NĚMECKÉ ČASY A JEJICH ČASOVÁNÍ

 

PŘÍTOMNÝ ČAS – PRÄSENS

 

SEIN – být                   ich BIN – jsem                         wir SIND – jsme

du BIST – jsi                            ihr SEID – jste

er,sie,es IST – je                      sie / Sie SIND – jsou / Jste

 

HABEN – mít              ich HABE – mám                    wir HABEN – máme

du HAST – máš                       ihr HABT – máte

er,sie,es HAT – má                  sie / Sie HABEN – mají / Máte

 

Časování pravidelných sloves

 

ICH                 – E                   WIR                – EN

DU                  – (E)ST            IHR                 – (E)T

ER,SIE,ES        – (E)T              SIE                  – EN

 

Časování nepravidelných sloves

 

A se mění na Ä                        → 2. a 3. osoba j. č.                 = fahren =

AU se mění na ÄU       → 2. a 3. osoba j. č.                 = laufen =

E se mění na I              → 2. a 3. osoba j. č.                 = geben =

E se mění na IE                        → 2. a 3. osoba j. č.                 = lesen =

 

celková změna kmene   → DU NIMMST, ER NIMMT = nehmen =

 

Pořádek slov v německé větě

 

1. a) oznamovací – přímý PO + PS + OSTATNÍ → Ich finde die Party toll.

– nepřímý          OSTATNÍ + PS + PO + OSTATNÍ → Die Party finde ich toll.

 

1. b) tázací – zjišťovací PS + PO + OSTATNÍ ? → Findest du die Party toll ? (odpověď ano x ne)

– doplňovací      TÁZACÍ SLOVO + PS + PO + OSTATNÍ → Wie findest du die Party ?

 

JEDNODUCHÝ MINULÝ ČAS – PRÄTERITUM

 

– používá se v souvislém vypravování, popisu a výkladu dějů v minulosti

 

SEIN – být                   ich WAR – byl jsem                 wir WAREN – byli jsme

du WARST – byl jsi                 ihr WART – byli jste

er,sie,es WAR – byl                 sie / Sie WAREN – byli / Byli

 

HABEN – mít              ich HATTE – měl jsem             wir HATTEN – měli jsme

du HATTEST – měl jsi                         ihr HATTET – měli jste

er,sie,es HATTE – měl                         sie / Sie HATTEN – měli / Měli

 

Časování pravidelných sloves

 

ICH                – (E)TE           WIR                – (E)TEN

DU                  – (E)TEST        IHR                 – (E)TET

ER,SIE,ES      – (E)TE           SIE                  – (E)TEN

 

Časování nepravidelných sloves

 

1. a 3. osoba jednotného čísla    = bez koncovky

ostatní osoby                           = koncovky jako v přítomném čase

 

ICH                 – E                   WIR                – EN

DU                  – (E)ST            IHR                 – (E)T

ER,SIE,ES        – (E)T              SIE                  – EN

 

 

SLOŽENÝ MINULÝ ČAS – PERFEKTUM

 

– vyjadřuje vztah minulého děje k přítomnosti, vyskytuje se tudíž v otázkách a rozhovoru obecně

 

– tvoří se:          HABEN + příčestí minulé (GE + kmen slovesa + koncovka)

 

SEIN               – ich bin GEWESEN     – byl jsem

HABEN           – ich habe GEHABT     – měl jsem

 

Časování pravidelných sloves

 

ich HABE / BIN GE-kmen slovesa + (E)T

– u neodlučitelných předpon se nic nemění

– u sloves, zakončených na –IEREN se tato koncovka odtrhne a přidá se -T

Časování nepravidelných sloves

 

ich HABE / BIN GE-kmen slovesa + EN

 

– u odlučitelných předpon → an rufen = er hat ANGERUFEN

– sloveso SEIN nebo HABEN se užívá jako u přítomného času

 

ich BIN – jsem                         wir SIND – jsme

du BIST – jsi                            ihr SEID – jste

er,sie,es IST – je                      sie / Sie SIND – jsou / Jste

 

ich HABE – mám                    wir HABEN – máme

du HAST – máš                       ihr HABT – máte

er,sie,es HAT – má                  sie / Sie HABEN – mají / Máte

 

