1. Pojem, časové vymezení, zdroje

 

Vznik na poč. 15. st. ve Florencii (pěstoval se zde humanismus, jehož střediskem byla Platonská akademie).Z franc. renaissance = znovuzrození.Má trojí význam: 1) znovuzrození pravého umění a kultury – návrat k antice, 2) nová hist. epocha, 3) sloh italského umění 15. a 16. st. a v zemích mimo It. sloh 16. st.

Za počátek renesance – umělecká soutěž na severní bronzové dveře florentského baptistéria roku 1401 (Filipp Brunelleschi x Lorenzo Ghiberti – vítěz), námětem bylo Obětování Izáka.

S ren. je spojen humanismus – víra ve schopnosti člověka poznávat a ovládat svět; stavěl se proti středověk. scholastické filozofii a teologii, zaměřena pozornost na člověka, přírodu a pozemský svět; Dante alighieri (1265 – 1321), Francesco Petrarca (1304-1374), Giovanni Boccaccio (1313-1375); střediska ve Florencii, Římě, Padově, Neapoli, Benátkách;

Ren. objevila znovu člověka a přírodu.Člověk je sebevědomá a svéprávná bytost jako v antice, není nositelem náb. idejí.Díla byla realistická.Oceňovaly schopnosti a nadání jedinců a sílila touha po požitcích.Obnovila se řecká kalokagathie, rozkvět př. věd (také anatomie).

Char. znaky:

• realismus (na rozdíl od gotiky studuje umělec perspektivu a anatomii)
• racionalismus (svět více vysvětlitelný)
• harmonie (vyváženost proporcí)
• vnitřní klid, úměrnost

 

Vývoj ren. umění v Itálii:

1. raná renesance (15. st., středisko Florencie)
2. vrcholná nebo klasická renesance (1500-1520, střediska Řím, Florencie, Benátky)
3. pozdní ren. nebo manýrismus (1520-1590, střediska-Řím, Florencie, Benátky, Parma, Vicenza)

 

V Evropě – na konci 15. a na poč. 16. st. v podobě pozdní ren. (manýrismu) až do zač. 17. st.

 

 

1. Základní malířské a sochařské principy

 

sochařství – Itálie

znaky

Volná socha nebo sousoší umístěné na náměstí, nádvoří paláců nebo v jejich interiéru.Zdobila zahrady, kašny a fontány.Rozvinula se sochařská podobizna.Znovu se uplatnil štuk a polévaná terakota.Ornamentalika (emblémy, girlandy, mušle, festony, antické karyatidy a hermovky – hlava, jejíž poprsí přechází v čtyřboký sokl).Realistické zobrazení lidského těla – studium anatomie.

 

raná renesance

Začátek soutěží r. 1401.Vítěz Lorenzo Ghiberti (1378-1455).Vytvořil východní dveře baptistéria naproti dómu.Scény pojal jako perspektivně konstruované plastické obrazy, v nichž iluzi prostorové hloubky vyvolávají odstupňované plány a hra světla stínu.Šalamounovo setkání s královnou ze Sáby, bronzovými sochami světců vyplnil výklenky florentského oratoria Or San Michele.

Donatello (Donato di Niccolo di Betto Bardi, 1386-1466).Měl symsl pro dramatické konflikty lidské duše.Zpodobňoval hl. muže, nositele živ. energie a bojových ctností.Vytvořil nový výtvarný řád – hluboké studium skutečnosti.Vytvořil Davida pro florentský dóm, sochu sv. Jiří pro Or San Michele, sochu sv. Jana Evangelisty pro florent. dóm, náhrobek papeže Jana XXIII, výzdoba Staré sakristie, podobizny.Jeho vytvořené tváře jsou portréty konkrétních osob.Dále vytvořil první renesanční jezdecký pomník kondotiéra Gattamelaty.

Andrea del Verrocchio (1438-1488) – socha Davida, sousoší Krista a sv. Tomáše pro Or San Michele, bronzová busta Lorenza Medeci a druhý ren. jezdecký pomník kondotiéra Bartolomea Colleoniho v Benátkách.

Další florentští sochaři: Nanni di Banco, Bernardo a Antonio Rosselino, Donatelův žák Desiderio da Settignano, Mino da Fiesole, Luca delle Robbia.

 

vrcholná renesance

Založena na idealismu.Od popisu se přechází k zobrazení tělesné a duchovní krásy, psych. a duchovních hodnot.

