Formy a techniky barokní hudby a její vrcholní představitelé (A. Vivaldi, G. F. Händel, J.S. Bach)

Hudební formy jsou stavební postupy jimiž je možno vytvořit hudební celek. Skladba je podřizována jistému zákonu.

SUITA- sled částí tanečních, později i netanečních; oblíbený tanec- menuet- 3dobý, otevřené

TOCCATA- od italského toccare- bít, skladba pro klávesové nástroje v rychlém tempu

FUGA= útěk, skladba o jednom tématu a 2,3,4 nebo i více hlasech

-téma je krátké, začátek intervalově, rytmicky nápadný, aby při každém návratu na

téma upozornil

• téma zazní v prvním hlase samo, potom se postupně připojují další hlasy
• 1) expozice- 1 téma
• 2) provedení
• 3) stretta= těsna- poslední díl, fuga vrcholí

PRELUDIUM- předehra, bývá ve spojitosti s fugou, nebývá samostatně

CONCERTO GROSSO- concertino (malá sólistická skupina) + tutti (všichni)

– J.S. Bach- Braniborské koncerty

SÓLOVÝ KONCERT – sólo+ tutti, rychle, pomalu, rychle

– Vivaldi- Čtveto ročních dob

DVOJKONCERT- dva sólové nástroje

SONÁTA- pro sólový nástroj v doprovodu klávesového nástroje, pokud to je třeba (houslová

sonáta- housle+ klavír, klavírní sonáta- pouze klavír)

• sonáta da camera (v místnosti)- světská
• sonáta chiesa (kieza) – 4větá (p, r, p, r)- duchovní
• triová sonáta- pro 2 rovnocenné melodické nástroje+ doprovod (2 housle+ cembalo)

ORATORIUM= epický útvar na náboženskou tematiku

MŠE- missa previs- krátká mše (není zde část gloria)

Requiem – od requiem aeterma (klid věčný)

– nejvýznamnější část Dies irae

PAŠIJE- rozsáhlá duchovní skladba typu oratoria s biblickou tematikou ukřižování Krista

KANTÁTA- původně znamenala zpívanou skladbu (z lat. cantare) (opakem byla sonáta-

sonáre zníti)

od 19. stol. skladba pro sóla, sbor a instrumentální doprovod

• kantáta da camera- světská náměty (milostné)
• kantáta da chiesa- duchovní s náboženskou tematikou

ANTONIO VIVALDI (1678- 1741)

Komponoval opery a oratoria, nejvíce se však zasloužil o rozvoj koncertantních hudebních forem, k nimž patřily concerti grossi, sólové koncerty s orchestrálním doprovodem, sinfonie, triové a sólové sonáty. Většinu života působil v Benátkách. Byl vysvěcen na kněze, tomuto povolání se však věnoval minimálně. Často vystupoval i mezi jednotlivými akty operních děl, čímž nahrazoval meziaktní hudba. Napsal kolem 450 houslových koncertů. Obohatil doprovodný orchestr o nové zvukové barvy. Ve svých koncertech realizoval i některé programní náměty, jimiž se tato hudba stávala přístupnější posluchačskému zážitku. Nejslavnější z těchto skladeb, soustředěných do 12 koncertů Zkouška harmonie, jsou první čtyři, nazvané Čtvero ročních dob– zvukomalebné prvky oslavující přírodu. Ovlivnil: Bendu, Zelenku, Stamice

GEORG FRIEDRICH HÄNDEL – (1685 – 1759 Londýn).

Německý skladatel, jeden z vrcholných představitelů baroka a evropské hudby vůbec. V Halle studoval práva. Roku 1702 se stal varhaníkem v Kreuzkirche v Halle, působil v Hamburku, v městské opeře, pro kterou napsal 4 opery. Cestoval po Itálii (byl v Benátkách, Florencii, Římě, Neapoli). Osvojil si zde italský oratorní i instrumentální sloh, měl zde velké úspěchy jako skladatel i jako klavírní virtuos. Po přechodném působení v Hannoveru jako kapelník, žil trvale v Londýně. Stal se zde největším mistrem italské opery seria. Potom se až do svého oslepnutí věnoval tvorbě oratorií, která byla horlivě přijata anglickou buržoazií, neboť v nich viděli vyjádření jejich myšlenek.

V celé své tvorbě zůstal věrný italské opře seria – napsal jich 46, dosáhl jejího vrcholu individualizací jejích hrdinů, jedinečnou melodickou a orchestrální propracovaností a dramatičností. Tímto nastolil směr, kterým se ubírala klasicistní operní hudba.

Vrcholné opery : Rinaldo, Radimisto, Ottone, Giulio Cesare, Tamerlano, Rodelinda, Adameto, Poro, Ezio, Orlando Furioso, Alcina, Xerxes, Deidamia.

Na 32 oratorií- Izrael v Egyptě, Samson, Saul, Belsazar, Mesiáš…

Suity- Vodní hudba, Hudba k ohňostroji

JOHANN SEBASTIAN BACH (1685- 1750)

Nikdy neopustil německo, celý život strávil plněním svých povinností v německých městečkách a zámeckých rezidencích, kde se pěstovala hudba, a teprve v roce 1723 se stal regenschorim a kantorem školy při chrámu sv. Tomáše v Lipsku. To ovšem neznamená, že Bachovo kompoziční umění do sebe nevstřebalo vše, co v hudbě vytvořily předchozí generace hudebníků a čím se obírali i jeho současníci. Důkladně se obeznámil jak s hudbou nizozemskou, tak španělskou a francouzskou a zejména pak italskou, kde barokní instrumentální formy prožívaly vrcholnou etapu svého rozkvětu. Ve svém díle uskutečnil dokonalou syntézu vícehlasého a kontrapunktického umění. Jeho hudba prezentuje nejsložitější a nejnáročnější hudební umění v celém dosavadním vývoji. Vrcholem jeho umění byly fugy- další hlasy vokální nebo instrumentální. Jeho dílo obsahuje na 200 kantát, mše, pašije, instrumentální koncerty a suity, skladby pro sólové nástroje- varhany, klavír, housle.

Janovy a Matoušovy pašije, Mše h moll a Magnificat,

Braniborské koncerty- vrcholný typ concerta grossa, věnováno feudálovy z Branibor, concertino- trubka, hoboj, housle, flétna

Goldbergovy variace, 4 orchestrální suity – Air

Temperovaný klavír-preludia a fugy ve všech dur. a mol. Tóninách, řazené chromaticky, po půltónech. Tímto se Bach postavil za tehdy nově prosazované temperované ladění, které platí dodnes. Oktáva je rozdělena na 12 přesně stejných půltónů.

Knížečka skladeb pro Annu Magdalenu Bachovou, Chromatická fantazie a fuga d moll- vrcholné klavírní dílo

Umění fugy, Kantáta selská, lovecká, svatební, o dýmce, kantáta kávová