PRVNÍ BUDOUCÍ ČAS – FUTUR EINS

 

ich WERDE + infinitiv přítomný

 

ich WERDE sein – budu           wir WERDEN sein – budeme

du WIRST sein – budeš                        ihr WERDET sein – budete

er,sie,es WIRD sein – bude       sie / Sie WERDEN sein – budou / Budete

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

NEPRAVIDELNÁ SLOVESA

 

 

Präsens                         Präteritum                             Perfektum

Přítomný                              Minulý                                  Složený minulý

 

an/rufen (zatelefonovat)            er RUFT an                 er RIEF an                   er h. ANGERUFEN

auf/stehen (vstát)                      er STEHT auf              er STAND auf             er i. AUFGESTANDEN

aus/steigen (vystoupit)  er STEIGT aus er STIEG aus               er i. AUSGESTIEGEN

beginnen (začít)                        er BEGINNT              er BEGANN               er h. BEGONNEN

bekommen (dostat)                  er BEKOMMT           er BEKAM                 er h. BEKOMMEN

bitten (prosit)                           er BITTET                   er BAT                        er h. GEBETEN

bleiben (zůstat)             er BLEIBT                  er BLIEB                     er i. GEBLIEBEN

empfangen (přijmout)               er EMPFÄNGT          er EMPFING              er h. EMPFANGEN

empfehlen (doporučit)  er EMPFIEHLT          er EMPFAHL             er h. EMPFOHLEN

essen (jíst)                               er ISST                       er Aβ                           er h. GEGESSEN

fahren (jet, jezdit)                     er FÄHRT                   er FUHR                     er i./h. GEFAHREN

fliegen (letět)                            er FLIEGT                  er FLOG                     er i./h. GEFLOGEN

geben (dát, dávat)                    er GIBT                       er GAB                       er h. GEGEBEN

gehen (jít, chodit)                     er GEHT                     er GING                      er i. GEGANGEN

helfen (pomoci)                        er HILFT                     er HALF                     er h. GEHOLFEN

kommen (přijít, přijet)  er KOMMT                er KAM                      er i. GEKOMMEN

laufen (běžet)                           er LÄUFT                   er LIEF                       er i. GELAUFEN

lesen (číst)                               er LIEST                     er LAS                        er h. GELESEN

liegen (ležet)                            er LIEGT                     er LAG                        er h. GELEGEN

schreiben (psát)                       er SCHREIBT             er SCHRIEB               er h. GESCHRIEBEN

schwimmen (plavat)                 er SCHWIMMT         er SCHWAMM          er i./h.GESCHWOMMEN

sehen (vidět)                            er SIEHT                     er SAH                        er h. GESEHEN

senden (poslat)                      er SENDET               er SANDTE               er h. GESANDT

sprechen (mluvit)                     er SPRICHT               er SPRACH                er h. GESPROCHEN

trinken (pít)                              er TRINKT                 er TRANK                  er h. GETRUNKEN

vergessen (zapomenout)           er VERGISST             er VERGAβ                er h. VERGESSEN

verlieren (ztratit, prohrát)          er VERLIERT             er VERLOR                er h. VERLOREN

verstehen (rozumět)                 er VERSTEHT            er VERSTAND           er h. VERSTANDEN

waschen (prát)             er WÄSCHT               er WUSCH                 er h. GEWASCHEN

sich wenden (obrátit se na)   er WENDET sich      er WANDTE sich      er h. sich GEWANDT

 

Pomocná slovesa

 

haben (mít)                              er HAT                        er HATTE                   er h. GEHABT

sein (být)                                 er IST                          er WAR                      er i. GEWESEN

werden (stát se)                       er WIRD                     er WURDE                 er i. GEWORDEN

 

