Historie italštiny

 

Italština se vyvinula po zániku západořímské říše z lidové, tzv.vulgární latiny. Nejstarší souvislé italské jazykové památky jsou z let 960 – 963. Jako spisovný vznikl italský jazyk dlouhým vývojem od 11. do 14. století na území dnešního Toskánska, zvláště Florencie.

 

Vedle slov zděděných z lidové latiny a vedle nepatrných stop po jazycích původních obyvatel Apeninského poloostrova italština přijala mnoho slov z knižní latiny a z řečtiny, zvláště v období humanismu, nehledě k vlivu jiných jazyků, především germánských a francouzštiny. V období humanismu nastává rozkol mezi zakademičtělým spisovným jazykem a jazykem lidu. Tento rozkol se snaží překlenout v 19.století Alessandro Manzoni tím, že bere za základ svých básnických děl hovorový jazyk vzdělaných vrstev florentinské společnosti, zbavený regionálních zvláštností,a koriguje jím ustrnulý literární jazyk, založený na napodobení jazyka a stylu velkých klasiků 14. a 16.století. Dnes je gramatický základ spisovné italštiny toskánský, zvláště florentský, avšak po stránce lexikální je spisovná italština obohacena přínosem jiných krajů Itálie. Celkem správně charakterizuje ráz italštiny známé rčení: Lingua toscana in bocca romana.

 

Spisovné italštiny jako jazyka úředního se dnes užívá v Italské republice, ve Švýcarsku v kantonu Ticino a v třech italských údolích, zvaných I Grigioni, v republice San Marino a ve Vatikánu. I mimo hranice žije mnoho milionů Italů, zvláště v USA, v Latinské Americe a v severovýchodní Africe.

 

Dnes jsou nářečí toskánská, umbrijská a severního Latia nejbližší spisovnému jazyku, kdežto nářečí ostatních částí Itálie se od něho značně liší. Svou mateřštinou, jež je nástrojem obecné vzdělanosti, se stali Italové bezprostředními dědici kultury starého Říma. Itálie je kolébkou renesance. Převaha italské kultury v oblasti filosofie, literatury, výtvarného umění a hudbě je nesporná. Literární a umělecké názvosloví je v četných jazycích do značné míry původu italského, výhradně italská je terminologie hudby. V 18.století byla italština i jazykem diplomatickým.

 

Politická a kulturní česko-italská vzájemnost byla zahájena styky Francesca Petrarcy s Karlem IV. Itálie je vlastí nejstarších universit na světě. Známý je podíl italských výtvarných umělců a italských hudebníků v minulosti i v přítomnosti na kulturní dění v českých zemích.

 

Výslovnost a pravopis

 

Italská abeceda

 

a              a              [a]                           h             acca        [akka]                     q              qu, cu     [ku]

b              bi            [bi]                         i              i               [i]                            r              erre         [erre]

c              ci             [tSi]                        l              elle          [elle]                       s              esse        [esse]

d              di            [dy]                        m            emme      [emme]                   t              ti             [ty]

e              e              [e]                           n             enne       [enne]                    u             u             [u]

f              effe         [effe]                      o              o             [o]                          v              vi, vu      [vi, vu]

g             gi            [dZi]                       p              pi            [pi]                         z              zeta         [dzeta]

 

a

Ve slovech zastaralých a přejatých a ve vlastních jménech se objevují písmena:

 

j            i lunga, i lungo

k            cappa                                    [kappa]

x             ics                                          [iks]

icchese                                  [ikkese]

iccase                                    [ikkase]

y             ipsilon                                   [i:psilon]

ipsilonne                               [ipsilonne]

w            vu doppio, vu doppia

 

 

 

Samohlásky

 

Italské samohlásky jsou a, e otevřené, e zavřené, i, o otevřené, o zavřené a u. Zatímco čeština má samohlásky [e] a [o] neutrální, tj. ani otevřené ani zavřené, italština má jednak [e], [o] otevřené, jednak [e], [o] zavřené. Výsledným akustickým dojmem otevřené e a o připomínají  a, zavřené e se blíží i, zavřené o se blíží u.

 

Zavřené jsou všechny hlásky v nepřízvučných slabikách. Výslovnost e a o v slabikách přízvučných je třeba zapamatovat si u každého výrazu, protože v písmu se označuje jen v některých případech.

Rozdíl mezi otevřenými a zavřenými hláskami je v italštině třeba dodržovat, protože je významotvorný. Existují dvojice výrazů, jež se od sebe liší pouze kvalitou samohlásek:

[e]                                                                                         [e]

accetta                  sekera                                                   accetta                  přijímá

 

[o]                                                                                         [o]

botte                      sud                                                       botte                      rány

 

Rozdíl mezi dlouhými a krátkými samohláskami významotvorný není. Italské dlouhé samohlásky jsou kratší než dlouhé české.

Dlouze se vyslovují samohlásky pouze v přízvučných slabikách, a to následuje-li po přízvučné hlásce

1. jen jedna souhláska nebo souhláska + l,r

lago                       [la:go]                    jezero

 

2. skupina s + souhláska

costo                      [ko:sto]                  cena

 

Ve všech slabikách nepřízvučných a v slabikách přízvučných před zdvojenými souhláskami a před jinými souhláskovými skupinami než výše uvedenými, nebo v přízvučných slabikách koncových a dále v jednoslabičných slovech se vyslovují italské samohlásky krátce.

 

Dvojhlásky a trojhlásky

 

Setkají-li se vedle sebe dvě samohlásky, vyslovují se někdy jako dvě slabiky, jindy – tvoří-li dvojhlásku – jako slabika jedna.

 

Dvojhláska vzniká:

1. spojením i a u (iu, ui)
2. kombinací nepřízvučného i anebo u s jinou samohláskou přízvučnou nebo nepřízvučnou: ia, ie, io, ua, ue, uo, ai, ei, oi, au, eu. I a u má zde platnost polosamohlásky: i se vyslovuje zhruba jako [j], nepřízvučné u zaznívá jen krátce [u].

fiume              [fiu:me]                  řeka

lui                 [lui]                        on

 

Dvojslabičně se vyslovují samohláskové dvojice

1. v nichž není zastoupeno i nebo u

leone                     [ le½o:½ne]            lev

 

2. tvořené přízvučným i nebo u a jinou samohláskou

via                          [vi:½a]                    cesta

 

3. v odvozeninách slov, v nichž se vyskytuje přízvučné i nebo u

via – viále           [vi½a:½le]              stromořadí

 

4. ve složeninách, nejčastěji s předponou ri-

riaprire                 [ri½a½pri:½re]       znovu otevřít

 

Dvojhláska rovněž nevzniká tam, kde je i pouhým grafickým znakem a nevyslovuje se, např. ve skupinách cia, cio, scia, giu.

camicia                 [ka½mi:½tSa]         košile

 

 

Trojhlásky vznikají seskupením dvou polosamohlásek s jinou samohláskou v jedné slabice.

miei                       [miei]                      mí

 

 

 

Souhlásky

 

b, d, f, l, m, p, r, t, v se čtou v kterémkoli postavení ve slově stejně, jejich výslovnost odpovídá výslovnosti obdobných hlásek česky. Stojí-li a před [k] nebo [g] , vyslovuje se stejně jako v češtině, [n] – české „banka“.

r  se na počátku slova po pauze blíží výslovnosti zdvojeného r.

