darech do 100 tis. Kč
5. f) stanovuje počet zaměstnanců krajského úřadu

 

3) Hejtman

 

• zastupuje kraj navenek

 

• volí ho a jeho zástupce zastupitelstvo z řad svých členů

 

• odpovídá za výkon své funkce zastupitelstvu, rada kraje může hejtmanovi ukládat úkoly v rozsahu své působnosti

 

• má povinnost zabezpečovat ochranu utajovaných skutečností, má povinnost informovat občany

 

Pravomoci:       a) jmenuje a odvolává ředitele krajského úřadu se souhlasem ministra vnitra

1. b) podílí se na výkonu samostatné působnosti kraje, v určité míře i na přenesené působnosti kraje
2. c) může pozastavit výkon usnesení rady, má-li za to, že je nesprávné
3. d) zřizuje pro výkon přenesené působnosti zvláštní orgány
4. e) podepisuje právní předpisy kraje
5. f) svolává a zpravidla řídí zasedání zastupitelstva
6. g) vykonává další úkoly v samostatné či přenesené působnosti

4) Krajský úřad

 

• monokratický orgán, plní úkoly v samostatné působnosti uložené zastupitelstvem a radou, napomáhá v činnosti výborů a komisí

 

• rovněž vykonává přenesenou působnost (přezkoumává rozhodnutí vydaná orgány obce v řízení dle správního řádu, ukládá sankce, poskytuje odbornou pomoc obcím, zabezpečuje koordinaci výstavby, organizuje kontroly výkonu přenesené působnosti obcí)

 

• tvoří ho ředitel a zaměstnanci, člení se na odbory a oddělení

 

• ředitel je zaměstnancem kraje, za plnění úkolů je odpovědný hejtmanovi, nesmí vykonávat funkce v politických stranách a v zastupitelstvu, je nadřízený všem zaměstnancům úřadu

 

5) Zvláštní orgány

 

1) výbory → orgány zastupitelstva kraje, předsedou je člen zastupitelstva

 

1. a) finanční – kontrola hospodaření s majetkem a financemi, kontrola využití dotací poskytnutým krajem obcím

 

1. b) kontrolní – kontrola plnění usnesení zastupitelstva a rady, kontrola dodržování předpisů v samostatné působnosti

 

1. c) pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost – vývoj zaměstnanosti, vyjádření se k síti školských zařízení a     k záměrům na poskytování dotací

 

1. d) pro národnostní menšiny – u kraje, kde alespoň 10 % občanů se hlásilo k jiné národnosti než české, členy jsou i     zástupci těchto menšin

 

2) komise → orgány rady kraje, iniciativní a poradní orgány, usnáší se většinou svých členů (neomezený počet)

 

2. ZÁKLADNÍ ÚZEMNĚSPRÁVNÍ CELKY – OBCE

 

Obec = základní územně-samosprávný celek občanů, kteří zde mají trvalý pobyt nebo zde osoba získala čestné občanství

 

• samospráva obce je založena na: a) osobním základu obce           – občané obce

 

1. b) katastrálním území – min. 1, územní celek vymezený hranicí

 

1. c) ekonomickém základu obce – majetek, finance a vlastní rozpočet obce

 

• je veřejnoprávní korporací (vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů)

 

• pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, při plnění úkolů chrání veřejný zájem

 

• má intravilán (zastavěná část obce) a extravilán (vše za zastavěnou částí obce)

 

• je PO, obce vznikají a zanikají sloučením, připojením nebo oddělením

 

• obec se může slučovat a rozdělovat – lze provádět k počátku kalendářního roku nebo ke dni voleb do zastupitelstev obcí, o oddělení části obce rozhoduje krajský úřad, pokud nastanou spory tak Ministerstvo vnitra

 

Oddělení části stávající obce – v obou obcích musí být min. 1 000 občanů a musí mít samostatné katastrální území, musí rovněž sousedit s min. 2 obcemi. V oddělující se obci musí být zvolen min. 3 členný přípravný výbor, který připraví referendum (vyhlášeno samostatně zákonem, jelikož není zakotveno v Ústavě). Po vyhlášení výsledků, do 30 dní se podává návrh na Krajský úřad na vznik nové obce.

 

• může mít svůj znak a prapor, udělení provádí předseda Poslanecké sněmovny na návrh obce

 

• má právo být členem svazku obcí za účelem ochrany a prosazování svých společným zájmů, právo na spolupráci s obcemi jiných států a na členství mezinárodních sdružení

 

• názvy obcí, ulic a veřejných prostranství a číslování budov – změnu názvu obce povoluje Ministerstvo vnitra na návrh obce, obci přísluší rozhodnutí o názvech částí obce, ulic a veřejných prostranství nebo to, jakým popisným či orientačním číslem bude označena budova v obci

 

• je upravena zákonem o obcích (č. 128/2000 Sb.) v platném znění, tzv. obecním zřízením

 

 

 

 

Působnost obce

 

1. a) samostatná

 

• výraz samosprávného postavení obcí (= spravování záležitostí, které jsou v zájmu obce a občanů, nejsou-li zájmy svěřeny krajům

 

• působnost je vymezena okruhem společenských vztahů, předmětem a obsahem a rozsahem činnosti v nichž obec realizuje svoji pravomoc

 

Záležitosti:        – schvalování programu územního rozvoje obce

– vydávání obecně závazných vyhlášek

– schvalování rozpočtu obce

– péče o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů                (potřeba bydlení, ochrana zdraví, doprava a spoje, informace, výchova a vzdělávání, kultura)

– dbá na ochranu veřejného pořádku

– zakládání a zřizování PO

– udělování čestného občanství

– zřizování obecní policie

 

1. b) přenesená

 

• podíl obce na výkonu státní moci a správy ve věcech, které stanoví zákon

 

• jde o výkon přenesené působnosti – rozhodování o právech a povinnostech občanů a PO včetně vydávání nařízení obce, o správních poplatcích, o přestupcích a jejich trestání

 

• je svěřena v základním rozsahu obci a je vykonávána orgány obce – území obce je správním obvodem

 

• orgány obce se řídí při rozhodování ve správním řízení právními předpisy, usnesením vlády a směrnicemi ústředních správních orgánů

 

• přenesená působnost tkví ve 4 typech:

 

1. a) obce, které nezabezpečují přenesenou působnost (vykonává ji jiná obec nebo určený úřad)

 

1. b) přenesená působnost je dána základním rozsahem

 

1. c) obec zajišťuje výkon přenesené působnosti pro sebe a pro občany na základě rozhodnutí krajského úřadu

 

1. d) přenesenou působnosti zajišťuje pověřený obecní úřad – zahrnuje více obcí, kraj nařízením stanoví od kdy     bude činnost úřadu vyhovovat

 

Občané obce

 

• občanem obce je FO, která je státním občanem ČR a je přihlášena k trvalému pobytu v obci kraje

 

• občané st. 18-ti let mají vůči obci určitá subjektivní práva (právo volit, právo být volen, hlasování v místním referendu, vyjadřování se na zasedání zastupitelstva obce a mít zde svá stanoviska, vyjadřovat se k návrhu rozpočtu obce, nahlížení do zápisů a usnesení a pořizovat si výpisy, požadavky na projednávání záležitostí)