Způsobová slovesa

 

dürfen (smět)                           er DARF                     er DURFTE                 er h. GEDURFT

können (moci, umět)                er KANN                    er KONNTE               er h. GEKONNT

mögen (mít rád)                       er MAG                      er MOCHTE               er h. GEMOCHT

müssen (muset)                        er MUSS                     er MUSSTE                er h. GEMUSST

sollen (mít povinnost)               er SOLL                      er SOLLTE                 er h. GESOLLT

wissen (vědět)                         er WEIβ                      er WUSSTE                er h. GEWUSST

wollen (chtít)                            er WILL                      er WOLLTE                er h. GEWOLLT

 

 

Smíšená slovesa

 

brennen (hořet)                        er BRENNT                er BRANNTE             er h. GEBRANNT

bringen (přinést)                       er BRINGT                 er BRACHTE              er h. GEBRACHT

denken (myslet)                       er DENKT                  er DACHTE                er h. GEDACHT

kennen (znát)                           er KENNT                  er KANNTE               er h. GEKANNT

nennen (nazývat)                      er NENNT                  er NANNTE               er h. GENANNT

rennen (utíkat)              er RENNT                  er RANNTE                er i. GERANNT

senden (poslat)                      er SENDET               er SANDTE               er h. GESANDT

wenden (obrátit)                    er WENDET              er WANDTE             er h. GEWANDT

 

 

SLOVESNÉ VAZBY

 

abhängen von j-m/etw.             záviset na někom/něčem

antworten j-m auf etw. (4.p.)               odpovědět někomu na něco

arbeiten an etw. (3.p.)                         pracovat na něčem

bestehen aus etw.                                skládat se z něčeho

bitten j-n um etw.                                prosit někoho o něco

danken j-m für etw.                             děkovat někomu za něco

denken an j-n/etw.                               myslet na někoho/něco

diskutieren über etw. (4.p.)                  diskutovat o něčem

fragen j-n nach j-m/etw.                       ptát se někoho na někoho/něco

schreiben an j-n                                   psát někomu

sprechen mit j-m, über j-n/etw.            mluvit s někým, o někom/něčem

teil/nehmen an etw. (3.p.)                     zúčastnit se něčeho

warten auf j-n/etw.                              čekat na někoho/něco

 

sich beschäftigen mit etw.                     zabývat se něčím

sich erinnern an j-n/etw.                       vzpomenout si na někoho/něco

sich freuen auf j-n/etw.             těšit se na někoho/něco

sich freuen über etw.                            těšit se, mít radost z něčeho

sich informieren über etw. (4.p.)           informovat se na něco

sich interessieren für j-n/etw.                zajímat se o někoho/něco

sich kümmern um j-n/etw.                    starat se o někoho/něco

 

 

Gramatika

 

sprechen mit     3. pád               -EM

sprechen über   4. pád               -EN

 

Ukázková věta

 

To závisí na mamince.

Das hängt von dem Muti ab.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

ČÍSLOVKY

 

ZÁKLADNÍ ČÍSLOVKY – KARDINALZAHLEN

 

– všechny číslovky píšeme dohromady

 

0          null                   20        zwanzig

1          eins                  30        dreiβig

2          zwei                 40        vierzig

3          drei                  50        fünfzig

4          vier                  60        sechzig

5          fünf                  70        siebzig

6          sechs               80        achtzig

7          sieben              90        neunzig

8          acht                 100       (ein) hundert

9          neun                 1 000    (ein) tausend

10        zehn

11        elf                    100 000            hunderttausend

12        zwölf                1 000 000         eine Million

13        dreizehn

14        vierzehn

15        fünfzehn

16        sechzehn

17        siebzehn

18        achtzehn

19        neunzehn

 

101       – hundert+eins

154       – hundert+vier+und+fünfzig

200       – zwei+hundert

532       – fünf+hundert+zwei+und+dreiβig

1 056    – (ein) tausend+sechs+und+fünfzig

1 996    – (ein) tausend+neun+hundert+sechs+und+neunzig

– neunzehn+hundert+sechs+und+neunzig

26 691  – sechs+und+zwanzig+tausend+sechs+hundert+ein+und+neunzig

 

ŘADOVÉ ČÍSLOVKY – ORDINALZAHLEN

 

 

