Duchovní a světský jednohlasý zpěv a vznik polymelodického slohu

Gregoriánský chorál

= nejstarší doklad evropské hudební kultury

= jednohlasný zpěv, zpívaný byl latinsky a školení zpěváci, mniši

= liturgický zpěv římskokatolické církve

– najdeme zde také vlivy židovské a antické hudby

– formoval se v období od 4. do 9. stol. n. l. Papež Řehoř Veliký dal v 6. stol. sebrat všechny

zpěvy, které se doposud zpívaly

– jsou zde dva typy melodiky- sylabická- na jednu slabiku je jedna nota

    melizmatická– na jednu slabiku je mnoho not

provedení:

• zpěv responsoriální– střídá se sólový zpěv se sborem

zpěv antifomický– střídá se sbor se sborem

• bez doprovodu
• malé intervaly
• nejstarší památky G.CH. byly zapsány NEUMY. Značky pro přibližný průběh melodie. Systém teček, čárek, háčků.

Později zapisováno chorální notací- systém, kt. už má linky, je tedy schopen zachytit výšku.

• Byl zapsán v tzv. starých církevních tóninách- dórská, frygická, lydická, mixolydická, aiolská
• Šířil se ústní tradicí, ovlivnil duchovní i lidové písně. Rozšířil se po celé Z Evropě

typy liturgických zpěvů

• mše- 6 částí: Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus, Agnus Dei

ve mši najdeme i tzv. POHYBLIVÉ TEXTY, které se řídí podle svátků, svatých, světic…

• litanie- prosebné písně
• lamentace- žalozpěvy
• pašije- k velikonočnímu období

středověky styl světský

lidová hudba žila odnepaměti a byla předávána ústní tradicí. Zprvu se jí věnovalo kněžstvo, později potulní studenti- VAGANTI- potulovali se po Evropě od jednoho kulturního centra ke druhému.

CARMINA BURANA– 1230, sborník, kt. napsali vaganti, je psán ve verších, latinsky a

starou němčinou.

Témata: je jim dobře na světě, píší o lásce, co si myslí o světě a jeho pánech. Objevuje se zde i satira namířená proti církvi

Tento sborník zhudebnil ve 20. stol. CARL ORFF- Carmina burana- světská kantáta, pro sóla, dětský sbor, smíšený sbor a velký orchestr.

Světské hudbě se věnovali rytíři, jejich písně byly jednohlasé. Psali o lásce, přírodě, dvornosti, statečnosti, věrnosti.

Psali i epické písně- opěvovali hrdinské válečné činy.

Německo- MINESÄNGŘI

Francie- TRUBÉŘI (S)

– TRUBADÚŘI (J)

od 14. stol. vznikají ve městech pěvecká bratrstva- MEISTERSÄNGŘI

GREGORIÁNSKÝ CHORÁL

Za zakladatele liturgického zpěvu v římskokatolické církvi je považován papež Řehoř I. Veliký (590 – 604). Když prováděl celkovou úpravu obřadů, výrazně pozměnil schéma dosavadních bohoslužebných zpěvů.

Gregoriánský chorál je jednohlasý zpěv. Vyvíjel se od počátku našeho letopočtu ze zpěvních stylů středomořské oblasti. Od 4.stol. vytlačil v Římě všechny ostatní liturgické zpěvy. Nejstarší dochovanou verzí je vlastně starořímský chorál. Od konce 1. tisíciletí se vývoj chorálu přesouvá do západní a střední Evropy, kde do 15.století přibývá částečně stylově odlišný středověký chorál. Gregoriánský chorál je souborem několika tisíců zpěvů, určených pro různá konkrétní místa bohoslužebných obřadů. Zahrnuje řadu zčásti odlišných druhů. Pro mši jsou určeny hlavně Ordinaria: Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Agnus. Propria (introit, graduale, Alleuia, offertorium, communio) je pro kněžské hodinky, zvláště žalmy, antifony, responsoria a hymny.

Texty chorálu jsou latinské, převzaté z bible (nejvíce z žalmů) a převážně prozaické. Melodika je sylabická (jeden tón k jedné slabice), melismatická (skupinka tónů nad jednou slabikou). Tyto styly se mohou navzájem ve skladbě kombinovat. Rytmus chorálu je po roce 1000 volný, nerozlišuje délky tónů a nemá pravidelný metrický puls.Gregoriánský chorál může být zpíván sólistou a sborem – responzoriální zpěv, nebo dvěma sbory – antifonický zpěv.

Gregoriánský chorál byl po staletí jedním z nejdůležitějších inspiračních zdrojů evropské umělé kompozice, zvláště vícehlasé církevní hudby 11.až 16.stol.