Stolní typy tiskáren,jejich rozhraní a ovládání
Výstupní zařízení počítače, které nám slouží pro vytištění dokladů na papír, se nazývá tiskárna. Na počátku vývoje byly velice velké, hlučné tiskárny určené pro sálové počítače, později se postupně přecházelo na tiskárny pro osobní počítače. Tiskárny rozdělujeme na tyto kategorie:
1.mechanické (úderové):
- řádkové – ACER , polovina 90.let, hlučnost, velký tiskací výkon, výrobce ZPA Jinonice. Můžou být válcové nebo řetězové. Princip je založen na tzv. letmém tisku, tj. kladívka uhodí přes papír a barvící pásku na sadu znaků, která je umístěna např. na válci, kde každému řádku odpovídá jedno písmeno abecedy. Jsou schopny vytisknout 1000řádků/min. Používají skládací papír, příkon je v jednotkách kW.
- znakové – jsou založeny na principu psacího stroje. S typovým košem, s IBM koulí nebo s typovou růžicí. Na jeden úder vytisknou jeden znak.
- jehličkové (bodové, maticové) – dost rozšířené, velká cenová škála, levnější provoz. Jádrem je tiskací hlava na které je skupina drátů (jehel), které se přetisknou přes barvící pásku přes papír. Každá jehla je ovládána samostatným elektromagnetem, který jí vysouvá z tiskací hlavy. Jehel může být 9 nebo 24. Každý znak je složen z matice 7x5bodů. Nejjednodušší a dost rychlý je formát znaku DRAFT, kde se řádky tisknou tam i zpět. Rozteč bodů na palec se udává v DPI (dots per inch). Na formát papíru A4 se při základní hustotě pica 10znaků/palec, vejde na stránku 65znaků na řádek, při hustotě elite 12znaků/palec pak 80znaků na řádek. Též se používají zápisy condensed, které zhustí znaky asi o 2/3. To znamená, že pica má 17zn/p a 108zn/ř a elite 20zn/p a 130zn/ř. Volba různě velkých roztečí tzv. proporcionální hustota nebo naopak pevných roztečí mezi znaky. Mezi řádky je mezera, která odpovídá asi 1/6znaku. Grafika je rastrová, správné nastavení řádkování, aby to na sebe navazovalo. Rychlost je asi 150znaků/s. Tiskárna má svojí paměť, jednu pro fonty, druhou pak pro data, která se mají vytisknout. Příkon jde do desítek W.
2.nemechanické (neúderové):
- tepelné – ty nejstarší a nejlacinější používají pro tisk speciální papír, růžový (fax) a princip je založen na ohřevu na 60°C a na změně barvy. Ty novější a dražší tisknou na papír přes fólie, které se protravují.
- inkoustové (tryskové) – v dnešní době velký konkurent pro jehličkové, kvalitnější, tišší i když dražší provoz. Velké nároky na inkousty. Mají aspoň 1tryskovou hlavu a jsou dva způsoby, jak tisknout. První je komůrkový, kde topné tělísko udělá rychlé lokální přehřátí, tím dojde k odpaření par, které vyrazí kapičky na papír, pak vznikne podtlak, nasátí a celý děj se opakuje. Druhý je založen na použití piezoelektrického materiálu , v něm je vyvrtána tryska, pomocí napětí se zvětšuje nebo zmenšuje její průřez. Kapky do objemu mají 10pikolitrů, snaha o 1pl. Barvy se míchají v tekutém stavu na papíře. Trendem je konstrukce statických hlav. Ta je na celou šířku papíru a má stovky trysek.
– laserové – základem této tiskárny je xerografický válec, který je kovový a je pokryt polovodičovou vrstvou (selen), která se při osvětlení stává vodivou. Povrch válce se nejdříve nabije elektrostatickým nábojem. Potom se na něj začnou vykreslovat znaky pomocí laseru. Světelný paprsek z laseru vychylujeme optickým vychylovacím zařízením deflektorem ve svislém směru a pomocí rotujícího zrcátka ve směru řádku. Deflektor dostává signály z generátoru znaků. Takto připravený válec se otáčí dokola a nachytává se na něj z vaničky toner, speciální prášek (termoplastické barvivo). Kolem válce pak proběhne papír, prášek se na něj přenese vlivem opačného potenciálu a vše se zažehlí horkým válcem. Napětí 6kV, příkon 1kW. Jsou dost drahé, mají svůj vlastní mP se slušným programovým vybavením na složitosti 80186.
Rozhraní a ovládání stolních tiskáren
Nejběžnějším rozhraním pro připojení tiskáren je paralelní CENTRONIX. K připojení se využívá kabel, který směrem k počítači má 25ti kolíkový konektor s kolíky DeltaCannon, na opačné straně je připojen k tiskárně pomocí konektoru Amphenol (36). Princip je založen na tzv. handshakingu, tj. spolupráci dvou zařízení s jinou rychlostí, kde se to rychlejší je schopno přizpůsobit tomu pomalejšímu.
Impulsem STROBE indikuje počítač, že se na osmi datových vodičích nachází pro tiskárnu platná data. Jejich příjem oznámí tiskárna aktivací signálu BUSY. Zpracování dat tiskárně obvykle trvá nějaký čas, proto po dobu aktivního BUSY není další přenos dat možný. Může k němu dojít až tehdy, až signál ACK oznámí konec přenosu a shodí signál BUSY na klidovou úroveň. Oba tyto signály ovládá tiskárna. Dalšími signály jsou PAPER OUT, SELECTED, AUTO LF, RESET, SELECTED IN a GROUND.
Ovládání:
- pomocí ovládacích prvků na tiskárně; natažení papíru, posuvy, on/offline.
- řídícími signály z počítače, tzv. escape sekvence, tedy po znaku ESC (27d) následují řídící znaky do tiskárny. Používají se 2normy: ESC/P-epson standard code for print a IBM PROPRINTER. Tiskárny jsou obvykle schopny emulovat obě tyto normy. Využíváno především u starších textových editorů T602, M602.
- pomocí služby BIOSu 17h.
- ovladačem na disketách, programy pro tiskárny, viz. HPOffice K80, novější editory EXCEL,WORD, účetní programy. Dají se nastavit okraje, čeština atd. Tiskárně jsou posílaná data (ne ASCII znaky), určující, kde má stopu udělat a kde ne.