 

• tato oprávnění má i FO 18-ti let, která je sice cizím státním příslušníkem, ale je přihlášena k trvalému pobytu v obci

 

• tato oprávnění má i FO 18-ti let, která vlastní na území obce nemovitost (mimo práva volit a být volen do zastupitelstva, hlasovat v místním referendu)

 

Dělení obcí

 

– podle zákona o obcích

 

1) obce                        – počet do 3 tis. obyvatel, v čele starosta

 

– tzv.  obce s rozšířenou působností → obecní úřad vykonává přenesenou působnost                                          v určeném správním obvodu

 

2) města                       – počet nad 3 tis. obyvatel, v čele starosta

– povýšení ze statutu obce na město provádí předseda Poslanecké sněmovny

 

 

3) statutární města        – města se zvláštním postavením, v čele primátor

– vnitřní poměry upraveny statutem

– jejich území se člení na menší územní jednotky (městské obvody či městské části), tyto                                          jednotky nemohou vydávat obecně závazné vyhlášky nebo nařízení

 

– města:            Č. Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Ústí n. Labem, Liberec, H. Králové,   Pardubice, Brno, Zlín, Olomouc, Ostrava, Opava, Havířov, Kladno, Most, Jihlava,   Teplice, Karviná, Mladá Boleslav

 

4) hlavní město             – Praha, v čele primátor, území se člení na městské části

 

Orgány obce

 

1) Zastupitelstvo obce

 

• skládá se ze členů zastupitelstva (5 – 55 členů podle obyvatelstva), počet členů se vyhlašuje nejpozději 85 dní před volbami, mandát člena vzniká zvolením, funkce člena je funkcí veřejnou, volební období je čtyřleté

 

• nejvyšší orgán obce

 

• zastupitel obce je povinen se zúčastňovat zasedání zastupitelstva (popř. zasedání jiných orgánů obce), plnit úkoly jež z výkonu funkce v těchto orgánech pro něj vyplývají, hájit zájmy občanů obce a jednat i vystupovat tak, aby nebyla ohrožena vážnost jeho funkce

 

• klesne-li počet členů o více než polovinu (popř. pod 5), je povinen obecní úřad oznámit skutečnost krajskému úřadu

 

• schází se podle potřeby, minimálně však jednou za 3 měsíce, pokud by se neshromáždilo do 6 měsíců, pak ho ministerstvo vnitra rozpustí (obec může podat žalobu k soudu), obec pak řídí zástupce (zvláštní orgán obce zřízený z řad zaměstnanců Krajského úřadu, ten připraví volební komisi, ale nerozhoduje o vývoji obce)

 

Pravomoci:       a) zastupitel předkládá a vznáší dotazy, připomínky a podněty zastupitelstvu, dále radě obce,                               výborům a komisím a dalším orgánům v obci (i podnikatelským)

1. b) rozhoduje o věcech patřících do samostatné působnosti obce
2. c) schvaluje program rozvoje obce, územní plán, regulační plán, rozpočet obce
3. d) vyhlašuje závazné části obecně závazných vyhlášek
4. e) zřizuje a ruší příspěvkové organizace
5. f) rozhoduje o vyhlášení místního referenda
6. g) schvaluje dohody o změně hranic obce a o slučování obcí, stanovuje počet členů rady obce
7. h) zřizuje a ruší obecní policii
8. i) rozhoduje o majetko-právních úkonech
9. j) volí členy rady, starostu a místostarostu

 

2) Rada obce

 

• skládá se ze starosty, místostarosty a dalších členů rady, kteří jsou voleni členy zastupitelstva obce

 

• výkonný orgán v samostatné působnosti, v přenesené působnosti jen stanoví-li tak zákon

 

• počet členů rady je lichý – min. 5 a max. 11 členů, nevolí se v obcích

 

• je odpovědna zastupitelstvu obce, schází se ke svým schůzím podle potřeby, schůze jsou neveřejné

 

• klesne-li její počet pod 5, vykonává její pravomoc zastupitelstvo obce

 

Pravomoci:       a) zabezpečuje hospodaření obce podle schváleného rozpočtu

1. b) vydává nařízení obce
2. c) projednává a řeší návrhy, připomínky a podněty předložené členy zastupitelstva obce
3. d) rozděluje pravomoci v obecním úřadu, zřizuje a ruší odbory a oddělení obecního úřadu
4. e) jmenuje a odvolává vedoucí odborů obecního úřadu
5. f) zřizuje a ruší komise rady obce
6. g) zabezpečuje rozhodování ostatních záležitostí, které patří do samostatné působnosti

 

 

 

 

3) Starosta

 

• zastupuje obec navenek

 

• volí ho a jeho zástupce zastupitelstvo z řad svých členů, je v čele obecního úřadu

 

• odpovídá za výkon své funkce zastupitelstvu, odpovídá za včasné objednání přezkoumání hospodaření obce za uplynulý kalendářní rok a za informování veřejnosti o činnosti obce

 

Pravomoci:       a) jmenuje a odvolává se souhlasem ředitele krajského úřadu tajemníka obecního úřadu

1. b) plní úkoly zaměstnavatele – uzavírá a ukončuje poměr se zaměstnanci obce, stanovuje jim plat
2. c) může požadovat po Policii ČR spolupráci při zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku
3. d) rozhoduje o záležitostech samostatné působnosti svěřených mu radou obce
4. e) svolává a zpravidla řídí zasedání zastupitelstva obce a rady obce
5. f) zřizuje pro výkon přenesené působnosti zvláštní orgány obce
6. g) užívá při významných příležitostech a občanských obřadech závěsný odznak
7. e) plní další úkoly stanovené zákonem

 

4) Obecní úřad

 

• tvoří ho starosta, místostarosta, tajemník obecního úřadu a zaměstnanci, člení se na odbory a oddělení

 

• v oblasti samostatné působnosti plní úkoly, které mu uložilo zastupitelstvo obce nebo rada obce

 

• rovněž vykonává přenesenou působnost

 

• funkce tajemníka – zajišťuje výkon přenesené působnosti, stanovuje platy zaměstnancům, vydává spisový a skartační a pracovní řád, zúčastňuje se zasedání zastupitelstva obce a schůzí rady obce s hlasem poradním, plní funkci zaměstnavatele

 

• zřizuje úřední desku

 

5) Zvláštní orgány

 

1) výbory → orgány zastupitelstva obce, předsedou je člen zastupitelstva

 

1. a) finanční – kontrola hospodaření s majetkem a financemi obce

 

1. b) kontrolní – kontrola plnění usnesení zastupitelstva a rady, kontrola dodržování předpisů v samostatné působnosti

 

1. c) osadní – min. 3 členi, zřizuje se v částech obce, předkládá návrhy o rozvoji a rozpočtu části obce

 

1. d) pro národnostní menšiny – u obce, kde alespoň 10 % občanů se hlásilo k jiné národnosti než české, členy jsou i     zástupci těchto menšin

 

2) komise → orgány rady obce, iniciativní a poradní orgány, usnáší se většinou svých členů (neomezený počet)

 

Dobrovolné svazky obcí

 

• právnické osoby povahy veřejnoprávní korporace, které vznikají na základě dohody (podpis smlouvy)

 

• prosazují společné zájmy obce (čistota obce, odvoz odpadu, čištění pískoven, ošetřování lesních porostů a pozemků aj.)

