Kultura a umění
- a) Pojmy kultura a umění
kultura
Vše, čím člověk v průběhu času obohatil stav daný přírodou (lat. cultura = vzdělvání, vzdělání).Patří sem umění a vědy, technika, nár. hosp., politika, náboženství a mravnost.
- kultura hmotná (výroba hmotných hodnot)
- kultura duchovní (tvorba duchovních hodnot)
výtvarná kultura
Výroba nebo tvorba hmotných předmětů, jejichž estetické hodnoty lze bezprostředně vnímat smysly, především zrakem.Zrak je hlavní smyslový orgán v celé oblasti výtv. kultury a vedle něj se dále uplatňije smysl hmatový (sochařství, hrnčířství, sklářství).
Výtvarná kultura je nekonečně široký pojem (nábytek, každodenní věci, nádobí, jídelní příbory, atd.).
Výtvarné umění
Zahrnuje čtyři hl. obory: architektura, sochařství, malířství a užité umění.
Pojem výtv. umění je podskupinou výtv. kultury.
Společným znakem pro oba pojmy je estetická hodnota (něco se nám líbí – strom nebo člověk – a prohlásíme, že je krásný à přisuzujem estet. hodnotu – krása není neměnnou vlastností objektu, ale výsledkem jeho estet. vnímání – musí se brát v úvahu i estet. vnímavý a vzdělaný posuzovatel).
Děl člověka je mnoho, ale málo uměleckých děl – hmotný předmět, kt. se záměrně soustřeďuje na fci estetickou.V uměleckém díle estet. fce dominuje.
Obory výtv. umění nejsou strnulé a neproměnné, ale vyvíjejí se, zanikají a rodí se nové.
Výtv. uměním se zabývají nejrůznější vědy:estetika – věda o obecných zákonitostech estetických vztahů člověka ke skutečnosti (fce krásy – nový pohled na svět a život, obnovovat kladné živ. hodnoty, změnit člověka na plně harmonickou a rozvinutou osobnost) a dále dějiny umění – věda o zákonitostech a konkrétním vývoji výtvarného umění, která líčí hist. průběh na pozadí doby.
Nejobecnějším pojmem v dějinách umění je sloh (styl) – souhrn charakteristických vlastností obsahových a formálních, které jsou spol. pro uměl. díla v urč. období, pro spol. národ nebo teritorium, místní okruh, školu, dílny nebo jednotl. umělce – osobní sloh.
Umělecký směr je obdobou uměl. slohu, ale v menším měřítku a kratším časovém úseku.
- b) Výtvarné umění a jeho oblasti, hraniční obory
architektura
Vedoucí obor výtv. umění.Vytváří prostředí pro rozvoj ostatních oborů výtvarného umění.Hlavní fcí architektury je fce užitná, prakticky účelová à mimoestetická (továrny se staví proto, aby aby se v nich vyrábělo, domy bydlelo, nemocnice léčilo, atd.).
Zabývá se mimo výstavby objektů i výstavby měst a sídlišť, stejně jako výstavbou a zařizováním interiérů.Hodnotíme „uměleckost“.
Druhy architektury rozlišujeme podle:
- funkce
- materiálu
Typy architektury:
- stavby podélné (jednolodí, bazilika, peripteros apod.)
- stavby centrální (půdorys, kruh, čtverec, pyramida, rotunda apod.)
Při estet. vnímání si kromě fce všímáme konstrukce (tech. prostředky, zajišťující vyrovnávání tlaků a stability stavby) a tektoniky (výraz konstruktivní funkčnosti, soulad mezi nesenými a nesoucími články), poměru mezi stavební hmotou a arch. prostorem (interiér x exteriér) a arch. principů, jejichž souhrn vytváří arch. řád.
Dále je důležité světlo a barva.
sochařství
Na jednotlivé druhy se rozděluje podle:
- fuknce (monumentální, architektonická nebo stavební skulptura, volné soch., intimní, interiérové, komorní, atd.)
- vztahu k prostoru (volná socha, reliéf)
- námětu (náb. a světské, alegorie, akt, portrét, květinový, rostlinný, zvěrný nebo abstraktní, atd.)
- tvůrčího postupu (skulptura – tech. ubírající, plastika – tech. přidávající)
- techniky a materiálu
Při estet. chápání soch. děl pozorujeme především, zda je socha určena pro jeden nebo více pohledů, dále vyjádření pohybu, způsob modelace objemů, perspektivní zkratky, osvětlení, zprac. povrchu, atd.
Malířství
Na jednotlivé druhy se rozděluje podle:
- funkce (monumentální malba v architektuře, závěsné obrazy, na skle, knižní malba)
- námětu čili žánru (magická, náboženská, mytologická, zátiší, dekorativní, atd.)
- techniky (fresko, secco, mozaika, tempera, olej, kvaš, pastel, atd.)
Při estet. vnímání si musíme všímat, které malířské prostředky (linie, valér, kolorit) mají vyjádřit umělecký záměr.Jestli je použit kontrast nebo podobnost, barevné disharmonie (zesílení exprese).Prostorové vztahy, tinta (čistý barevný tón), světlost, sytost.Obrazové světlo:přírodní (sluneční, měsíční), umělé (oheň, pochodeň), nadpřirozené (svatozář) a umělecké (autorova představivost).
grafika
Dělí se na druhy podle tiskových technik:
a) tisk z výšky (dřevořez, dřevoryt, linoryt)
- tisk z hloubky (rytina, lept, suchá jehla, akvatinta, mezzotinta)
- tisk z plochy (litografie, sítotisk)
Při estet. prohlížení se postupuje analogicky – jak určité zjednodušení či omezení grafiky umělec dokázal využít k zvýšení estet. působené.V grafice se uplatňují vlast. kresby, linie, její síla, duktus dynamika a rytmus.
užité umění
Lze ho rozčlenit z hlediska:
- vývojového (uměl. řemesla, manufakt. výroba a uměl. průmysl)
- funkce (truhlářství, čalouniství, zlatnictví, sklářství, atd.)
- materiálu (org. látky, neorg. látky, umělé látky)
Dělí se podle:
- druhu grafických znaků (typografie)
- funkce (propagační grafika, knižní, graf. úprava tiskovin, časopisů, knih, atd.)
U estet. hodnocení je hlavní funkce posuzovaného díla a jak jsou užity prostředky, které jsou v daném okruhu k dispozici.
- c) Periodizace
- Umění předrománské (pol. 9. st. – konec 10. st.)
- Umění románské (zač. 11. st. – 1230) – tj. Václav I.
- Umění gotické (1230 – 1526)
- raná g. (1230 – 1348) – přemyslovské
- vrcholná g. (1348 – 1419) – lucemburské (v době Václava II. = krásný sloh)
- období HRH (1419 – 1434) –
- pozdní g. (1434 – 1526) – jagellonské
- Umění renesanční (1526 – 1620) – Rudolf II. (1576 – 1611) = manýrismus
- Umění barokní
- raný b. (1620 – 1680)
- b. (1680 – 1740)
- pozdní b. (1740 – 1781)
- v závěru – rokoko (2. pol. 18. st.)
- Umění 19. st.
- pol. 19. st. (klasicismus, romantismus, empír)
- pol. 19. st. (historismus, realismus)
- Secese (přelom 19. a 20. st.)
- Umění 20. st.
- ¼ 20. st. (konstruktivismus)
- ¼ 20. st. (funkcionalismus)