Germánské umění

GERMÁNSKÉ UMĚNÍ

3. – 7. stol.

Germáni se začali formovat při Baltském moři, v jižní Skandinávii a v cípu Německa od Hannoverska k Holštýnsku. V halštatu pronikli hlouběji na jih a v pozdní době laténské(1.stol. př. n. l.) podnikali první vpády na naše území, a to od severu (údolím Zhořecké Nisy a Labe), ovšem jen jako malé vojenské družiny. Teprve v posledním desetiletí př. n. l. se usadili v Čechách Markomané, na Moravě a na Slovensku Kvádové.Náčelník Markomanů Marbod, který prožil část mládí v Římě, pak použil tam získané znalosti při organizování svého panství. Vytvořil z různých kmenů germánskou říši, kam přicházeli i římští náčelníci. V 1. stol. se však vztahy mezi Germány a Římany vyostřovaly natolik, až vpádem Germánů do Akvileje vypukly markomanské války (za Marca Aurelia). Během nich Římané pronikli hluboko na Slovensko (trenčínský nápis z roku 179)

ARCHITEKTURA:

Germánské kmeny vytvářely před vznikem barbarských států izolovaná sídliště. Římskou vilu vystřídal nový typ hrazeného sídliště s obydlím náčelníka a společným stavením otroků, které sloužilo zároveň jako stáje. Stavby pro vrcholné vládní instituce byly napodobováním jiné, zejména římské, architektury. Stavby byly patrně obložené mramorem a zdobeny kamennými prořezávanými mřížemi s ornamentálními motivy.

· Theodorichovo mausoleum ze 6.stol – poprvé Germáni napodobují vzor baptisteria1

• architektura robustnější, usazenější
• kupole z jednoho kusu kamene ( dovezený přes moře do

Raveny)

· Baptisterium Sv. Jana v Poitiers ze 7.stol.- napodobuje typ římských lázní

• slouží jako křtitelnice

O klenby jsou podepřeny sloupy s dříky2 pocházejícími z římských staveb, hlavice, pokud nejsou antické, napodobují hlavici korintskou

· Kostel San Juan v Banos de Cerrato u Palencie – nestarší památka vizigótské architektury

• trojlodní bazilika s příčnou lodí
• původně měl ještě dvě postranní apsidy3

· Germánské Španělsko:

1. Asturské umění: pravidelnost skulpturální výzdoby, zvířecí motivy podobné se

sasánovským uměním, hvězdy a anagramy svědčí o příbuznosti

visigótského umění s byzantskými stylizacemi a zároveň připomínají

dávné iberské motivy, např. růžici

2. Mozarabské umění: převážně bazilikální uspořádání, podkovovité oblouky, hlavice

sloupů napodobují korintské, skulpturální4 výzdobu zpravidla

postrádáme

SOCHAŘSTVÍ:

Dokladem sochařské tvorby v zemích okupovaných barbary je několik sarkofágů, na jejichž reliéfní výzdobě jsou strohým, neživotným stylem reprodukovány raně křesťanské předlohy.

Postavy jsou znázorněny plošnými tvary nebo pomocí paralelních linií.Vzácné jsou i řezby ve slonovině, vytvořené germánskými umělci. Ze 4.stol. pak pochází skupinová skulptura, která se přimyká k vnější stěně baziliky sv.Marka v Benátkách.

Ve skulpturální výzdobě vizigótské architektury se nadále opakují geometrické motivy, kruhové kompozice s vepsanými hvězdicemi apod.(to vše v podobě reliéfů).

• 2–

MALÍŘSTVÍ:

Nebylo Germánům moc vlastní. Začalo se uplatňovat až v 7.století za Chindasvintha. Tehdy sloužili iluminované rukopisy jako předlohy k nástěnným malbám.

