Snímání a záznam zvuku ve filmové technologii

Kontaktní zvuk

zvuk je snímán současně s obrazem, často se používá jako ruchová složka nebo pomocný zvuk při dalším zpracování
jako hlavní zvuk se i při natáčení ve filmových ateliérech používá výjimečně

je využíván pro natáčení hudebních filmů (opera, balet, opereta, muzikál, písničky apod.), kde je nutné synchronizovat obrazovou složku díla podle již hotového zvukového snímku

Postsynchron

typické pro snímání nahrávky dialogů a komentářů k již sestříhané obrazové složce a pro dabing cizojazyčných pořadů
jak postsynchron můžeme označit i nahrávku scénické filmové hudby, která je také snímána po dokončeném sestřihu

snímá se zaznamenává především u nepravidelných synchronních ruchů, které mají jednoznačnou vazbu s obrazem (rány, cinkot lžičky o skleničku, vrzání schodů…)
někdy se tak zaznamenávají i dialogy, které jsou pomocným zvukem při natáčení postsynchronů
negativ obrazu a originál zvuku jsou nejdůležitějšími produkty, proto jsou chráněny a pro další zpracování se zhotovují pracovní kopie. Originály se pak uloží až do fáze dokončování do archivu

dříve se používal záznam na 35 mm magnetický film
později se zvuk zaznamenával na čtvrtpalec
synchronnost zajistí záznam tzv. pilotní frekvence, která je vytvářená pohonným systémem kamery do zvláštní stopy zvukového pásu
při reprodukci lze pak snímáním pilotní frekvence z pásku zjistit jeho skutečnou rychlost a vhodnou regulační smyčkou zajistit synchronní chod magnetofonu s projektorem, která je poháněn synchronním motorem ze sítě o frekvenci 50 Hz
moderní zařízení bývají řízena krystalem, nejsou sice dokonalé přesné, ale nesynchronnost se pozná až po několika desítkách minut, takto dlouhé záběry se však ve filmu nevyskytují
synchronnost obra. a zvuku je zajištěna nejen správnou rychlostí obou strojů, ale také souhlasným označením začátků jednotlivých záběrů na obou nosičích (negativu obrazu i mg. pásku se zvukem) – k tomu slouží klapka
klapka – název filmu, datum a pořadové číslo záběru. Po povelu „kamera“ se rozjede kamera i magič, po povelu „klapka“ se klapne a nahlas přečte číslo záběru a odstraní se klapka ze záběru
elektronická klapka – je opatřena displejem, kde je zobrazen time code ze zvukového záznamového stroje při rozevřených ramenech klapky, po sevření ramen klapek jsou na displeji zobrazena zadaná uživatelská data (datum, číslo záběru…)

hrubý střih – po vyvolání se provádí technický střih, jsou vystříhané zcela nepodařené záběry a oba pásy se podle souhlasných klapek sesadí synchronně k sobě
v takto sesynchronizovaných pásech se vystříhají záběry klapek a pásy se označí startovacími značkami na jejich počátku
originály se překopírují na pracovní kopie a uloží do archivu, odtud jsou vyzvednuty při závěrečném technickém střihu zvaném stahování negativu
veškeré práce s obr. i zvukem tedy probíhají s pomocí pracovních kopií (servisek)

zvuk snímán až v okamžiku, kdy je již alespoň částečně sestřižen obraz
obraz se překopíruje na pracovní pozitivní kopii (druhou servisku), která se používá při postsynchronním ozvučením a při konečném míchání zvuku
postsynchrony se využívají pro dialogy, doprovodnou hudbu, nesynchronní ruchy (šum lesa, moře a jiné atmosféry)
dnes se používají vícestopé magiče, v jedné stopě je LTC
synchronní chod zajišťuje řídící systém
dialogy si herci nacvičují pomocí smyček, původní kontaktní dialogy se jim omílají ve sluchátkách, oni je pak musí říct stejně, aby padli do huby
výsledkem je synchronní dialogový pás