Vývoj hudebních forem a jejich charakteristika
hudební formy jsou stavební postupy jimiž je možno vytvořit hudební celek. Skladba je podřizována jistému zákonu.
Ars antiqua 12. – 13. stol
ORGANUM- jeho počátky sahají do 9. stol, druhý hlas vedený nad jednotlivými tóny chorálu je v paralelních čistých kvintách nebo kvartách.
Vznik Francie a jižní Anglie. Až 11. stol. Itálie, Německo, u nás 13. stol. v olomoucké katedrále.
Na počátku 13. stol organum tříhlasé, ohniskem Notre Dame v Paříži
GYMELL – druh organa, ale zpěv je v paralelních terciích- Anglie
MOTETO- polyfonní forma, 13. – 16. stol., duchovní i světská hudba, parafráze citátů
z Gregoriánského chorálu nebo světských melodií
Ars nova 14. – 16. stol.
MADRIGAL- světská vokální polyfonie, většinou milostná tematika, líčí se v něm citové vztahy a vášně, alegorické vztahy mezi přírodou a člověkem, užívá zvukomalby
CACCIA= lov, honba- hudebně zpodobňovala imitační technikou a zvukomalebnými prostředky hon v lese
Renesance 16. stol.
Skladatelé si libují v hudebních hříčkách. Vznikají kánony- račí– melodie nástupního hlasu je druhým hlasem opakována pozpátku, zrcadlový– noty se zrcadlově otočí na notových linkách, nekonečný– i když se hraje stále dokola pořád zní, hádankový– jiný skladatel má uhodnout jak autor kánon skládal. Vokálně instrumentální čtyřhlas ale i skladby 26hlasé.
Baroko 17.stol. – pol. 18. stol.
SUITA- sled částí tanečních, později i netanečních; oblíbený tanec- menuet- 3dobý, otevřené
TOCCATA- od italského toccare- bít, skladba pro klávesové nástroje v rychlém tempu
FUGA= útěk, skladba o jednom tématu a 2,3,4 nebo i více hlasech
– téma je krátké, začátek intervalově, rytmicky nápadný, aby při každém návratu na
téma upozornil
- téma zazní v prvním hlase samo, potom se postupně připojují další hlasy
- 1) expozice- 1 téma
- 2) provedení
- 3) stretta= těsna- poslední díl, fuga vrcholí
PRELUDIUM- předehra, bývá ve spojitosti s fugou, nebývá samostatně
CONCERTO GROSSO- concertino (malá sólistická skupina) + tutti (všichni)
– J.S. Bach- Braniborské koncerty
SÓLOVÝ KONCERT – sólo+ tutti, rychle, pomalu, rychle
– Vivaldi- Čtveto ročních dob
DVOJKONCERT- dva sólové nástroje
SONÁTA- pro sólový nástroj v doprovodu klávesového nástroje, pokud to je třeba (houslová
sonáta- housle+ klavír, klavírní sonáta- pouze klavír)
- sonáta da camera (v místnosti)- světská
- sonáta chiesa (kieza) – 4větá (p, r, p, r)- duchovní
- triová sonáta- pro 2 rovnocenné melodické nástroje+ doprovod (2 housle+ cembalo)
ORATORIUM= epický útvar na náboženskou tematiku
MŠE- missa previs- krátká mše (není zde část gloria)
Requiem – od requiem aeterma (klid věčný)
– nejvýznamnější část Dies irae
PAŠIJE- rozsáhlá duchovní skladba typu oratoria s biblickou tematikou ukřižování Krista
KANTÁTA – původně znamenala zpívanou skladbu (z lat. cantare) (opakem byla sonáta-
sonáre zníti)
od 19. stol. skladba pro sóla, sbor a instrumentální doprovod
- kantáta da camera- světská náměty (milostné)
- kantáta da chiesa- duchovní s náboženskou tematikou
OPERA – přelom 16.,17. stol. viz florentská camerata
– od italského libretto = knížka
– libreto – text k opeře, musí být stručné, protože děj v opeře neplyne tak rychle jako v činohře
– předehry: francouzská PRP, italská RPR
– árie – reformu provedl Wagner, spojil árii a recitativ a vytvořil tzv. věčné melodie
Klasicismus 18. stol.
SERENÁDA – provozována pod širým nebem
- večerní zastaveníčko (od séra – večer)
- poslechová nenáročnost
- komornost
- představitel Mozart – Malá noční hudba
- Nocturno (noční)
SYMFONIE – skladba pro celý orchestr
- čtyři věty RP menuet R (třetí větu zařadil Stamic)
- věta psána v sonátové formě (může být i čtvrtá)
SMYČCOVÝ KVARTET – dvoje housle, viola, violoncello
MELODRAM – spojení mluveného slova s hudbou
- zakladatel J.A.Benda, Zdeněk Fibich – Kytice (Vodník)
- dvě možnosti recitace: úryvky textu se střídají s úryvky (Benda)
- hudba průběžně provází recitaci (Fibich)
Romantismus 19. stol.
FANTAZIE – nevznikla v romantismu, ale je pro něj typická
– volnost, bezprostřednost, improvizace, uvolnění sonátové formy
ELEGIE = žalozpěv
– dílo tklivého truchlivého rázu
ETUDA – z francouzského etude – studie
– typické je zpracování a přenášení stále stejného prvku
– v romantismu vzniká koncertní etuda (Liszt, Chopin, Paganini)
TANEČNÍ IDEALIZACE – valčíky, mazurky – k poslechu, ne k tanci
– př. Chopin – polonézy
PÍSEŇ – 1. lidová
- umělá – píseň strofická (strofa = sloka)
– píseň o několika slokách
– všechny sloky se zpívají na stejnou melodii
– př. v 19. stol. „kramářové písně“
– píseň prokomponovaná – skladatel zhudebňuje každou sloku básně jiným způsobem podle jejího obsahu
- př. Schubert – napsal řádově tisíc písní, na Goetheho, Schillera
– spojené písně = písňový cyklus
OPERETA = malá opera
- odrůdou opery buffy
- zpěv, baletní část, mluvené dialogy (narozdíl od opery)
- př. Jacques Offenbach – zakladatel
– opereta Orfeus v podsvětí, Krásná Helena, …
Novoromantismus
PROGRAMNÍ SYMFONIE – má program (př. Smetana – Vltava – jak teče, kudy)
– představitel Hector Berlioz – Fantastická symfonie
SYMFONICKÁ BÁSEŇ – má pouze jednu větu
– forma, která je přizpůsobena mimohudebnímu programu
– zakladatel Liszt – Prometheus
– spojení hudby s poezií, malířstvím