· Beatův komentář k Apokalypse z 8.stol. – autor Mistr Magius (mozarabská knižní malba)

• křesťanská památka, raně germánský styl =

= velká míra stylizace, symboličnost, jednoduchý

linearismus5, výrazná kompozice a barevnost

• pocta božímu beránkovi
• symboly 4 evangelistů nahoře, náznak svastiky

(spojení kruhu a kříže; kruh – život, kříž – bůh

centrum života je v božství )

· Beatus katedrály v Geroně z 10.stol. – autorka Eude ( žákyně Mistra Magia)

• elegantnější styl, prvky mozarabské architektury v

pozadí

UŽITÉ UMĚNÍ:

Nejvzdálenější antické tradici bylo výtvarné cítění Germánů. Zejména pak jejich zlatnictví, které převzali zejména od Skytů a Sarmatů. Splynutím asijských a germánských prvků vzniklo typické germánské barbarské umění.- nákladné předměty, bohatě zdobené geometrickým dekorem, nejčastěji vytvořeném technikou přihrádkového emailu (technika příbuzná malířství; na podložku se pokladou kovové drátky, přiletují se, vytvoří se kresba, do políček se nanese barevné sklo)

· spony – typ stylizovaného ptáka, orla, bez pařátů se zvednutou hlavu z profilu a s

poloroztaženými křídly

• uprostřed je ovál, do něhož je vsazen leštěný nebroušený drahokam (další, menší

drahokam je zasazen na místě oka)

· fibuly – podlouhlé spony ke spínání pláště na ramenou

• skládají se ze dvou částí – vetší obdélníkové a menší hruškovité – spojených

vypouklým obloučkem

• zdobené přihrádkovým nebo jamkovým emailem

· kalichy – (např. sv.Eligia z Chelles nebo Merovejovský kalich z 6.stol.)

• zdobeny emailem, vkládáním drahokamů nebo granulací6

· zbraně – pancíře posázené zlatými ozdobami

• štíty posázené destičkami z drahých kovů
• nože se střenkami zdobenými filigrány7 a almandiny

· železná koruna Langobardů – obroučka železná, vnějšek zlatý zdobený perlami a drahokamy

• původně určena za votivní8 klenot

· dále pak: jehlice, opasky, nákrčníky, náramky, …

PÍSMO:

Germáni psali tzv.runami, které se ryly do dřeva, kosti, kovu či kamene, a které používali zejména mágové

• 3–

KELTSKÉ UMĚNÍ

5.-1.stol.př.n.l.

Keltové, jejichž etnický původ není dosud zcela jasný, se vyvíjeli ve střední Evropě, v jižním Německu, Švýcarsku a východní Francii patrně již v mohylové kultuře doby bronzové a pak v kultuře popelnicových polí.Od 7.stol. postupně pronikaly přes Francii do Španělska, kolem roku 400 př.n.l. vpadli do bohatých etruských středisek v severní Itálii a při svém pronikání na jih ohrožovali po dvě století Řím.Keltská vojska však postupovala přes střední Evropu i na Balkán, roku 279 př.n.l. vyplenila řeckou věštírnu v Delfách a dospěla až do vnitrozemí Malé Asie, do krajiny, která byla po nich nazvána Galatie.Neméně významná byla expanze Keltů do západní Evropy, kde dodnes žijí jejich potomci Irové, Skotové a Bretonci.

ARCHITEKTURA:

Na vrcholu své moci (1.stol. př.n.l.) postavili velká opevněná hradiště tzv.oppida – opevněná střediska městského typu, jejichž kamenné hradby byly zpevněny dřevěnou konstrukcí. Nejznámější u nás jsou Stradonice u Berouna, Staré Hradisko u Prostějova, Hrazany u Slapské přehrady a Závist u Zbraslavi.

Náboženství Keltů bylo spojeno s přírodou (animismus). K uctívání používali posvátné háje, kůly či stromy. Zřídka se objevují také megalitické „chrámy“ jako např. Libenická mohyla – uvnitř oltář, menhir9, trility10 z dubového dřeva.