 

• nelze je pověřit výkonem státní správy, vyhotovují svůj rozpočet a hospodaří podle něj

 

NEPŘÍMÁ VEŘEJNÁ SPRÁVA 

Veřejná zdravotní pojišťovna

 

– patří sem VZP – spravuje informační centrum, pojišťovna Ministerstva Vnitra, Vojenská pojišťovna aj.

 

– má správní a dozorčí radu (kontrolní orgán)

 

– používá veřejnoprávní prostředky, které realizuje skrz své pojištěnce

 

– pojišťovna rozhoduje ve správním řízení, pokud nerozhodne ona, podávají se návrhy ke Správnímu soudu

 

 

 

Vysoká škola

 

– nejvyšší stupeň školské soustavy

 

– upravuje si sama vnitřní chod, určuje si počty zaměstnanců a studentů, rozhoduje o vlastním habilitačním řízení

 

– člení se na fakulty, v čele fakulty je děkan (jmenován rektorem)

 

– garantuje akademickou svobodu a akademická práva, která jsou nedotknutelná

 

– není právnickou osobou

 

– sestavuje si své akademické orgány:

 

Akademický senát        – zastupitelský orgán Akademické obce VŠ

 

Rektor                         – nejvyšší subjekt VŠ, jmenuje ho prezident republiky

 

Vědecká rada               – připravuje osobní plány a studijní programy

 

Disciplinární komise      – rozhoduje ve směru ke studentům

 

Ostatní                         – kvestor (pro hospodaření s majetkem VŠ), pedel (promotér), tajemník, akademická obec                                          (akademičtí pracovníci a studenti)

 

Český rozhlas, Česká televize, Česká tisková kancelář

 

– tyto instituce jsou odděleny od státu, hospodaří s majetkem, v čele je generální ředitel, právo kontroly veřejnosti

 

– rady: volí je Poslanecká sněmovna, schvalují rozpočtový a závěrečný účet, projednávají stížnosti na instituce,   schvalují dlouhodobé programy, nejsou to orgány těchto institucí

 

Veřejná stráž

 

– patří sem vodní stráž, myslivecká stráž, rybářská stráž, lesní stráž, stráž přírody apod.

 

– úkolem je vykonávat tzv. ochranné služby (dozor nad dodržováním právních předpisů v dané oblasti)

 

Volební společenstvo

 

– vlastníci půdy a lesů

 

– buď pronajímají tuto plochu mysliveckým sdružením nebo si plochu ponechávají a vykonávají činnost samostatně

 

– Český svaz myslivců nebo rybářů (povinné je členství a lístek, u myslivců zbrojní průkaz)

 

Veřejný zaměstnanec

 

– zaměstnavatelem není stát, ale orgán jež plní úkoly organizace

 

– patří sem Bezpečnostní informační služba, Celní správa, Armáda aj.

 

– zákony jim ukládají zvláštní povinnosti a omezení (jednají a rozhodují nestranně, zdržují se všeho, co by mohlo   ohrozit nestrannost)

 

– zachovávají mlčenlivost při výkonu činnosti, nepřijímají žádné dary a jiné výhody

 

– zdržují se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními

 

– jsou podrobeni Lustračnímu zákonu (= vylučuje z výkonu funkcí osoby, které byly příslušníky STB nebo   Lidových milicí, členy KSČ aj.)

 

SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ

 

SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ

 

• zákonem upravená činnost, která směřuje k rozhodování o právech a povinnostech účastníků správně-právních vztahů a k realizaci prostředků správního donucení

 

• postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, kterým se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva či povinnosti jmenovitě určené osoby (definice podle správního řádu)

 

• správní proces nebo proces aplikace

 

• správní orgán při správním řízení rozhoduje a nařizuje a uplatňuje veřejný nebo jiný obecný zájem, řízení se provádí vůči jednotlivcům

 

• základním pramenem právní úpravy správního řízení je správní řád (zákon č. 500/2004 Sb., který platí nově od roku 2006), upravuje zejména správní orgány a účastníky řízení, průběh správního řízení, přezkumné řízení a výkon rozhodnutí

Rozdělení správního řízení

 

1) správní řízení obecné            – je upraveno normou správního řádu

 

2) správní řízení zvláštní            – je upraveno zvláštními právními předpisy (zákony), platí zásada subsidiarity

– určuje odlišný postup orgánů VS (přestupkové řízení, celní řízení apod.)

 

Aplikační činnost orgánů VS – zvláštní úprava má přednost před úpravou obecnou (správní řád má tudíž podpůrnou platnost vůči zvláštním procesním úpravám), při posuzování jakou že procesní normou se má orgán VS řídit, se vychází ze vztahu obecného a zvláštního

 

Zásady správního řízení

 

• zásada subsidiarity – platí stav, že se pro správní řízení použije zvláštní právní předpis, a pak teprve správní řád (podpůrnost)

 

• zásada legality – platí stav, kdy je výkon veřejné správy v souladu s právem (zákonnost), správní orgány jsou povinny postupovat v souladu se zákony a ostatními právními předpisy

 

• zásada uplatnění účelné pravomoci – správní orgán uplatňuje svoji pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla v určitém rozsahu zákonem svěřena

 

• zásada zákazu správní úvahy – správní orgán musí postupovat ve správním řízení v souladu se zákonem

 

• zásada ochrany práv a zájmů adresátů veřejné správy – správní orgán chrání práva a zájmy adresátů veřejné správy, které mohou být rozhodnutím orgánu dotčeny

 

• zásada ochrany veřejného zájmu – správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu

 

• zásada součinnosti – vzájemná spolupráce mezi správním orgánem a účastníkem řízení, činnost správních orgánů je službou veřejnosti (účastníkovi se musí pomoci ve správním řízení)

 

• zásada poučení pro adresáta veřejné správy – správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne adresátovi veřejné správy přiměřené poučení o jeho právech a povinnostech, je-li to k povaze úkonu potřebné

 

• zásada neveřejnosti – správní řízení je neveřejné (výjimku tvoří např. veřejná projednávání o ekologii apod.)

 

• zásada veřejnosti – musí s tím účastník výslovně souhlasit, nesmí tím být ale poškozen jiný účastník

 

• zásada rovnosti účastníků řízení – všichni účastníci mají rovná procesní práva a povinnosti

 

• zásada písemnosti a ústnosti – správní řízení se koná písemně nebo ústně (komunikace)

 

• zásada zahájení řízení – tkví v zásadě oficiality (řízení ze zahajuje z úřední povinnosti) a v dispoziční zásadě (řízení se zahajuje na návrh účastníka řízení)

 

• zásada aktivní účasti stran v řízení – správní orgány dávají účastníkům příležitost aby se mohli účinně hájit, vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a uplatit své návrhy

 

• zásada objektivní (materiální) pravdy – povinnost správního orgánu zjistit všechny okolnosti, které mají význam pro vydání správního rozhodnutí (rozhodnutí na základě materiálů – listiny, podklady apod.)