Ve slabikách di, ti, ni samohláska i neměkčí předcházející souhlásku.

dire                        [dy:re]                    říci

 

 

q se vyslovuje [k] a stojí vždy před u + jinou samohláskou. U zde má platnost polosamohláskovou:

questo                   [kue:sto]                 tento

 

 

c 1. před a, o, u a souhláskami se vyslovuje [k]

carta                      [karta]                    papír

 

 

Má-li se c vyslovovat [k] i před i, e, vsouvá se v písmu mezi c a následující samohlásku h:

che                         [ke]                         který

 

2. před e, i se vyslovuje jako neznělá palatální hláska [tS]:

dicembre               [dytSembre]          prosinec

cifra                       [tSi:fra]                  číslice

 

Palatální výslovnost c před a, o, u se v písmu označuje pomocí i, které je pouhým grafickým znakem a nevyslovuje se:

cioccolata                               [tSokkola:ta]         čokoláda

 

g 1. před a, o, u a souhláskami má výslovnost velární: [g]

gamba                   [gamba]                 noha

 

Jestliže se má uchovat velární výslovnost g před e, i, musí po g následovat v písmu h, které se nevyslovuje:

ghepardo                 [gepardo]              gepard

 

2. před e,i se vyslovuje jako znělá palatální hláska [dZ]

gelo                       [dZe:lo]                 mráz

 

Před a, o, u se g vyslovuje palatálně jako [dZ] tehdy, je-li mezi ně a následující samohlásku vsunuto i:

giardino                   [dZardy:no]          zahrada

 

s  se vyslovuje 1. nezněle [s]

1. a) Na začátku slova před samohláskou

sano                       [sa:no]                   zdravý

 

1. b) před neznělými souhláskami (vyjádřenými v písmu c, f, p, q, t)

scala                      [skála]                    schodiště

 

1. c) po souhlásce

corso                     [ko:rso]                  kurs

 

1. d) je-li zdvojeno

sasso                      [sasso]                  kámen

 

1. e) u druhého komponentu složených slov začínajícího na s + samohlásku

presumere            [presu:mere]         domnívat se

 

1. f) v zakončeních –oso (-osa), -eso (-esa), -ese, -osita, -osia

grandioso            [grandio:so]          velkolepý

difesa                    [dyfe:sa]                obrana

 

Existují však i výjimky, např.:

cortese                  [korte:ze]               zdvořilý

obeso                    [obe:zo]                 otylý

 

Pro výslovnost s mezi dvěma samohláskami uprostřed slova (s výjimkou e) ) neplatí přesné pravidlo, převládá však výslovnost znělá.

 

2. zněle [z]
3. a) před znělými souhláskami (vyjádřenými v písmu b, d, g, l, m, n, r, v)

smeraldo               [zmeraldo]             smaragd

 

1. b) uprostřed slova mezi dvěma samohláskami (s výhradou uvedenou pod 1) )

caso                       [ka:zo]                    případ

 

1. c) ve slovech zakončených na –esimo (-esima)

centesimo             [tSente:zimo]        stý

 

1. d) v učených slovech zakončených na –asi, -esi, -isi, -osi

estasi                     [e:stazi]                  zanícení

tesi                         [te:zi]                      teze

 

S + souhláska bývá nazýváno „nečistým s“

 

z   se vyslovuje v některých slovech nezněle [c], v jiných zněle [dz]. Výslovnost se neřídí přesnými pravidly. Mezi dvěma samohláskami se vyslovuje vždy jako hláska zdvojená bez ohledu na vyjádření v písmu.

Neznělá výslovnost např.:

pezzo                     [pettso]                                 kus

 

Znělá výslovnost např.:

mezzo                     [meddzo]                               prostředek

 

Nezněle jako [c] se vyslovuje zdvojené z v příponách –anza, -enza, -ezza, -izia, -onzolo, -ozzo, -zione

debolezza             [debolettsa]          slabost

 

Zněle jako [dz] se vyslovuje zdvojené z v příponách –izzare, -izzatore, -izzazione

organizzatore      [organyddzato:re]               organizátor

 

Znělá výslovnost z se vyskytuje u většiny slov neitalského původu:

zona                       [dzo:na]                                 oblast

 

 

h   se nevyslovuje. Objevuje se pouze

1. ve tvarech přítomného času slovesa avere

ho                      [o]                                          mám

ha                      [ai]                                         máš

ha                      [a]                                          má

hanno                               [anno]                                   mají

2. ve spřežkách ch, gh, kde označuje velární výslovnost [k], [g] před samohláskami e, i

anche                                [anke]                                    také

 

Písmena j, k, w, x označují hlásky, které se vyslovují stejně jako v češtině.

 

 

 

Zdvojené souhlásky

 

Mohou se vyskytovat v italštině mezi dvěma samohláskami nebo mezi souhláskou a samohláskou l nebo r.

gallo                 [gallo]                                    kohout

 

Od jednoduchých hlásek se zdvojené souhlásky liší:

1. delším trváním (u zdvojeného f, v, s, m, a, l, r)
2. intenzivnější artikulací (u zdvojeného b, c, d, g, p, t, z, před jejichž vyslovením se udělá krátká pauza)

 

Předchází-li zdvojené souhlásky přízvučná samohláska, vyslovuje se tato samohláska vždy krátce:

diritto                               [dyritto]                                právo

 

Zdvojené s má vždy výslovnost neznělou.

Zdvojené q se píše cq, výjimkou je soqquadro (zmatek) a soqquadrare (zpřeházet):

acquistare        [akkuista:re]                          koupit

 

U spřežek ch, ci, gh, gi se v písmu zdvojuje jen jejich první složka:

pacchetto         [pakketto]                             balíček

aggiustare       [addZusta:re]                       upravit

 

Ve výslovnosti je třeba pečlivě rozlišovat mezi jednoduchými a zdvojenými soulháskami, poněvadž rozdíl mezi nimi je významotvorný:

caro                   drahý                     carro                     vůz

 

Spřežky

 

K označení jedné hlásky je v některých případech třeba dvou nebo tří písmen. Jsou to tzv. spřežky (i digrammi, i trigrammi):

ch       [k]                           gl            [l‘]                          gli           [L]

ci        [tS]                         gn           [J]                           sci           [Si]

gh       [g]                          sc            [S]

gi        [dZ]

 

[L], [J] a [S] se mezi dvěma samohláskami vyslovují jako hláska zdvojená.

 

 

Gl – na konci slabiky před i se vyslovuje jako měkké [L]:

figli                    [fiLLi]                                    synové

 

Pouze v několika slovech, většinou přejatých, se gl před i vyslovuje jako hlásky dvě [gl]:

glicerina          [glitSeri:na]                           glycerin

 

Jako dvě hlásky se gl vyslovuje i před všemi ostatními samohláskami:

globo                [glo:bo]                                 zeměkoule

 

Gli – označuje měkké l’ před samohláskami:

figlia                 [fiLLa]                                   dcera

 

Gn – označuje hlásku [ň]:

legno                 [leJo]                                     dřevo

 

Sc před e, i a sci před a, o, u se čtou [š]:

scendere           [Sendere]                              sestoupit

 

 

Přízvuk

 

Na rozdíl od češtiny je přízvuk v italštině nejčastěji na druhé slabice od konce, méně často na třetí nebo první a velmi zřídka na čtvrté slabice od konce slova:

 

1. na druhé slabice od konce:

momento                                                          okamžik

 

2. na třetí slabice od konce:

telefono            [tele:fono]                             telefon

 

3. na první slabice od konce:

caffe                   [kaffe]                                    káva, kavárna

 

4. na čtvrté slabice od konce:

telefonano        [tele:fonano]                        telefonují

 

V mluveném projevu některá jednoslabičná slova ztrácejí vlastní přízvuk a přimykají se buď ke slovům následujícímu nebo předcházejícímu. Připojují-li se k výrazu následujícímu, nazývají se slova předklonná (proklitika). Jsou to členy, zájmenné částice, některé předložky a spojky. V písmu stojí odděleně.

 

rosso e nero         [rosso ene:ro]                      červený a černý

Příklonky (enklitika) se spojují se slovy předcházejícími a píší se s nimi dohromady, jsou to zpravidla tvary osobních zájmen.

arrivederci           [arrivedertSi]                        nashledanou

 

ROZBOR SLOVNÍCH DRUHU

 

Člen

 

Člen v italštině

 

Na rozdíl od češtiny existuje v italštině člen – určitý, neurčitý, dělivý, který stojí obvykle u podstatného jména a je ukazatelem jeho rodu a čísla.

 

 

 

Člen neurčitý

 

Má jen jednotné číslo. Do češtiny se vůbec nepřekládá nebo podle kontextu „jeden“, „nějaký“.

 

Mužský rod

un libro un uomo uno studente

Ženský rod

una mattina un‘arma

 

 

Un se užívá před podstatnými jmény začínajícími souhláskou s výjimkou „nečistého“ s, z, gn, ps, x a polosouhláskového i a před podstatnými jmény začínajícími samohláskou.

