Formotvorné složky hudby

1. a) Formotvorné složky – vytvářejí hudbu a bezprostředně podmiňují formu skladeb. Opíráme se o ně při analýze. Jsou to – rytmus,

melodie, tempo, tonina, dynamika a také barva.

1) Složka melodická –     každá melodie je vytvořena ze 2 složek. I.= postup tóninových výšek tzv. melodie, II.=rytmus, neboť ne-

existuje melodie bez rytmu. Melodie může být ve skladbě zastíněna rytmem, harmonií či barvou zvuku.

Někdy je v popředí melodie, někdy rytmus, nejčastěji vyváženo.

Melodickí složka je nejduležitější – vyjádřena řadou po sobě jdoucích tónů, je nostitelkou myšlenkového

obsahu, dělíme podle intervalového uspořádání – dur, moll, nebo melodie v půltónech, sekundových, terciových

krocích, nebo skocích – sexty, septimy (po velkém skoku následuje sestup v krocích v obráceném směru).

Melodika – diatonická – využívá intervaly té které tóniny

–  chromatická – pracuje i s intervaly, nepatřící do tóniny

Melodie je se vzestupná, sestupná, malého nebo velkého rozsahu, vyvážená nebo nevyvážená (vyvážená

začíná a končí stejným tónem). Vrcholová nebo bezvrcholová (vrcholová – vrchol horní v poslední třetině,

vrchol spodní v první třetině), často se kryje s dynamickým i harmonickým vrcholem. Existuje i melodie bez

vrcholu – nejvyšší tón se několikrát opakuje. Vokální či instrumentální – vokál – rozsah vychází z možností

lidského hlasu, instumentální – možnosti nástrojové hry.

Napětí zvýšíme – citlivým tónem, zvětš. a zmenš. intervaly, staccato, použití velkých skoků,

Melodii můžeme i zjednodušit (simplifikace), srovnat tóny do určité výšky (nivelizace), račí postup, inverze

 

2) Složka metrorytmická – a) rytmus – střídání krátkých a dlouhých not

1. b) metrum – člení časový průběh hudby na takty, je to střídání přízvučných a nepřízvučných dob.

Takty – jednoduché 2/4, složené 4/4 – první přízvučná, druhá ne. Někdy rozdělení na takty neodpovídá metru.

Typický tanec se střídáním taktů i metra je furiant (střídá se 2/4 a ¾)

 

3) Složka harmonická –     volbou určitých akordů můžeme zdůraznit místa ve skladbě – vrchol, závěr, příprava reprízy. Napětí zvýšíme

použitím vedlejších funkcí z tónin, mimotonální akordy

 

4) Složka dynamická a barevná (Bolero)

 

 

1. b) Metrum

Monofonie – jeden hlas melodie

Homofonie – jednohlas s doprovodem

Polyfonie – vícehlas, každý hlas je nezávislý

Komplementární rytmus – hlasy se doplňují, krátké hodnoty se střídají s delšími

 

1. c) Hlavní typy hudby

1) expozice – představuje hudební myšlenky, z nichž je skladba vybudována, hudba moc nemoduluje, je tématicky soustředěná,

typické je opakování témat, homofonie, témata jsou periodicky pravidelná

2) provedení (evoluce) – témata se vyvijí, dotváří, mění, zpracovává úryvky, již dříve uvedené v expozici, hudba hojně moduluje,

a vyhýbá se hlavní tónině

 

 

d)Vedlejší typy hudby

1) introdukce – uvádí skladbu, uvádí do tempa, tóniny, nálada

2) mezivěta – spojuje hlavní myšlenky, nebo rozsáhlejší části skladby

3) coda – uzavírá celou skladbu –  dílčí kóda (uzávírá část skladby)

–  tématická (bere si materiál z uvedené skladby)

–  netematická (nebere)

4) spojka – malá mezivěta

5) epizoda – nová myšlenka, která na krátko odvádí pozornost

 

 

1. e) Analýza Haydnovy sonáty D dur