 

• zásada volného hodnocení důkazů – správnímu orgánu není předepsáno, jakou důkazní moc mají jednotlivé důkazní prostředky

 

• zásada hospodárného a rychlého rozhodování – zajištění hospodárného průběhu řízení bez zbytečného protahování a zatěžování účastníků řízení, v opačném případě nastupuje opatření proti nečinnosti

 

• zásada správnosti – použití nejvhodnějšího a nejoptimálnějšího prostředku, vedoucího k věcně optimálnímu správnému rozhodnutí

 

• zásada legitimního očekávání – správní orgán musí řešit stejné věci správního řízení stejným způsobem

 

• zásada smírnosti – správní orgán se snaží účastníky smířit (při sporech)

 

• zásada přiměřenosti – správní orgán přiměřeně koná potřebu rozhodovat (např. určení výše příspěvku)

 

• zásada dvouinstančního postupu – účastník řízení má právní nárok na to, aby na jeho žádost bylo rozhodnutí správního orgánu 1. stupně přezkoumáváno odvolacím orgánem

Podmínky správního řízení

 

1) podnět k zahájení řízení

2) příslušnost správního úřadu

3) způsobilost adresáta veřejné správy být účastníkem řízení

4) neexistence překážky již zahájeného řízení v téže věci

5) poplatková povinnost (v případech nařízení poplatkového řízení)

 

SUBJEKTY SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

 

1) Správní orgány       – jejich postavení je dáno v jednotlivých příslušnostech:

 

1. a) věcná – řeší otázku, který typ správního orgánu je kompetentní pro rozhodování                                                                    případů, které se týkají jednotlivých úseků státní správy

 

– stanoví správní orgán, který bude v dané věci rozhodovat v 1. stupni

 

1. b) místní – určuje, který z věcně příslušných orgánů je z oblastního hlediska                                                                    kompetentní věc rozhodnout (místo činnosti, místo nemovitosti, místo                                                                    trvalého pobytu či místa podnikání)

                                                          

– stanoví správní orgán, který bude v dané věci rozhodovat v 1. stupni,                 s ohledem na svůj správní obvod

 

1. c) funkční – organizační řád, který stanoví rozdělení funkcí správního orgánu (každý                                                                    odbor nebo oddělení je kompetentní pro určitou věc)

 

2) Účastníci řízení      – účastník jedná samostatně (musí mít procesní způsobilost) nebo ho zastupuje zástupce                                          (zákonný zástupce, osvojitel, opatrovník, zmocněnec)

 

– účastník je oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do                vydání rozhodnutí, je oprávněn podávat podání správnímu orgánu a nahlížet do spisu

 

1. a) ti, o jejichž právech a povinnostech má být ve správním řízení jednáno (řízení o                  žádosti nebo o jiném návrhu – žadatel jako hlavní účastník řízení, řízení z moci úřední –                  dotčená osoba jako hlavní účastník řízení), ve sporném řízení je to navrhovatel a odpůrce

 

1. b) ti, jejichž práva a povinnosti mohou být správním řízením dotčena (vedlejší účastníci                                            řízení)

 

1. c) ti, kteří to tvrdí do okamžiku, než se ukáže opak (o přibrání nebo vyloučení účastníka                                            správního řízení se rozhodne usnesením)

 

1. d) ti, které označuje zvláštní zákon

 

POSTUP PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ

 

• správní orgán je povinen na požádání tomu, kdo podal podnět, sdělit ve lhůtě 30 dnů, že řízení zahájil nebo že neshledal důvody k jeho zahájení

 

• počítání času – připadá-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den

 

• dožádání – správní orgán může usnesením dožádat podřízený nebo nadřízený správní orgán anebo jiný správní orgán o provedené úkonu, který by sám mohl provést jen s obtížemi nebo vůbec

 

PRŮBĚH ŘÍZENÍ V PRVNÍM STUPNI

 

A) ZAHÁJENÍ SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

 

• řízení o žádosti nebo o jiném návrhu je zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu

 

• pokud správní orgán není příslušný k provedení řízení, je povinen podání postoupit příslušnému orgánu

 

• řízení z moci úřední (z podnětu správního orgánu) je zahájeno dnem, kdy správní orgán provede vůči účastníkovi řízení první úkon (doručení, oznámení, ústní prohlášení apod.)

Podání = úkon účastníka řízení směřující vůči správnímu orgánu

 

– činí se:           a) písemně (formou žádosti nebo jiného návrhu)

 

1. b) ústně (formou protokolu, náležitosti: kdo a kdy a kde prováděl řízení, předmět a průběh řízení,                  návrhy a přijatá opatření)

 

1. c) v elektronické podobě (podpis elektronickým podpisem)

 

1. d) ostatními prostředky (fax, email aj., povinnost dostavit se do 5 dní a podepsat podání)

 

– náležitosti:      a) ten, kdo podání činí (u FO jméno, příjmení, datum narození, místo trvalého pobytu)

1. b) věc, které se podání týká
2. c) co se navrhuje, popř. čeho se účastník domáhá
3. d) označení správního orgánu jemuž je podání určeno
4. e) další náležitosti, které stanoví zákon

 

Doručování = úkon, který je upraven správním řádem (§ 19 – § 26)

 

– činí se:           a) do vlastních rukou příslušným orgánem (správním či policejním orgánem, obecním úřadem)

 

1. b) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb

 

1. c) doručování veřejnou vyhláškou (účastníci nejsou známí, písemnost se vyvěsí na úřední desce                  správního orgánu a označí se tam datum vyvěšení, patnáctým dnem po vyvěšení se písemnost                  považuje za doručenou)

 

– pokud není adresát při doručován zastižen tak se písemnost uloží u správního orgánu, u obecního úřadu nebo u   provozovatele poštovních služeb

 

– adresát se vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení do schránky, aby si písemnost do 15 dní vyzvedl, po   uplynutí této doby se písemnost vrací správnímu orgánu, který ji vyhotovil

 

B) ZJIŠŤOVÁNÍ PODKLADŮ PRO ROZHODNUTÍ

 

• jedná se zejména o návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední povinnosti, podklady od jiných správních orgánů, skutečnosti obecně známé apod.