Uno se klade před podstatnými jmény začínajícími „nečistým“ s, z, gn, ps, x a polosouhláskovým i.

Una je tvar užívaný před podstatnými jmény začínajícími jakoukoli souhláskou.

Un‘ stojí před podstatnými jmény začínajícími samohláskou.

 

Neurčitý člen se klade:

1. před podstatná jména dosud neznámá nebo blíže neurčená, vyskytuje se často po výraze „je to…“

E una bella ragazza.                                         Je to hezké děvče.

 

2. ve jmenném přísudku a doplňku

La vita e una lotta.                                            Život je boj

 

3. u substantiv chápaných jako pojem, typ, souhrn charakteristických vlastností

Un cittadino deve obbedire alle leggi.         Občan musí poslouchat zákony.

 

4. u substantiv, u nichž chceme zdůraznit některou jejich vlastnost

Si vedeva un cielo nuvoloso.                          Bylo vidět zamračené nebe.

 

 

 

 

Člen určitý

 

	jednotné č.	množné č.
Mužský rod	il padre lo scopo l‘errore	i padri gli scopi gli errori
Ženský rod	la madre l‘arma	le madri le armi

 

 

Il se užívá před podstatnými jmény začínajícími souhláskou, s výjimkou „nečistého“ s, z, gn, ps, x a polosouhláskového i.

Lo se klade před podstatná jména začínající „nečistým“ s, z, gn, ps, x a i + samohláskou.

L‘ se užívá před podstatnými jmény začínajícími samohláskou.

La stojí před podstatnými jmény začínajícími souhláskou.

L‘ stojí před podstatnými jmény, která začínají na samohlásku.

 

Člen určitý se používá:

1. u podstatných jmen již známých ze souvislosti nebo blíže určených:

La signora Clara e italiana.                           Paní Klára je Italka.

 

2. u podstatných jmen pojatých všeobecně, jako druh nebo kategorie:

L’uomo e mortale.                                              Člověk je smrtelný.

 

3. u podstatných jmen označujících jedinečné jevy: il sole slunce, la luna měsíc, la terra země, il mondo                                                                  svět

 

4. u abstraktních jmen:

la felicita štěstí, la volonta vůle

 

5. stojí-li před podstatným jménem přivlastňovací zájmeno:

la mia idea                                                          můj nápad

i loro movimenti                                                jejich pohyby

 

6. před podstatnými jmény označujícími části lidského těla:

Si lava la faccia.                                                Myje si obličej

 

7. k vyjádření pravidelného opakování:

Il corso ha luogo il lunedi.                              Kurz se koná každé pondělí.

 

8. při udávání hodin:

E l’una.                                                                Je jedna.

 

 

Vynechávání členu

 

Člen se nepoužívá:

1. u vlastních jmen osob a měst:

Pietro e a Roma.                                                Petr je v Římě

 

2. v oslovení nebo zvolání:

Buon giorno, dottore.                                       Dobrý den, doktore.

 

3. v doplňku, jde-li o národnost, zaměstnání, titul apod.:

Giorgio e italiano.                                            Jiří je Ital.

 

4. v nápisech, názvech apod.:

Ingresso libero.                                                  Vstup volný.

 

PODSTATNÉ JMÉNO

 

Rod podstatných jmen

 

Na rozdíl od češtiny neexistují v italštině podstatná jména rodu středního. Pro mužský rod jsou charakteristické koncovky – o (momento), pro ženský rod koncovka – a (donna). U obou se pak vyskytuje i koncovka – e (professore, madre).

Existují však i slova zakončená na – a , která jsou mužského rodu, např.:

poeta, telegramma, panorama, problema

 

A naopak výjimku tvoří slova na – o , která jsou ženského rodu, např.:

mano, radio, foto

 

Některá jména na –a  označují osoby mužského i ženského rodu, např.:

turista, artista

 

Koncovka – e se vyskytuje běžně u obou rodů, např.:

M: professore, studente, ristorante, fiume, amore

F: madre, sete, automobile

 

 

Číslo podstatných jmen

 

Tvoří se koncovkou – e nebo – i.  – i přijímají v množném čísle všechna podstatná jména s výjimkou substantiv ženského rodu na – a , tj.:

podstatná jména rodu mužského na  – o

podstatná jména rodu mužského na  – e

podstatná jména rodu mužského na  – a

podstatná jména rodu ženského na    – e

podstatná jména rodu ženského na   – o

 

Substantiva ženského rodu na – a  mají v množném čísle – e.

 

V množném čísle beze změny zůstávají:

1. jména zakončená přízvučnou samohláskou:

il caffe                                   i caffe

 

2. jednoslabičná jména:

il re                                        i re

 

3. jména na – i

la crisi                                  le crisi

 

4. jména ženského rodu na – ie

la serie                                  le serie

 

5. jména zkrácená

il cinema                              i cinema

 

6.jména přejatá zakončená souhláskou

l’album                                 gli album

 

PŘÍDAVNÉ JMÉNO

 

Podle zakončení můžeme rozdělit italská přídavná jména na dvojvýchodná (mají dva tvary – pro mužský a ženský rod) a jednovýchodná (jeden tvar pro oba rody).

 

un ragazzo biondo                             un ragazzo elegante

una ragazza bionda                          una ragazza elegante

 

Stejně jako v češtině se přídavné jméno shoduje se svým podstatným jménem v rodě a čísle:

La lingua italiana e bella.                               Italský jazyk je krásný.

 

Na rozdíl od češtiny stojí v italštině většinou za podstatným jménem:

vino rosso                                            červené víno

 

Pouze několik přídavných jmen (bello, buono, grande, santo aj.) se častěji dává před podstatné jméno, např.:

un buon amico                                    dobrý přítel

una bella ragazza                              hezká dívka

una grande sete                                  velká žízeň

Santa Lucia                                         svatá Lucie

 

 

Přídavné jméno buono

 

V postavení před podstatným jménem se chová  jako neurčitý člen, např.:

un giorno                                             buon giorno

un appetito                                          buon appetito

uno studente                                       buono studente

una sera                                                               buona sera

un’idea                                                 buon’idea

 

 

Přídavné jméno bello

 

Stojí-li za podstatným jménem jako přívlastek nebo je v přísudku, má koncovky přídavného jména dvojvýchodného:

M: bello, belli         Un posto bello   Krásné místo     Questi alberi sono belli     Tyto stromy jsou krásné

F:  bella, belle          La lingua italiana e bella.    Italská řeč je krásná.    Ragazze belle     Hezké dívky.

 

Stojí-li před podstatným jménem, mění koncovky podle toho, jaká hláska následuje:

 

M:

un bel castello un bello spagnolo un bell‘albero

bei castelli begli spagnoli begli alberi

F:

una bella signora una bell‘italiana

belle signore belle italiane

 

 

Přídavné jméno santo

 

V mužském rodě se obyčejně krátí:

San Marco, San Pietro, San Francesco

 

Ale před S+ souhláskou:

Santo Stefano

 

V ženském rodě:

Santa Margherita

 

V obou rodech před samohláskou:

Sant’Antonio, Sant’Anna

 

ZÁJMENO

 

Osobní zájmena

 

Zájmena	podmětová	předmětová přízvučná	předmětová nepřízvučná
já	io	me	mi
ty	tu	te	ti
on ona	lui, egli, esso lei, ella, essa	lui,lei	gli, lo le,la
my	noi	noi	ci
vy	voi	voi	vi
oni ony	loro, essi loro, esse	loro	loro, li loro, le
zvratná	—	se	si

 

 

V italštině nemusí být sloveso doprovázeno zájmenem. Osobních zájmen u sloves používají Italové stejně jako my, tj. hlavně při zdůraznění.

Tu sei a Firenze?                                                               Ty jsi ve Florencii?

Lei lavora come interprete?                            Vy pracujete jako tlumočník?

 

V hovorové italštině se pro osoby převážně používá tvarů lui, lei, loro . Tvary egli, ella, essi, esse pro osoby se v mluveném jazyce již téměř nevyskytují.