Michelangelo Buonarroti (1475-1564) – dílna Ghirlandaiů, pak se učil sochařství u Bertolda.Díla: Madona na schodišti, Boje kentaurů s Lapithy, Opilý Bacchus.Překonal realismus, vyjádřil umělecké záměry vrcholné renesance.Florentský David – ztělesňuje renesanční ideu republikánských svobod.Postava sv. Matouše pro dóm a čtyři florentští Otroci pro náhrobek papeže Julia II. nedokončeni.Nedokončil ani medicejské náhrobky v Medicejské kapli.

 

manýrismus

Převládá umělecký subjektivismus, zdůrazňující dynamismus, expresívní nadsázku a duchovní obsah.V pozdním období – Michelangelovy Piety (florenstká, palestrinská, Rondanini).

Andrea Sansovino (1460-1529), Giovanni da Bologna (1529-1608), Benvenuto Cellini (1500-1571).

 

 

malířství – Itálie

znaky

Druhy převzaty od gotiky.Začalo se využívat plátna, rozšíření olejomalby, freskové techniky, sgrafita.Náměty z antické mytologie, alegorické a historické obrazy.Obdiv k přírodě à krajiny v obraze.Studium přírodních věd à vědecká perspektiva, anatomie.Ideál krásy se projevil v dokonalém tělesně i duševně rozvinutém člověku a harmonické přírodě.Koncepce obrazu jako „okna do světa“.Geometrické formy (rovnostranný trojúhelník).Sbírky obrazů a galerie.

 

raná renesance

Zakladatelem byl Tommaso Guidi zvaný Masacio (1401-1428) – fresky v kapli Brancacciů ve florentském kostele S. Maria del Carmine.Obrazový prostor vybudoval na zákonech vědecké perspektivy.Vyhnání z ráje, Křest Kristův, Peníz daně, Vzkříšení královského syna.Modeloval světlem a stínem.

Fra Giovanni Angelico (1387 – 1455) – madony, používal koloritu, nádhera zářícího zlata.

Paolo Uccello (1397 – 1475) – studium perspektivy, Potopa.

Fra Filippo Lippi (1406-1469) – jako první začal malovat tonda (obrazy kruhového formátu), dále jasný šerosvit a barevná dominanta.

Andrea del Verrocchio (1436-1488) – učitel Leonarda da Vinciho, Křest Kristův.

Sandro Botticelli (1445-1510) – mytologické náměty, maloval nástěnné obrazy v Sixtinské kapli ve Vatikáně.Zdůraznil kresbu à překonal naturalismus.Přesně vymezuje tvar a kompozičně spojuje obraz.Zrození Venuše, Jaro, Klanění tří králů.

Fillippo Lippi (1457-1504) a Pier de Cosimo (1462-1521) – PŘECHOD K VRCHOLNÉ RENESANCI.

Piero della Francesca (1420-1492) – autor teoretického spisu o perspektivě, umbrijská škola, zaměřil se na problém barvy a světla v obraze.Konstantinův sen.

            Antonello da Messina (1430-1497) – olejomalby, jemné světelné přechody a barevná harmonie, vyjádření smyslové krásy.

Andrea Mantegna – padovská škola, poprvé užil v nástropní malbě perspektivních zkratek, aby vyvolal iluzi à ILUZIONISMUS.

 

vrcholná renesance

Základy – Leonardo da Vinci (1452-1519) – malíř, sochař, architekt, inženýr a vynálezce, hudebník, zpěvák, básník, badatel, teoretik umění.Vyučil se v uměl. dílně A. Verrocchia.Klanění tří králů, Madona ve skalách (harmonická kompozice vázaná šerosvitem – pyramida).Poslední večeře (dramatický, psych. motivovaný, vzrušený výjev, pohyby, gesta).Maloval olejovou temperou.Jezdecký pomník Francesca Sforzy, karton Anny Samotřetí, podobizna Mony Lisy Giocondy (ideál ženské krásy).V Miláně založil malířskou školu.

Michelangelo – Bitva u Casciny (atletická mužská těla), Madona Doni (šroubovité vytočení Madony), strop v Sixtinské kapli ve Vatikánu (pás devíti obrazů – nové typy lidí).