 

• podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje správní orgán

 

• účastníci mají právo klást otázky svědkům, ale i povinnost navrhovat důkazy jež jsou jim známy

 

Dokazování = zákonem upravený postup správních orgánů, jeho úkolem je umožnit poznání skutečností důležitých pro rozhodnutí, správní orgán rozhoduje jakých prostředků bude k dokazování použito

 

– činí se:           a) důkaz listinou (správní orgán může uložit tomu, kdo má potřebnou listinu, aby ji předložil)

 

1. b) důkaz ohledání (povinnost předložení věci, prohlídky nemovitostí nebo movitých věcí)

 

1. c) důkaz svědeckou výpovědí (osoba vypovídá o skutečnostech, které poznala)

 

1. d) důkaz znaleckým posudkem (nařizuje ho správní orgán, jsou jimi odborníci z příslušného úseku                               státní správy a znalci zapsaní v seznamu znalců u krajského soudu)

 

1. C) ZAJIŠTĚNÍ ÚČELU A PRŮBĚHU ŘÍZENÍ

 

• správní orgán má k dispozici následující prostředky k zajištění účelu a průběhu správního řízení:

 

1. a) předvolání – správní orgán předvolá osobu, jejíž účast je při řízení nutná

 

– předvolání musí být písemné a doručuje se do vlastních rukou

 

– předvolaný je povinen se dostavit na určené místo, pokud nemůže tak učinit, musí se                bezodkladně omluvit správnímu orgánu

 

1. b) předvedení – úkon následující po předvolání, pokud se předvolaný bez omluvy nedostaví k řízení

 

– předvedení se písemně doručuje orgánům, které ho mají provést (Policie ČR)

 

1. c) předběžné opatření – správní orgán účastníkům řízení uloží určité povinnosti nebo nařídí zajištění určitých                                          věcí, kterých je třeba k provedení důkazů nebo které mají být zničeny

 

1. d) pořádková pokuta – správní orgán může rozhodnutím uložit pokutu až do výše 50 tis. tomu, kdo v řízení                                          závažně ztěžuje jeho postup tím že se bez omluvy nedostaví na předvolání, navzdory                                          předchozímu napomenutí ruší pořádek, neuposlechne pokynu úřední osoby nebo že učinil                                          hrubě urážlivé podání

 

• správní orgán může řízení přerušit nebo zastavit, důvody jsou popsány ve správním řádu (§ 64 – § 66)

 

D) ROZHODNUTÍ

• individuální správní akt, jímž se rozhoduje o právních poměrech konkrétních subjektů (zakládají se a mění a ruší práva i povinnosti účastníků řízení, autoritativně se deklarují práva a povinnosti subjektů)

 

• vydáním rozhodnutí ve věci samé (meritorní rozhodnutí) končí správní řízení

 

• vydává ho příslušný orgán v souladu s právními předpisy a za předpokladu, že vychází ze spolehlivě zjištěného stavu dané věci, orgán tak vstupuje do právních poměrů konkrétních účastníků správního řízení

 

• oznámení rozhodnutí – rozhodnutí je účinné pokud bylo účastníkovi oznámeno, den oznámení je rozhodný pro počítání lhůty pro podání odvolání

 

• právní moc rozhodnutí – v právní moci je takové rozhodnutí, proti kterému nelze podat odvolání

 

• lhůty k rozhodnutí – správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez odkladu, v ostatních případech má lhůtu 30 dnů od zahájení řízení

 

• nicotnost rozhodnutí – nicotné je rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán věcně příslušný, dále rozhodnutí jež trpní vadami atp.

 

• smír ve správním řízení – správní orgán může mezi účastníky schválit smír, ten uzavírají účastníci

 

• náklady správního řízení – hotové výdaje účastníků, ušlý výdělek účastníků, náklady důkazů, odměny za zastupování

 

– náležitosti:      1) obsahové      a) výrok          -) základní osobní identifikační údaje účastníků řízení

-) vlastní popis jednání, událostí, práv a povinností

-) vlastní řešení věci, odkaz podle jakého předpisu bylo rozhodnuto

-) způsob rozhodnutí (nařízení, povolení, uložení, vyměření apod.)

-) stanovení lhůty v případě výroku povinnosti

-) náklady řízení

 

1. b) odůvodnění -) důvody výroku rozhodnutí

-) podklady pro jeho vydání

-) informace o tom, jak se orgán vypořádal s návrhy účastníků

 

– zajišťuje co největší důvěru ve správnost rozhodnutí

– slouží jako podklad pro úvahu odvolání účastníků řízení

 

1. c) poučení -) skutečnost, zda se lze proti rozhodnutí odvolat nebo je konečné

-) odvolací lhůta

-) odvolací orgán, který o odvolání rozhoduje

-) odvolací orgán, u kterého se odvolání podává

 

2) formální        a) název a adresa správního orgánu

 

1. b) jednací číslo

 

1. c) datum

 

1. d) kulaté razítko

 

1. e) funkce odpovědného pracovníka

 

1. f) podpis

 

 

 

 

 

PŘEZKUMNÉ ŘÍZENÍ

 

• účastník má právo obrany proti možným chybám, omylům, chybné právní kvalifikaci a postupu proti rozhodnutí správních orgánů

 

• správní orgány z moci úřední přezkoumávají pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy

 

Opravný prostředek

 

1) ŘÁDNÝ      -) účastník napadá dosud nepravomocné rozhodnutí

-) účastník má nárok, aby se příslušný orgán opravným prostředkem zabýval a rozhodl o něm

-) podání prostředku je pro účastníka právem, nikoliv povinností

 

1. a) odvolání – je přípustné proti každému rozhodnutí správního orgánu 1. stupně

 

– nepřísluší účastníkovi, který se tohoto práva písemně nebo ústně do protokolu vzdal

 

– platí zásada dvouinstančního řízení, proti rozhodnutí odvolacího orgánu se již nelze odvolat

 

– podává se u orgánu, který rozhodnutí v 1. instanci vydal

 

– odvolacím orgánem je ten orgán, který o odvolání rozhoduje (orgán vyššího stupně)

– správní orgán je povinen po přijetí odvolání vyrozumět o něm ostatní účastníky řízení a vyzvat je,                aby se k němu vyjádřili a případně provedli doplnění řízení předložením nových důkazů

 

– správní orgán 1. stupně musí provést došetření, doplnění a odstranění vad dle návrhu v odvolání                nebo dle návrhu účastníků řízení, orgán může vyhovět i samoopravou

 

– odvolací lhůta činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí

 

– podání odvolání má dvojí právní účinek            – devolutivní (přechod kompetence k rozhodnutí na                                                                                              vyšší orgán)

 

– suspenzivní-odkládací (rozhodnutí, proti němuž                                                                                              bylo podáno odvolání, nelze až do vydání                                                                                              rozhodnutí odvolacího orgánu vykonat)

 

– způsoby rozhodnutí:     – odvolací orgán odvolání vyhoví a sám rozhodne ve věci (sám rozhodnutí                                                       změní), proti rozhodnutí není možné odvolání, tzv. reformační princip

 

– odvolací orgán zruší rozhodnutí 1. stupně a vrátí věc orgánu 1. stupně                                                                    k novému projednání a rozhodnutí, tzv. kasační princip

 

– odvolací orgán odvolání zamítne a rozhodnutí 1. instance potvrdí

 

1. b) rozklad – zvláštní opravný prostředek, který má odkladný účinek

 

– používá se proti rozhodnutím ústředních správních úřadů vydaných v 1. stupni

 

– pro účely vyřizování rozkladů jsou u ústředních orgánů zřízeny zvláštní komise, závěry komisí                             jsou předkládány vedoucímu ústředního orgánu státního správy, který v dané věci rozhodne

 

2) MIMOŘÁDNÝ      -) účastník napadá rozhodnutí, které již nabylo právní moci

-) jde o významný zásah do stability právního řádu

-) připouští se z důvodů jež jsou uvedeny taxativně v právní normě

 