Pro zdvořilostní formu je užíván tvar lei – jako pro ženský rod – , ať jde o ženu nebo o muže:

Lei e italiano?                                                    Vy jste Ital?

Lei e italiana?                                                    Vy jste Italka?

 

Zdvořilé oslovení více osob vyjadřuje tvar loro:

Loro sono italiani?                                           Vy jste Italové?

 

 

Zájmena předmětová přízvučná

 

Kladou se:

1. po předložkách

Verrai con me?                                                   Půjdeš se mnou?

 

2. při důrazu

Luigi ha salutato te.                                          Ludvík pozdravil tebe.

 

3. stojí-li proti sobě dva předměty

Il maestro ha visto te e non lei.                      Učitel viděl tebe, ne ji.

 

4. u zvratných sloves

Mi rivolgo a voi con fiducia.                           Obracím se s důvěrou na vás.

 

 

Zájmena předmětová nepřízvučná

 

Kladou se až na výjimky před sloveso, výjimku tvoří loro, které stojí vždy za slovesem.

Ti daro il mio indirizzo.                                    Dám ti svou adresu.

Daro Loro il mio indirizzo.                              Dám Vám svou adresu.

 

Pokud stojí nepřízvučná zájmena za slovesem, tvoří s ním jedno slovo. Toto postavení je možné u:

1. rozkazovacího způsobu s výjimkou 3.os.č.j i č.mn.

Scriviamogli subito.                                          Napišme mu ihned.

Lo legga ad alta voce.                                      Čtěte to nahlas.

2. infinitivu gerundia a participia

Parlava con Pietro senza guardarlo.            Mluvil s Patrem, aniž by se na něj díval.

 

3. příslovce ecco

Eccoli arrivare.                                                  Tady přicházejí.

 

Setkají –li se u téhož slovesa dvě nepřízvučná osobní zájmena, z nichž jedno je nepřímým předmětem (3.pád) a druhé přímým, předchází nepřímý předmět přímému.

Te lo ha promesso.                                             Slíbil ti to.

 

 

Přivlastňovací zájmena

 

 

Jednotné číslo	1.os	(il) mio	(la) mia	(i) miei	(le) mie
	2.os.	(il) tuo	(la) tua	(i) tuoi	(le) tue
	3.os	(il) suo	(la) sua	(i) suoi	(le) sue
Množné číslo	1.os.	(il) nostro	(la) nostra	(i) nostri	(le) nostre
	2.os.	(il) vostro	(la) vostra	(i) vostri	(le) vostre
	3.os.	(il, la, i, le) loro

 

 

E il mio primo viaggio all‘estero.                  Je to moje první cesta do zahraničí.

 

Pro zdvořilostní formu se užívají stejná zájmena jako pro 3.os.

Lei cerca il suo ombrello?                                               Hledáte svůj deštník?

 

Přivlastňovací zájmena se v italštině používají většinou se členem. Bez členu jsou:

1. po slovese essere v přísudkovém postavení

Carlo e mio amico.                                            Karel je můj přítel

 

2. v oslovení

nostro caro amico!                                            náš drahý příteli!

 

3. v ustálených rčeních

a mio parere                                                       podle mého mínění

 

4. před podstatnými jmény označujícími příbuzenské vztahy v jednotném čísle:

mio padre                                                            můj otec

 

Člen však nelze vynechat u příbuzenských jmen

1. s přívlastkem

il mio vecchio padre                                         můj starý otec

 

1. se zájmenem loro

la loro madre                                                      jejich matka

 

1. v množném čísle

i tuoi frateli                                                         tví sourozenci

 

1. u zdrobnělin

la nostra mamma                                                               naše maminka

 

1. je-li podstatné jméno před zájmenem

la madre mia

 

 

 

Přivlastňovací zájmeno může stát i se členem neurčitým nebo jiným zájmenem

un nostro amico                                                 jeden náš přítel

 

Ukazovací zájmena

 

questo	questa	questi	queste	tento
quello quel	quella	quelli quegli quei	quelle	ten,onen

 

 

Všechna tato zájmena se kladou bez členu.I v samostatném postavení se musí shodovat v rodě a čísle s podstatným jménem, k němuž se vztahují.

Questa e una storia vecchia.                           To je stará historie.

 

Questo zastupuje příslovce „dnes“ nebo „letos“ v časových údajích nebo označuje právě probíhající časové údobí

questa primavera                                                              letos na jaře

 

Quello – u tohoto zájmena dochází k elizi a apokopě podle toho, jakou hláskou začíná následující slovo, podobně jako u určitého členu

quel libro – il libro                                           quell’arma – l‘arma

quello studente – lo studente                          quei libri – i libri

quell’uomo – l’uomo                                         quegli studenti – gli studenti

 

 

Vztažná zájmena

 

che – je neměnné v rodě a čísle, vztahuje se k osobám i věcem, nelze je klást po předložce.

cui – je neměnné v rodě a čísle, vztahuje se k osobám i věcem, stojí vždy po předložce.

il quale, la quale, i quali, le quali – vyjadřuje svým tvarem rod a číslo, může stát s předložkou nebo bez ní.

chi – neměnné, může stát s předložkou nebo bez ní. Užívá se ho tehdy, není-li v předchozí větě vyjádřen řídící člen, zastupuje pouze osoby.

quanto

 

 

Tázací zájmena

 

chi – kdo

che,  che cosa – co

quale – který, jaký

quanto – kolik

 

 

Neurčitá zájmena

 

ognuno, -a, ciascuno, -a  – nemají tvar pro množné číslo. Ve spojení s podstatným jménem se dává přednost ogni před ciascuno

ogni  – neměnné v rodě a čísle, pojí se s podstatnými jmény v čísle jednotném.

qualcuno – jen v jednotném čísle.

alcuno, -a, -e, -i – tvar pro jednotné i množné číslo.

qualche – neměnné, pojí se pouze s podstatnými jmény v jednotném čísle.

qualcosa, qualche cosa – zájmeno středního rodu. S přídavnými jmény se pojí prostřednictvím předložky di.

chiunque, chicchessia – neměnná zájmena používaná pouze v čísle jednotném

qualunque cosa

qualunque – neměnné v rodě a čísle. Podstatné jméno, které doprovází, může stát se členem nebo ukazovacím zájmenem.

qualsisasi – může stát před i za podstatným jménem, podstatné jméno doprovází častěji člen neurčitý.

altro, -a, -i, -e – klade se v jednotném čísle se členem. Altro má platnost středního rodu.

uno – znamená „někdo“, ale má i platnost všeobecného podmětu „člověk“, „lidé“

 

 

nessuno, -a – pouze tvar jednotného čísla. Stojí-li před slovesem, je sloveso v kladném tvaru, následuje-li za slovesem, má sloveso tvar záporný.

niente, nulla – zájmena středního rodu. Zápor u slovesa se řídí postavením ve větě.

tutto, -a, -i, -e – po tomto zájmenu stojí podstatné jméno se členem nebo ukazovacím či přivlastňovacím zájmenem.

molto, -a, -i, -e

troppo, -a, -i, -e

poco, -a, pochi, -e

tanto, -a, -i, -e

 

ČÍSLOVKY

 

Číslovky základní

 

 

1 – 10	11 – 20	21 – 30
1 uno, -a 2 due 3 tre 4 quattro 5 cinque 6 sei 7 sette 8 otto 9 nove 10 dieci	11 undici 12 dodici 13 tredici 14 quattordici 15 quindici 16 sedici 17 diciasette 18 diciotto 19 diciannove 20 venti	21 ventuno, -a 22 ventidue 23 ventitre 24 ventiquattro 25 venticinque 26 ventisei 27 ventisette 28 ventotto 29 ventinove 30 trenta

desítky	stovky
10 dieci 20 venti 30 trenta 40 cuaranta 50 cinquanta 60 sessanta 70 settanta 80 ottanta 90 novanta 100 cento	100 cento 200 duecento 300 trecento 400 quattrocento 500 cinquecento 600 seicento 700 settecento 800 ottocento 900 novecento 1000 mille

 

 

101 centouno, -a, centuno, -a 102 centodue 164 centosessantaquattro 1001 milleuno, -a 2000 duemila 3000 tremila 4005 quattromila cinque 6022 seimila ventidue 7877 settemila ottocentosettantasette 10.000 diecimila 21.000 ventunmila 100.000 centomila 1.000.000 un milione 2.000.000 due milioni 3.500.000 tre milioni cinquecento 100.000.000 cento milioni 1 miliarda un miliardo 0 zero

 

 

 

Počítaný předmět se k číslovkám připojuje bez předložky – cinque minuti    pět minut

Pouze po milione, miliardo stojí s předložkou di – un milione di corone       milión korun

 

Číslovky řadové

 

1. – 10.	11. – 20.
1o primo 2o secondo 3o terzo 4o quarto 5o quinto 6o sesto 7o settimo 8o ottavo 9o nono 10o decimo	11o undicesimo 12o dodicesimo 13o tredicesimo 14o quattordicesimo 15o quindicesimo 16o sedicesimo 17o diciasettesimo 18o diciottesimo 19o diciannovesimo 20o ventesimo

21. – 40.

