Romantismus a realismus
- Charakteristika nosných pojmů (realismus – nerealismus); polarita
klasicismu a romantismu
ROMANTISMUS
Proti klasicismu a osvícenství.Od začátku 19. st. nejprve v lit., později v ostat. uměl. druzích.Zasahuje i do života věřejného a soukromého.
Souvisí se slovem román – vypravování v románském jazyku, plné rytířských dobrodružství, fantastických zápletek a nespoutané vášnivosti.
Romantismus zdůraznil proti rozumu cit, proti skepsi víru a proti kritičnosti fantazii.Přinesl obrodu náboženství, katolictví i protestanství.Nad spol. konvence kladl právo osobnosti a osobní svobodu.
Rom. podle V. Huga: „svoboda v umění a svoboda ve společnosti“
Rom. člověk se uchyloval do samoty, do přírody, k venkovskému lidu nezkaženému odcizenou civilizací, do světa fantazií a snů, do historie a exotických zemí.
Vznikl rom. nacionalismus, začala se studovat lid. kultura, pěstovat folklor.Romantický umělec trpěl rozporem mezi ideálem a skutečností, nesplnitelností své touhy – z čehož vyplýval často pesimismus a někdy nihilismus.
Ve výtv. umění zůstal hnutím, nevytvořil jednotný uměl. sloh.
REALISMUS
Vznikl ve Francii proti romantismu ve 40. letech 19. st., vrcholné období v 50. a 60. letech a v akademické podobě přežíval i v období impr. a postimpr.Z Francie působil na ostat. země Evropy.
Předpoklady pro jeho vznik zapříčinil pokrok vědy a techniky à pozitivismus, objektivní zkoumání, zavržení metafyziky a i umění si osvojilo metodu objektivního pozorování.
Nejplněji se uplatnil v lit. (román, divadlo) a v malířství.Ve franc. poezii vládl v období realismu „kult čistého umění“ a parnasismu.
realismus = franc. malířství 50. let 19. st.; také zesměšňující význam („barbarský zp. malby“ a „ošklivá malba“)
ZNAKY:
- Objektivní přístup ke skutečnosti na rozdíl od subjektivního přístupu romantismu
- Místo romantické imaginace a snění vyznávali realisté kult věci, materiálního faktu
- Proti romantikům, kteří utíkali do minulosti nebo do vzdálených ex. krajů, zaměřili realisté celou svou pozornost na přítomnost
- Romantici svou uměl. tvorbou směřovali k poezii a hudbě x realisté k vědě
- Romantici – pesimismus, realisté – pokrok ve vědě, technice a společenském vývoji
- Romantici – náboženský cit, realisté – materialistický názor na svět
- Romantismus v architektuře, historizující tendence
- zájem o středověké stavby, zvláště gotické
- gotika romantikům symbolizovala ztracenou jednotu středověké Evropy, kterou se snažili obnovit, a zároveň jim umožňovala vyjádřit nár. cítění po období osvícenského kosmopolitismu
Anglie
– kolébka novogotiky
– souběžnost klasicismu a romantismu – stavěli i klasicističtí architekti Dance, Wilkins,
Smirke, James Wyatt (novogotický zámek Ashridge), John Nash (přestavba Královského
letohrádku v Brightonu)
– nejvýznamnější stavba je parlament v Londýně
– užitkové stavby, mosty (první litinový most přes řeku Sovern)
Francie
Eugene Viollet-le-Duc
– restaurátor středověkých francouzských památek
– obnovil Saint-Chapelle, katedrálu Notre-Dame
Německo
– dlouho zde ovládal arch. klasicismus
– rom. fantazie se uplatnila v novogotických zámcích
Čechy a Morava
– zakládání angl. přírodních parků, u jejichž cest byly postaveny drobné stavby v klasicistickém nebo novogotickém stylu
– první novogot. architektura – přestavba letohrádku v Královské oboře (Jiří Fischer)
– úpravy kostelů, fasády činžovních domů, úprava hradů a zámků (Hluboká, Lednice, Orlík)
Realismus v architektuře: místo novogotiky byla novorenesance-rozmach staveb. podnikání, nové staveb. materiály (železo, železobeton, sklo).
- Romantismus a realismus v evropském a českém malířství
Romantismus
Francie
Jean Louis Théodore Géricault
– záliba u koní a dostihů à výjevy z dostihů
– obraz Prám Medusy se stal manifestací romantismu
Eugene Delacroix (1798-1863)
– za něj dosáhl. franc. rom. svého vrcholu
– záliba v hudbě a literatuře à k prvnímu obrazu se insp. Dantovou Božskou komedií –
Dantova bárka
– světlejší kolorit a technika malby světelnými barevnými skvrnami
– Smrt Sardanapalova, Svoboda vede lid na barikády (insp. revolucí 1830)
– velké kompozice bitev, nástěnné obrazy do veřejných budov, nástěnné malby (starozákonní
náměty)
– stýkal se se slavnými osobnostmi (Stendhal, Hugo, Balzac, Chopin, ..)