1. a) obnova řízení – obnovu lze povolit na návrh účastníka, jestliže je však na provedení obnovy obecný zájem                                          nebo nařídí-li ji správní orgán z úřední moci

 

– obnova znamená zásah do pravomocného rozhodnutí a může mít vážný dopad a důsledky                                          na práva a povinnosti účastníků

 

– obnovu řízení povoluje či nařizuje správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním                                          stupni

 

 

 

 

– důvody obnovy:          – skutečnosti nebo důkazy jež vyšly najevo

 

– předběžná otázka byla správním orgánem posouzena odchylně od                                                                                 rozhodnutí, které vydal orgán, do jehož působnosti náleží řešení                                                                                 dané předběžné otázky

 

– byla nesprávným postupem správního orgánu účastníkovi řízení                                                                                 odňata možnost účastnit se řízení

 

– rozhodnutí bylo vydáno vyloučeným orgánem

 

– důkazy se dodatečně ukázaly jako nepravdivé

 

– rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem

 

– lhůty pro obnovu:        – subjektivní tříměsíční lhůta (počítá se ode dne, kdy se účastník                                                                                 dozvěděl o důvodech obnovy)

 

– objektivní tříletá lhůta (počítá se od právní moci rozhodnutí), po                                                                                  jejím uplynutí již nelze návrh na obnovu podat ani nelze obnovu                                                                                 nařídit

 

1. b) přezkoumání rozhodnutí mimo – k přezkoumání je příslušný správní orgán vyššího st. nadřízený     odvolací řízení                                                 správnímu orgánu jež rozhodnutí vydal

 

– správní orgán vychází ze skutkového a právního stavu, který                                                                                 platil v době vydání napadeného rozhodnutí

   

                                                                       – správní orgán toto rozhodnutí zruší nebo změní za předpokladu,                                                                                 že bylo vydáno v rozporu se zákonem či jiným předpisem, lhůta                                                                                 pro zrušení či změnu je 3 roky

 

– nelze prostředku užít tam, kde účastník nabyl práv v dobré víře,                                                                                 šlo-li o věci osobního stavu nebo o souhlas k občanskoprávnímu                                                                                 nebo pracovněprávnímu úkonu

 

1. c) přezkoumání rozhodnutí

    správních orgánů soudem

 

VÝKON ROZHODNUTÍ (EXEKUCE)

 

• stadium, které spočívá v nuceném vymáhání splnění povinnosti vyplývající ze správního rozhodnutí, pokud tato povinnost nebyla splněna dobrovolně

 

• v exekuci se projevuje mocenská role státní správy a její možnost zasahovat do práv osob

 

• dělení: a) soudní exekuce         – splnění povinnosti, které uložil správní orgán, vymáhá soud

– má širší výčet exekučních prostředků

– zahrnuje exekuci na movité a nemovité věci

 

1. b) správní exekuce – provádí ji správní orgán, ten se označuje jako vymáhací správní orgán

– řídí se správním řádem, ojediněle také občanským soudním řádem

 

Správní exekuce

 

• exekučním správním orgánem je správní orgán, který je oprávněn k exekuci

 

• exekučním titulem na jehož základě se vydává exekuční výzva či příkaz je vykonatelné rozhodnutí nebo vykonatelný smír

 

• exekuci vykonává především orgán obce a finanční úřad

 

• exekuční příkaz obsahuje označení exekučního titulu, vymezení povinnosti jež má být splněna, způsob jakým bude exekuce provedena, věci a práva jež mají být exekucí postiženy a další údaje

 

• podmínky exekuce: a) existence exekučního titulu (podkladu pro rozhodnutí)

1. b) nedobrovolné splnění povinnosti účastníkem
2. c) neuplynutí tříleté prekluzivní lhůty

 

• upuštění od exekuce: a) jestliže nárok zanikl

1. b) vymáhání se stalo bezpředmětným
2. c) podklad pro výkon byl zrušen
3. d) splnění povinnosti vymáhá soud
4. e) je-li výkon nepřípustný
5. f) jestliže k předmětu bylo úspěšně uplatněno právo, které nepřipouští exekuci

 

• exekuční prostředky: 1) u peněžitého plnění               a) srážka ze mzdy

1. b) přikázání pohledávky v hotovosti
2. c) přikázání pohledávky z běžného účtu

 

2) u nepeněžitého plnění            a) náhradní výkon (práce nebo jiný výkon)

1. b) ukládání peněžitých pokut (až do 100 tis.)
2. c) přímé vynucení povinnosti (vyklizení bytu,                                                                                                            odnětí věci, předvedení)

 

PŘESTUPKOVÉ ŘÍZENÍ

 

PŘESTUPKOVÉ ŘÍZENÍ

 

• přestupkové řízení je zvláštním druhem správního řízení (pokud v zákoně o přestupcích nebo jiném zákoně není uvedeno něco jiného, vztahuje se na přestupkové řízení správní řád)

 

• správní orgány vedou občany k tomu, aby dodržovali zákony a jiné právní předpisy a respektovali práva spoluobčanů

 

• řízení o přestupcích

 

• přestupek = zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek označeno podle zákona nebo jiného právního předpisu nejde-li o jiný správní delikt nebo trestný čin

 

• přestupkem není jednání, jímž někdo odvrací přiměřeným způsobem hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem nebo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem

 

• druhy přestupků: přestupky na úseku podnikání, přestupky na úseku soudnictví mládeže, přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, přestupky na úseku zdravotnictví aj.

 

• základní pramenem právní úpravy přestupkového řízení je zákon o přestupcích (zákon č. 200/1990 Sb.), u něhož platí modifikované zásady správního řádu s odchylkami, které jsou uvedeny v zákoně o přestupcích

 

Zásady přestupkového řízení

 

• zásada ústnosti – v řízení o přestupku v první instanci je povinně stanoveno ústní jednání

 

• zásada presumpce neviny – pokud není pravomocným rozhodnutím vyslovena vina, nelze hledět na toho, proti němuž se vede přestupkové řízení, jako by byl vinen, přestupkové orgány musí vůči obviněnému (osoba podezřelá ze spáchání přestupku) postupovat nestranně a nesmějí s ním jednat jako s pachatelem, není věcí obviněného aby dokazoval svou nevinu

 

• zásada in dubio pro reo – při přestupkovém řízení se pochybnosti o spáchaném skutku vykládají ve prospěch obviněného (tj. pokud vzniknou při řízení pochybnosti, je nutno rozhodovat ve prospěch obviněného)

 

• zásada reformace in peius – změna sankce v odvolacím řízení k tíží obviněného není možná (netýká se však dalších opatření, která jsou přezkoumávána)

 

• zásada obhajoby – obviněný z přestupku má právo na vyjádření ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu

 

• zásada neveřejnosti – jednání před přestupkovými orgány je neveřejné, na jednání se připouští jen osoby zúčastněné na řízení (účastník řízení, svědek, znalec, tlumočník, poškozená osoba), ve výjimečných případech se veřejná jednání připouští na základě usnesení přestupkového orgánu

 

• zásada teritoriality – přestupek musí být spáchán na území ČR, pachatel je pak stíhán bez ohledu na to, zda je státním občanem ČR nebo cizincem nebo zda má pobyt na území ČR