21o ventunesimo 22o ventiduesimo 23o ventitreesimo 24o ventiquattresimo 25o venticinquesimo 26o ventiseesimo 27o ventisettesimo 28o ventottesimo 29o ventinovesimo 30o trentesimo 40o quarantesimo

od 50. výše

50o cinquantesimo 60o sessantesimo 70o settantesimo 80o ottantesimo 90o novantesimo 100o centesimo 101o centunesimo 200o duecentesimo 1000o millesimo 3000o tremillesimo 1.000.000o milionesimo

Řadové číslovky jsou přídavnými jmény, která rozlišují rod a číslo, zpravidla stojí se členem určitým

il primo piano                                                    první poschodí

 

Stojí před podstatným jménem, pouze při označování historických osobností a v nápisech je podstatné jméno předchází:

Carlo Quinto                                                      Karel V.

 

V datech se řadové číslovky užívají jen u prvního dne v měsíci, u ostatních je číslovka základní.

 

 

Číslovky násobné

 

doppio triplo quadruplo quintuplo sestuplo decuplo centuplo

dvojnásobný trojnásobný čtyřnásobný pateronásobný šestinásobný desetinásobný stonásobný

 

Tyto číslovky se vyskytují i ve funkci podstatných jmen: il doppio – dvojnásobek, il triplo – trojnásobek

 

SLOVESO

 

Mluvnické významy italského slovesa

 

Italská slovesa vyjadřují osobu, číslo, čas, způsob a slovesný rod. Kromě oznamovacího, podmiňovacího a rozkazovacího způsobu má italština ještě jeden způsob – konjunktiv. Neurčitými tvary jsou infinitiv, příčestí a gerundium. Slovesa mohou být předmětová, nepředmětová, zvratná, neosobní, plnovýznamová a pomocná.

 

Tvary určité                                                                                         Tvary neurčité

 

Způsob	Jednoduché časy	Složené časy
oznamovací	přítomný čas	složené perfektum
	imperfektum	předminulý čas
	jednoduché perfektum	předminulý čas závislý
	budoucí čas	předbudoucí čas
podmiňovací	podmiňovací způsob oznamovací	podmiňovací způsob složený
konjunktiv	konjunktiv přítomného času	konjunktiv perfekta
	konjunktiv imperfekta	konjunktiv předminulého času
rozkazovací	přítomný	—–

infinitiv	jednoduchý	složený
příčestí	(přítomné)	minulé
gerundium	jednoduché	složené

 

 

Tvary jednoduchých časů se skládají z kmene + koncovky příslušného času.

Složené časy se skládají z pomocného slovesa a z minulého příčestí slovesa významového.

 

 

Pomocná slovesa

 

1. Časování slovesa avere

Přítomný čas	Složené perfektum	Imperfektum	Předminulý čas	Jednoduché perfektum	Předmin. čas závislý	Budoucí čas	Předbud. čas
io ho	ho avuto	avevo	avevo avuto	ebbi	ebbi avuto	avro	avro avuto
tu hai	hai avuto	avevi	avevi avuto	avesti	avesti avuto	avrai	avrai avuto
lui ha	ha avuto	aveva	aveva avuto	ebbe	ebbe avuto	avra	avra avuto
noi abbiamo	abbiamo avuto	avevamo	avevamo avuto	avemmo	avemmo avuto	avremo	avremo avuto
voi avete	avete avuto	avevate	avevate avuto	aveste	aveste avuto	avrete	avrete avuto
loro hanno	hanno avuto	avevano	avevano avuto	ebbero	ebbero avuto	avranno	avranno avuto

 

Podmiň.zp. jednoduchý	Podmiň. zp. složený	Konjunktiv přít. času	Konjunktiv perfekta	Konjunktiv imperfekta	Konkjunktiv předmin. času	Rozkazovací zp.
io avrei	avrei avuto	abbia	abbia avuto	avessi	avessi avuto	—
tu avresti	avresti avuto					abbi!
lui avrebbe	avrebbe avuto			avesse	avesse avuto	(Lei) abbia!
noi avremmo	avremmo avuto	abbiamo	abiamo avuto	avessimo	avessimo avuto	abbiamo!
voi avreste	avreste avuto	abbiate	abiate avuto	aveste	aveste avuto	abbiate!
loro avrebbero	avrebbero avuto	abbiano	abbiano avuto	avessero	avessero avuto	(Loro)abbiano!

 

 

Neurčité tvary

infinitiv:                 avere

avere avuto

příčestí:                 avuto

gerundium:           avendo

avendo avuto

 

 

1. Časování slovesa essere

 

Přítomný čas	Složené perfektum	Imperfektum	Předminulý čas	Jednod. perfektum	Předmin.čas závislý	Budoucí čas	Předbud. čas
io sono	sono stato, -a	ero	ero stato, -a	fui	fui stato, -a	saro	saro stato, -a
tu sei	sei stato, -a	eri	eri stato, -a	fosti	fosti stato, -a	sarai	sarai stato, -a
lui e	e stato, -a	era	era stato, -a	fu	fu stato, -a	sara	sara stato, -a
noi siamo	siamo stati,-e	eravamo	eravamo stati,-e	fummo	fummo stati, -e	saremo	saremo stati, -e
voi siete	siete stati, -e	eravate	eravate stati, -e	foste	foste stati, -e	sarete	sarete stati, -e
loro sono	sono stati, -e	erano	erano stati, -e	furono	furono stati, -e	saranno	saranno stati, -e

 

Podmiňovací zp. jednoduchý	Podmiňovací zp. složený	Konjunktiv přít. času	Konjunktiv perfekta	Konjunktiv imperfekta	Konjunktiv předmin. času	Rozkazovací způsob
io sarei	sarei stato, -a	sia	sia stato, -a	fossi	fossi stato, -a	—-
tu saresti	saresti stato, -a					sii!
lui sarebbe	sarebbe stato, -a			fosse	fosse stato, -a	(Lei) sia!
noi saremmo	saremmo stati, -e	siamo	siamo stati, -e	fossimo	fossimo stati, -e	siamo!
voi sareste	sareste stati, -e	siate	siate stati, -e	foste	foste stati, -e	siate!
loro sarebbero	sarebbero stati, -e	siano	siano stati, -e	fossero	fossero stati, -e	(Loro)siano!

 

Neurčité tvary

infinitiv:                 essere

essere stato,-a,-i,-e

příčestí:                 stato,-a,-i,-e

gerundium:           essendo

essendo stato,-a,-i,-e

 

1. Užití pomocných sloves

Ve složených časech a neurčitých tvarech mají pomocné sloveso essere

 

1. všechna slovesa zvratná
2. nepřechodná slovesa označující stav nebo jeho změnu (essere, stare, esistere, diventare, nascere, morire, crescere…)
3. nepřechodná slovesa vyjadřující pohyb (andare, tornare, venire, partire, uscire…)

 

S pomocným slovesem avere se časují

1. slovesa přechodná (fare, dire, dare, scrivere…)
2. některá slovesa nepřechodná (parlare, gridare, lavorare, sedere…)

 

Se slovesem avere i essere se podle okolností časují:

1. některá slovesa pohybu (correre, volare, saltare). S essere se pojí, je-li vyjádřen směr nebo cíl pohybu, pokud vyjádřen není, mají pomocné sloveso avere.