1          r erste              13        r dreizehnte

2          r zweite                        14        r vierzehnte

3          r dritte              15        r fünfzehnte

4          r vierte             16        r sechzehnte

5          r fünfte             17        r siebzehnte

6          r sechste          18        r achtzehnte

7          r sieben            te         19        r neunzehnte

8          r achte             20        r zwanzigste

9          r neunte            30        r dreiβigste

10        r zehnte                        100       r hundertste

11        r elfte

12        r zwölfte

 

– řadovým číslovkám se ve 2. a 3. pádě přidá koncovka -EN

– v 1. a 4. pádě středního rodu se přidá koncovka -ES

 

 

 

 

SOUVĚTÍ

 

SOUVĚTÍ SOUŘADNÉ – SATZVERBINDUNG

 

Souřadicí spojky neovlivňují slovosled věty = Přímý Pořádek Slov

 

UND               – a

ABER              – ale

ODER             – nebo

SONDERN      – ale, nýbrž

DENN             – neboť

 

Vynechání podmětu – lze po spojkách UND, ODER, SONDERN podmět vynechat, má-li věta stejný podmět a ve druhé větě přímý pořádek slov → Meine Mutti sitzt im Sessel und strickt einen Pullover.

 

U spojek ABER a DENN se nesmí vynechat podmět.

 

Čárka před spojkou – v případě vynechání podmětu se před spojkou čárka nepíše (UND, ODER), u SONDERN ale ano

 

Kladná a záporná věta (100 %) – v kladných větách je spojka ABER a v záporných SONDERN s čárkou

 

Souřadicí spojky ovlivňují slovosled věty = Nepřímý Pořádek Slov

 

DARUM – DESHALB – DAHER       – proto

SONST                                                           – jinak

TROTZDEM                                       – přesto

AUβERDEM                                      – kromě toho

 

– po spojce následuje sloveso (přísudek) a za ním podmět           bin, habe ich

 

Ich bin sehr müde, trotzdem kann ich nicht einschlafen.                   Jsem velmi unavený, přesto nemohu usnout.

Karla ist faul, auβerdem ist sie noch häβlich.                        Karla je líná, kromě toho je ještě ošklivá.

Barbara liest gerne, darum kaufe ich ihr ein Buch.               Barbara ráda čte, proto jí koupím knihu.

 

SOUVĚTÍ PODŘADNÉ A VEDLEJŠÍ VĚTY – SATZGEFÜGE

 

ALS                 – když

DASS              – že, aby

OBWOHL       – ačkoliv, přestože

WEIL              – protože

WENN            – když

 

– určité sloveso stojí na posledním místě

– podmět stojí obvykle za spojkou

– infinitiv či příčestí minulé stojí na předposledním místě (před určitým slovesem)

 

Er kommt nicht, weil er im Bett liegen muss.                          – infinitiv

Ich dachte, dass ich einfach zu wenig geschlafen habe.                    – příčestí minulé

 

Rozdíly =          aby       DAMIT           – na větu se ptáme Proč ?

DASS              – na větu se ptáme Co ?, O co ?

 

když     ALS                 – označování děje, který se odehrál jednou v minulosti

WENN            – děj přítomný, budoucí a opakovaný minulý

 

 

ZÁPOR

 

NEIN   – stojí vždy před větou a je od ní oddělen čárkou, samostatný zápor

= Nein, Ich bin zu Hause

 

NICHT            – stojí za slovesem nebo na konci věty, předpona –ne

= Ich bin nicht zu Hause, Nein das ist nicht leicht.

 

KEINE – vyjádření záporu u neurčitého substantiva (ein, eine, ein)

– je-li kladná věta bez členu tak v záporné je vždy kein

= Nein, ich habe keine Zeit, Nein sie hat keine Hobby.