 

SUBJEKTY PŘESTUPKOVÉHO ŘÍZENÍ

 

1) Správní orgány       – ústředním orgánem státní správy ve věcech přestupků je ten, do jehož působnosti náleží                                          úsek státní správy na němž došlo k porušení povinnosti zakládající přestupek

 

– jejich postavení je dáno v jednotlivých příslušnostech:

 

1. a) věcná – stanoví správní orgán a jeho stupeň, který bude v dané věci rozhodovat v                                                                    1. stupni

 

1. b) místní – určuje, který z věcně příslušných orgánů je z oblastního hlediska                                                                    kompetentní věc rozhodnout (řídí se místem spáchaného přestupku)

                                                          

– přestupek projednává věcně příslušný správní orgán, v jehož obvodu                 k přestupku došlo (v zájmu urychlení projednávání a hospodárnosti může                 přestupek projednat orgán, v jehož obvodu má obviněný trvalý pobyt                 nebo pracoviště)

 

1. c) funkční – organizační řád, který stanoví rozdělení funkcí správního orgánu (každý                                                                    odbor nebo oddělení je kompetentní pro určitou věc)

 

– konkrétně se jedná o:

 

1. a) obce – jde o výkon přenesené působnosti obcí, přestupky: proti pořádku                                                                                 ve státní správě a územní samosprávě, proti veřejnému pořádku,                                                                                 proti majetku, proti občanskému soužití aj.

 

– funkčně příslušné k projednávání přestupků jsou komise k                                                                                 projednávání přestupků nebo některý orgán (rada obce rozhodne,                                                                                 který orgán bude vyřizovat přestupkovou agendu)

 

– rozšířenou působnost mají pověřené obecní úřady

 

1. b) orgány Policie ČR – příslušné orgány projednávají přestupky na úseku ochrany před                                                                                 alkoholismem a jinými toxikomaniemi spáchané neoprávněným                                                                                 přechováváním malého množství omamné nebo psychotropní                                                                                 látky a přestupky nepředložením dokladu o pojištění                                                                                 odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla

 

1. c) jiné správní orgány – např. finanční úřady, celní úřady, úřady práce, orgány Státní                                                                                 báňské správy, Zeměměřický úřad, Česká inspekce životního                                                                                 prostředí apod.

 

2) Účastníci řízení      – účastník jedná samostatně (musí mít způsobilost k právním úkonům) nebo ho zastupuje                                          zástupce (jiný občan, advokát apod.)

 

1. a) obviněný z přestupku (správní orgán takové osobě sdělí, že se proti ní zahajuje řízení a                                            učiní o tom protokolární záznam), platí zde zásada presumpce neviny, obviněný má                                            právo vyjadřovat se ke všem skutečnostem a k důkazům, podávat návrhy a opravné                                            prostředky, k výpovědi a k doznání nesmí být donucován)

 

1. b) poškozený (pokud jde o projednání náhrady majetkové škody způsobené přestupkem)

 

1. c) vlastník věci (věc může být zabrána v části řízení, které se týká zabránění věci)

 

1. d) navrhovatel (na jeho návrh bylo řízení zahájeno)

 

PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ

 

• účelem tohoto řízení je zjistit, zda jsou dány zákonné podmínky pro zavedení přestupkového řízení

 

• správní orgán je povinen zabývat se každým podnětem, který odůvodňuje podezření ze spáchání přestupku (správní orgán posoudí, zda takové oznámení je dostatečným podkladem pro zahájení řízení, pro toto stanovisko může požádat orgány Policie ČR)

 

• podněty k přestupkovému řízení podávají zpravidla orgány policie, oznámení o přestupku musí být skončeno orgány Policie ČR do 30 dnů, kdy se o přestupku dozví

 

• orgán policie je povinen učinit nezbytná šetření ke zjištění osoby podezřelé ze spáchání přestupku a k zajištění důkazních prostředků nezbytných pro pozdější dokazování před správním orgánem

 

• orgán policie může rozhodnout takto:

 

 

1. a) oznámí přestupek příslušnému orgánu k projednání

 

1. b) věc odevzdá vyšetřovateli nebo státnímu zástupci jde-li o trestný čin

 

1. c) věc odevzdá příslušnému orgánu, jde-li o jednání mající znaky přestupku, které se projednávají dle zvláštních právních předpisů (přestupky vojáků, policistů, soudců apod.)

 

1. d)věc odevzdá jinému příslušnému orgánu, jde-li o jiný správní delikt (ten se postihuje např. podle zákona o     obcích, o archivnictví, o cenách, o ochraně přírody a krajiny apod.)

 

1. e) věc sám odloží, pokud není dáno podezření z přestupku nebo přestupek nelze projednat (osoba požívá výsad     a imunit, osoba nedovršila 15 let věku, osoba zemřela, odpovědnost za přestupek zanikla apod.)

 

• odložit přestupek může i správní orgán podle výše uvedených důvodů nebo z jiných důvodů (oznámení o přestupku neodůvodňuje zahájení řízení, přestupek byl vyřešen v blokovém řízení apod.)

 

PRŮBĚH ŘÍZENÍ V PRVNÍM STUPNI

 

A) ZAHÁJENÍ A PRŮBĚH ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

 

• řízení z úřední povinnosti je zahájeno prvním procesním úkonem příslušného správního orgánu, zahájením řízení se občan podezřelý ze spáchání přestupku stává obviněným z přestupku

 

• podkladem pro zahájení řízení o přestupku je oznámení státního orgánu, orgánu policie nebo obce, právnické osoby nebo občana o přestupku, poznatek z vlastní činnosti správního orgánu nebo postoupení věci orgánem činným v trestním řízení

 

• řízení na návrh je zahájeno dnem, kdy podání navrhovatele došlo správnímu orgánu příslušnému ve věci rozhodnout

 

• na návrh se projednávají přestupky jako urážky na cti, ublížení na zdraví z nedbalosti, úmyslné narušení občanského soužití a proti majetku aj.

 

Projednání přestupku

 

– koná se před správním orgánem a probíhá ústní formou

 

– pokud se k projednání obviněný (svědci) nedostaví bez řádné omluvy, poradí se správní orgán, jaké rozhodnutí    bude učiněno (odročení, uložení pořádkové pokuty, předvolání, konečné rozhodnutí)

 

Dokazování

 

– důkazy jsou vyhledávány správním orgánem z úřední povinnosti a na návrh účastníků řízení

 

– činí se:           a) důkaz svědeckou výpovědí (svědek uvádí skutečnosti týkající se přestupku)

 

1. b) důkaz listinou (je prováděn jejím přečtením, listina se připojí ke spisu)

 

1. c) důkaz místním ohledáním (správní orgán si ověří výsledky dosavadního šetření)

 

1. d) přibrání znalce nebo tlumočníka

 

Další průběh řízení o přestupku

 

– průběh celého jednání a výpovědi účastníků přestupkového řízení je protokolárně zapsán

 

– v průběhu závěrečné porady přestupkového orgánu předseda shrne výsledek ústního jednání a rozhodne diskusi o   otázce viny

 

– způsoby skončení řízení o přestupku:

 

1. a) obviněný není vinen (nedopustil se přestupku)

 

1. b) obviněný je vinen, ale z průběhu řízení je naprosto zřejmé, že pouhé projednání přestupku je postačující ke     zjednání nápravy obviněného (trest mu není uložen)

 

1. c) obviněný je vinen a uloží se mu sankce (napomenutí, pokuta, zákaz činnosti, propadnutí věci)

 

1. B) ROZHODNUTÍ

 

• je výsledkem a závěrem celého přestupkového řízení, většinou má ústní a pak písemnou formu (pokud se účastník vzdá písemného doručení rozhodnutí, musí to být vyznačeno v protokolu)

 

• musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci a musí být v souladu se zákony a ostatními právními předpisy

 

• náležitosti: a) záhlaví                                -) uvádí se orgán, který rozhodnutí vydal, jednací číslo, datum aj.