SOCHAŘSTVÍ:

Vápencové skulptury jsou většinou neumělé a mají expresivní11 charakter. Existuje několik významnějších ukázek, přiřazovaných obvykle k tzv. keltoligurskému sochařskému umění, jež bylo patrně vystaveno etruskému vlivu.

· Netvor z Noves – opírá své přední pařáty o dvě sťaté hlavy vousatých mužů

· socha sedícího Héroa – dnes bez hlavy

· Sedící bůh – bronzová figurka nahého muže s keltským nákrčníkem tzv.torquesem

· hlava Kelta z Mšeckých Žehrovic (Kladensko) – 25cm vysoká z křídlové opuky, pochází

z rozhraní 2. a 1. stol. př. n. l.

MALÍŘSTVÍ:

V keltském umění jakoby se zračil nezájem o vyjádření hmotnosti a objemu. Jeho tvůrci rozvíjeli s velkým výtvarným citem plošný geometrický ornament a přírodní motivy tlumočili silně schematickou kresbou. Výzdoba předmětů prozrazuje nezájem o realistické podání formy a je založena na kompozicích spirálovitých linií, které se vyhýbají jakékoli ose souměrnosti. Jednotlivé tvary přecházejí nepřetržitě jeden v druhý a vytvářejí tak rytmický vnitřní pohyb.

UŽITÉ UMĚNÍ:

Pravou doménou keltského umění bylo umělecké řemeslo. Již v 5.stol. př.n.l. vznikaly na dvorech vládců šperkařské dílny, které přetvářely antické motivy v keltském duchu. Oblíbenými motivy raného stylu jsou lidské masky, náramky, nákrčníky (torques), spony ke spínání oděvů.

Běžnými osobními zbraněmi Keltů byla dýka, meč ,dřevěné štíty pobité železným plechem a špičaté nebo kulovité přilby. Dochovalo se též kovové nádobí elegantních tvarů zdobené inkrustací12 s držadly ve tvaru zvířat posvátné zvíře Keltů – kanec)

Dokladem keltské vyspělosti je rozvinuté mincovnictví (známé miskovité mince zvané duhovky ).Na nich byly zobrazovány symboly keltských božstev.

Keltská oppida a pevnosti zanikají kolem změny letopočtu pod tlakem Germánů.

• 1–

SLOVANSKÉ UMĚNÍ

5.-10.stol.

Ze severovýchodních oblastí Evropy ( Rusko, Ukrajina, Pobaltí) v 5.stol. přichází velká vlna kmenů, kteří s sebou přináší svou kulturu.Ta je inspirovaná přírodou. V 8.-9.století přijímají vrchní představitelé křest, u ostatních přetrvává pohanství až do 12.století.

NÁBOŽENSTVÍ:

Bylo velmi podobné keltskému. Uctívaly přírodní síly v posvátných hájích. O slovanských bozích však mnoho nevíme. Národ byl negramotný, a tak po sobě těžko mohl zanechat nějaké písemné památky.Většina z dnes známých pohanských bůžků je pouze výmyslem našich vlastenců. Pro úplnost však uvedu základní kosmologii (ukázka8: slovanští bohové):

SVAROŽIC (Svantovít) = jeho syn, zástupce na Zemi

DÉMONOLATRIE = vrstva démonů v náboženském systému (upíři, bludičky,…)

ARCHITEKTURA:

Nejstarším typem slovanského příbytku byla obytná jáma s ohništěm, hliněnými lavicemi při stěnách a střechou. Později se stavěli sruby z kmenů se sedlovou střechou, z nichž se vyvinul poschoďový dřevěný dům s předsíní, pecí, velkou jizbou a schodištěm na pavlač.

O knížecích palácích a šlechtických dvorcích nevíme mnoho, protože byly ze dřeva a zanikly stejně jako dřevěné chrámy ( stavěli je hlavně Polabští Slované)

Po přijetí křesťanství z Byzance pronikl k jižním a východním Slovanům byzantský sloh.