 

 

SKLOŇOVÁNÍ PODSTATNÝCH JMEN

 

mužský                                    ženský                                     střední

 

1. pád DER-EIN Man DIE-EINE Frau                      DAS-EIN Kind
2. pád DES-EINES Mannes DER-EINER Frau                  DES-EINES Kindes
3. pád DEM-EINEM Mann DER-EINER Frau                  DEM-EINEM Kind
4. pád DEN-EINEN Mann DIE-EINE Frau                      DAS-EIN Kind

 

 

PŘEDLOŽKY

 

3. pád (-M) 4. pád (-N)

 

AUS                – z, ze (zevnitř – ze školy, z kapsy)                    DURCH          – skrz, přes

BEI                  – u, při                                                             FÜR                – pro, za (o ceně), na

MIT                 – s, se                                                              GEGEN           – proti

NACH             – do, po, podle                                                  OHNE             – bez

VON               – od, o, z (směr pohybu – z nádraží)                   UM                  – o, okolo (místně)
ZU                   – k, ke                                                             BIS                  – do (časově)

GEGENÜBER – naproti

SEIT                – od (časově)

AUβER           – kromě

 

Předložky, jež se pojí s 3. a 4. pádem

 

3. pád (KDE=WO – M) 4. pád (KAM=WOHIN – N)

 

AN                  – na (svislé ploše), u, k                                      ÜBER              – nad, přes

AUF                – na (vodorovné ploše)                                      UNTER           – pod, mezi

HINTER          – za (místně)                                                    VOR                – před

IN                    – v, do                                                             ZWISCHEN    – mezi

NEBEN           – vedle

 

3. pád (KDE) = liegen – ležet,

stehen – stát

sein – být

sitzen – sedět

hängen – viset (i se 4)

 

4. pád (KAM) = legen – položit

sich legen – položit se

stellen – postavit

hängen – viset

setzen – posadit

sich setzen – posadit se

 

SKLOŇOVÁNÍ OSOBNÍCH ZÁJMEN

 

já                     ty                     on                               ona                  ono

1. pád ICH DU                  ER                               SIE                  ES
2. pád MIR (k mě) DIR (k tobě)       IHM (k němu, jemu)         IHR (k ní, jí)       IHM (k tomu)
3. pád MICH (pro mě) DICH (pro tebe) IHN (pro jeho, něho)           SIE (pro ní, jí)      ES (pro to)

 

my                   vy                    oni                              Vy

1. pád WIR IHR                 SIE                              SIE
2. pád UNS (k nám) EUCH (k vám)   IHNEN (k ním, jim)         IHNEN (k Vám)
3. pád UNS (pro nás) EUCH (pro vás) SIE (pro ně)                         SIE (pro Vás)

 

 

PŘIVLASTŇOVACÍ ZÁJMENA

 

MEIN – tvůj     UNSER – náš                          1. pád               –                      -E                    –

DEIN – tvůj     EUER – váš                            2. pád               -ES                  -ER                  -ES

SEIN – jeho     IHR – jejich                             3. pád               -EM                 -ER                  -EM

IHR – její         IHR – Váš                               4. pád               -EN                 -E                    –

SEIN – jeho

 

TÁZACÍ ZÁJMENA „WER“ A „WAS“

 

WER = kdo                                                   WAS = co

 

1. pád WER – kdo                            1. pád   WAS               – co
2. pád WESSEN – koho, čí
3. pád WEM – komu
4. pád WEN – koho                          4. pád   WAS               – co

 

 

ZVRATNÉ SLOVESO A JEHO ČASOVÁNÍ

 

4. pád = SE sich freuen (těšit se) ich freue MICH                       wir freuen UNS

du freust DICH                        ihr freut EUCH

er freut SICH               sie freuen SICH

 

3. pád = SI ich … MIR wir … UNS

du … DIR                    ihr … EUCH

er … SICH                  sie … SICH

 

STUPŇOVÁNÍ

 

PŘÍSLOVCE

 

1. stupeň 2. stupeň 3. stupeň

 

BALD (brzo – zachvíli)            EHER                                     AM EHESTEN

FRÜH (brzo – časně)               FRÜHER                                AM FRÜHESTEN

GERN (rád)                             LIEBER                                  AM LIEBSTEN

OFT (často)                             ÖFTER                                               AM ÖFTESTEN

SEHR (velmi)                          MEHR                                    AM MEISTEN

VIEL (mnoho)                         MEHR                                    AM MEISTEN