I bambini sono corsi a scuola         X             I bambini hanno corso tutto il pomeriggio.

 

 

2. slovesa, kterých je možno užít přechodně i nepřechodně – jako nepřechodná se časují s essere, jako přechodná s avere. Např.:migliorare, scendere, salire, guarire, saltare

L’aereo e sceso a terra.                     X             Ho sceso le scale.

 

3. slovesa označující povětrnostní jev – piovere, tonare, nevicare…Běžnější je užití s essere, s avere se používají, chce-li se zdůraznit, ž děj ještě pokračuje.

E nevicato tutto il giorno                 X             Ha nevicato tutto il giorno.

 

 

Časování pravidelných sloves I.třídy

 

Do I. třídy patří slovesa zakončená na –are

 

Přítomný čas	Složené perfektum	Imperfektum	Předmin. čas	Jednoduché perfektum	Předmin. čas závislý	Budoucí čas	Předbud. čas
io parlo	ho parlato	parlavo	avevo parlato	parlai	ebbi parlato	parlero	avro parlato
tu parli	hai parlato	parlavi	avevi parlato	parlasti	avesti parlato	parlerai	avrai parlato
lui parla	ha parlato	parlava	aveva parlato	parlo	ebbe parlato	parlera	avra parlato
noi parliamo	abbiamo parlato	parlavamo	avevamo parlato	parlammo	avemmo parlato	parleremo	avremo parlato
voi parlate	avete parlato	parlavate	avevate parlato	parlaste	aveste parlato	parlerete	avrete parlato
loro parlano	hanno parlato	parlavano	avevano parlato	parlarono	ebbero parlato	parleranno	avranno parlato

 

Podmiňovací zp. jednoduchý	Podmiňovací zp. složený	Konjunktiv přít.času	Konjunktiv perfekta	Konjunktiv imperfekta	Konjunktiv předmin. času	Rozkazovací způsob
parlerei	avrei parlato	parli	abbia parlato	parlassi	avessi parlato	—–
parleresti	avresti parlato					parla
parlerebbe	avrebbe parlato			parlasse	avesse parlato	(Lei) parli!
parleremmo	avremmo parlato	parliamo	abbiamo parlato	parlassimo	avessimo parlato	parliamo
parlereste	avreste parlato	parliate	abbiate parlato	parlaste	aveste parlato	parlate
parlerebbero	avrebbero parlato	parlino	abbiano parlato	parlassero	avessero parlato	(Loro)parlino!

 

 

Neurčité tvary

infintiv:                  parlare

aver parlato

příčestí:                 parlato

gerundium:           parlando

avendo parlato

 

 

Slovesa zakončená v infinitivu na –care, -gare zachovávají ve všech osobách velární výslovnost [k], [g], proto je v písmu nutné před e, i psát h.

Slovesa na –ciare, –giare vypouštějí i před koncovkami začínajícími na e, i.

Slovesa, která mají v kmeni –o, mění tuto samohlásku v přízvučné slabice otevřené v dvojhlásku uo

sonare – suono, suoni, suona, soniamo, sonate, sonano

 

Časování pravidelných sloves II.třídy

 

Slovesa II.třídy jsou v infinitivu zakončena na –ere, přízvuk může být buď na kmeni nebo na příponě.

 

Přítomný čas	Složené perfektum	Imperfektum	Předmin. čas	Jednoduché perfektum	Předminulý čas závislý	Budoucí čas	Předbud. čas
io vendo	ho venduto	vendevo	avevo venduto	vendei/vendetti	ebbi venduto	vendero	avro venduto
tu vendi	hai venduto	vendevi	avevi venduto	vendesti	avesti venduto	venderai	avrai venduto
lui vende	ha venduto	vendeva	aveva venduto	vende/vendette	ebbe venduto	vendera	avra venduto
noi vendiamo	abbiamo venduto	vendevamo	avevamo venduto	vendemmo	avemmo venduto	venderemo	avremo venduto
voi vendete	avete venduto	vendevate	avevate venduto	vendeste	aveste venduto	venderete	avrete venduto
loro vendono	hanno venduto	vendevano	avevano venduto	venderono/vendettero	ebbero venduto	venderanno	avranno venduto

 

Podmiň.zp. jednoduchý	Podmiňovací zp. složený	Konjunktiv přít.času	Konjunktiv perfekta	Konjunktiv imperfekta	Konjunktiv předmin. času	Rozkazovací způsob
venderei	avrei venduto	venda	abbia venduto	vendessi	avessi venduto	—
venderesti	avresti venduto					vendi
venderebbe	avrebbe venduto			vendesse	avesse venduto	(Lei)venda!
venderemmo	avremmo venduto	vendiamo	abbiamo venduto	vendessimo	avessimo venduto	vendiamo!
vendereste	avreste venduto	vendiate	abbiate venduto	vendeste	aveste venduto	vendete!
venderebbero	avrebbero venduto	vendano	abbiano venduto	vendessero	avessero venduto	(Loro)vendano!

 

Neurčité tvary

infinitiv:                 vendere

aver venduto

příčestí:                 venduto

gerundium:           vendendo

avendo venduto

 

 

Časování pravidelných sloves III.třídy

 

Do této skupiny patří slovesa zakončená v infinitivu na –ire.

 

Přítomný čas	Složené perfektum	Imperfektum	Předminulý čas	Jednoduché perfektum	Předminulý čas závislý	Budoucí čas	Předbudoucí čas
io sento	ho sentito	sentivo	avevo sentito	sentii	ebbi sentito	sentiro	avro sentito
tu senti	hai sentito	sentivi	avevi sentito	sentisti	avesti sentito	sentirai	avrai sentito
lui sente	ha sentito	sentiva	aveva sentito	senti	ebbe sentito	sentira	avra sentito
noi sentiamo	abbiamo sentito	sentivamo	avevamo sentito	sentimmo	avemmo sentito	sentiremo	avremo sentito
voi sentite	avete sentito	sentivate	avevate sentito	sentiste	aveste sentito	sentirete	avrete sentito
loro sentono	hanno sentito	sentivano	avevano sentito	sentirono	ebbero sentito	sentiranno	avranno sentito

 

 

 

Podmiň.zp. jednoduchý	Podmiňovací zp. složený	Konjunktiv přít.času	Konjunktiv perfekta	Konjunktiv imperfekta	Konjunktiv předmin. času	Rozkazovací způsob
sentirei	avrei sentito	senta	abbia sentito	sentissi	avessi sentito	—
sentiresti	avresti sentito					senti!
sentirebbe	avrebbe sentito			sentisse	avesse sentito	(Lei)senta!
sentiremmo	avremmo sentito	sentiamo	abbiamo sentito	sentissimo	avessimo sentito	sentiamo!
sentireste	avreste sentito	sentiate	abbiate sentito	sentiste	aveste sentito	sentite!
sentirebbero	avrebbero sentito	sentano	abbiano sentito	sentissero	avessero sentito	(Loro)sentano!

 

Neurčité tvary

infinitiv:                 sentire

aver sentito

příčestí:                 sentito

gerundium:           sentendo

avendo sentito

 

 

Slovesa zvratná

 

Italština má zvratné zájmeno jen pro 3.os.č.j. a č.mn. Má tvar si, který je stejný pro 3. a 4.pád.

 

lavarsi

mi lavo ti lavi si lava ci laviamo vi lavate si lavano

mi sono lavato, -a ti sei lavato, -a si e lavato, -a ci siamo lavati, -e vi siete lavati, -e si sono lavati, -e

 

 

 

Trpný rod

 

Vyjadřuje se dvěma způsoby:

1. opisným tvarem trpným, tj.pomocí slovesa essere a minulého příčestí slovesa významového, které se shoduje s podmětem v rodě a čísle.

