Speciální zařízení zvukového řetězce
a) Zařízení pro potlačování šumu (skripta 9 – 1)
- šumové napětí vzniká prvotně jako tepelný šum způsobený neuspořádaným pohybem elektronů ve všech použitých součástech
- kvalitu signálu s ohledem na šum vyjadřujeme poměrem signálu k šumu (S/N), udávané v dB
- Zařízení pracující pouze při snímání: filtry analyzují vstupní signál a výsledku analýzy přizpůsobují svoji činnost. Občas dochází ke ztrátám užitečného signálu (redukují se i vyšší harmonické užitečného signálu). Tomu se dá předejít vhodným nastavením přístroj protišumového zařízení. Některá zařízení toto nastavení provádějí automaticky.
- Kompandérová zařízení: původní myšlenka použití kompresoru a expanderu pro omezení šumu v oblasti mg. záznamu analogového záznamu – KOMPRESE hlasitých pasáží snímku před záznamem, umožňuje záznam vyšších úrovní bez přebuzení pásku. Následnou EXPANZÍ po snímání byla získána původní dynamika signálu a nastavením vhodné hlasitosti byly šumy přidané záznamovým a snímacím procesorem zatlačeny na nižší úroveň
- Ray Dolby v roce 1966 přišel s myšlenkou odstranění šumu: Dolby A: Zvýšení hladiny slabých signálů o 10 dB nahoru (komprese nahoru), tak se signál dostane nad úroveň šumu
- při reprodukci se signál expanduje dolů o 10 dB. Získá se tím původní dynamika (klesne tak tedy i šum o 10 dB), nedojde ke zhoršení poměru S/N
- preemfáze – nadzvednutí zaznamenávaných vyšších frekvencí
- deemfáze – opětné potlačení zaznamenaných vyšších frekvencí při reprodukci
- Dolby B: komerční zařízení, jednopásmový systém, snížení šumu o 8 dB
- Dolby C: dvojitý systém Dolby B, snížení šumu o 20 dB
- Dolby SR: profi, čtyřpásmový, spektrálně adaptivní, kompresní poměry jdou závislé na spektrálním složení signálu
- DBX I – profi, jednopásmový systém s preem a deemfází, redukce až o 30 dB
b) Elektronické hudební nástroje (skripta 9 – 14)
Elektronická či syntetická hudba
- umělé vytvoření signálu pomocí řady generátorů a syntézou jejich výstupních napětí
- vstupní informace pro syntézu vznikla i analýzou zvukového signálu skutečného hudebního nástroje (např. elektrofonická kytara
- zařízení na vytváření syntetické hudby je syntezátor
ELEKTRONICKÉ NÁSTROJE
- pro generování tónu stačí několik typických průběhů signálu, jejichž syntézou získáme odpovídající tón (pilovitý, trojúhelníkový, sinusový, obdélníkový)
- pásmové filtry pak určují poměry obsahu vyšších harmonických složek v generovaném tónu
- generovaný tón je popsán obálkou a má 4 fáze: A – attack = náběh
D – decay = pokles
S – sustain = trvání
R – release = doznění
- všech fází je možné měnit jejich dobu a u fáze S také její úroveň
- další generátor: generátor obálky ENV (Evelope) – generuje fáze (tvar) obálky
- generátor nízkých frekvencí LFO (Low Frequency Oscillator) – kolísání frekvencí
- sekvencer – umožňuje zaznamenat opakování generovaných tónů a libovolně ji opakovat
- klaviatura – umožňuje vkládat data, odpovídá jí výška tónu (mívá 2 – 6 )
- MIDI se dá využít i pro ovládání pódiových zařízení (mlha, opona, světla)
c) Základní princip a využití MIDI (skripta 9 – 15)
MIDI – Musical Instruments Digital Interface – jednosměrný komunikační protokol, který umožňuje spojení syntezátorů, sekvencerů, rytmerů, počítačů a dalších zařízení audiotechniky a videotechniky
- informace jsou vysílány asynchronně přenosovou rychlostí 31,25 kBd (1 Mhz/32) v proudové smyčce (log 0 = proud, log 1= bez proudu)
- MIDI není digitalizovaný zvukový signál, ale pouze soubor instrukcí, z nichž některé ovládají generátory syntetického zvukového signálu
- stavový byte – informace o kanálu, na který přístroj je zpráva směrována
- datové byty obsahují kanálová data, jejichž prostřednictvím se přenášejí tyto informace: zapnutí a vypnutí noty
rychlost zapnutí a vypnutí (viz fáze A, D, S, R)
polohy kontrolérů (potenciometry, spínače apod.)
volby rejstříků a jejich kombinací
volba programu – automatické odbavování z paměti
volba režimu nástroje