Raffael Santi z Urbina (1483-1520) – dvorní malíř papeže Julia II., alegorie teologie, filozofie, poezie a práva; vytvořil si vlastní styl, jehož cílem byla IDEÁLNÍ KRÁSA; monumentální sloh.Athénská škola (alegorie filozofie), Parnas (alegorie básnictví), Vyhnání z chrámu, Vysvobození sv. Petra z vězení.Pro vilu Farnesino namaloval Galateu – nejvýznamnější renesanční mytologický obraz.Pro Sixtinskou kapli navrhl deset tapiserií na náměty Kristova života a apoštolských skutků.Sixtinská madona, Madona della Sedia.

Jeho podobizny – psych. charakteristika a dramatizace.Portrét papeže Julia II., Proměnění Krista (jeho posl. obraz).

 

manýrismus

Rozkvětu dosáhla benátská malířská škola – kolorismus, barva dominuje nad kresbou, prostorová výstvba obrazu.Hlavním představitelem byl Giovanni Bellini (1430-1516) – jeho žák Giorgione – malíř symb. obrazů a Odpočívající Venuše.

Palma Vecchio (1480-1528) – náboženské a mytologické obrazy.

Tizian (1490-1576) – živost barev a dokonalá charakt. zobrazených předmětů.V dílech ztělesnil ideál lidské krásy a ideální krajinu.Obraz Assunta (Nanebevzetí P. Marie – nádherně vyjádřil pohyb vzhůru), Zavraždění sv. Petra Mučedníka, podobizny a akty.Zobrazoval skutečné barevné hodnoty à znovu uvedl iluzionismus.V náb. obrazech sílí soucítění s tragikou lidského života, zářivost koloritu hasne.Zavrhl smyslový ideál krásy svého mládí.Postavy splývají s prostředím, linie se nedají rozeznat, tvary se vynořují z temnoty.Obraz je subjektivní duchovní hodnota.Apollo a Marsyas.

Ve Florencii Fra Bartolomeo (1475-1517), Andrea del Sarto (1486-1531) a Antonio Allegri (zvaný Correggio – 1489-1534) – iluzionistické fresky, oltářní obrazy (Svatá noc).

Malíři vrchol. ren. napodobovali Raffaela a Michelangela, ovšem vznikl i nový prvek – duchovní obsah.Man. nadřadil nadpozemský život, důležitější byl vnitřní subjektivní zážitek než vnější pravda.Man. zrušil perspektivu a tektoničnost, jednotu místa a času.Umění = výraz čisté fantazie.Char. prvkem je dlouhá a štíhlá postava s malou hlavou a její dynamické prohnutí do šroubovitého postoje.

U poč. manýrismu stál Michelangelo (Poslední soud na oltářní stěně Sixtinské kaple ve Vatikánu – dramatická jednota celku, Obrácení sv. Pavla a Ukřižování sv. Petra v Pavlově kapli ve Vatikánu)  a Raffael.

Jacopo Robusti zvaný Tintoretto (1518-1594) – duchovní prohloubení výjevu, spiritualismus a mysticismus, Zázrak sv. Marka, Klanění tří králů, Poslední večeře.Jeho fantazie – nadpozemský svět ducha.

Paolo Veronese (1528-1588) – malíř slavnostní pohody a sladkého benátského požitkářství, maloval biblické hostiny (Svatba v Káni Galilejské, Hostina u Leviho).Studoval účinky denního světla, kolorista.

 

1. Evropští umělci a jejich dílo

 

sochařství

Čechy a Morava

Kamenictví (výzdoba architektury, kašny, náhrobky), řezbářství (oltáře, kazetové stropy) a kovolijectví (křtitelnice, zvony, fontány).

 

Kamenictví     – dekorace architektury – okna Vladislavského sál na Pr. hradu

– Italští kameníci

– mramorová kašna na Staroměstském nám. (zničena 1861), kamenný náhrobek

Jana Popela z Lobkovic (mistr Vincenc Strašrybka – ve Sv. Vítu), kamenné

mauzoleum v chóru Sv. Víta

Řezbářství      – oltářní reliéfy

– zámecké kazetové stropy (Pardubice, Nelahozeves, Jindřichův Hradec,

Častolovice, Telč)

Kovolijectví    – Benedikt Wurzelbauer (sousoší Venuše s delfínem – na vrcholu Vriesovy

   fontány ve Valdštejnské zahradě)

 

Adrien de Vries – manýristický sochař, pracoval pro Rudolfa II., bronzová soška koně (Národní galerie), bronzová socha Herkula

Hans Mont – Venuše a Mars (v Obrazárně Pražského hradu); Giovanni Battista Quardi – štukatér (Klanění tří králů – v Obr. Pr. hr.)