· Katedrála sv.Sofie v Kyjevě – hlavní svatyně v Kyjevské Rusi

• dodnes zachována v původním stavu
• založena roku 1037
• originální dispozice pětilodí s nartexy13 na třech stranách a 13

kupolemi

· Chrám sv. Sofie v Novgorodě – založený roku 1052

• vytvořil typ pětikupolovitého chrámu, který ovládl ruskou

architekturu na staletí

SOCHAŘSTVÍ:

Dřevěné modly a idoly v posvátných hájích se nedochovaly – zničeny křesťany

• 4–

· socha Peruna v Kyjevě – ze dřeva

• hlava ze stříbra, vousy ze zlata

· socha Svantovíta – ze 7. – 8.stol.

• z kamene

· reliéf – jako součást chrámové výzdoby

MALÍŘSTVÍ:

Rozvíjelo se malířství nástěnné (mozaiky a fresky), deskové (ikony) a knižní (kodexy). Sloužilo náboženské liturgii.

UŽITÉ UMĚNÍ:

Z vykopávek známe výrobky vyspělého uměleckého řemesla ( kovolitectví, kovotepectví, šperkařství s technikami filigránu, inkrustace, emailu, vykládání drahými kameny). Zvláště charakteristickým produktem se stala keramika ( typická výzdoba vlnovkou vyznačuje slovanskou keramiku až do raně románské doby).

I staré ruské umělecké řemeslo těžilo z byzantských vzorů, ať šlo o řezbářství, šperkařství (email) nebo sklářství (smalt)

SLOVANSKÁ HUDBA:

Slované měli rádi hudbu a zpěv. Provázaly je v denním životě, při lidových i knížecích slavnostech, při svatbách i pohřebních tryznách15. Historické zprávy se už od 6. století často zmiňují o hudebních nástrojích, ale přesnější popis nepodávají. Dozvídáme se z nich především to, že existovaly různé nástroje strunné, píšťaly rozličných druhů a nástroje bicí, jsou zmíněny i jakési varhany, tedy nástroj s měchem a píšťalami. Lepším pramenem jsou vyobrazení, i když jsou poměrně pozdní. Na fresce v kyjevském chrámu sv. Sofie, pocházející z 11. století, jsou zobrazeni hudebníci hrající na různé strunné, dechové i bicí nástroje (píšťaly, trubky, bubny, tympány, citeru, fidulu16, harfu či psalterium17). Strunné nástroje mívaly často podobu jakýchsi citer nebo harf a hrálo se na ně prsty, jen výjimečně smyčcem.

Na slovanský sloh zprvu působily byzantské příklady, ale od 12.století nabývalo stále více na osobnosti. Tatarský vpád roku 1240 přerušil kulturní rozvoj; teprve porážka Tatarů na Kulikovském poli roku 1380 vytvořila předpoklady pro rozkvět ruského umění v 15.století.

UMĚNÍ VELKÉ MORAVY

(833 – asi 906)

Slované sídlili severně od východních Karpat mezi Baltem, Dněprem a Vislou. Po vyvrácení říše Hunů se v 5. století započalo stěhování slovanských národů na západ a jih pře Vislu, Odru a Dunaj až k Labi a Sále. Západní Slované usazení nad středním Dunajem se integrovali natolik, že kolem roku 833 založili svůj první stát. Spojením knížectví, kde vládl kníže Mojmír 1. a Pribinova knížectví nitranského vznikla Velká Morava.

Rozhodující význam pro kulturní rozvoj celého slovanského světa měl příchod křesťanských misionářů z Byzance. Byli to Řekové, bratři Konstantin a Metoděj, kteří ovládli jazyk makedonských Slovanů. Přišli na žádost knížete Rastislava, který si přál, aby se v jeho zemi křesťanské učení hlásalo v jazyce, jemuž lid rozumí.