 

essere preparato, -a, -i, -e                 být připraven, -a, -i, -y

 

 

1. Oznamovací způsob

Přítomný čas	io sono preparato, -a          noi siamo preparati, -e tu sei preparato, -a              voi siete preparati, -e lui e preparato                      loro sono preparati, -e lei e preparata
Imperfektum	io ero preparato, -a
Jednoduché perfektum	io fui preparato, -a
Budoucí čas	io saro preparato, -a
Složené perfektum	io sono stato, -a preparato, -a
Předminulý čas	io ero stato, -a preparato, -a
Předminlý čas závislý	io fui stato, -a preparato, -a
Předbudoucí čas	io saro stato, -a preparato, -a

 

 

1. Podmiňovací způsob

 

Jednoduchý	io sarei preparato, -a
Složený	io sarei stato, -a preparato, -a

 

 

1. Konjunktiv

 

Přítomného času	che io sia preparato, -a
Imperfekta	che io fossi preparato, -a
Perfekta	che io sia stato, -a preparato, -a
Předminulého času	che io fossi stato, -a praparato, -a

 

 

1. Rozkazovací způsob

 

siamo preparati, -e! sii preparato, -a!                  siate preparati, -e! (Lei)sia preparato, -a!         (Loro) siano preparati, -e!

 

 

1. Neurčité tvary

 

Infinitiv jednoduchý	essere preparato, -a, -i, -e
Infinitiv složený	essere stato preparato, -a, -i, -e
Příčestí	stato, -a, -i, -e praparato, -a, -i, -e
Gerundium jednoduché	essendo preparato, -a, -i, -e
Gerundium složené	essendo stato, -a, -i, -e preparato, -a, -i, -e

 

 

2. zvratnou podobou slovesa

I film stranieri si presentano con didascalie che traducono il dialogo.

Zahraniční filmy jsou uváděny s titulky, které překládají dialog.

 

PŘÍSLOVCE

 

Je to neměnný slovní druh, kterým se vyjadřují různé bližší okolnosti dějů a předmětů. Většina příslovcí vzniká přidáním přípony –mente k přídavnému jménu ve tvaru ženského rodu (pokud se liší od mužského).

M: profondo – F: profonda  –   profondamente           hluboce

breve (tvar pro oba rody)  –  brevemente                       krátce

 

Jestliže je přídavné jméno zakončené na –le, -re , koncové e odpadá:

normale – normalmente

 

 

Příslovce se dělí na:

1. příslovce způsobu, např.: rapidamente – rychle, fortemente – silně, bene – dobře
2. příslovce času: oggi – dnes, sempre – vždy, adesso – nyní
3. příslovce místa, např. qui,qua,ci – zde, sem, lontano – daleko, fuori – venku
4. příslovce stupně vlastnosti nebo míry, např: poco – málo, tanto – tolik, quasi – téměř
5. přitakání a záporová příslovce: certo – jistě, neppure – ani ne, si – ano
6. příslovce pochyby: forse – snad, chissa – kdoví
7. příslovce vztažná a tázací: dove – kde, come – jak

 

 

Stupňování příslovcí

 

pravidelné

1.st.	esattamente	přesně
2.st.	piu esattamente meno esattamente	přesněji méně přesně
3.st.	esattissimamente	velmi přesně

 

 

nepravidelné

 

1.st.	2.st.	3.st. absolutní
bene (dobře)	meglio	ottimamente (benissimo)
male (špatně)	peggio	pessimamente (malissimo)
molto (mnoho)	piu	moltissimo
poco (málo)	meno	minimamente (pochissimo)
grandemente (velice)	maggiormente	massimamente
altamente (vysoko)	superiormente	sommamente (altissimamente)
bassamente (nízko)	inferiormente	infimamente (bassisimamente)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PŘEDLOŽKY

 

Dělí se na ty, které mohou podle kontextu ve větě vyjadřovat různé vztahy (a, con, da, di, fra, in, per, su) a na předložky, jimž je vlastní jen jeden  význam (contro, durante, secondo, senza, verso).

 

 

 

 

Předložky vícevýznamové

 

a – užívá se při vyjadřování vztahů našeho 3.pádu; místa, směru a určení; vzdálenosti; časových údajů; způsobu; prostředku nebo vlastnosti

con – užívá se při vyjadřování doprovodu, spojení; prostředku nebo nástroje nějaké činnosti; způsobu; okolnosti; přípustky; vztahu

da – užívá se při vyjadřování místa na otázku odkud?,kam?,kde?,kudy?; vzdálenosti; časových údajů; činitele v trpném rodě; vlastnosti, charakteristiky; příčiny; určení nějakého předmětu; srovnání; potřeby, nutnosti, určení;, věku, stavu

di – užívá se při vyjadřování vztahů našeho 2.pádu bezpředložkového; z jaké látky či jakého původu je předmět nebo co obsahuje; původu a směru na otázku odkud?; vlastnictví; bližšího určení, charakteristiky nějakého předmětu; některých časových údajů; množství; srovnání; způsobů; příčiny; vyčlenění z určitého počtu

fra, tra – má význam českého „mezi“ ve významu místním i přeneseném; časový; vyčleňující

in – klade se při označování místních vztahů; směru na otázku kam? ve významu původním i přeneseném; času,; počtu; způsobu; z jaké látky je předmět

per – vyjadřuje tytéž vztahy jako české „pro“; pohyb na otázku kudy?; pohyb v uzavřeném prostoru; pohyb nějakým směrem; časové vztahy; prostředek; příčinu; účel; způsob; násobení, dělení, procenta; cenu nebo míru; záměnu

su – odpovídá českému „na“ v místním významu na otázku kde? i kam?; vyjadřuje přibližné údaje

 

 

Předložky jednovýznamové

 

Pouze funkci předložkovou mají: durante, eccetto, lungo, mediante, meno, nonostante, secondo, senza, tranne, verso.

Následující předložky mohou stát i ve funkci příslovce, tj. bez podstatného jména nebo zájmena, např: avanti, contro, dentro, dietro, dopo, presso, sopra, sotto, circa, intorno, accanto, attorno,davanti, fino, vicino…

 

SPOJKY

 

Podle tvaru rozlišujeme spojky jednoduché ,složené a spojkové výrazy.

 

Spojky jednoduché – e, ne, o, ma, come, pero, che, se, quando, mentre

 

Spojky složené –  affinche, allorche, ancorche, anziche, benche, bensi, neppure, nonche, nondimeno, oppure, percio, perche, poiche, senze che, solo che, stante che, tanto che, tranne che, una volta, visto che

 

CITOSLOVCE

 

Citoslovce vlastní

 

1. ah!, eh! , ih!,oh!, uh!; ahi!, ehi!, ohi!, uhi!, ohe!

Význam citoslovcí tvořených jednou nebo dvěma samohláskami (h je zde jen grafickým znakem, který se nevyslovuje) závisí většinou na tom, jakou intonací jsou pronášena.

 

2. Citoslovce tvořená samohláskami a souhláskami mají většinou pevný význam. Vyjadřují:

deh!                                       přání, prosbu

ehm!                                      hrozbu

uhm!                                      nedůvěru, nejistotu

mah!                                      nejistotu

ahime! (aime!)                     úzkost, lítost, zármutek

ohibo!                                   rozmrzelost, netrpělivost, pochybnost, rozhořčení

puh!                                       bezstarostnost

bah!                                       lhostejnost

urra!                                      povzbuzení, pobídku

diamine!                                               zaklení („k čertu!“, „hrome!“)

 

 

Citoslovce nevlastní

 

Citoslovečnou platnost mohou mít příležitostně i různé slovní druhy (podstatná jména, přídavná jména, slovesa, příslovce) nebo celé vazby.

coraggio!                             odvahu!

peccato!                                               škoda!

guai!                                     běda!

diavolo! accidenti!            k čertu!

bravo!                                   výborně!

zitto!                                      ticho!

(ev)viva!                               ať žije!

dagli!                                    do něho!

via!                                        pryč!

o mio Dio!                            ach můj bože!