WENIG (málo)                        WENIGER                              AM WENIGSTEN

GUT (dobře)                            BESSER                                  AM BESTEN

 

 

PŘÍDAVNÁ JMÉNA

 

pravidelné stupňování    –           2. stupeň          – ER

3. stupeň – der/die/das -(E)STE

 

nepravidelné stupňování            GUT                BESSER          r/e/s BESTE                 – dobrý

NAH               NÄHER           r/e/s NÄCHSTE           – blízký

HOCH             HÖHER           r/e/s HÖCHSTE           – vysoký

 

 

ZEMĚPISNÁ GRAMATIKA

 

1. země, města, světadíly 3. pád = WO (Kde) = v Určicích, Rakousku             = IN
2. pád = WOHIN (Kam) = do Určic, Prostějova              = NACH

 

2. hory, pohoří, řeka, moře, jezera – hory = AUF

– pohoří            = IN – 3. pád (kde) = IM, 4. pád (kam) = INS

– řeky, moře      = AN

– jezera             = AN – 3. pád = AN DEM, 4. pád = AN DEN

 

ZÁJMENA

 

NICHTS          = nic                ETWAS           = něco

NIEMAND      = nikdo             JEMAND        = někdo

NIE(MALS)     = nikdy             MANCHMAL = někdy

 

JEDER            = každý

ALLE              = všichni

ALLES                        = všechno

BEIDE             = oba, obě

EINIGE           = někteří

VIELE             = mnoho

 

 

ROZDÍLY MEZI SLOVY

 

ALLEIN = sám, osamocený, izolovaný

SELBST = sám, bez cizí pomoci, osobně

 

GENAU = přesný (dělá to tak, jak má)

PÜNKTLICH = přesný (časový smysl)ss

 

 

PŘEDLOŽKY SE 2. PÁDEM

 

INMITTEN    = uprostřed                                       

WÄHREND    = během, za, po dobu                        předložky jen s 2. pádem

 

LAUT              = podle

TROTZ            = navzdory, přes

WEGEN          = kvůli, pro                                           předložky i se 3. pádem

DANK             = díky

STATT                        = místo

 

mužský rod       = der Zimmer               inmitten des Zimmers

ženský rod        = die Schule                 inmitten der Schule

 

 

ZÁJMENNÁ PŘÍSLOVCE

 

– příslovce zastupují věc, abstraktní pojem nebo obsah celé věty

– jedná se o otázku nebo ukazovací větu

 

– živé bytosti:  1. pád               WER

2. pád WESSEN
3. pád WEM
4. pád WEN

 

– neživé bytosti:

           

1. a) tázací WO (R) + předložka

 

Na koho čekáte ? – Auf wen warten Sie ?

Na co čekáte ? – Worauf warten Sie ?

 

O kom píšeš ? – Über wem schreibst du ?

O čem píšeš ? – Worüber schreibst du ?

 

AUF = na

FÜR = pro

ÜBER = nad, přes

AUS = z (e)

AN = na, u

NACH = po, do

VON = z, od

MIT = s

 

1. b) ukazovací DA (R) + předložka

 

 

ČASOVÉ ÚDAJE – předložky

 

IM       Januar, Sommer                       – měsíce, roční období

AM      Montag, Vormittag                   – dny, dopoledne

UM      Uhr                                         – při určování času

IN        Minuten

 

půl třetí                                                = halb drei

čtvrt na tři (čtvrt hodina po druhé)         = nach (po) – Es ist Viertel nach 2.

třičtvrtě na tři (čtvrt hodina před třetí)    – vor (před) – Es ist Viertel vor 3.