ARCHITEKTURA:

Nebyla nijak zvlášť vyspělá. Zejména jednoduchá kruhová. Později vznikaly hradiště. Dosud jich archeologové objevily 20. Nejvýznamnější z nich jsou Mikulčice, Staré Město u Uherského Hradiště, Modrá, Pohansko, Devín, aj. Měly mohutná opevnění ( valy s čelní zdí, palisády, příkopy), uvnitř byly palác či dvorec, kostely různých typů a dílny řemeslníků (hrnčíři, kováři, zbrojíři, šperkaři, zvonaři, apod.)

• 5–

Vyšší úroveň velkomoravské architektury dokládají kostely, jichž bylo objeveno mnoho, ale pouze v negativních půdorysech (zdivo ze základů bylo později odebráno).

Z drobných zbytků kostelů zachovaných u základů můžeme soudit na jejich původní vzhled a výzdobu: byly omítnuty vně i uvnitř, stěny byly obloženy šedým vápencem nebo vymalovány freskovými figurálními obrazy nebo ornamenty, na podlaze ležely dlaždice z tmavě červeného mramoru nebo mozaiky, okna zdobily malby na skle, střechu pokrývaly římské tašky s hřebenáči18, na věžích byly zavěšeny zvony.

Druhý základní typ velkomoravských kostelů představují rotundy. Mezi nejznámější patří dvojapsiodová 17 metrů dlouhá rotunda a rotundovitá stavba se čtyřmi vestavěnými půlkruhovými apsidami. Obě tyto stavby pocházejí z Mikulčic. Kromě této lokality jsou klasické rotundy známy ještě ze Starého Města a Ducového, který je blízko Piešťan. Některé kamenné stavby s kruhovitým půdorysem se pokládají za baptisteria – křtitelnice.

MALÍŘSTVÍ:

K monumentálnímu umění na Velké Moravě patří i nástěnné malby, jež spoluvytvářely výzdobu kostelů. Zachovaly se však jen v drobných fragmentech barevných omítek. Zjišťujeme na nich figurální motivy( např.: andělskou či ženskou hlavu s kruhovým nimbem) a geometrický ornament.Některé fragmenty jsou malovány na vlhkou, jiné na suchou omítku.Zlomky známe z:

· Uherského Hradiště

· dvouapsidové rotundy na SV předhradí hradiště Valy u Mikulčic

· ze základů kostela na opevněném dvorci v Břeclavi – Pohansku

· atd.

UŽITÉ UMĚNÍ:

Západní vliv se projevuje zvláště v litých bronzových, v ohni zlacených součástkách bojovnické výstroje. Na hřbitově byly nalezeny v hrobech velmožů meče, v hrobech bojovníků železné nebo bronzové ostruhy látované stříbrem.

Významnější jsou však šperky a spony na opasky. Ty byly zdobeny technikou filigránu z perličkového drátu, granulace, inkrustace sklem, niello20 a přihrádkový email. Abstraktní rostlinný ornament na špercích vychází z palmetových21 útvarů, poměrně vzácné jsou pak figurální motivy křesťanského původu (orans).

· nákončí opasků– zdobena polodrahokamy s postavou prosebníka – oranta

· gombíky s rostlinným nebo lineárním ornamentem

· faléry

· náhrdelníky, náušnice, prsteny

· hřebeny napodobující byzantské šperky

Závěr:

Význam Velkomoravské říše spočívá v tom, že byla prvním slovanským státem, který vytvořil vyspělou křesťanskou kulturu (slovanské písmo hlaholice) a umění na základech raného feudalismu. Výkopy prováděné po druhé světové válce prokázaly, že velkomoravská společnost byla třídně značně diferenciovaná, že se zde vytvořila mocná a bohatá vládnoucí třída, že tu kvetl dálkový obchod, rozvíjela se kultura a umění.