 

Nová technika štuku – výzdoba interiérů na zámku v Nelahozevsi a v pražském letohrádku Hvězda, na zámcích v Telči, Bechyni, Kratochvíli.Vrcholné dílo – císařský pokoj bučovického zámku (Hans Mont).

 

malířství

Španělsko

El Greco (1541-1614) – nar. na Krétě, v Benátkách Tizianovým žákem, spojil byzant. uměl. tradici s benátským kolorismem, jeho paleta barev vyjadřuje duševní stavy a pocity – expresivní barevnost, nepřirozeně protáhlé postavy.Zmrtvýchvstání, Nanebevzetí, Nanebevstoupení, Pátá pečeť Apokalypsy, Pohřeb hraběte Orgaze (dole pohř. obřad, nahoře uvítání v nebi), Pohled na Toledo.I sochař a architekt.

 

Nizozemí

Pieter Brueghel st. – krajiny a satirické výjevy, žánrová malba, moralistní kompozice (výjevy situoval do vesnického prostředí).Biblické obrazy – myšlenka hříšného a nesmyslného lidského jednání na pozadí krásné krajiny.Přísloví, cyklus Měsíců (Lovci ve sněhu, Pochmurný den, Senoseč, Žně, Návrat stáda), Selská svatba a Selský tanec (figurální kompozice, alegorie), Podobenství o slepcích.Jeho krajiny mají real. přirozenost a intimitu.

Pieter Brueghel ml. – „Pekelný Brueghel“ – krajinář a malíř květinových zátiší

 

Německo

Albrecht Dürer (1471-1528) – 1. cesta do Itálie (vytvořil krajinomalby), Apokalypsa, Pašije a život Panny Marie (dřevořez).Mytologické a alegor. náměty (i symbolika à Melancholije, Velké štěstí).2. cesta do Benátek (Růžencová slavnost).Po návratu intenzivně studoval perspektivu a nauku o proporcích.Malíř real. podobizen, oltářních obrazů, grafik.Přesnost kresby a jasná barevnost.Psych. charakteristika, autoportréty, dokonale ovládnul vyjadřovací prostředky.Jeho kresby: a)náčrty kompozic a studie detailů, b)volné kresby krajin, zvířat, květin a podobizen.Napsal knihy o perspektivě a proporcích lidského těla.

Grünewald – Isenheimský oltář – pozdně gotický expresivní spiritualismus, dvorní malíř kardinála Albrechta Braniborského.

Lucas Cranach st. (1472-1553) – zakl. saské ren. mal. školy, dvorní malíř saského kurfiřta ve Wittenbergu, obrazy madon různých typů, podobizny saských knížat a reformátorů (Martina Luthera).První hřích a Paridův soud (ideál krásné ženy).Se smyslem pro humor namaloval řadu variací na téma nerovných dvojic (mladík a po lásce toužící stařena, stařec a mladá prodejná divka).

 

 

Čechy a Morava

Malba nástěnná, desková, knižní.

Mistr litoměřického oltáře (oltář litoměřický s pašijovými výjevy, vyzdobil část kaple sv. Václava v chrámu sv. Víta freskami s výjevy svatováclavské legendy).Perspektiva, plasticky modelované postavy.

V deskové malbě – saský vliv – rozvoj portrétu (vznikaly galerie), rodinné epitafy.

Nová technika sgrafita – levnější náhrada plastické výzdoby stěn (Míčovna v Král. zahradě na Pr. hradu, dům U Minuty, venkovské zámky v Litomyšli, Telči).

Knižní malba – kancionály a graduály (Kancionál litoměřický).Fabián Puléř, Matouš Ornys, Jan Kantor Starý, Matouš Radouš.

 

Rudolfinský manýrismus – Rudolf II. povolal významné umělce, jeho dvůr byl centrum – bizarní portréty, krajiny, obrazy zátiší s ovocem, květinami nebo zeleninou.Vedoucí dvorní malíř byl Bartholomeus Spranger (alegorie, mytologie, náb. obrazy, podobizny, epitafy).

 

Měšťanské malířství (epitafy) – Karel Škréta.