 

TVOŘENÍ SLOV

 

Nejčastěji se slova tvoří odvozováním (připojováním předpon a přípon k slovnímu základu) a skládáním (spojováním dvou slovních základů v jediné slovo)

 

 

Odvozování slov předponami

 

a-            má různé významy, souhláska, která za ní následuje, se zdvojuje: affondare – potopit

ante-       odpovídá českému „před -“ ve významu místním i časovém: anteguerra – předválečná doba

anti-       označuje:

1.totéž co ante-

2.odpor, protiklad: antiaereo – protiletecký

bi-           označuje zdvojení: bicolore – dvoubarevný

con-        označuje společenství, spojení.  Před b,m,p se mění v com- ,před l v col- ,před r v cor-

concittadino                                       spoluobčan

compassione                                       soucit

collaborare                                         spolupracovat

corresponsabile                                 spoluodpovědný

 

contro- , contra-  odpovídá většinou českému „proti-“ Tvar contra způsobuje zdvojení následující souhlásky

controrivoluzionario                        kontrarevoluční

contrabbando                                     podloudnictví

 

de- ,di-    mají různé významy: deprezzare – znehodnotit

dis-         označuje většinou významový opak původního slova: disoccupazione – nezaměstnanost

es- , s-    často odpovídají českému „vy-“ nebo vyjadřuje opak původního slova: esportare – vyvážet

estra- , stra-         označuje zvláštnost, mimořádnost, nebo vysoký stupeň nějaké vlastnosti:

estralegale                                          mimozákonný

 

in-           nejčastěji označuje zápor. Před b, m, p má tvar im- ,před l tvar il- , před r tvar ir- .

illegibile                                              nečitelný

 

inter-     vyjadřuje vztahy předložky „mezi“: intercomunale – meziměstský

pos-        odpovídá českému „po-“ , „za-“ v místním i časovém významu: posbellico – poválečný

pre-        má různé významy, často odpovídá českému „před-“: prevedere – předvídat

ri-           označuje opakování: ripassare – zopakovat

s-            má různé významy, mj. vyjadřuje opak významu původního výrazu: scaricare – vyložit (náklad)

sopra-    označuje vztahy předložky „nad“. Následující souhláska se zdvojuje:

soprannaturale                                  nadpřirozený

 

sotto-      označuje vztahy předložky „pod“: sottomarino – podmořský

trans- ,tras-          odpovídá českému „za-“,  „pře-“: transalpino – zaalpský

 

 

Přípony podstatných jmen

 

1. Přípony jmen zveličených

-one, -otto: il librone, il ragazzotto

 

2. Přípony jmen hanlivých

-accio, -azzo, -astro, .onzolo: il libraccio, l’amorazzo, il poetastro, il mediconzolo

 

3. Přípony jmen zdrobnělých

-etto, -ello, -icello, -ellino, -erello, -ino, -iccino, -olino, -olo, -uccino: la asetta, l’asinello, il campicello, il fiorellino, la vecchierella, il ragazzino, il libriccino, il pesciolino, il figliolo, il cavalluccio

 

 

4. Přípony jmen abstraktních

-aggine, -anza, -enza, -ezza, -ismo, -izia, -ia, -ta, -tu, -aggio, -ata, -azione, -mento, -ura: la cascaggine, l’ignoranza, la pazienza, la debolezza, l’eroismo, la giustizia, la gelosia, la poverta, la gioventu, l’atterraggio, la passeggiata, l’importazione, il movimento, la fonitura

 

5. Přípony jmen činitelských

-aio, -aiolo, -ante, -iere, -ista, -sore, -tore: l’operaio, il legiaiolo, il commerciante, l’infermiere, il librettista, il difensore, il venditore

 

6. Přípony jmen označujících místo

– aia, -eto, -ile, -ina, -oio, -orio, -ria: la risaia, il frutteto, il campanile, la cucina, il mattatoio, il laboratorio, la trattoria

 

7. Přípony jmen hromadných

-aglia, -ame, -ata, -ia: l’anticaglia, il pollame, l’armata, la biancheria

 

 

Přípony přídavných jmen

 

1. Přípony přídavných jmen zdrobnělých, zveličených a hanlivých

-ino, -etto, -ello, -uccino, -otto, -accio: piccolino, rotondetto, poverello, palliduccio, bassotto, cattivaccio

 

2. Přípony přídavných jmen odvozených od jmen podstatných

-aceo, -ario, -ale, -are, -evole, -ico, -oso: cartaceo, rivoluzionario, commerciale, regolare, amichevole, politico, doloroso

 

3. Přípony přídavných jmen odvozených od jmen vlastních

-ano, -ese, -ino, -esco, -iano: romano, francese, alpino, dantesco, pirandelliano

 

4. Přípony přídavných jmen označujících barvy

-astro, -iccio, -igno: biancastro, rossiccio, verdigno

 

5. Přípony přídavných jmen odvozených od sloves a příčestí minulých

-abile, -evole, -ibile, -ubile, -ivo: immaginabile, lodevole, credibile, solubile, descrittivo

 

 

 

 

 

Slovesné přípony

 

-are, eggiare, -icare, -ificare, -izzare: telegrafare, passeggiare, nevicare, falsificare, carbonizzare

Hanlivý význam vyjadřují přípony: -acchiare, -ucchiare: vivacchiare, leggiucchiare

Násobenost se označuje příponami: -azzare, -ellare, -erellare: scolazzare, balzellare, canterellare

 

 

Skládání slov

 

Všechny slovní druhy s výjimkou předložek mohou být složenými slovy a mohou být tvořeny:

1. dvěma podstatnými jmény: il caffelatte
2. podstatným jménem a přídavným jménem: il palcoscenico
3. přídavným jménem a podstatným jménem: la mezzaluna
4. dvěma přídavnými jmény: sordomuto
5. slovesem a podstatným jménem: il portalettere
6. dvěma slovesy: il toccasana
7. příslovcem nebo předložkou a podstatným jménem: il dopopranzo
8. příslovcem a slovesem: benedire
9. příslovcem a přídavným jménem: malproprio
10. předložkou a příslovcem: dabbene
11. různými slovními druhy: eppure, evviva
12. celými větami: il nontiscordardime

 

 

 

SYSTÉM POUŽITÝ PRO PŘEPIS ITALSKÝCH SLOV – ITALSKÁ SAMPA              Symbol                           Slovo                                                   Transkripce                    p                                      pane                                                    pane                    b                                      banco                                                  banko                    t                                       tana                                                     tana                    d                                      danno                                                  danno                    k                                       cane                                                     kane                    g                                      gamba                                                 gamba                    pp                                    coppa                                                  kOppa                    bb                                    gobba                                                  gObba                    tt                                      zitto                                                     tsitto                    dd                                    cadde                                                  kadde                    kk                                     nocca                                                  nOkka                    gg                                    fugga                                                   fugga                    ts                                     zitto                                                     tsitto                    dz                                     zona                                                     dzOna                    tS                                     cena                                                     tSena                    dZ                                    gita                                                      dZita                    tts                                    bozza                                                   bOttsa                    ddz                                  mezzo                                                  mEddzo                    ttS                                    braccio                                                brattSo                    ddZ                                 oggi                                                     OddZi                    f                                       fame                                                     fame                    v                                      vano                                                    vano                    s                                       sano                                                    sano                    z                                       sbaglio                                                zbaLLo                     S                                      scendo                                                Sendo                    ff                                      beffa                                                    bEffa                    vv                                    bevvi                                                   bevvi                    ss                                     cassa                                                   kassa                    SS                                    ascia                                                    aSSa                    m                                      molla                                                    mOlla                    n                                      nocca                                                  nOkka                    J                                       gnocco                                                JOkko                    mm                                   grammo                                               grammo                    nn                                    panna                                                  panna                    JJ                                     bagno                                                  baJJo                    r                                       rete                                                      rete                    l                                        lama                                                     lama                    L                                      gli                                                         Li                      rr                                      ferro                                                     fErro                    ll                                       colla                                                     kOlla                    LL                                    foglia                                                   fOLLa                    j                                        ieri                                                        jEri                    w                                      uomo                                                   wOmo                    i                                        mite                                                      mite                    e                                       rete                                                      rete                    E                                      meta                                                     mEta                    a                                       rata                                                      rata                    O                                      moto                                                    mOto                    o                                      dove                                                    dove                    u                                      muto                                                    muto

POUŽITÁ LITERATURA

 

Bukáček J., Benešová H.                   Učebnice italštiny (SPN Praha, 1963)

Hamplová S.                                        Stručná mluvnice italštiny (Academia Praha, 1995)

Janešová J.                                          Italština pro samouky (SPN Praha, 1991)