 

 

VYSVĚTLIVKY:

1. baptisterium = samostatná sakrální stavba centrálního půdorysu s nádrží (vlastním

baptisteriem – nádoba sloužící ke křtu – uprostřed)

2.dřík = tělo svislé sloupové podpory vymezené zpravidla hlavicí a patkou.

3.apsida = původně výklenek pro sochy, v křesťanské architektuře závěr kostela

umisťovaný od 5.stol. na východní straně chrámové lodě

Nejčastěji bývá polokruhového, pravoúhlého nebo polygonálního půdorysu (bývá v ní umístěn hlavní oltář); později připojována apsida vedlejší, apsida transeptu;

4.skulpturální = sochařská

5.linearismus = prodloužené, vytáhlé a zvýrazněné linie

6.granulace = zlatnická zdobná technika z drobných zlatých či stříbrných zrníček pájených na plochu

předmětu

7.filigrán = zlatnická zdobná technika z tenkého zlatého či stříbrného drátku, stáčeného do spirál,

úponků a listů a přiletovaného k ploše předmětu

8.votivní klenot = ex voto, klenoty darované kostelu nebo ikoně, jejichž prostřednictvím se

lidé dovolávali přímluvy či pomoci Boha nebo světců

9.menhir = neopracovaný nebo hrubě opracovaný veliký kámen (megalit) zasazený do země a

vztyčený na výšku

10.trilit = megalitická stavba složená ze dvou podpor a překladu

11.expresivní = způsob vyjadřování; citově nadnesené vyjadřování

12.inkrustace = vykládání materiálu materiálem jiného charakteru a barvy do jeho

vyhloubeného povrchu, např. kámen kamenem jiné barvy, mramorem, kov kovem

• 8–

(tausování) nebo jinou hmotou (niello), dřevo kovem, dřevem (intarzie, marketerie)

13.nartex = široká pravoúhlá předsíň, obvykle arkádou otevřená, situovaná na západní straně raně

křesťanských a středověkých bazilik. V nartexu se při bohoslužbách shromažďovali

čekatelé křtu (katechumeni)

14.smalt = anorganický povlak sklovitého vzhledu na kovovém podkladu zhutněný žárem; chrání kov

před oxidací a korozí nebo zušlechťuje jeho povrch; je spojován spíše s průmyslovou

výrobou, zatímco email je chápán jako prvek uměleckého řemesla

15.tryzna = slavnost na počest zemřelých; smuteční vzpomínkový akt

16. fidula = smyčcový hudební nástroj, užívaný v Evropě asi v 9. – 16. století

17. psalterium = středověký strunný drnkací nebo trsací hudební nástroj

18. hřebenáče = tvarovka, pálená taška z krytinového materiálu na hřeben a nároží střešní krytiny

19.nimbus (gloriola) = svatozář

20.niello = vykládání kovu jinou hmotou

21.palmeta = dekorativní vějířovitý motiv v podobě symetricky se rozvíjejících palmových listů,

uplatňovaný od antiky na keramice, v architektuře, sochařství i malbě

22.faléra = kovový kruhovitý kotouč, součást slavnostního koňského postroje (od konce doby

bronzové po raný středověk)

• 9–

POUŽITÁ LITERATURA:

· Bohumír Mráz – DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

· José Pijoán – DĚJINY UMĚNÍ

· Jakub Pavel – DĚJINY UMĚNÍ V ČESKOSLOVENSKU

· pracovníci Ústavu teorie dějin umění – ENCYKLOPEDIE ČESKÉHO VÝTVARNÉHO

UMĚNÍ

· Jiřina Bulisová – OTTOVA VŠEOBECNÁ ENCYKLOPEDIE 1. a 2.díl

· DIDEROT, spol. s r.o. – ENCYKLOPEDIE DIDEROT

· INTERNET

· výstava – VÝCHODNÍ KŘESŤANSTVÍ

· sešit VV z loňského roku

zlatnická zdobná technika z drobných zlatých či stříbrných zrníček, pájených na plochu předmětu