Pravěk
Počátky prvních výtvarných projevů jsou spojovány již s dobou staršího paleolitu (600 000 až 250 000 př. n. l.), konkrétně s výrobou primitivních kamenných nástrojů jako byly pěstní klíny. Byly sice nedokonalé, avšak začínají se na nich již objevovat první estetické znaky, jako např. osová souměrnost.
Později, ve středním paleolitu se začínají objevovat dokonalejší pěstní klíny mandlového tvaru a spolu s kostěnou industrií dávají základ pro první příklady výtvarné kultury (malířství, sochařství —> rytí prstem do jílu, pomalovávání těla hlinkami, zdobení předmětů). Ta se však plně projeví až v mladém a pozdním paleolitu, kdy na scénu přichází rod homo sapiens.
Samotný vznik umění v širokém slova smyslu bychom mohli datovat k vzniku člověka (homo sapiens), kdy od pouhé estetizace člověk přechází k výtvarným projevům jako obraz zvířete či člověka. Umění tedy vzniká tehdy, kdy člověk začíná tvořit ryze proto, aby něco vyjádřil či zobrazil, nikoli tedy z utilitárních důvodů. Umění se stává prostředkem komunikace. ( otisky rukou v bahně, makarónské kresby = vytlačování prstem do jílu dlouhých linií, tvořící hustou spleť čar
Paleolit
Z doby mladšího paleolitu se nám dochovali hlavně jeskynní malby, sošky, drobné zdobené předměty a šperky. Podle výtvarného slohu rozlišujeme dva okruhy, západoevropský, směřující k realistickému zobrazení, a východoevropský, tíhnoucí k geometrické abstrakci. Oba tyto vedoucí principy provází vývoj malířství a sochařství dodnes.
Nejvýznamnější jeskynní malby období paleolitu se vyskytují v tzv. frankokantemberské oblasti. Odtud také první objevená jeskyně Altamira ve Španělsku. Dnes známe přes 50 jeskyní po obou stranách Pyrenejí, v jižní Francii a severním Španělsku, a jejich počet stále roste. Námětem se stala lovná zvěř (poníci a jeleni v Lascaux) či lidské postavy. Malby vznikaly rytím křemenovými rydly a nátěry přírodními barvami. Z chaotického uspořádání zvířecích výjevů postupně vzniká scénický obraz.
– jeskyně Altamira (180 obrazů býků) a Pindal (obraz mamuta) ve Španělsku
– jeskyně Lascaux ( 6m vysoké obrazy zvěře) ve Francii
Kromě maleb jsou časté i nálezy kultovních sošek ženských postav (venuší), zasvěcených kultu plodnosti (sošky nemají vyznačený obličej, jsou však zveličeny ženské rysy) a sošek zvířat, sloužících jako amulety v lovecké magii. Jako materiál byl nejčastěji používán kámen slonová kost či hlína.
Venuše se hojně vyskytují na území od západní Evropy až po dálný východ. Sošky mužských postav, či jen hlaviček, jsou vzácnější.
Množství nástrojů a zbraní bylo zdobeno rytinou či řezbou. Vrcholným projevem jsou tzv. náčelnické hole s rytinami zvířat a vrhače oštěpů, též s vyřezávanými zvířecími motivy.
V mladším paleolitu se též setkáváme s prvními šperky, náhrdelníky, náramky, čelenkami a přívěsky z kamene, kostí, mušlí, jantaru či zubů zdobenými abstraktním ornamentem. To také dokládá existenci obchodu.
Památky na území ČR
– Morava – prolínání západoevropského realismu a východoevropské abstrakce
– Předmostí u Přerova – 5 venuší, figurka mamuta, rytina ženy
– Dolní Věstonice – Věstonická venuše, kostní píšťalka, ženská hlavička
-jeskyně Pekárna – geometrické rytiny na oblázcích, náčelnická hůl
-Čechy – Koněpruské jeskyně – dýky s rytinami divokých koní
Mezolit
Člověk opouští jeskyni a začíná si stavět vlastní obydlí. I nástěnné malby mezolitu se od starších jeskynních maleb liší. Dochází k zjednodušení až schematizaci kresby. Námětem se stávají všední výjevy lovců a sběračů, řazené jako kronika. Nejznámější malby nacházíme ve východním Španělsku, Alpách a Skandinávii. Významná je i nástěnná kresba v jeskyni Domica na Slovensku.
Neolit
Lidé přichází na nový způsob obživy – zemědělství a chov dobytka. Též se dále rozvíjí totemismus a fetišismus a nově vzniká manismus (kult předků). Ujímá se i pohřební rituál s milodary.
Neolitickou architekturu členíme podle funkce na světskou (dřevo a hlína) a kultovní (chrámy, hroby z kamene). Stavby světské se dochovali dodnes a říkáme jim megalitické monumentální stavby (megality= dolmeny, menhiry, kromlechy). Nejznámější megalitickou stavbou je Stonehenge, chrám zasvěcený kultu Slunce. Tato stavba dokládá i znalost architrávu neboli překladu.
I pro neolitické sochařství jsou charakteristické sošky venuší vyrobených ovšem z pálené hlíny. Vedle venuší se vyskytují i kultovní zvířecí sošky či kultovní nádobky v podobě zvěře.
Rozvoj keramiky je též pro toto období charakteristický. První byla keramika lineární nebo pásková, na nichž se výzdoba volut, krokví či meandrů seskupuje v pásy. Tento starší stupeň páskové keramiky nazýváme keramikou volutovou. Mladším stupněm je keramika vypíchaná. Vzoruje se vypichováním dolíků kostí. Z Podunají pak na Moravu proniká keramika malovaná, zdobená geometrickými vzory štětcem.
Významná je též šňůrová keramika, která v pozdější době ovládla značnou část Evropy. Je charakteristická otisky pletené šňůry na hrdle vypálené nádoby.
Novým výrobní odvětvím je také tkaní a tesařství (kamennými sekerami).
Eneolit
Bronzová revoluce proměnila malé soběstačné vesnice v lidnatá města, která se stala základem pro vznik států. Použití bronzu (slitina mědi a cínu) přineslo i rozvoj dalších řemesel (hornictví, hutnictví, kovolitectví, kovářství, zlatnictví, klenotnictví). Dochází k druhé společenské dělbě práce. Odděluje se řemeslná výroba od zemědělství a pastevectví. Vzkvétá obchod. Společnost se štěpí do tříd. Objev písma.
– pozlacování
– technika filigránu- splétání tenkých vláken zlata do různých ornamentálních tvarů
– granulace – drobná zlatá zrníčka přilepovaná k podkladu v ornamentální sestavě
Přelomem doby bronzové a doby železné postupuje člověk do další epochy vývoje lidstva, totiž do starověku.