– spojil Rubensův temperament s barevnou nádherou benátských malířů
– předjal impresionismus
Théodor Chassériau (1819-1856)
– náboženské nástěnné obrazy, dramatické výjevy, ženské akty
Alexandre Gabriel Decamps, Eugene Fromentin
– orientální náměty
Paul Delaroche (1797-1856)
– malíř hist. námětů
– hl. přínos rom. – objev přírody v její obrovitosti, nekonečnosti a pravdivosti (obraz krajiny jako obraz duše a výlev citu, bouřlivé živly)
Jean Baptiste Corot
– postižení nejjemnějších nuancí přír. osvětlení à zakladatel moder. intimní krajinomalby
– rom. krajinomalbu repr. tzv. barbizonská škola – zájem o skutečnost
Théodore Rousseau (1812-1867)
– od rom. okouzlení přírodou ke studiu krajiny
– miloval stromy (symbolizovaly mu člověka, vítěze či poraženého)
Jules Dupré (malba lesních motivů), Virgile Diaz de la Pena (lesní krajiny, myt. žánry)
Anglie
William Blake
– mystik, vizionář, básník, malíř, grafik a ilustrátor
– odpor ke kreslení podle antik a modelů
– vydal vlastní básně, od dětství měl vizionářské stavy a v dospělosti si vytvořil vlastní
filozofii
– barevné monotypy na témata z Shakespeara, Miltona; ilustrace ke knize Job St. zákona a
k Dantově Božské komedii
Německo
– skupina nazarénů – posměšné označení malířů, kt. se proti klasicismu obrátili k náb. malbě
a inspirovali se uměním středověku a rané renesance
– Philipp Otto Runge, Caspar David Friedrich
Čechy
František Tkadlík
– náb. malba a podobizny
– prolíná se u něj raffaelovský klasicismus s vlasteneckým romantismem
Antonín Mánes
– prof. krajinářské školy na pražské Akademii
– veduty českých hradů (Krajina se zříceninami chrámu, Kokořín); se svými žky podnikal
krajinářské cesty po Čechách
Josef Navrátil
– rom. nástěnné hist. malby
– dekorativní malířství druhého rokoka, moderní pojetí barvy, alpské krajiny
– pronikavá char. osob
Josef Mánes
– vyšel z kreslířské tradice Akademie, sklon ke kresbě a akvarelu
– senzualismus
– na cestách zachycoval pestré lidové kroje i lidové typy
– zasáhl do všech druhů malířství (krajiny, cykly kreseb až po ilustraci a návrhy užitého
umění – prapory Sokola, Hlaholu aj.)
– ilustrace Rukopisu královédvorského, kalendářová deska staroměstského Orloje – výjevy ze
života vesnice)
Realismus
Francie
– snaha vystihnout skutečnost bezprostředně vnímanou zrakem
– první průkopníci – již v romantismu: barbizonci (krajináři barbizonské školy)
Jean-Francois Millet
– v jeho obr. se poprvé v mod. malířství objevil „sedlák při práci“
– harmonie mezi člověkem a krajinou
– zapůsobil na impresionisty (hl. V. van Gogha)
Charles-Francois Daubigny
– malíř tekoucích řek a plujících oblaků
– zřídil si ateliér na loďce à maloval říční krajiny
H. Daumier
– hl. představitel, více spjat s romantismem, kopíroval Rubensovy obrazy
– politické karikatury (spolupracoval s časopisem La Caricature)
– náměty: z literatury, divadla, soudního prostředí a každodenního života prostých lidí
– vypjatý plastický smysl, záliba v prudkých světelných kontrastech a dramatickém
stupňování děje
Gustav Coubert
– 2. hl. předtavitel, reprezentant programového realismu (první dílo: Štěkař)
– další dílo: Pohřeb v Ornans
– uměl. porota Světové výstavy odmítla roku 1855 Coubertovy obrazy
– lovecké výjevy, krajiny a maríny
– „Podstatou realismu je popření ideálního světa“
– sociální tématika (chudáci, proletáři, prostitutky)
– akademická malba
Čechy
– gen. malířů narozených klem r. 1830 – nespokojeni s úrovní Akademie a ani s uměním ve
Vídni a Mnichově à hledají podněty na Západě, v Belgii a ve Francii
Jaroslav Čermák
– první český historický malíř (náměty z českých dějin
Soběslav Pinkas
– realistický obraz Hrající si děti na Kampě
– obrazy milletovského realismu (Rybářské děvče, Dělníci na Montmartu) nebo
courbetovského realismu (Sedlák pracující na poli, Drvoštěp a smrt)
– portréty rodinných příslušníků
Karel Purkyně
– největší uměl. osobnost gen. českých realistů
– studoval staré mistry v Louvru
– monumentální podobizny (Podobizna rodiny řezbáře Vorlíčka)
– obraz Politizující kovář bývá považován za manifest českého mal. realismu
– i zátiší (Zátiší s cibulí a kopretinami, Bažanti, Zátiší s pávem)
– nanáší barvu v silné pastě, kt. modeluje špachtlí, nožem; kresbu vyrývá rukojetí štětce (à
můžeme se hmatem přesvědčit)
– zúčastnil se Shakespearovských slavností (navrhoval živé obrazy a kostýmy pro 320
komparzistů, namaloval osm studií k průvodu shakespearovských postav)
– několik žánrových obarzů (Děti dívající se na obrázky, Svatba)
– spolu s Quido Mánesem ilustroval Cervantesova Dona Quijota
– byl i kritikem umění
Quido Mánes
– mladší bratr Josefa Mánesa, vystudoval pražskou Akademii
– věnoval se žánrovým obrázkům ze staropražského nebo venkovského idylického života
(Labužník, Nešťastný kuchtík, Student)
– miloval koně, obrazy vyjadřovaly úsměvnou pohodu, dobrosrdečný humor
– s bratrem Josefem – dílo o slovanských lid. krojích (z oblasti Šumavy a Jihlavska) a ilustrace
Babičky od B.N.
– kreslíř pražských lid. slavností a zábav
Adolf Kosárek
– romantický krajinář horských scenerií, výseků z Českomoravské vysočiny a klidných partií
středních Čech
– usiloval barevně postihnout geologickou strukturu terénu i atmosférickou náplň krajiny
Julius Mařák
– lesní interiéry; v Praze profesor krajinářské školy na pražské Akademii
– účastnil se výzdoby Nár. divadla
– spojoval real. studium přírody s rom. náladou