 

POLOHOVACÍ SLOVA

 

OBEN             – nahoře

UNTEN           – dole

INMITTEN      – uprostřed

RECHTS         – vpravo

LINKS             – vlevo

VORN             – vpředu

HINTEN          – vzadu

 

 

 

 

ODLUČITELNÉ A NEODLUČITELNÉ PŘEDPONY

 

1. a) neodlučitelné – zůstávají se slovesem b) odlučitelné – při časování v ozn. a rozkaz. způsobu se od slovesa oddělují, stojí až na konci věty, v infinitivu se píší dohromady

 

BE-                                                                 AB-

EMP-                                                              AN-

ENT-                                                              AUF-

ER-                                                                 AUS-

GE-                                                                 EIN-

MISS-                                                             MIT-

VER-                                                              VOR-

ZER                                                                WEG-

FERN-gesehen (dívat se na TV)

 

ROZKAZOVACÍ ZPŮSOB

 

TY       – komm !          = přijď              – bez použití Du

MY      – kommen wir ! = přijdeme        – s Wir

VY      – antwortet !     = odpovězte      – bez použití Ihr

Vykání – Kommen Sie  = přijďte           – s Wir

 

Sei – Buď

Seit – Buďte

Sein Sie – Buďte (Vy)

Sen wir – Buďme

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

NĚMECKÁ GRAMATIKA – SPECIALITY NA PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY NA VŠ

 

KONJUNKTIV PRÉTERITA – PODMIŇOVACÍ ZPŮSOB

 

– spojky:           -LI, JESTLIŽE-LI, BUDE-LI

 

= použití spojky WENN + přítomný čas, vedlejší pořádek slov.

 

Bude-li pršet, vezmu si deštník.                                              Bude-li svítit slunce, pojedu na kole.

Wenn es regnet, nehme ich einen Regenschirm.                     Wenn es Sonne scheinet, fahre ich mit dem Fahrrad.

 

Jestliže nepřijdeš, půjdu do kina s Václavem.                      

Wenn du nicht kommst, gehe ich ins Kino mit Václav.       

 

Nebudeš-li hodný, nepůjdeš do kina.

Wenn du nicht gut bist, gehest du nicht ins Kino.

 

Bude-li hezké počasí, půjdeme na výlet.

Wenn es schönes Wetter ist, machen wir einen Ausflug.

 

BESCHREIBUNG MIT „WÜRDE“ – OPISNÁ FORMA WÜRDE

 

– spojky:           KDYBY, BYCH

 

= použití spojky WENN (FALLS) + WÜRDE + infinitiv

 

WÜRDE + infinitiv sloves:        pravidelných (slabých) → opis s würde

nepravidelných (silných) → opis s würde

smíšených → opis s würde

pomocných (haben, sein, werden) → konjuktiv préterita

způsobových (dürfen, können, mögen, müssen, sollen, wissen, wollen) →                                                                                               konjuktiv préterita

 

haben              ich, er HÄTTE (měl bych – podmiňovací způsob)

du HÄTTE

wir, sie HÄTTEN

ihr HÄTTET

 

sein                 ich, er WÄRE (byl bych – podmiňovací způsob)

du WÄREST

wir, sie WÄREN

ihr WÄRET

 

werden            ich, er WÜRDE (byl bych – opisná forma)

(stát se)                       du WÜRDEST

wir, sie WÜRDEN

ihr WÜRDET

 

dürfen             ich, er DÜRFTE (já bych směl)

 

können                       ich, er KÖNNTE (já bych uměl, já bych mohl)

 

mögen             ich, er MÖCHTE (já bych chtěl – mít rád)

 

müssen                       ich, er MÜSSTE (já bych musel)

 

sollen              ich, er SOLLTE (já bych musel – mít povinnost)

 

wissen             ich, er WÜSSTE (já bych věděl)

 

wollen             ich, er WOLLTE (já bych chtěl)

 

My bychom přišli.                   Ono by pršelo.

Wir würden kommen.              Es würde regnen.

 

Koupil bys to? (otázka)

Würdest du es kaufen.

 

Kdyby pršelo, vzala bych si deštník.

Wenn es regnen, würde ich einen Regenschirm nehmen.

 

Kdybych měl čas, přišel bych.

Wenn ich Zeit hätte, würde ich kommen.

 

Kdybych se musel učit, nepřišel bych.

Wenn ich lernen müsste, würde ich nicht kommen.

 

Kdybychom směli kouřit, koupili bychom si cigarety.

Wenn wir rauchen dürften, würden wir die Zigaretten kaufen.