 

1. b) výrok rozhodnutí -) obsahuje označení orgánu, který rozhodl, osobní data                                                        obviněného, ustanovení přestupkového zákona jež měl obviněný                                                        svým jednáním porušit, výstižný popis skutku, výrok o vině                                                        obviněného, rozhodnutí o uložení sankce nebo o upuštění od                                                        uložení sankce, náhrada nákladů řízení

 

1. c) odůvodnění rozhodnutí -) shrnutí všech zjištěných skutečností, které odůvodňují výrok                                                        rozhodnutí

-) správní orgán uvede, které skutečnosti byly podkladem                                                        rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a                                                        při aplikaci právních předpisů na konkrétní případ, shrne                                                        výsledky a průběh celého řízení

 

1. d) poučení o odvolání -) obsahuje údaje, zda jde o konečné rozhodnutí nebo lze se proti                                                         němu odvolat, odvolací lhůta činí 15 dnů

 

1. e) podpis a razítko

    oprávněné osoby

 

PŘEZKUMNÉ ŘÍZENÍ A VÝKON ROZHODNUTÍ O PŘESTUPKU

 

• rozhodnutí správního orgánu v přestupkovém řízení upravuje správní řád, rozhodnutí může být přezkoumáno:

 

1) odvolacím řízením                   – řádný opravný prostředek je připuštěn proti rozhodnutí, které není                                                                    v právní moci

– správní orgán jež rozhodnutí vydal, může sám rozhodnout o odvolání                samoopravou, pokud nerozhodne takhle, přechází věc na odvolací orgán

– odvolací řízení u nadřízeného správního orgánu probíhá písemnou                                                             formou (výjimečně ústně)

 

2) obnovou řízení                                     – mimořádný opravný prostředek je výjimečně připuštěn proti                                                             pravomocnému rozhodnutí, důvody a proces obnovy se řídí správním                                                             řádem

 

3) přezkoumáním rozhodnutí       – mimo odvolací řízení může být přezkoumáno rozhodnutí jež je v právní      mimo odvolací řízení                    moci, přezkoumání rozhodnutí se také řídí správním řádem

 

4) soudem                                                – soud přezkoumává rozhodnutí zásadně pouze z hlediska zákonnosti,                                                              takové rozhodnutí potvrdí nebo zruší

 

• výkon rozhodnutí o přestupku = stadium, které spočívá v nuceném vymáhání splnění povinnosti vyplývající ze správního rozhodnutí, pokud tato povinnost nebyla splněna dobrovolně

 

• řídí se správním řádem a občanským soudním řádem

 

• exekuční prostředky: srážka ze mzdy, přikázání pohledávky z běžného účtu, přikázání pohledávky v hotovosti, prodej movitých věcí, prodej nemovitých věcí, vyklizení, odebrání věci, provedení prací a výkonů aj.)

 

ZVLÁŠTNÍ DRUHY PŘESTUPKOVÉHO ŘÍZENÍ

 

1. A) přestupkové řízení proti mladistvým

 

• mladistvým je osoba, která v době spáchání přestupku dovršila 15 let věku a nepřekročila 18 let věku (kdo nedovršil 15 let věku, neodpovídá za spáchaný přestupek)

 

• rozsah sankcí není nijak omezen, v blokovém řízení nelze uložit mladistvému pokutu vyšší než 500 Kč

 

1. B) řízení o návrhových deliktech

 

• řízení o přestupcích se zahajuje až na základě návrhu

 

• jde o přestupky urážky na cti, ublížení na zdraví z nedbalosti, úmyslné narušení občanského soužití, proti majetku

 

1. C) přestupky osob podléhajících zvláštní pravomoci

 

• přestupky příslušníků Armády ČR, Policie ČR, Vězeňské a justiční stráže

 

1. D) přestupky osob požívajících výsad a imunit

 

• nelze projednat přestupky, jichž se dopustily osoby požívající imunit a výsad podle zákona

 

• patří sem prezident republiky, poslanci a senátoři (projednání je v disciplinární pravomoci příslušné parlamentní komory), soudci (projednání v kárném řízení) apod.

 

1. E) blokové řízení

 

• projednávání přestupků ve zkráceném řízení o přestupcích

 

• provádí se v případě, kdy je přestupek spolehlivě zjištěn a nestačí domluva, přitom pachatel přestupku se musí dobrovolně podrobit blokovému řízení a musí být ochoten pokutu zaplatit

 

• v blokovém řízení lze uložit pouze pokutu (jejím uložením je věc pravomocně skončena)

 

• výše pokuty je do 1 000 Kč pokud zákon nepřipouští pokutu vyšší, nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, vydá se mu blok na pokutu na místě nezaplacenou (zároveň je poučen o způsobu zaplacení pokuty, nezaplacení pokuty se vymáhá správní exekucí)

 

• pokud pachatel přestupku nesouhlasí s tím, že ho spáchal a odmítá pokutu zaplatit, sepíše se s ním oznámení o přestupku, ke kterému se může písemně vyjádřit a věc se předá příslušnému správnímu orgánu k zahájení a projednání přestupku

 

• blokové pokuty jsou oprávněny ukládat a vybírat orgány policie, orgány státního odborného dozoru, orgány ochrany veřejného zdraví, strážníci obecní policie, orgány hygienické služby, celní úřady, finanční úřady, lesní stráž, Česká obchodní inspekce aj.

 

1. F) příkazní řízení

 

• projednávání přestupků ve zkráceném řízení o přestupcích

 

• provádí se v případě, kdy není pochybnosti o tom, že obviněný se přestupku dopustil, věc nebyla vyřízena v blokovém řízení, jedná se o případ jež není návrhovým deliktem, nemá být rozhodnuto o náhradě škody a nejedná se o přestupek mladistvého nebo zbaveného způsobilosti k právním úkonům

 

• přestupkový orgán vydá obviněnému písemný příkaz, tím mu uloží sankci napomenutí nebo pokutu

 

• v příkazním řízení lze uložit pokutu do výše 4 000 Kč

 

• opravným prostředkem proti příkazu je odpor, který se podává do 15 dnů ode dne doručení u správního orgánu, který příkaz vydal

 

• podáním odporu se vydaný příkaz ruší a přestupkový orgán provede řádné přestupkové řízení, které končí vydáním rozhodnutí o přestupku